V 29 na osobním Everestu. Ale nikdy nevíte

12.08.2019 - red
počet přečtení: 223
vytvořeno 12.08.2019, upraveno 12.08.2019

S ČESKOU VLADAŘKOU KATEŘINOU ELHOTOVOU Je další úspěšnou členkou elitní společnosti českých sportovních maminek, kterým mateřství neubralo vůbec nic. Ba naopak. Svým šarmem by mohla dláždit velkoměsta a svým úsměvem nahradit vycházející slunce, až mu jednou dojde dech. A s její formou na hřišti se to má neméně dobře. Představit si národní tým bez ní na letošním mistrovství Evropy? Zhola nemožné. A v Eurolize? Tam v minulé sezoně vystavěla svá nejlepší čísla kariéry. Poprvé vyšplhala nad 13 bodů, jako třetí střelkyně USK. K tomu trojky 40 procent. A palubovky v dresu třetího nejlepšího klubu kontinentu brousila v průměru nebývalých 33 minut. V devětadvaceti a tři čtvrtě je na osobním vrcholu. A sama to cítí. Jedna z už jen čtyř vicemistryň světa z roku 2010, jež byly v uplynulé sezoně stále v aktivní službě, spolu s Terezou Krakovičovou, Petrou Kulichovou a Editou Šujanovou. Jen shooting guardka Kateřina Elhotová je však tou, která se už potřetí za poslední čtyři sezony stala Basketbalistkou roku. A tohle všechno pak řekla...

O SVÉM VÝVOJI AŽ DO DNEŠNÍCH DNŮ
„V nároďáku jsem začínala v 17 letech a podívala se do zápasů na poslední minuty. Pak se to jednou začalo překlápět a teď je to, jak to je. A já jsem ráda za tuhle vzestupnou tendenci a za to, že to po celou kariéru nemělo stagnační fáze a pořád se to – i přes místa, kdy se mi to úplně nezdálo, a trávila jsem zápasy spíš na lavičce -, pohybovalo nahoru. Troufnu si říct, že po porodu to možná ještě vygradovalo. Postupně jsem nasbírala spoustu zkušeností a teď už pojedu hodně právě na zkušenosti. I když si ale tělo hodně pamatuje, člověk musí pořád dost trénovat. Nevím, kolik let mě ještě čeká, ale bude těžké udržet tuhle stoupající tendenci. Člověk by si ale taky měl vyhodnotit, aby odešel v nejlepším. Doufám, že se mi to podaří, ale tím neříkám, že už odcházím. Nikdy ovšem nevíte, co vás na hřišti potká, můžete se zranit, takže k tomu přistupuju pokorně a je pro mě důležité se vždy dobře připravit, aby tělo bylo zase nachystané, protože únava je velká.“

1828ZWY.jpg

O DŮVODECH NEJKRÁSNĚJŠÍ FÁZE SVÉHO ŽIVOTA NA HŘIŠTI I MIMO
„Nejvíc mi teď dělá radost syn. Je krásné ho už jen pozorovat, je to moje srdce a já bych za něho i dýchala. Teď mám po mistrovství Evropy už měsíc volna, jsme každý den spolu a to pouto mezi námi je ještě intenzivnější. Celkově je teď můj osobní život na vrcholovém bodu a promítá se to i do toho basketbalového.“

O SVÉ POPORODNÍ BASKETBALOVÉ SÍLE
„Těžko se to popisuje, týká se to hlavně psychické stránky věci, protože fyzicky se cítím dost často vyčerpaná, jako jsem nikdy nebyla. Psychika ale hraje velkou roli, protože si chodím odpočinout od jednoho k druhému, a od toho druhého zase k tomu prvnímu. Tím nechci říct, že ani jedno nedělám pořádně, ale vždycky se těším i na to druhé. Hlava prostě dělá hodně, což se ví, a u mě to platí taky.“

O TOM, ŽE LONI TROFEJ NEČEKALA, A O TOM, ZDA LETOS UŽ ANO
„(rozesměje se) Tohle je hodně šťouravá otázka. Všichni kolem se ptali, jestli vyhraju, a já, že nevím. Tak se zeptali - a kdo jiný by měl? A já, že to ještě neproběhlo. Člověk nikdy neví, do poslední chvíle. Jako nějaké náznaky tam byly, ale že bych si byla jistá, to ne.“

O TOM, ZDA MĚLA ŠTĚSTÍ NA SKVĚLOU GENERACI
„Myslím, že umím jít tomu štěstíčku naproti a řekla bych, že mě provází celý život. Doufám, že se to teď nebude měnit. A platí to i o basketbalu. Měla jsem štěstí i na tu úspěšnou dobu, taky na trenéry. Beru všechno, jak to přichází, a snažím se z toho brát to nejlepší.“
 


O TOM, ZDA UŽ SE TĚŠÍ NA PRVNÍ SAMOSTATNOU ČESKOU ÚČAST NA MS MUŽŮ
„Já to klukům moc přeju, protože je to po těch 37 letech. Určitě si to užijou. Pro mě je hrozně smutné, že teď nemám čas nic sledovat, nebo si ho ani neumím udělat. Všechen čas se snažím věnovat malému. Na tohle si ale v září čas udělám, abych se na ty zápasy podívala. Těším se na kluky a moc jim fandím. Jestli se nepletu, první zápas hrají s Američany a my na světovém šampionátu 2010 hrály s USA úplně poslední utkání (lvice poté hrály i MS 2014), tak to je taková drobná paralela s námi. Kluci třeba v tomhle zápase nebudou favority, ale právě to je bude hnát dopředu. Budou se chtít hodně ukázat a já jim jenom přeju, ať ze sebe mají dobrý pocit a do dalších utkání jim přeju hodně štěstí a síly. Věřím, že mají na postup ze skupiny.“

O TOM, JAK TOMÁŠ SATORANSKÝ ZVLÁDNE TLAK NOVÉ SMLOUVY V CHICAGU A POZICÍ NEJLÉPE HONOROVANÉHO ČESKÉHO SPORTOVCE
„On působí hrozně silně a vyrovnaně. Myslím, že se nějakými řečmi o penězích nenechá vykolejit, má už velké zkušenosti, a když dostane prostor, nikdo nebude moct pochybovat, že bude hrát skvěle jako dosud.“

O NEŠŤASTNÉM POSLEDNÍM ZÁPASE LETOŠNÍHO ME, KDE LVICE PADLY O VÍC NEŽ 11 BODŮ S ČERNOU HOROU, A TURNAJ PRO NĚ SKONČIL STEJNĚ JAKO V ROCE 2017 UŽ VE SKUPINĚ
„V momentě, kdy zápas skončil, to ze mě spadlo a moje myšlenky se upínaly k synovi, protože jsem věděla, že teď budeme mít čas jen pro sebe. Pak mi to ale zpětně začalo docházet, přišel smutek, otázky, proč jsme si to samy tak zkazily. A když jsem se pak v televizi koukala na finále, přišly už pocity velkého zklamání. My se před turnajem potýkaly s velkou marodkou a chybělo nám hodně holek, přesto jsme zápas se Švédskem dokázaly otočit. Ta síla v týmu byla velká, ale my do zápasu s Černou Horou nešly s plnou koncentrací a myslely si, že to půjde trochu samo. Tohle jediné mě mrzí. Myslím, že dál to bude jen lepší, doufám, že se dostaneme na další mistrovství a ten dojem tam napravíme.“