Mít svůj míč. A převtěleného Derricka Rose

ECHO STRHUJÍCÍ BITVY S KUBÁNÍ S BONUS VIDEY Ta situace možná rozhodla celý zápas, aniž o tom kdokoli věděl. Možná by i s tou změnou dopadl stejně, ale není to příliš pravděpodobné. Ne tuhle noc, kdy v poslední čtvrtině stříleli, jako by měli v míči naváděcí zařázení…

V půlce třetí čtvrtiny přišli za domácí lavičkou sudí a poměrně důrazně žádali, aby byl vyměněn stále vlhčí míč. Je podzim, říkáte si, v hale sice hodně slušná návštěva, ale zase takové vlhko přece v Nymburce nemohlo být. Buď jak buď, balon se tou dobou otíral stále víc a arbitry už to přestávalo bavit. A když se k této rozmluvě přitočil i kouč hostů Bartzokas, okamžitě požadoval totéž.

Jeho tým v úvodu druhé půle získal svůj nejvyšší náskok (41-54), a i když ho český mistr začal stahovat, chtěl mu chytrý řecký stratég, který v roce 2013 vyrál Euroligu s Olympiacosem, sebrat jakoukoli potenciální výhodu. Protějšek Ronen Ginzburg však po konzultaci s hlavním rozehrávačem Dixonem rezolutně zakroutil hlavou - Ne, nic se měnit nebude.  

"Rozhodčí za námi přišel, byl už dost naštvaný a chtěl, abychom míč vyměnili. Já se balonu dotkl, viděl jsem, že trochu klouže, ale hned jsem věděl, že to je naše domácí výhoda, tak proč bych se o ni měl přípravit. A když jsem se zeptal Michaela, ten s tím souhlasil," popisoval zajímavé okolnosti zápasu kouč Ronen Ginzburg.
 

"Míč se může vyměnit, jen když s tím oba týmy souhlasí. Trenér Kubáně po tom hned skočil a požadoval výměnu taky. Na vánoční dárky ale bylo ještě příliš brzy. Třeba u nás v Izareli ani v létě, kdy bývá hodně horko a míč je mokrý, jsem nikdy neviděl, že by se během zápasu měnil."

A s tím vlhkým balonem se pak děly věci. Nymburk při úchvatné stíhací jízdě vysázel v závěrečné čtvrtině 5 trojek ze svých celkových deseti a vysloužil si koncovku, jež tomuhle zápasu slušela, ač se v ni nejspíš nikdo neodvážil doufat.

O podkošové opory Bendu a Houšku oslabený Nymburk neměl mít proti euroligovému soupeři vyztuženému bývalými hráči NBA a nůší reprezentantů všech možných zemí nárok. Kubáň disponuje osmkrát až desetkrát lepším finančním zázemím, přičemž mnohem méně zkušená nymburská sestava byla navíc pořízená v rámci o téměř půlku nižšího rozpočtu oproti loňsku.

Jenže není to jen o penězích, jak už se i na této úrovni v řadě případů v minulosti potvrdilo. Je to především o hráčích. Velkých hráčích. Jedním takovým byl ve středu večer nový míčový eskamotér Nymburka Michael Dixon, co každým svým pohybem počínaje crossovery a konče nataženou rukou po bleskurychle vypuštěné střele připomíná chicagského Býka Derricka Rose. Dribluje takovým způsobem, až si říkáte, že to přece není možné, a svým ovládáním míče spojeným s neskutečnou explozitivitou by strčil do kapsy i takového Chestera Simmonse. Když k tomu ještě přidává trojky jako na běžícím páse, nemůžete od kluka ve druhé sezoně po univerzitě chtít víc.
 

Ve čtvrté čtvrtině tohoto utkání se dostal na kariérní vlnu – do obruče tu sesměroval neuvěřitelných 18 bodů. A když trefil svou poslední šestou trojku, jeho tým vedl dvě a půl minuty do konce 69-67. 1200 fanoušků v hale mu v tu chvíli leželo u nohou. Takovou bouři nymburský stánek nezažil za celou minulou sezonu, v níž český šampion snad kromě Říma neporazil žádný silnější tým. 31 bodů nasypaných do koše protivníka takového kalibru, to se dá zažít jen jednou za několik sezon. A každý z těch 12 stovek diváků si může gratulovat, že u toho mohl být.

Přesto…, když měl tenhle míčový kouzelník po zápase říct, kdy mu bylo nejlíp, nemyslel na sebe: "Nejlepší pocit byl, když Howard trefil naši poslední trojku, která už definitivně uklidla zápas pro nás."

Řeč je tu o dalším hrdinovi zápasu, 17bodovém Kubánci Sant-Roosovi, dalším míčovém machrovi, který například crossoverem před svou první trojkou odeslal obránce až daleko ke koši, aby chladnokrevně zavěsil. Jeho druhá trojka, šest vteřin před koncem, už Kubáni defintivině zlomila vaz. Za stavu 76-74 i přes výhoz hostů na útočné půlce a jejich snížení dopichem už zápas prakticky nešlo ztratit.

"Tohle byl nejlepší zápas, jaký se mi kdy povedl," přiznal po zápase Michael Dixon. "Lokomotiv má spoustu skvělých hráčů, ale my jsme v létě makali každý den, nachystali se na ně a taky máme dost dobrých hráčů. A do každého utkání jdeme s tím, že ho chceme vyhrát."

Americký point guard se vyjádřil i k problematice vlhkého míče. "Trochu vlhčí byl, ale jeho povrch dokáže absorbovat pot, takže to tak velká věc nebyla a mně osobně to vůbec nevadilo. Kubáň jen zkusila něco, čím by nás rozhodila. My si ale náš zápasový míč nechali. Hrajeme s ním každý zápas, každý trénink, a proto ho trenér chtěl udržet v utkání."

Svou trojkovou kanonádu (9/6) připsal playmaker na vrub vývoje zápasu. "Dvě trojky jsem dal v první půlce, ruku jsem měl horkou, navíc můj obránce si nechával trochu odstup a já věděl, že ty střely dokážu trefit. Vystřelil a dal jsem jich v životě už tisíce a věřil jsem si, že je proměním," řekl sebejistě Dixon.

A pak se rozhovořil na téma podobnosti s Derrickem Rosem. "Je to výborný hráč, MVP NBA a jeden z nejlepších hráčů světa. Já se snažím něco vzít ze spousty borců z NBA. Sleduju ji hodně a jednou bych v ní chtěl hrát. Derrick je jedním z těch, koho jsem jako mladší sledoval dost, a už jsem v minulosti slýchal, že hrajeme podobně. On je ale o moc lepší než já," přiznal Dixon, který se například driblérským finesám věnuje před každým tréninkem.

Už po dvou soutěžních zápasech si také pochvaluje nové prostředí. "V minulé sezoně v Litvě jsem si poranil rameno a Nymburk se mi pak ozval jako první. Bylo to dost brzo po sezoně a já s agentem jsme cítili, že tohle je to správné místo. Všechno je tu zatím skvělé, a to včetně fanoušků."
 

A ještě u jednoho chlapíka je třeba se zastavit. Původně se rozhodně nečekalo, že by měl hrát v úvodních duelech tolik, ale situace se zraněnými kolegy a navíc při od prvních minut ne právě podařeném zápase Amerčiana Vaughna mu poskytla jednu z životních šancí. A on ji chytil za pačesy s takovou silou, že to až bralo dech. A pokud by po prvním zápase s Tallinem chtěl někdo jeho nejlepší číslo v plus/minus a solidní produkci svést na shodu příznivých okolností, tady už to rozhodně nešlo.

Muset se vypořádávat po 26 minut a skoro celou druhou půli s kapacitami jako Kyrylo Fesenko nebo Chris Singleton, které si odkroutily několik let v NBA, kdy nebylo se za koho schovat, a ještě tyto soupeře posílat na lavičku, to už ve 20 letech, bez jakýchkoli zkušeností s podobně těžkými soupeři, stojí za jedno smeknutí klobouku pro Martina Peterku.

I když pohyblivější a zároveň ohromně fyzicky vybavený Singleton dělal nymburskému mladíkovi do poločasu problémy, ve druhé už s někdy až dvojitou výpomocí spoluhráčů jeho výpady zvládl. A kupodivu snazší práci měl s o dobrých dvacet kilogramů těžším Fesenkem, kterého se stůj co stůj snažil bránit zepředu. Proti Singletonovi navíc získal i doskoky a navrch přidal parádních 11 bodů, když hned třikrát stál na čáře trestných hodů (6/4).

Místo dalších slov už bude nyní lepší poslechnout si jeho osobní zpověď… 
Zazní v ní například to, kam Martin řadí svůj snový a zároveň enormně vysilující zápas, co v něm nečekal, čím bylo vítězství cennější, co neuvěřitelného přožíval proti Fesenkovi v úvodu, i co říká o svém senzačním nymburském startu. Zastaví se i u rozdílných poločasů proti Singletonovi, u toho, co proti němu netušil, i u toho, proč vše najednou začalo jít. Vyhodnotí svých +9 bodů za 26 minut, prvek mokrého míče, famózní výkon Dixona i podivné výroky arbitrů, a nezapomene ani na Rozhodnutí, za kterým si stojí a bude stát, ani na to, co je pro něj nejdůležitější.

"Když jsem v poslední půlvteřině stál na hřišti, když už bylo jasné, že vyhrajeme a diváci tleskali, měl jsem neskutečný pocit," zněla Peterkova asi nejemotivnější promluva.
 

Nebylo by však tak skvělého výsledku, nebýt báječné obranné práce celého týmu. Už jen sledovat americké čertíky Randleho s Dixonem, jak jezdí za svými útočníky a mají ruce všude kolem nich, byla parádní podívaná. Totéž platí o Sant-Roosovi, který v úvodu utkání vymazal hvězdného Delaneyho, který se už pak do zápasu pořádně nedostal. A když kouč Ginzburg nasadil zónu, museli si hráči hostů podat míč čtyřikrát i pětkrát, aby konečně neměl střelec před obličejem něčí ruku.

A teď už se podívejme do domácí šatny, kde po zápase pochopitelně musel promluvit vítězný trenér.

"Tento klub i já jsme už v minulosti dosáhli velkých výher, ale tahle je speciální. Máme nový mladý tým a chyběly nám dva důležití hráči, přesto jsme porazili euroligovou Kubáň. Ukázali jsme, že v basketbale je možné vše. Je to velké vítězství, přesto si teď nemůžeme myslet, že nás nikdo nezastaví. "Něco" tu teď ale máme," zdůraznil kouč.
 

A co k triumfu Ginzburgův tým dovedlo?

"Veděli jsme, že nemůžeme pokrýt všechno. Pokud ale měli vyhrát, museli  by nás porazit zvenku, těžkými střelami. Nevycházelo nám to tak celý zápas, ale často to platilo."

Izraelský kormidelník přirozeně nemohl vynechat ani dvě z hlavních postav utkání. Nejdříve přišel na řadu Martin Peterka.

"To, co předvedl, je příklad pro děti, které basketbal hrají. Martin sem přišel bez velkých očekávání, ale dostal šanci už v přípravě a teď i v utkáních VTB ligy. A využil ji. To je příklad silné mentality," podotkl Ginzburg, který znal i důvody toho, jak se jeho mladý power forward zvládl vypořádat s oběma hvězdami soupeře.

"Martin je především chytrý a to je jeho přednost. Jistě má své limity, ale když dostane od trenérů instrukce, můžete si být jistý, že je splní do puntíku. My jsme v obraně většinou chtěli, aby bránil Fesenka i Singletona zepředu, a když to nevyšlo, měli jsme připravené jiné řešení."

A MVP Michael Dixon? Toho si Ginzburg vzal do role dřívějšího nymburského svěřence a rovněž expresního čarostřelce A.J. Abramse. "Shodou okolností právě díky němu jsme tehdy porazili Kubáň poprvé. Musím říct, že Michael mě překvapil, protože může být ještě lepší. Jako mladý má stále i své chyby, ale také mu nechybí dobrý charakter a nebojí se na sebe vzít zodpovědnost."