No.7! Boj o OH! ME 2017! Bravo!

POSLEDNÍ DUEL LVŮ NA ME Co začalo jako těžká noční můra, skončilo pohádkou. Pokud bychom použili parafrázi jednoho slavného fotbalového "ex-klokana", ani basketbal (někdy) nemá logiku. Srdce nejednoho skalního fanouška muselo točit mezní hodnoty, když v prvních minutách očekávané bitvy o všechno - od 7. místa přes olympiádu po příští Eurobasket - lotyšští soupeři útok za útokem chodili pod český koš jako do vlastního obýváku a skórovali rychlostí jezdců Formule 1. Když však skore už za pět minut vyskočilo na 12-18, kouč Ginzburg nahlásil "T" a utkání se pomalu začalo odehrávat podle českých not.

A zase u toho byl do hry až ze střídačky přicházející muž pro černou práci Jiří Welsch. K němu se přidal zápas od zápasu se lepšící křídelník Hruban, který vystřihl možná své nejdůležitější představení v reprezentaci (už do půle 9 bodů), a celý tým podtrhl svou sílu v poslední den na turnaji, když rozhodující náskok dobyl v prvních sedmi minutách druhé čtvrtiny bez ústředního rozehrávače Satoranského, který po strženém druhém faulu už na začátku této čtvrtky až do posledních tří minut první půle odpočíval. V závěru poločasu už ovšem pomohl soupeře dorazit na těžko uvěřitelných 57-36.  

Lotyši jako by ve druhé čtvrtině začali tuhnout, množily se jejich ztráty, vůbec jim nepadaly střely z dálky (trojky v poločase 7/1) a minely přicházely i zpod koše. Naopak lvi po vylepšení týmové obrany a obranného doskoku létali do protiútoků, a co to šlo, zakončovali z bezprostřední blízkosti koše, kde byl opět téměř neomylný Veselý, autor 15 poločasových bodů (za 13 minut). Aktivní byl i Houška s Audou, kteří nahradili absentujícího Bendu (zranění), a Welsch se Schilbem rozesílali kupy asistencí.
 

Lvi končili poločas s dvojkami 29/21 a šestkami 14/12. Jen dvakrát za 20 minut přišli o míč. A pokud někdo očekával druhopoločasový nápor soupeře, žádný už nepřišel. Lotyši mleli z posledního, míče jim začaly padat z rukou a na jakýkoli zvrat neměli ani myšlenku, což bylo poměrně překvapivé, neboť v posledních dnech hráli "jen" druhý den v kuse, kdežto Češi už třetí.

Byli to však oni, kdo už dlouho před koncem nabízeli divákům i exhibiční kousky, v nichž vynikal Tomáš Satoranský, který do obruče poslal dunk zády ke koši nebo i jednoruč po vyzvání od Šiřiny. Akcí zápasu však byla paráda, kdy Schilb poslal přihrávku od autové čáry po přijetí míče ve výskoku přímo pod koš na Veselého, který rovněž už s podrážkami vysoko nad palubovkou nekompromisně zatloukl.

Po výsledku 97-70 (s dvojkami 50/35) Češi získali nejen nejlepší euroumístění v samostatných dějinách (7. příčka), ale k tomu se probili i do olympijské kvalifikace, jež je na programu už příští červenec, a navrch si zajistili i přímou účast na ME 2017. Byl to v kulise 11.360 diváků parádní páteční večer v Lille, na dosud největším šampionátu starého kontinentu všech dob.

(A Jiří Zídek v roli spolukomentátora přenosu pro FIBA se celý druhý poločas musel držet zpátky, aby nepropadl subjektivní euforii. Naopak se zásadně snažil o českém týmu hovořit ve třetí osobě.)

Lvím top skórerem byl se 24 body Veselý (z pole 13/11), 16 bodů přidal Satoranský, 13 Auda, 11 Hruban, 10 Houška i Jelínek. 7 asistencí vyslal Schilb, dalších 5 Welsch. Parádní týmová práce na závěr skvělého turnaje.
 

"Je to historický den pro český basketbal, protože jsme si vybojovali šanci utkat se o něco, o co mnohé generace v naší zemi neměli šanci bojovat. Po dvou porážkách ve dvou dnech nebylo snadné hrát tenhle zápas, ale ve čtvrtek večer jsme si jako tým sedli a já jsem klukům řekl, že nejdeme hrát o sedmé místo, protože o něj nechce hrát nikdo, ale že jdeme hrát o sen zúčastnit se olympiády," odhalil svou motivační taktiku kapitán Jiří Welsch.

"A myslím, že si to kluci vzali k srdci, protože co v zápase předvedli, bylo úžasné. Ukázali jsme charakter a zaslouženě zvítězili."

Welsch přitom na tiskové konferenci přiznal, že když reprezentanti po inauguraci trenéra Ginzburga z jeho úst slyšeli, že mohou bojovat o OH, všichni si mysleli, že se dočista zbláznil.

Příští repre léto už zřejmě bude bez druhého co-kapitána Luboše Bartoně, ale s velkou pravděpodobností s Jiřím Welschem. "Z toho, co Luboš říkal před utkáním s Lotyšskem, to vypadá, že tohle byl jeho poslední zápas," řekl křídelník Nymburka, kterému olympijská kvalifikace vlila do žil ještě jednu velkou motivaci.

"Pokud po téhle sezoně budu cítit, že tomu mám co dát, a pokud mě kouč pozve, byl bych u toho rád, protože takovou příležitost jsem ještě nikdy neměl."

Na to ihned reagoval vedle sedící Ronen Ginzburg: "Až do Jirkovy šedesátky, pokud bude chtít, každý kouč v Česku řekne ano."  

Izraelský kormidelník nepoužil tento obrat náhodou. S koncem ME končí i jeho smlouva, navíc nyní nastupuje svou druhou štaci v Nymburce. A už před časem por web mistra uvedl: "Jestli povedu Nymburk i reprezentaci souběžně i v příští sezoně, to ještě nemohu říct. Smlouva mi končí po mistrovství Evropy a pak se uvidí."

Jiří Welsch byl také dotázán, jaká je hlavní kvalita současného národního týmu.

"Je to naše mentální nastavení. Když jsme před deseti lety šli do kvalifikace nebo jeli na ME, bralo se to spíš jako výlet za velkým basketem. Drtivá většina hráčů působila v českých klubech a hrát s Chorvaty nebo Litvou pro nás představovalo basketbalové Vánoce. Teď je tu ale nová generace a hráči, co od 16 nebo 17 let vyrůstali v zahraničí. Jsou zvyklí hrát proti Španělům, Srbům a mají úplně jinou mentalitu. Už se cítí jako oni a berou to ve stylu - OK, vy jste Srbové, ale my jsme Češi a jsme tu, abychom vás porazili, ne abychom se na vás jen koukali."

A na odlehčení přilétl i dotaz, jehož autor nadhodil, že při spektakulárním leteckém herním stylu Čechů to musí i při trénincích stát za to. Welsch ani tady nezklamal:

"No, Honza Veselý většinou v tréninku neblázní tolik jako v zápasech, kde mu sedí v první řadě u hřiště rodina. Když uvidí mámu, jeho oči se doširoka rozevřou a pak je nezastavitelný. A ano, několik mladých hráčů rádo zlobí nás starší. Myslí si, že můžou dunkovat přes kohokoli, a když k tomu dojde, vždy to vyvolá velkou odezvu smíchu. Z letoška máme novou story s Petrem Bendou, který tvrdil, že přes něj nikdo nikdy nezarval. Na jednom tréninku se tedy udělala akce, kdy to Tomáš Satoranský zahrál na Honzu, Petr šel na blok, ale Honza přes něj zasmečoval a celá hala včetně trenérů vybuchla ohromným údivem. Málem jsme kvůli tomu zastavili trénink. (směje se) Bylo vidět, že jsme měli dobrou chemii a tihle dva nám vždycky chtějí ukázat, jak speciální talent mají."