F-memento i strach z výbuchu stropu

INTERVIEW S VOJTĚCHEM HRUBANEM Byl druhým střelcem týmu s 13 body, navíc druhý nejlepší v plus/minus (+15). Ošlehaný už spoustou evropských i reprezentačních bitev nemá nejmenší problém s najetím přes kohokoli, když teď už navíc neodpadá do stran a zůstává i po remplování od obránců ve stabilní pozici. A třeba v zápase s Arisem Soluň předváděl také skvostnou obranu i proti hráčům euroligového kalibru. Vojtěch Hruban potvrzuje, že se herně nachází na dosavadním vrcholu své kariéry. Ostatně ve vítězném duelu Ligy mistrů bylo jeho schopností hodně potřeba. V tom duelu, který provázela nejspíš „atmosféra všech dob“ za dobu působení Nymburka ve Sportovním centru.       

„Jo, bylo to super a my si to užili. Nic takového si tu nepamatuju. Samozřejmě to bylo i tím, že publikum tvořila zhruba stovka řeckých fanoušků Arisu, kteří donutili naše příznivce fandit o to víc, takže souboj se odehrával i v hledišti a bylo to hrozně fajn. V Soluni basketem žijou, a když jsme viděli jejich domácí zápasy, tak u nich je atmosféra neuvěřitelná a my se tam už těšíme. Nebudeme mít co ztratit,“ zamířil reprezentační křídelník na úvod rozhovoru pro Basketmag myšlenkami už do budocnosti.

Vojto, když za to v sektoru hostů vzali, slyšeli jste vůbec na hřišti trenéra?
Ani ne, ale nebylo to tolik potřeba. Nehráli jsme nic složitého a on nás hlavně hecoval. Ono ani normálně se to nedá ve hře tolik poslouchat.



Vy jste do téhle bouře vložili nejlepší čtvrtinu této sezony.
Jo, hráli jsme slušně. Začíná to být taková naše specialita – mít jednu super čtvrtinu, kdy dokážeme přejet kohokoli. Zatímco ale minule ve Frankfurtu jsme k tomu nepřidali nic jiného, s Arisem jsme i dál přidávali aspoň super výkon v obraně a na konci jsme to nějak ubojovali. Ta první čtvrtina nám při pozdějších hlušších místech hrozně pomohla, ale bylo jasné, že to proti tak dobrému týmu neudržíme celou dobu.

Tentokrát jste se nebál, že to první čtvrtinou zase skončí?
Ne, to ne. Ve Frankfurtu to byl extrém, takový zápas jsem ještě nezažil. Nám tam stačilo hrát jen trochu dobře, abychom šli přes domácí, jenže jsme to celý zápas nedokázali zlomit a dostat se do potřebného tempa a rytmu. Bylo to utrápené a celkově hrozná bída. Dnes to bylo lepší, věděli jsme, že Frankfurt se nemůže opakovat.       

Co bylo základem úspěchu?
To, že jsme se zvládli vyrovnat soupeřově tvrdosti, protože to byla velká řežba. Mohli za to hodně i rozhodčí, na které si nechci stěžovat, protože to nechávali na obě strany, ale pak z toho byla řež, emoce pracovaly a loktů hodně vysoko byla spousta.

Častou hru se čtyřmi malými jste při zranění power forwarda Meiera museli využívat, nebo to byl záměr?
Letos to používáme často, navíc to bylo dané i tím, že Tony má problémy se zády. Už s námi trénoval, ale ještě to není moc dobré a v tomhle zápase, kdy soupeř měl vysoské a silné pivoty, by to mohlo dopadnout tak, že by dostal loktem pod košem, šel by si zase sednout a dalších 14 dní by musel stát. Navíc i soupeř hrál se čtyřmi malými a nám se to hodilo víc, protože jsme na to zvyklejší. A kdo s tím začal? Nějak jsme si „vyhověli“ navzájem. Nejdřív tam čtyři malé nechali oni, pak zase my a později zase oni. Chtěli jsme si tím vzájemně takticky narušovat hru.



Velkou práci jste vy nebo kolega Pumprla odvedli na vysokém křídelníku Janvkovicovi, který poslední dvě sezony točil za Panathinaikos v Eurolize v průměru 26 a 16 minut. Jaký na něj byl recept?
Nesměli jsme mu nechat volné střely a hlavně jsme mu museli zastavit rychlé protiútoky, z kterých dává moc bodů, i když se to nezdá. Když ho brání vysocí hráči, tak jakmile chytne balon v obraně, valí dopředu a snaží se zakončovat. Proto hned jak získal míč, měli jsme pokyny se všichni zatáhnout pod vlastní koš a pak už to měl těžké. A že dal 12 bodů? Při té spoustě balonů v ruce něco dát musel.

Od nějaké druhé čtvrtiny jste body získávali převážně jen ze hry 1 na 1, jíž jste se věnovali nadstandardně. Nějaké velké systémy jste nehráli úmyslně?
Bylo to tak. Bylo to dané tou sestavou se čtyřmi malými, kdy se docela vyrušuje hra pick-and-rollů. Obrana všechno přebírá a nedá se dělat nic jiného, než hrát 1 na 1. My tak ale letos hrajeme dost, takže nám to nevadí.      

Podkošový silák Diamon Simpson poprvé naplno ukázal, proč byl angažován, že?
On nehrál špatně ani ve Frankfurtu, ale s Arisem měl v ruce i hodně balonů. A vyloženě se nám hodil – i když to není velký technik a střelec, pod košem má velkou sílu a razanci, měl řadu důležitých útočných doskoků a jeho koš s faulem v závěru zpečetil naši vhru. Byl jednou z nejdůležitějších postav zápasu.
 

V závěrečné pasáži i skvěle zastavoval v obraně útoky soupeře, což jste v zápase několikrát předvedl i vy…
Nějaké zisky v obraně byly. My jsme je měli dobře naskautované a tušil jsem, co daní hráči budou dělat. Snažil jsem se jim stavět do cesty a oni jak valili dopředu, tak to vycházelo a dopouštěli se ztrát. Celkově jsme bránili super. Aris má výborný útočný tým, který porazil i Banvit, a ten teď vede bez porážky tureckou ligu. Zastavit takového soupeře na 79 bodech je slušná vizitka.

Ještě zpět k hlukové kulise. Snad jediný, kdo dokázal v zápase překřičet fanoušky Arisu, byl moderátor zápasu, jímž se pro tento duel stal televizní komentáror Jan Smetana. Jak se vám jeho euforický projev líbil?
Ještě při rozcvičování to bylo fajn, až pak asi došlo k chybě v ozvučení haly (smích), protože to začalo být v reproduktorech strašně nahlas, a když jsem seděl na lavičce, a měl čas to poslouchat, bylo to už trochu moc. On se do toho opřel, prožíval to jako vždycky a podtrhl atmosféru celého zápasu. Jen ho mohli trochu stáhnout (směje se). Ale zase – jsme na zápase basketu a ne na hřbitově.  

Člověka taky napadne, jaké to je pro tým Arisu na lavičce, mít ten řev svého kotle celý zápas hned za hlavou.
Na to si člověk zvykne. Asi by to neměnili za prázdnou hlavu, když můžou hrát před plnou s tímhle v zádech. Jejich domácí prostředí musí být super a někdy je až bláznivé. Co jsem viděl, tak každý domácí zápas začínají o pět minut později, protože hřiště je zaházené konfetami. Dneska se tu samozřejmě všichni báli té kulisy, protože v hale jsou kouřové reflektory, a kdyby někdo vyhodil nějakou světlici, tak nám prý vybuchne celý strop, protože jsou tam na takové věci čidla. Takže to bylo docela zajímavé a my se teď už těšíme do Soluně… (usmívá se)