Nakoukání do jiného trenérského světa

S ASISTENTEM LVŮ LUBOŠEM BARTONĚM Není nejspíš moc elitních basketbalistů, kteří by si tak bleskově po skončení hráčské kariéry opatřili trenérskou licenci A. Ale najdou se. Současný reprezentační asistent Luboš Bartoň je jedním z nich. Ovšem v jeho případě to nebude až takový div. Trenérství se začal věnovat už během své poslední hráčské sezony (2015/16) v béčku Barcelony, působícím ve druhé lize.

„I když jsem nebyl ani asistentem, vedl jsem některé části tréninků a jednou týdně jsem vedl půlku celého tréninku a spoluhráč Jaka Lakovič druhou. Na starosti jsem měl hlavně rozehrávače a small forwardy,“ neopomene český internacionál zmínit slovinskou rozehrávačskou legendu.

Už během své poslední hráčské sezony zahájil pod záštitou Španělské federace i studium k získání trenérské licence A, jež završil před letošním připojením k národnímu týmu.



„První dva stupně probíhaly formou online kurzů, přičemž trenérskou zkušenost v béčku Barcy jsem měl jako praxi. Musel jsem si pořídit třeba počítač se španělským softwarem, protože to celé probíhalo ve španělštině. V rámci studia jsem toho dělal hrozně moc, nakonec jsem se ale o basketu dozvěděl docela málo. Spíš to bylo dobré na zvládnutí španělské terminologie,“ popisuje svou zkušenost Bartoň, který je nyní oprávněn koučovat prakticky kdekoli, včetně ACB.

Při studiu byl podle něj kladen největší důraz na formování a rozvoj hráče. „To znamená výuka toho, jaké věci by se měli trénovat v jakém věku, a vše, co je s tím spojené. Většinou nám to přednášeli teoretici a metodici, ale u závěrečného kurzu v Zaragoze už měli přednášky i trenéři z ACB a na chvíli se tam objevil i reprezentační kouč Španělů Scariolo.“

Bartoň není z těch, kdo by měl nějaký jasný trenérský vzor. Od svých bývalých koučů, těch špičkových, ale i těch ostatních, si vždy vzal jen některé aspekty jejich přístupu. Už v minulé sezoně mohl své nabyté poznatky uplatňovat jako asistent u barcelonských kadetů B, od podzimu pak bude asistentem u juniorského týmu a na starosti bude mít sedmnácti- a osmnáctileté hráče s největší šancí na prosazení do áčka v ACB, nebo dokonce do NBA.

Španělské mládežnické reprezentace a spolu s nimi i elitní týmy dospělých poslední éře evropského basketbalu kralovaly. Čím je podle Bartoně daná jejich větší vyspělost a basketbalovost ve srovnání s mnoha jinými zeměmi kontinentu?   
 

„Jako zdůvodnění uvedu dva příklady - první věc je, že Španělsko jako země žije sportem, ať už rekreačním, nebo tím závodním, což je oproti nám rozdíl. A za druhé existuje spousta trenérů, i těch z malých klubů, včetně koučů kadetů i minižáků, kteří mají docela dobrou úroveň znalostí. Třeba v mém kurzu si dělalo „áčko“ 256 trenérů! Bylo by zajímavé to srovnat s počtem trenérů, kteří si ročně udělají A-licenci u nás. V Česku je i málo sportujících dětí, protože naše společnost sportem nežije tak jako leckde jinde,“ podotýká vítěz Euroligy, druhý skórer ME 1999 a od letošního února i člen síně slávy univerzity Valparaiso.

K často zmiňované ekonomické stránce věci pak dodává: „Aby si někdo nemyslel, že ve Španělsku jsou trenéři všude placení, tak je to naopak. Drtivá většina to dělá ve svém volném čase a za svoje peníze, takže výmluvy, že u nás se za to nedostávají peníze, neobstojí. A když vezmu svůj klub, tak u „formace“ (kategorie 12 až 18 let) Barcy mám jako jediný docela dobrý plat já, aby mě tam udrželi, ale ostatní už jsou tam víceméně jako poloprofesionálové. Během dne mají jinou práci a až večer chodí trénovat na Barcu.“    

Ze Španělska se už nyní vraťme k Bartoňovým kompetencím u české reprezentace. „Když bych to zestručnil, tak během zápasů se soustředím na obranu a skauting hry soupeře. Musím dávat pozor na všechno, ale hlavní je obrana, takže kdykoli něco vidím, můžu to přednést trenérovi a totéž platí o týmu. Během střídání pak můžeme jako asistenti říct něco trenérovi a jinak v zápase musím vstřebávat informace a ty nejdůležitější předávat hráčům. Nesmí jich být ale moc, jen to hlavní, co můžou pojmout,“ shrnuje Bartoň.
 

Na téma přenositelnosti postupů svých bývalých super koučů typu Aita Renesese má pak jeden zajímavý postřeh. „U něj mě vždycky překvapovalo, jak neuvěřitelnou má trpělivost. Někdy byla vážně neskutečná, až mě to docela štvalo, protože já bych už dávno vybuchnul. On ale donekonečna opakoval, opakoval, opakoval a to je jedna z věcí, na kterou musí mít trenér svého druhu talent.“

Český národní tým je letos plný mladé krve. A té prostovlasý asistent stále zdůrazňuje především následující: „Že musí hrát agresivně, běhat co nejrychleji dopředu a vyvíjet tlak na míč. To opakuju pořád, a pak ještě spacing (rozmístění hráčů na útočné polovině). V tom jsme se už hodně zlepšili, takže teď se zaměřuju hlavně na obranu, což bude náš velký úkol na EuroBasketu.“

Reprezentace se od začátku letošní přípravy také učí bránit jinak, než byla zvyklá, což je hodně dané menší výškou pod košem. „Musíme tak na hráče soupeře hodně tlačit a na doskoku uskákat, co jen jde. Chybějící centimetry a atletičnost kolem koše potvrzují i čísla, kdy jsme kromě jednoho zápasu pokaždé prohráli doskok. Takže náš obranný styl musí být agresivní a nátlakový, abychom zůstali ve hře a na Evropě mohli postoupit ze skupiny,“ upozorňuje Luboš Bartoň.