Jeep Elite? Ta liga je úplně jinde!

26.11.2020 - red
počet přečtení: 298
vytvořeno 26.11.2020, upraveno 26.11.2020

S JAROMÍREM BOHAČÍKEM Z VILNIUSU Po letním přestupu do možná nejfyzičtější ligy kontinentu jej zranění nemohlo potkat v horší moment než během hlavní fáze přípravy. Do francouzské Jeep Elite i do Ligy mistrů pak nešel nachystaný, jak by si přál, a svá střelecká čísla z Nymburka či reprezentace tak v dresu Štrasburku zatím nereplikuje. Navíc si musí zvykat na úplně jiný basketbal a do toho na celý listopad a možná i na delší dobu zavřeli v zemi galského kohouta ligu. Tedy přesněji – zavřeli její drtivou většinu, protože tři celky některé své domácí zápasy i v lockdownu hrály. Jaromír Bohačík měl přes to všechno v litevské bublině, kde se chystá s národním týmem na páteční (15:30 s Belgií na ČT Sport) a nedělní zápas (15:30 s Dánskem na ČT Sport) evropské kvalifikace, optimistickou náladu. Věřil, že to nejhorší má za sebou a že své průměry tří bodů a dvou asistencí za 16 až 18 minut bude v lize i v Lize mistrů už jen vylepšovat.

Jaromíre, vy jste teď vlastně jen z francouzské „izolace“ přeletěl do bubliny ve Vilniusu, takže vlastně nic extra nového, že?
Za celý listopad jsme odehráli jen jedno utkání v Lize mistrů. Poslední dobou byl lockdown bohužel skoro všude a ve Francii to nebylo jiné. Můžeme jen na trénink a z tréninku a jinak jsem doma na Netflixu. V našem týmu ale ještě nebyl nikdo nakažený a v tom jsme, tuším, unikátem celé ligy. Nikdo tak nechce být ten první (usměje se) a opravdu se hlídáme. A je pravda, že jsem teď jen přeletěl z jedné bubliny do druhé, nic podstatného se nezměnilo, jen lidé kolem.

2466OTN.jpg

Už je to protivné, když se ani v rámci národního týmu nemůžete sdružovat?
Možná by se to tak dalo říct, protože člověk je sám na pokoji, jídlo si vyzvednete na chodbě a zase si ho odnesete jen na pokoj. A při obědě tak koukáte do mobilu, což je blbý. Vše je navíc umocněno tím, že jsme na místě oproti běžným zvyklostem už několik dní napřed. Na druhou stranu se to neliší od jiných výjezdů v klubu nebo s národním týmem, protože většinou jako hráč stejně nemáte moc prostor na procházení po městě a prohlížení památek. S těmi zákazy je to samozřejmě jiné, hlavně jsme ale všichni rádi, že vůbec můžeme hrát. Takže i když nad některými pravidly sem tam povytáhneme obočí, tak je všichni chceme dodržovat, protože naším cílem je hrát. Všichni jsme si zažili, jaké to je, když se dlouhou dobu hrát nesmí.

Těšil jste se i na změnu prostředí?
Ano, těšil. Letos je to samozřejmě jiné, protože když jsem jezdil na „repre“ z Nymburka, bylo tam těch jiných tváří pět šest, ale teď všechny. Kluky jsem dlouho neviděl a je příjemné si promluvit a zanadávat v češtině. Těšil jsem se dlouho dopředu a kluky taky otravoval dávno před tímhle oknem. Užili si mě dost. Oni, chudáci, ale neměli žádné informace o tom, jak to bude.

Co už víte o nejbližších soupeřích?
Belgie je lídr skupiny, porazila i Litvu a má skore +37, což vypadá až hrozivě. Ty sestavy se teď ale hodně mění, i Belgičani mají relativně mladý tým (podobně jako lvům jim chybí pět až šest důležitých hráčů). Některé hráče znám, ale už delší dobu jsem proti nim nehrál, takže o jejich aktuální formě moc netuším. Belgický tým je atletický a předvádí pohledný, rychlý basketbal. A zmínil bych novou akvizici Nymburka na rozehře Obasohana, který je opravdu koukatelný. Uvidíme, co ukáže v nároďáku. A taky se moc těším na Kevina Tumbu, se kterým jsem hrál za Leuven. S tím už jsme se dlouho neviděli.

Jak si na Belgii věříte?
Od určité doby si věříme, že můžeme hrát skoro s každým. Není tak důvod nemyslet na výhru. Intenzivně si píšu s atletickým trenérem Belgičanů, který působil v Leuven během té sezony, kdy jsem tam hrál. A nerad bych po zápase poslouchal nějaké posměšky. Je to tedy i osobnější. V Leuven jsme spolu trávili hodně času, seznámil jsem se i s jeho rodinou a musím říct, že je to asi ten nejhodnější typ člověka na světě, takže velké hecování s ním nebylo. Kdyby ale vyhráli, asi by něco peprnějšího taky napsal.

Už jste se zabydlel ve Francii?
Zabydlel, a než přišel lockdown, bylo to tam velice příjemné. Tedy co se týká místa, kde působím. Basketbalově to pořád trochu skřípe, ale pořád platí, že jsme úplně nový tým a už před sezonou jsme se připravovali na to, že bude chvíli trvat, než si to sedne (s aktuální bilancí 3-4 je tým ve středu tabulky). Teď doufáme, že až se vrátíme z reprezentačního okna, vlijeme do toho víc energie a výsledky budou lepší.

Jak ve francouzské lize vypadá testování na covid?
Abychom mohli nastoupit k zápasu, musíme mít nejvýš 48 hodin starý test. A pokud nehrajete, musíte být testován aspoň jednou týdně, to ale není žádná velká překážka. Vždycky před tréninkem přijede nějaký doktor a na chodbě vám za pár minut odebere vzorek. Na začátku to trochu nepříjemné bylo, ale pak si člověk zvykne. A potom už se týmy hlavně modlí. Tuším, že ještě při třech pozitivních případch v týmu ta zbylá sestava může zápas hrát. Pokud je toho ale víc, už se utkání překládá. My ale zatím neměli nikoho.

Byl uvnitř ligy velký konflikt kolem toho, jestli hrát ligu dál i bez fanoušků, s čímž údajně vyjma Asvelu, Monaka a Paříže ostatní kluby nesouhlasily?
Řešilo se to dost intenzivně, prezidenti klubu měli několik mítinků a nechali si vypracovat studii, kolik každým zápasem bez diváků ztratí. A hlavně o kolik přijdou bez VIP hostů. S výjimkou tří finančně nejsilnějších klubů zbytek ligy bez fanoušků hrát nechtěl. V době, kdy se o tom rozhodovalo, se to týkalo jen listopadu, protože kluby věřily, že v prosinci by se už mohlo hrát s fanoušky. To se ale teprve uvidí.

Hra ve francouzské lize je poněkud jiná, než je hráč zvyklý z našich zeměpisných šířek - enormně fyzická, s přísnou obranou, proti které se těžko prosazuje, a s mnoha atleticky vybavenými hráči tmavé pleti. Jak jste se s tím zatím vyrovnával?
Liga je fakt atletická, tím je úplně jinde. Tou obrovskou atletičností a fyzičností je i o dost dál oproti Lize mistrů. Ve srovnání s ní je to jiné i takticky, kdy ve Francii je to o dost jednodušší. Ať vezmu náš tým, nebo i ligu jako celek. Taktické instrukce jsou poměrně jednoduché a je to spíš o drilu jednotlivých akcí. I ty ofenzivní sety nejsou žádné složité nebo dlouhé systémy. Je to spojené s rychlostí hry a agresivitou. Spousta věcí je tak jiná a je jen na mně, jestli se na to budu schopen adaptovat.

Vy jste se ve srovnání se svou rolí v Nymburce nebo v reprezentaci v ligových zápasech spíš držel zpátky. Čím vším to bylo způsobené?
Vidět ve hře asi nejsem, na což má vliv řada faktorů. Tím hlavním je, že poslední dobou neumím trefit balon do „díry“ a to se pak těžko zapracovává do hry. Já jsem ale rád, že už jsem se nějak vyhrabal z pauzy, co jsem měl před sezonou, kdy jsem kvůli zranění skoro neměl přípravu s týmem. Věřím, že teď už naskočím do toho denního kolotoče a budu se na hřišti cítit líp.