Muset se každý zápas mlátit s Tavaresem

12.11.2020 - red
počet přečtení: 158
vytvořeno 12.11.2020, upraveno 12.11.2020

S ONDŘEJEM BALVÍNEM Být v čemkoli nejlepší v národní lize kontinentu No.1 je zápis, na který můžete být náležitě pyšní. Ve španělské ACB na to teď mají snad největší patent „věžáci“ z „Ostblocku“, tedy z někdejší „východní Evropy“. Nejužitečnějším mužem je gruzínský koloděj Šermadini, českými reprezentanty přezdívaný „Šrek“. Hned za ním číhá Litevec Birutis, pětkou je Chorvat Tomič a na čísle 4 sídlí český lamač skal Ondřej Balvín. Ten i přes svých 217 centimetrů není typickým tvůrcem palcových titulků, a poté, co nedávno shodil hřívu Robinsona Crusoa, odložil i další možný marketingový nástroj. Musí tak za sebe nechat mluvit především svou hru. Ta počínaje loňským světovým šampionátem nabírá na obrátkách a ústecký rodák tak rok za rokem nenápadně šplhá možná až na trůn ACB. Té aktuálně vládne jako vůbec nejlepší doskakovač, což je v kruté kontinentální řeži hvězdných sedmistopých gigantů jeho vůbec nejhodnotnější sukces.

„Jako pivot mám motivaci být nejlepším doskakovačem celé ligy,“ podotýká Balvín důrazně ke svému vedoucímu postavení s průměrem 7,5 uloveného míče na utkání. „A má to i přidanou hodnotu - jste jedničkou ve druhé nebo třetí nejlepší soutěži světa,“ odkáže na pozici ligy za NBA a Euroligou.

„V ACB se člověk na doskoky vždycky dost nadře, protože tu nejde vypustit absolutně nic. Jsou tu hráči stejných výškových a fyzických parametrů a vy se musíte každý zápas mlátit s lidma jako Tavares (spolu na snímku) z Realu (220), Pustovyj z Barcelony (219) nebo Arteaga (214) s Brownem (216) z Estudiantes, kteří jsou stejně vysocí a silní. A tam pak už rozhodují detaily, třeba jestli máte před doskokem vybudovanou dobrou pozici. Není to jako se soupeři kolem 206 centimetrů, kterým to můžu vzít přes hlavu. Navíc na doskok chodí vždy prakticky celý tým,“ popisuje španělskou podkošovou vřavu.

2455M2Q.jpg

Podle reprezentanta si i přes aktuální trend hraní s menšími sestavami všechny kluby uvědomují, že vysocí hráči jsou dál velmi platní. „Pokud je to někdo jako Edy Tavares, který je absolutně brutální v obraně, tak to už je i hráč pro Euroligu, stejně jako náš Honza Veselý. Ale i většina dalších týmů tady má hráče nad 210, protože jsou v basketu stále velmi důležití.“

Při těchto slovech lze jen dovodit, jak by letošní sestava Bilbaa právě bez Balvína dopadala, když i přes jeho výtečné výkony vstoupila do sezony bilancí 1-7 a sdílením dnové pozice v tabulce. Centr také přiznává, že letos na něm leží ještě větší tíha odpovědnosti, než při loňském super startu tehdejšího nováčka do španělské elitní soutěže.

„Vynutila si to situace, ale já se zároveň snažím být každý rok co nejdůležitějším hráčem týmu a vytvářím si sám na sebe tlak, abych byl jedním ze základních pilířů. Tohle jsem tedy zhruba očekával, i když jsem nepočítal, že budu tak vytížený a že se mi bude tolik dařit v útoku, kde jsem snad celou kariéru neměl průměr přes deset bodů,“ říká pivot doručující přes 12 bodů za 26 minut, což je o čtyři minuty větší porce, než jakou u svého jména vídal v uplynulém ročníku.

V TOP 10 nejužitečnějších hráčů soutěže se pohyboval i v minulé sezoně. Nyní však okupuje ještě vyšší příčky. Co za tím stojí?

„Systémy máme nastavené tak, aby mě kluci hledali, a i větší počet minut mi dává i víc střel a situací k zakončení. Věřím, že jsem hráč, který se nebojí vzít střely na sebe, a spoluhráči mě pak i víc vyhledávají, protože se mi třeba v tu chvíli i daří,“ objasňuje.

Bilbao má stejně jako loni útok na 80 bodech, ale chybí mu výrazný skórer, jakým byl minulou sezonu francouzský křídelník Bouteille, a možná i zkušenosti super veterána Martineze, tedy dvou borců, kteří už z celku kouče Mumbrua zmizeli.

„Tým teď máme rozhodně jiný, ale spíš šlo o náš program zápasů, kdy jsme tuhle sezonu začínali proti soupeřům na play-off, mezi které řadím i Obradoiro. A pokud na takové protivníky nejste dostatečně sehraní, je to znát. Samozřejmě mít v zádech tisíce našich fanoušků, z domácích utkání bychom taky urvali o výhru nebo dvě víc,“ mrzí Balvína zatím prázdné tribuny hal, kam diváky stále nepouštějí protipandemická opatření.

„Navíc ani naše obrana není jako loni. Noví hráči nebo náhradníci si musí zvykat na nový systém, nebo novou roli, což je ale normální. Pokud nemáte s ACB žádnou předchozí zkušenost, musíte se na ni nejdřív adaptovat. A dalším faktorem je to, že loni nad námi soupeři moc nepřemýšleli, kdežto letos se už soustředí na zápasy s námi mnohem víc.“
 


Kotel 8500 fanoušků, v minulé sezoně v průměru pátý nejpočetnější v lize, chybí jak hráčům, tak i samotným příznivcům.

„Bez fanoušků to není pr…, jestli to můžu říct takhle slušně,“ říká centr bez obalu.

„Hrajete pro ně a je super mít je za sebou, zvlášť při našich návštěvnostech. Já se tak snažím aspoň na Instagramu nebo na Twitteru s nimi komunikovat, což dělá i klub. V tuhle dobu jsou sociální sítě důležitější než kdy dřív, protože to je skvělý prostředek ke kontaktu právě s fanoušky.“

I ti udržují s hráči čilou komunikaci. „Píšou nám. Tím, že jsme nezačali sezonu ideálně, tak nám dávají vědět, že za námi stojí. Minimálně jednou za dva tři dny dostanu nějakou zprávu, že nám drží palce, věří, že to zvrátíme a že musíme dál makat.“

I fanoušci si musí od 2. ligového kola letošní sezony zvykat na trochu jiného Ondřeje Balvína. Toho už totiž od konce léta nezdobí pořádně dlouhá hříva všelijak obarvených vlasů. „Žádný důvod to nemělo, stejně jako když jsem si nechal narůst dlouhé vlasy. Jednou jsem se vzbudil a řekl si, že si je nechám narůst a teď jsem měl zase náladu se ostříhat. A nevím, jestli se ještě někdy k dlouhým vlasům vrátím,“ usmívá se.

Do smíchu mu naopak není z nadále se zpřísňujících korona opatření. „Úřady ještě o něco přitvrdily – kromě toho, že se stále nesmí vycestovat z města nebo obce, kde bydlíte - jedině na výjimku nebo s nějakým zásadním důvodem -, tak se ještě o hodinu prodloužil zákaz vycházení, a to od deseti večer do šesti ráno. A od minulého pátku už jsou zavřené i restaurace a bary a otevřeno už mají jen obchody.“

Balvínův klub se však zatím v nelehké situaci drží. „Máme výhodu, že náš hlavní sponzor je město, od něhož peníze stále máme. Co vím, tak na tuto sezonu má klub prostředky vykryté bez problémů a i platy zatím chodí na čas. Klub se celkově snaží žít nejskromněji, co to jde. Poslední tři roky, kdy tu vznikl nový subjekt, to naše vedení zvládá na jedničku. A s výdaji na Ligu mistrů nám pomáhá samotná soutěž, aby to klub stálo co nejmíň,“ narazí pivot na praxi Ligy mistrů, kdy soutěž všem celkům hradí kompletně náklady na rozhodčí, každý klub už jen za účast obdrží 50 tisíc eur, a další finance si může vydělat na prize money.