Cesta, kterou se budeme muset vydat

S VOJTĚCHEM HRUBANEM A TOMÁŠEM VYORALEM VE WALBRZYCHU Byla to na úvod zápasové přípravy národního týmu mužů drsná konfrontace. Ač domácí Poláci neměli v téměř zaplněné (1300) a pulzující hale ve Walbrzychu také kompletní sestavu, kdy zdravotně indisponovaní byli veterán Lampe, obr Karnowski a křídelník Sokolowski (centr Gortat už skončil), proti rovněž neúplným Čechům (bez Satoranského, Veselého, Balvína i letos absentujících Pumprly či Schilba, navíc Benda už skončil) od úvodního trháku (17-2) dominovali v útoku i obraně a z poločasu 44-26 se odrazili k vysoké výhře 101-68. Na jejich straně byly především trojky (22/10 – 22/4) a trestné hody (43/33 – 17/14). Střelecky je vedli Ponitka (22 za 16 minut) s Kuligem (21 za 16 minut), u lvů se alespoň na 10 bodů dostali Auda s Palyzou. Basketmag se na zápas podíval očima reprezentačního nováčka na rozehře Tomáše Vyorala (7 bodů, 5 asistencí a -6 za 18 minut) a zkušeného křídelníka Vojtěcha Hrubana (5 bodů za 17 minut), kterého v základní pětce doplnili Šiřina, Jaromír Bohačík, Auda a Švrdlík.      

HRUBAN: NAŠE CHYBY BY SE POČÍTALY HODNĚ DLOUHO

Vojto, tým byl sice ještě v neúplném složení, přesto - jak krutý takový výsledek je?
O výsledek tolik nešlo. V zápase bylo všechno nové. Byl to nejen první zápas v přípravě, ale i první zápas v podstatě nového týmu a ty role jsou tak pro všechny taky úplně nové. Navíc jsme se nemohli opřít o střelbu, k tomu jsme měli asi 40 faulů a chyb bylo celkově tolik, že by se počítaly hodně dlouho.

Poláci házeli 43 šestek z vašich 32 faulů a získali z toho o 19 bodů navíc. Byla to ve skore ta hlavní díra?
Neříkám, že bychom jinak vyhráli, ale největší rozdíl byl v procentu trojek, to skore natáhlo nejvíc. A těch faulů jsme měli strašně moc a dostali z toho taky příliš mnoho bodů. Co na to říct? Byl to prostě domácí zápas a spousta těch faulů byla hodně přísných, ale i kdyby poměr šestek byl normální, tak bychom s Poláky vyrovnaně nehráli, protože náš výkon nebyl optimální.   



Vy jste v téhle sestavě v podstatě už jedním ze tří nejzkušenějších, spolu s Welschem a Audou, jak se jako takový cítíte?
(usměje se) Je to zvláštní, že se to stalo v podstatě z roku na rok. Loni jsem byl po téhle stránce někde v průměru a letos jsem tu už asi druhý, kdo toho má odehráno nejvíc. Tak to ale je, procházíme nějakou výměnou a bylo vidět, že to je pro všechny úplně nové. Věřím, že sobotní odvetný zápas už takhle nedopadne.  

Bylo to myšleno i z toho pohledu, že hra by na vás zřejmě měla ležet ještě víc.
To asi vyplyne z toho, co a jak se bude v přípravných zápasech dít přímo na hřišti. Přímo takhle role určené nemáme, vyřeší se to až hrou samotnou.

Nastoupili jste vlastně bez všech tradičních podkošových hráčů, jak to bez těch zkušených bylo znát?
Samozřejmě to znát bylo, navíc jsme ještě ani neměli možnost trénovat obranné rotace a výpomoci, jakýkoli pokus o výpomoc byl trochu zmatečný a dostávali jsme z toho spoustu bodů. Vznikala z toho řada mismatchů, které jsme nechtěli, a z kterých jsme dostávali hodně trojek. Dost jsem v tom byl namočený já a je to poučení, že musím našim pivotům víc věřit. Myslím, že to postupně asi zvládnou. Dnes to prostě bylo úplně jiné oproti tomu, na co jsme byli zvyklí, a bylo to strašně vidět.

Mnohdy jste hráli v hodně malých sestavách, třeba s forwardem Křížem a 4 „malými“, bylo to k užitku?
Těžko hodnotit. Pak už tam ani Poláci neměli nějak velké sestavy, uvidíme, jak to bude fungovat dál. Po jednom zápase se tohle těžko říká, ale asi to bude cesta, kterou se budeme muset vydat. Uvidíme, kteří se ještě připojí pivoti, ale myslím, že o moc vyšší už nebudeme.

VYORAL: NEJSEM TU JEN OD PODÁVÁNÍ BALONŮ

Tomáši, v mužské reprezentaci jste zatím nastoupil jen ve Walbrzychu s Poláky – poprvé před dvěma lety, podruhé letos. Jaký to byl návrat?
Před dvěma lety jsem hrál asi jen pět minut. Jsem rád, že tentokrát jsem už hrál o dost víc, docela se mi i dařilo, ale je to týmový sport a naše celková hra byla špatná. Nedali jsme do toho takovou energii a musíme to do druhého utkání zlepšit.



Jaké úkoly jste měli vy, rozehrávači?
Standardní – hrát co nejrychleji dopředu, rozdávat co nejvíc balony. Až na poslední čtvrtinu, kdy už bylo rozhodnuto, se nám to ale vůbec nedařilo.

Máte víc míče odkládat, než se pouště do vlastních zakončení?
Zaprvé domácí bránili docela dobře, takže se tam ani moc nešlo procpat. A ke střelám jsme se pomalu ani nedostávali, bylo to těžké.

Kolik jste si na téhle úrovni mohl dovolit z hlediska toho, na co jste zvyklý z ligy?
Snažím se hrát normálně. Když jsem volný, tak vystřelit, nezbavovat se zodpovědnosti. Abych tu jen podával balony ostatním, od toho tu nejsem. Když vidím někoho volného, tak přihraju, ale když je možnost najet, tak proč toho nevyužít?

Jak jste si vedl v jednotlivých match-upech s polskými soupeři?
V první půlce jsem bránil amerického guarda Slaughtera, který je menší, ale o to rychlejší. Američani se vždycky brání složitě, jsou výborní s balonem, umějí vystřelit. Ve druhé půlce už jsem vycházel na nějakého polského náhradníka. Já se snažil hrát už o něco uvolněněji. Ne že bych předtím byl nějak svázaný, ale za stavu o 30 už se hraje jinak, než když je vyrovnaný zápas.

V minulé sezoně pro vás byly vrcholnými zápasy oba finálové duely v NBL. Jak byste je srovnal s první přípravou za reprezentaci?
Rozdíl je hlavně v nasazení a fyzičnosti, kdy nemáte jednoduchý proběh na útočné polovině, všude dostanete ránu. Neříkám, že v ligovém finále tohle nepřijde, ale celkově je ta hra na repre úrovni rychlejší.

V čem byl mezi oběma týmy největší rozdíl? Byl to počet faulů (16-32)?
Podle mě byl největší rozdíl v nasazení, kdy nás Poláci jasně předčili ve všem – v rychlosti, na útočném doskoku, v obraně. My v ní všude byli pozdě a z toho pramenily i fauly. My jsme nestíhali a museli je zastavovat nedovoleně. Jistě některé situace byly dost sporné, ale oni si to zasloužili, hráli agresivněji, tvrději a my tam byli pozdě. Doufám, že v odvetě s Poláky vydržíme běhat, budeme jim hrát pořádně do těla, nebudeme dostávat jednoduché koše a v útoku do toho dáme víc pohybu, míč si půjčíme z ruky a doufám, že s domácími už budeme moct hrát vyrovnaně.

Je to ještě za pár měsíců, přesto – dá se očekávat, že vy dva s Jakubem Šiřinou budete přednostně třímat rozehrávačský prapor národního týmu v kvalifikaci na Světový pohár, už se na to mentálně začínáte připravovat? Že to, co vás teď potkalo s Poláky, bude zápas co zápas standardem?
Nad tím jsem zatím vůbec nepřemýšlel. Snažím se teď jít od soustředění k soustředění a uvidím. Chtěl bych se dostat na EuroBasket, v říjnu nám začne sezona v Nymburce a v listopadu přijde první reprezentační okno. Uvidíme, jak se to vyvine…