Český reprezentační unikát: legie leváků!

PĚTINÁSOBNÉ LEVORUKÉ INTERVIEW Je to pár dní, co se ve světě slavil Mezinárodní den leváků (13. srpna, podle některých zdrojů se slaví od roku 1992), který Českem tak jako každý rok prošuměl bez povšimnutí. Jasně, jde jen o nějakých deset procent populace, což není až tak zásadní číslo. Jenže právě leváci by jistě nesouhlasili. Třeba ti, na kterých nyní stojí skoro půlka basketbalové reprezentace. Proto přišel čas zvednout hozenou rukavici a představit si pohled na leváckou výjimečnost z pohledu rozehrávače Jakuba Šiřiny, křídel Jaromíra Bohačíka a Martina Kříže i podkošových mužů Patrika Audy a Adama Pecháčka, kteří už dnes mají to štěstí, že si své leváctví mohou ve výbavě ponechat a nejsou v tuzemsku tak jako ještě v 60. letech minulého století násilně přeučováni na praváky...



Pánové, jaký to je podle vás unikát, mít pět leváků a dokonce v národním týmu?

ŠIŘINA: „Asi to unikát je, nedávno jsme se o tom bavili s „Bočim“ (Jaromírem Bohačíkem), že je nás tu skoro polovina. Jinak to ale ničím dalším zvláštním není.“
BOHAČÍK: „Určitě jsem nikdy nehrál v týmu, kde by nás bylo tolik. Je to tedy určitě raritka, že bychom mohli poskládat celou pětku.“
KŘÍŽ: „Nějak jsem o tom nepřemýšlel, ale nedávno jsme se o tom bavili, kolik nás tu je, a když to vezmu, tak 5 z 13 lidí je pomalu půlka, přitom běžně v týmu bývají jeden dva, maximálně tři takoví hráči. Můžeme doufat, že to bude naše výhoda, ale nedělal bych z toho vědu, jestli někdo střílí levou, nebo pravou.“
AUDA: „Je to celkem neobvyklé a nikdy se mi to ještě nestalo.“
PECHÁČEK: „Velkej! Počet pěti hráčů je opravdu unikátní. A zajímavé je, že jsme nedávno měli i svátek.“



Kolik jste v jednom týmu zažili leváků nejvíc?

ŠIŘINA: „Byli to dva, maximálně tři. Takhle vysoký počet zažívám poprvé.“
BOHAČÍK: „Většinou jsem byl sám, nebo jsme byli nejvýš dva.“
KŘÍŽ: „V Nymburce jsem byl vždy snad jediný a jinak maximálně dva.“
AUDA: „Většinou jsem byl sám a maximálně jsme byli dva.“
PECHÁČEK: „Nejvíc tři včetně mě. Bylo to v Reggiu v italské Sérii A.“



Je v basketbalu leváctví v něčem výhodné?

ŠIŘINA: „Takovou výhodu jako třeba v tenise tam nevidím. Je to stejné jako u praváků.“
BOHAČÍK: „Tady nevím. Neřekl bych, že to je nějaká výhoda. Na téhle úrovni už všichni vědí, kdo má jakou silnou a slabší ruku, a dokážou si to pohlídat. Je možné, že když je v lize třeba nový cizinec, který ještě ostatní hráče nezná, tak by to v útoku pomoct mohlo, ale ten skauting je dnes tak propracovaný, že i noví hráči dostanou instrukce od trenérů a dobře vědí, kterou ruku má jaký hráč silnou.“
KŘÍŽ: „Nevím, nijak to nepociťuju. Říká se, že leváci to někdy mívají jednodušší, i když sám nevím v čem. Osobně to jako výhodu, ani nevýhodu neberu.“
AUDA: „Já to tak beru vždycky! Velká většina hráčů jsou praváci a protihráči jsou většinou zvyklí bránit praváky, takže to je něco jiného.“
PECHÁČEK: „Já jsem to jako výhodu nebral. Možná při nájezdu, protože většina hráčů jsou praváci a obrana je na to zvyklá. Pravákům se vždycky maximálně říkalo – bacha, tenhle má nájezd doleva.“



Jak by vaše pětka leváků dopadla proti zbytku týmu praváků?

ŠIŘINA: „Myslím, že my jako leváci bychom jednoznačně vyhráli.“
BOHAČÍK: „To je jasný! Určitě bychom vyhráli, protože to máme super poskládané.“ (smích)
KŘÍŽ: „Kdybychom ji takhle postavili a přišel někdo, kdo basket moc nezná, neviděl by mezi týmy rozdíl. Určitě je možné, že většina našich úniků by byla doleva, konkrétně u mě by to platilo. Máme ale i všestrannější leváky. Třeba Jarda Bohačík s Turky najel doprava, i když pak tedy zakončoval levou. I já mám už pravou jako moment překvapení pro soupeře připravenou, protože všichni čekají únik doleva.“
AUDA: „Jasná výhra na celé čáře, na to se odpovídá samo.“
PECHÁČEK: „Myslím, že divák by si ve hře žádného rozdílu nevšiml. Ani pro nás by to markantní rozdíl nepředstavovalo.“  



Měl by se Mezinárodní den leváků významněji slavit i v Česku a už jste narazili na specializovaný obchod pro leváky?

ŠIŘINA: „Není to žádný speciální svátek, ale možná by to bylo fajn, kdyby nám k tomu někdo popřál. Bylo by to takové srandovní. Na obchod pro leváky jsem ještě nenarazil a ani si nedovedu představit, co by se tam dalo pořídit. Ale asi bych ho chtěl navštívit. Je pravda, že všechny věci jsou dělané pro praváky.“
BOHAČÍK: „Mohlo by se to tu zavést výrazněji, aby byl další důvod k oslavám. (smích) A nějaký obchod by se hodil, první taková věc, co mě napadá, jsou hodinky. My leváci je nosíme na pravé, ale standardní hodinky mají většinou ovládací prvky z pravé strany, takže je musíme používat přes ruku. Levácké hodinky jsem ještě nehledal, ale pochybuju, že by se dělaly. Třeba ale řazení pravou v autě mi nevadí vůbec.“
AUDA: „Do teď jsem ani nevěděl, že existuje Den leváků, a pokud jde o obchody, tak na ty jsem taky nenarazil, ani v Americe. Jediné, co jsem měl jako specialitu pro leváky, byly nůžky. Ty jsou jinak dělané jen na pravou. To ale bylo kdysi na základce, od té doby jsem nic takového nepoužíval.“