Válečná zóna na trase Bilbao - Jokohama

INTERVIEW S ONDŘEJEM BALVÍNEM Český centr Bilbaa má široké spektrum obchodních zájmů. Tedy mimo své profi angažmá v basketbalu. Finance už vložil do fondů, nejrůznějších akcií i nemovitostí. Aby měl jednou klid, komfort a mohl relaxovat. Teď však zalovil v docela jiných vodách. Kde mu nejde o výdělek, protože na lásce se nevydělává. A pro Ondřeje Balvína je svět gamingu jednoznačná srdcovka už od dětství. Teď však šel o pár pater výš a k vlastnímu hraní pro zábavu si přidal i mnohem větší adrenalin. Řádově miliony korun vložil do špičkového českého e-sportového profi týmu Sampi, jenž patří multižánrovému člověku Jakubu Janktovi, rychlonohému záložníkovi fotbalové reprezentace a Sampdorie Janov,která je aktuálně desátým celkem Serie A. Přijměte tak nyní pozvání do dosud méně známé komnaty prvního pivota národního týmu.     

Ondřeji, kudy vedla vaše cesta ke gamingu od koukání na to, jak hraje váš kamarád z dětství v době, kdy jste ještě neměl počítač?
Někdy kolem 14. roku nám mamka koupila domů počítač, což jsem si hrozně užíval. A v osmnácti jsem si po příchodu do Španělska za první peníze koupil xbox. Pak jsem přešel i na playstation, abych skončil u stolního počítače nebo herních notebooků. A před pár měsíci jsem si sám sestavil stolní počítač.

Odkdy jste na to expert?
Prostě jsem si nakoupil jednotlivé součásti a postupně to sám sestavil. Naučil jsem se to podle internetu. Je to poměrně jednoduché, jen jsem se o některých důležitějších věcech ujišťoval na YouTubu, abych si v tom neudělal nepořádek.



Jak velkým herním doupětem je tedy aktuálně váš byt v Bilbau?
Ke stolnímu počítači mám čtyřicetipalcový displej, brýle na virtuální realitu, PlayStation 4 a teď už i ”pětku”, se kterou hraju na projektoru, abych si nemusel kupovat televizi kvůli složitému přenášení. Projektor si zapnu normálně na bílou zeď, kde je úhlopříčka té projekce kolem dvou metrů. A teď ho mám v ložnici, kde se dívám i na filmy.

Tak to už je slušné domácí kino.
(smích) No, v uvozovkách to je malé domácí kino.

Jaké hry ”paříte” nejvíc?
Od covidové karantény hraju s kluky včetně třeba Pati Audy z Japonska Call of Duty: Warzone, to teď jedeme každý den tři čtyři hodiny. Dřív jsem hrával hry pro jednoho hráče, ale už jsem pomalu přešel k tomuhle. Warzone (válečná zóna) se hraje jako bitva, buď jeden proti všem, anebo v malých skupinkách proti sobě, což mě baví nejvíc.

Jak to dáváte s kolegou Audou, který je v Jokohamě osm hodin napřed?
Většinou to bývá po obědě, kdy on má devět večer, aby to bylo ještě v rozumném čase.

Už máte za sebou i nějaký veřejný turnaj?
To ne. Měl jsem se nedávno jednoho zúčastnit ve Warzone, ale bohužel pořadatel nebyl schopný upravit spárování hráčů podle kvalit do příslušných her. Tak to bylo odložené.
 

Jak se gamingu věnovali spoluhráči v Seville, Gran Canarii nebo teď v Bilbau?
V Seville jsem jako mladší nebyl tolik zapojený do prvního týmu, ale tak dva tři gameři vždycky v těch mužstvech byli.

Jak často se vám stane, že s konzolí probdíte celou noc? A nehrozí pak někdy nevyspání na trénink?
Tohle se mi nestává, hlídám se. My většinou hrajeme večer od půl deváté do půlnoci, protože všichni musíme druhý den vstávat. A já mám i svého pejska, kterého musím venčit, a nemám problém se od toho odtrhnout a s Charliem vyrazit ven. A případně se pak zase připojit...

Plánoval jste někdy, že byste se po basketu věnoval hraní vážněji? Nebo je už na profesionální kariéru pozdě?
Už jsem ve věku, kdy je dost pozdě s tím začínat. Ti top hráči jsou mladí kluci, i o deset let mladší než já. Tohle už mě dávno minulo, pro mě je to hlavně koníček a relax.

Co sportovní hry, ty vás neberou?
Spíš se jim vyhýbám, ale když jsme ve skupině u jednoho playstationu, tak to se rád přidám. Samotného by mě ale třeba NBA 2K moc nebavilo.

Kdo v takové skupince je v současné reprezentaci?
Dřív to byl Vojta Hruban, kterého hodně bavil World of Warcraft, a možná s tím ještě trochu pokračuje. Myslím, že tam je i Martin Kříž, pak Šimon Puršl, Radek Farský a já, se kterými hrajeme Warzone.
 

Kdy jste začal uvažovat o vstupu do světa gamingu v pozici spolumajitele týmu, kterým jste se nyní stal?
Už pár let jsem o tom přemýšlel, že bych se do e-sportu chtěl dostat. Neznal jsem ale úroveň celého odvětví v Česku. Potřeboval jsem tedy zjistit víc informací a přes Adama Nenadála (zástupce šéfredaktora deníku Sport, patřícího do koncernu, který gaming rozjel ve velkém) jsem se dostal k českým týmům Sampi a Sinners. Nevadila by mi ani spolupráce se zahraniční organizací, třeba tady ve Španělsku, ale v Česku to bylo snazší.

Tuším, že jste nechtěl jen vložit peníze a sledovat vše zpovzdálí. Na čem se tedy budete aktivně podílet?
Mnou investované peníze se použijí na marketing a propagaci na YouTubu nebo mezi streamery. A jsem už zapojený i do vedení týmu, takže vím, co se v něm děje. Nemám ale na starosti vyloženě nějakou sekci fungování. Pro mě je to teď vše nové a držím se spíš stranou, ale už jsem třeba naší fotbalové sekci pomáhal shánět kontakty na španělské týmy a propojil je na můj bývalý tým Betis Sevilla, který má taky svou e-sportovou sekci, aby si s nimi náš tým Sampi mohl zahrát a zvýšilo se o něm i tímhle způsobem povědomí.

Budete teď svůj tým víc sledovat i online?
Jistě pokud to půjde, rád se na kluky podívám. Chci se tomu určitě víc věnovat.

Jaké máte se Sampi plány na léto?
Pokud to podmínky dovolí, například bychom rádi pod hlavičkou týmu zorganizovali turnaj v nějaké populárnější hře na jednom místě.
 

Co jste říkal na první gaming house v Česku, který Jakub Jankto pro tým Sampi vybudoval nákladem 30 milionů korun? Pro běžného smrtelníka to zní jako sci-fi...
Je to pro komfort hráčů, nicméně Kuba mi vysvětloval, že to byla původně jeho osobní investice a až pak to spojil se Sampi. Jeho původní záměr nebyl postavit herní doupě za 30 milionů. Spíš to pak do sebe zapadlo, aby Sampi mělo kvalitní zázemí. To je potřeba, pokud se tým chce do budoucna ještě rozšiřovat, což je náš plán.

Na týmovém webu se dá napočítat 16 hráčů pro různé hry. Ti jsou v domě někdy i všichni naráz?
Funguje to spíš jako Sampi-centrála, ale ti hráči mají i svoje osobní povinnosti, rodiny, školu a ne všichni bydlí v Praze, takže to funguje hlavně na společná soustředění před turnaji.

Do jaké míry jde vaše hráče považovat za profesionály? Má někdo hraní už jako svou hlavní práci?
Všichni hráči mají smlouvy a do určité míry to už profi práce je. Celé odvětví je ale u nás stále v začátcích a teprve se to tvoří. Nejde si tak představit, že si v tom kluci vydělávají statisíce. Jistě, odměny získávají, něco si vydělají, ale zatím to nejsou nějaké velké částky.

Hráči Sampi už dosáhli v rámci republiky nebo i v zahraničí solidních úspěchů, celkem získali už na tři desítky medailí. Jakou kvalitu tedy v týmu aktuálně máte?
Máme víc herních divizí a třeba v Counter-striku soutěžíme o to být nejlepší v Česku a platí to i o ostatních hrách. Samozřejmě v Sampi jsou specialisté, kteří se vždy věnují jen své hlavní hře.
 

Váš vstup do týmu berete jako investici. Dá se e-sportem už dnes v Česku vydělat?
Já to sice beru jako investici, ale tenhle pohled je spíš v druhém plánu. Pro mě to je oblast, kterou miluju, do které jsem se chtěl dostat, a je to moje srdcovka, takže v tom nehledám milionový výdělek. A buď to vyjde, nebo ne, což platí pro každou investici. E-sport se u nás teprve rozrůstá a profi týmů nemáme moc, ale pokud se to do budoucna podaří zhodnotit, bude jen rád. Není to ale moje hlavní vize.

Jde nyní o vaši jedinou větší investici, nebo jste aktivní ve více oblastech?
Investic mám víc a trvá to už docela dlouho. Musím plánovat svoji budoucnost, protože basketbalová kariéra je časově omezená a musím z ní vytěžit co nejvíc. Takže mám nějaké nemovitosti, fondy, akcie, je to širší portfolio.

V Německu už podle Jakuba Jankta na gamingové turnaje chodí do velkých hal i deset tisíc lidí. Je to tak i ve Španělsku?
Takhle scénu zmapovanou nemám, ale sleduju, jakou herní odvětví získává popularitu. Třeba ve světově nejpopulárnější hře Fortnite vítěz světového šampionátu získal tři miliony dolarů, což jen dokládá, jaká síla a popularitu v e-sportu může být, když na to může chodit víc lidí než na některé živé sporty.

Co španělské basketbalové kluby, ty se už e-sportu věnují?
Vím, že Gran Canaria ano, další e-tým má Estudiantes Madrid a ty kluby se do toho pomalu dostávají. V rámci Euroligy se kluby snaží taky, vím, že můj bývalý tým Bayern Mnichov svou e-divizi má.  
 

Z úplně jiného soudku je pak zjevně umělecké nadání vašeho nového obchodního partnera, protože na Facebooku se objevil jeho portrét Kobeho Bryanta, který dal do dražby a poté sám vydražil za více než sto tisíc korun, jež věnoval do charitu. To je docela překvapení...
Zjevně není nadaný jenom ve fotbale. (usmívá se) Jinak ale o Kubových basketbalových ambicích nevím...