Strakonice bojují. Trablům navzdory!

DĚNÍ V REGIONECH Když se v roce 1992 Strakonice zapojily do nejvyšší tuzemské soutěže basketbalistek, kdekdo jim předpovídal rychlý konec. Opak je ale pravdou - klub se připravuje na 25. sezonu mezi elitou. „Rozhodli jsme se, že chceme pokračovat. Tuhle tradici nechceme narušit, protože si to lidé kolem basketbalu ve městě nezaslouží,“ prohlásil prezident strakonického basketbalového klubu Miloš Balák. I když má z vývoje událostí ve městě obavy, aby se těžce stavěná pyramida týmů od nejmladších po dospělé po ohrožení některých částí nezřítila.

Vše kolem basketbalu se v poslední době v nejmenším městě s nejvyšší soutěží žen v Česku odehrává za dramatických okolností. Už loni 21. září odeslala radnice prostřednictvím své tiskové mluvčí Markéty Bučokové dopis, ve kterém sdělila, že se vydala vlastním směrem.

„Od masivní podpory vybraných klubů, tak jak byla prováděna v minulosti, se striktně upustilo. Ne snad z důvodu, že by město nemělo zájem tyto profesionální sportovce podpořit, ale ve chvíli, kdy se finanční prostředky tenčí, je na zvážení, zda podpořit profesionální klub, který sice navenek vytváří obraz a popularitu města, nebo investovat do mládeže, která je na straně druhé pro město obrovskou devizou,“ stojí doslova v dopise.

Ve stejném dopise je citovaný místostarosta Milan Jungvirt. Ten uvedl, že sport město stále podporuje. „Právo na podporu má naprosto každý klub, který má ve svých řadách děti a dorost. Jsem přesvědčen, že profesionální klub se zahraničními hráči by si měl zaměstnávat manažera, který bude intenzivně hledat sponzory a alternativní zdroje financí a nespoléhat pouze na granty vyhlášené městem.“ To je opět doslovná citace.



Aby nebylo vše jen tak, dostaly letos na jaře přední strakonické kluby dopis ředitele městské správy sportovišť s výzvou k placení tréninků hráčů a hráček nad 18 let. Systém je nastavený tak, že klub má povinnost evidovat přesně účast na trénincích. Pokud se připravuje tým s hráči či hráčkami na hranici 18 let jejich věku, má evidovat všechny byť i právě osmnáctileté a starší. A procentuální část, kterou z celkového počtu kádru na tréninku představují, má při využití městského sportoviště zaplatit. Nebo si mají své sportování zaplatit samotní hráči a hráčky.

„U nás jsou hráčky, které poctivě trénují a hrají přes deset let. Pak je jim osmnáct a my jim řekneme, že si mají za každý trénink připlatit tolik a tolik. Jsme asi jediní v republice, kdo to tak má,“ podivil se manažer strakonického basketbalového klubu Eduard Gaisler. „Místo odměny za to, že to mladé hráčky u nás dotáhly do reprezentací nebo do nejvyšší soutěže žen jim máme říct, že si mají s rodiči připravit peněženku.“

Místostarosta Jungvirt se letos v květnu i červnu dvakrát vyjádřil ve zpravodaji strakonické radnice. Jeho stanovisko zůstalo stejné. Pokaždé obhajoval radnici s tím, že částky na sport jsou z celkového rozpočtu města vysoké. Sportovci však oponují.

„Pokud jsou to náklady na chod sportovních zařízení ve městě, nejsou to peníze na sport, které by mohly kluby využívat,“ upozornil Eduard Gaisler. „My naopak považujeme za povinnost komunální politiky, aby o mládež pečovala. Je to jeden z nezbytných bodů, které musí naplňovat. Jinak budou děti všude, jen ne na sportovištích. Stejně jako podporuje třeba umělecké školy nebo kulturu pro děti, musí podporovat i sport mládeže. To není zásluha, ale povinnost.“ 

Spory o podporu sportu ve Strakonicích dostaly další rozměr. Basketbalový klub tvrdí, že přišel kvůli současné radnici o svého dlouholetého hlavního sponzora. „Když jsme se zástupci sponzora jednali, divili se, proč nás alespoň trochu nepodporuje město. Proč médii procházejí informace o tom, že město sport dospělých podporovat nebude,“ popsal stav Miloš Balák. „Měli jsme s tehdejším hlavním sponzorem připravenou novou smlouvu, fotili jsme se v dresech s jeho logem, ale k jejímu podpisu už nedošlo.“

Když před více než patnácti lety do strakonického klubu přišel, našel velké dluhy. „Ani jsme nevěděli, ze které skříně jaký kostlivec vypadne. Ale povedlo se dát tady basketbal dohromady a dařilo se nám. V roce 2011 tu byly o něco lepší podmínky, a hned z toho byla bronzová medaile v lize žen,“ podotkl. Tehdy lize vládly dva kluby z Prahy a Brna s výraznou podporou a velkými ambicemi v Eurolize. Kdo byl třetí, vyhrál šampionát ostatních. A to se tehdy ve 12členné lize povedlo Strakonicím se zhruba 25 tisíci obyvatel. Ostatní účastníci ŽBL jsou z Prahy nebo krajských měst.

V dubnu ve Strakonicích pořádali utkání Sever proti Jihu. Utkaly se děti z prvních až čtvrtých tříd všech čtyř základních škol ve městě. O přestávce se ve vzájemném utkání představili školáci Volyně a Borotína. Probíhaly další soutěže, besedovalo se, basketbalu bylo plno. „Na hřišti se v průběhu celého dne vystřídalo přibližně 500 dětí,“ mohl ohlásit jeden z organizátorů programu Aleš Svoboda.

Strakonický basketbal je dobrý proto, že mládež tu má své vzory mezi dospělými. Bez ligy žen by tolik úspěchů mládeže nebylo. Vždyť klub je možná jediný v Česku, který má své zastoupení ve všech nejvyšších soutěžích ženských a dívčích složek včetně nejmladších přípravek.

Michal Cirmaciu
Foto: BK Strakonice