Jeden z nejtěžších momentů mého života

24.02.2020 - red
počet přečtení: 262
vytvořeno 24.02.2020, upraveno 24.02.2020

PŘED DUELEM S LITEVCI S VÍTEM KREJČÍM I půl roku poté přiznává, že to hodně bolelo. Vyřazení z nominace na úsvitu světového šampionátu, když už se napůl dotýkal - nebo tomu minimálně věřil -, finální dvanáctky, se guardovi Zaragozy Vítu Krejčímu kousalo přetěžko. Při prvním srazu reprezentace od planetárního turnaje o tom mohl vlastně vůbec poprvé pořádně promluvit. Při setkání s novináři v litevském Vilniusu narazil i na sledování šampionátu ve svém španělském klubu, výhody „repre“ léta, hraní ve velkých arénách i na úctu k velkým hráčům soupeře.

O tom, jak se hrabal z těsně minutého MS
„Byl to jeden z nejtěžších momentů mého života. Hrozně moc jsem se těšil, že budu součástí týmu a první dny jsem na tom byl opravdu špatně. Příprava na sezonu už ale byla v plném proudu, takže jsem se z toho pak dostal docela rychle. Když teď ale jedu na reprezentaci, určitě nad tím přemýšlím a je to pro mě velká motivace. Nechtěl bych, aby se mi to stalo znova. Ze začátku jsem špatně chápal, co se stalo, ale po pár týdnech už jsem to pochopil - že to je skvělá motivace, kterou musím využít… A doufal jsem, že když se mi povede začátek sezony, mohl bych se do národního týmu zase dostat, těšil jsem se na to a byla to i další motivace dokázat trenérovi, že jsem na to měl a že udělal chybu, když mě nevzal.“

2156NjQ.jpg

O tom, jak mu pomohla letní příprava s reprezentací
„Byla to skvělá průprava na sezonu, protože skok ze čtvrté ligy do ACB je hrozně velký. My jsme se Zaragozou vlastně už po dvou přípravných utkáních vlítli do náročné sezony a mně léto s „repre“ hodně pomohlo. Začátek se mi při absenci litevského křídla Seibutise vydařil a hrál jsem tak dost minut.“

O sledování MS v klubu
„Koukalo se spíš na zápasy Španělska, ale komentovali jsme samozřejmě celý turnaj. Byla tam i řada lidí, kteří byli v přípravě španělské „repre“, takže se to sledovalo hodně. Všichni v klubu byli našimi výsledky překvapení, protože to vůbec nečekali. Když dřív říkali, že v Česku není žádný basket, mohl jsem teď machrovat, že i my ho umíme hrát.“

O hraní ve velkých arénách
„Díky Španělsku jsem už celkem zvyklý hrát před většími návštěvami, nejsem tak nervózní a třeba do zápasu s Dánskem jsem šel s mnohem větší pohodou, než to bylo před rokem. Kolena už se mi teď z hlasité atmosféry nerozklepou. V letošní Lize mistrů jsme hráli třeba na Besiktasi Istanbul, kde sice byla malá hala s asi jen pěti stovkami lidí, z nichž stovka byla za košem, ale právě tahle skupina jela skandování a chorály celý zápas a mně se taková atmosféra líbí.“

O sebevědomí nabytém za poslední rok
„Díky povedeným zápasům v ACB jsem schopný hrát prakticky proti každému a ne jen ve čtvrté lize jako do loňska. Třeba i deset minut proti Barceloně člověku dá hodně zkušeností.“

O svém 19minutovém vytížení v pátečním zápase s Dány
„O mém zapojení jsme s trenérem předem vůbec nemluvili a po pravdě mě překvapilo, že jsem tam šel už v první čtvrtině. Hodilo se mi tu, že v Zaragoze, kde hraju kolem osmi deseti minut, mám všechny v první půlce, kdy naskakuju pár minut před koncem právě první čtvrtiny. Takže jsem to zvládl i tady a myslím, že to vyšlo.“

O tom, co mu jako teenagerovi říkají velká jména litevských opor a veteránů, jako jsou Kuzminskas (30 let), Mačiulis (35), Kalnietis (33) či Motiejunas (29)
„Pamatuju si, když Mačiulis hrál ještě za Real. Mně bylo tehdy patnáct a byl jsem na zápase Zaragozy právě s Madridem. Byl to skvělý zážitek a moct teď hrát proti takovým borcům je super - snažím se od nich pochytit, co se dá.“