Pokoření od pana Pánvičky i poklona Ivě

KOMPLETNÍ INTERVIEW S TOMÁŠEM SATORANSKÝM PO ZISKU 6. KORUNY Po sezoně, již odpálila česká senzace na šampionátu v Číně, naprosto ovládl hlasování o nejlepšího českého hráče, kdy jej všichni basketbaloví experti dali na první místo, což se ještě nikomu nepovedlo. Nyní už šestinásobný český král Tomáš Satoranský ale ví, že ne všechno mělo poslední rok růžové barvy. Mega turnaj v Číně, kde prakticky neopustil hřiště, jej stál spousty sil, jež pak chyběly v novém angažmá u Chicago Bulls. Ti v nadlouho přerušené sezoně nenaplnili očekávání a byli jedním z osmi týmů, jichž se netýká aktuální restart ročníku ve floridském Orlandu. Únava prvního dirigenta ikonického klubu se navíc projevila ve zhoršení střelby, jíž se v létě hodně věnoval s rakouským střeleckým guru Stefanem Weissenböckem. Došlo ale i na rozsáhlejší péči o malou dcerku, soustředění s národním týmem v Mariánských Lázních, tenis se zrádným panem Pánvičkou nebo na originální talk show s modelkou, moderátorkou a nyní už i zpěvačkou Ivou Kubelkovou.

Tomáši, jaká pro vás byla v případě vašeho Chicaga nedokončená sezona?
Samozřejmě byla zvláštní. Já osobně měl dost náročnou sezonu, protože po tom velkém úspěchu přišlo fyzické a psychické vyčerpání. Musel jsem se hned připravovat s novým týmem, kde jsme měl výbornou pozici, ale myslím, že nebylo tolik sil, abych podával co nejlepší výkony. Bohužel jsem se celou sezonu trošku trápil, ale pevně věřím, že tohle nechtěné volno nám všem pomohlo a novou sezonu budu začínat svěží.

Těší vás, že jste šestou trofejí pro Basketbalistu roku dorovnal rekordmana Jiřího Welsche?
Tak, Jirka Welsch už se snaží v posledních letech být jen Golfistou roku, vlastně i dřív, když ještě basket hrával. Možná padne nějaký vtip, ale opravdu to pro mě není důležité, koho jednou třeba překonám. Nějak se na tu anketu nepoutám, vždycky se snažím mít co nejlepší sezonu. Samozřejmě mi dává trochu výhodu, že jsem jediný český hráč v NBA.

Vaše třetí vítězství v řadě a šesté celkově bylo nejsuverénnější. Byl jste MVP fanoušků na MS, bral jste to taky tak?
Já se osobně nebral za MVP mistrovství světa, přeci jen jsme skončili ve čtvrtfinále, byť to byl jeden z mých nejpovedenějších turnajů, ne-li nejpovedenější jak v nároďáku, tak vůbec v kariéře. Ale ten úspěch byl kolektivní a co nás nejvíc zdobilo, bylo týmové pojetí hry. V každém zápase by nějaký jiný článek, který nás podržel. Myslím, že díky tomu se naše hra líbila nejen fanouškům u nás, ale i týmům, proti kterým jsme hráli. Pak přišla hned NBA, která byla spíš trápením, ale i přes ty komplikace po mistrovství světa jsem měl i nějaké světlé momenty. Jsem samozřejmě rád za každé vítězství v anketě, člověk nikdy neví, kdy přijde to poslední. Už jsem si připravoval řeč podle božského Káji (Gotta), že jsem to tenhle rok opravdu nečekal, ale asi mi něco říkalo, že to budu znovu já.

Koho byste dal na trůn vy, nebýt sám v osudí?
Těžko říct, opravdu bych to asi nesoudil podle mistrovství světa. Řeknu ale tři jména - Ondra Balvín, Vojta Hruban a Jarda Bohačík. Kdybych v té trojici nefiguroval já, tak bych to dal mezi ně. Ondra mě překvapil i tady na soustředění, měl výbornou sezonu s Bilbaem. Opravdu je vidět jeho velké zlepšení od dob, kdy jsem s ním hrál v Seville. A Vojta měl skvělou sezonu v Lize mistrů. Těžko říct, bylo by to mezi nimi vyrovnané a možná i dobré pro tu anketu.

Co pro vás znamená, že jste byl první na každém hlasovacím lístku?
Asi je to i díky tomu, že Honza Veselý byl zraněný a prakticky celý rok s tím bojoval. Jinak by určitě patřil k oporám Fenerbahce a sezona týmu by vypadala líp. Doufám, že to tak nebude příští rok a Honza zase bude bojovat o první místo. A že se k nám připojí v létě, protože ho určitě budeme potřebovat do dalších bojů a plnění našich cílů, kterými jsou olympiáda a mistrovství Evropy, protože soupeři už jsou na nás teď připravení. Z této pozice je to vždycky těžší, než když můžete jen překvapit.

O kolegu Veselého měla teď v létě zájem Barcelona. Co jste na to říkal?
Bylo by to vtipné, minout se po Washingtonu v dalším klubu. Tady by mě to ale štvalo o něco víc. Já se do Barcelony chtěl vždycky vrátit, uvidíme, kdy přijde ten čas. Pro Honzu by to byl výborný tým a prostředí. Jasikevičiuse jako trenéra dobře zná a ten zájem od něj byl velký. Hlavní ale je, aby se Honza vrátil do své obvyklé formy, aby ho netrápilo to zranění a pak bude jedno, jestli bude ve Fenerbahce, nebo v Barceloně.

Co jste se za poslední rok jako první rozehrávač v novém týmu naučil?
Učil jsem se v Chicagu přijmout novou roli, líp chodit v tom, že jsem druhý nejstarší v týmu, což se mi stalo poprvé v kariéře. Musel jsem táhnout tým nejen na hřišti, ale i mimo, předávat zkušenosti mladším hráčům. Tohle je pro mě určitě jednodušší v nároďáku než v klubu a v zemi, kde se nemluví česky. Je to pro mě velká výzva, protože jsme jedním z nejmladších týmů ligy a bohužel i jedním z celků, kterým se moc neodpouštějí porážky. Já se ale těším na další sezony, protože ten tým má velký potenciál.

Střelecký specialista Stefan Weissenböck, se kterým už pár let spolupracujete, vás teď v létě chtěl tlačit i do střelby z delších distancí, než je trojkový oblouk. Chystáte se na to a v čem by to mělo být prospěšné?
Je to teď takový trend v NBA, že všichni hráči se učí střílet z dálky, pivoti i netypičtí střelci. Je to taková „ekonomičtější“ střela, kdy na to je třeba být připravený, aby mi to nebralo sílu, jako mi brala střelba z dálky dřív. Jsem rád, že jsme na to měli prostor. Stefanova práce je velice specifická a člověk na to potřebuje víc času, ne jen tři čtyři tréninky. Je tak skvělé, že jsme spolu mohli být v Bambergu i v Praze a ještě spolu plánujeme další tréninky. Cením si naší spolupráce už od prvního roku, kdy moje střelba mezi první a druhou sezonou ve Washingtonu šla o 25 procent nahoru. Ono tam ale není to hlavní střílet z ještě větší dálky, spíš abych být schopný odtud vystřelit, aby to bylo plynulé, přirozené a nesebralo mi to tolik času a sil. Mně i kvůli únavě po MS šla v letošní sezoně střelba o něco dolů a jde i o to, abych nestagnoval a zlepšil třeba i střelbu z driblinku.

Jak vás ovlivnilo přerušení soutěže?
Vím jistě, že jsme nesměřovali do play-off. Já jsem potřeboval odpočinek jako sůl, i když ta pauza po třech měsících i na mě byla už moc dlouhá. Mně tedy možnost si odpočinout pomohla a uvidíme, jak to pomůže týmu. Přece jen máme před sebou další tři měsíce bez hraní, tak aspoň doufám, že nám restrikce dovolí spolu trénovat. Tu pauzu tak můžeme využít. V NBA bývá tým spolu před začátkem sezony jen tři týdny a teď nám ten delší čas pomůže.

Sledoval jste restart NBA?
Viděl jsem jen highlighty, nebo když byla dobrá koncovka mezi Lakers a Clippers, tak na to jsme s kluky koukali. Je to samozřejmě zvláštní koukat na NBA v tomhle formátu, kdy se hraje o play-off. Liga ale odvedla skvělou práci, jak lidem dokázala přiblížit zápasy z Orlanda. Myslím, že to bude jen gradovat. Je znát, že hráči jsou natěšení a basket jim chyběl.

Co vás teď čeká s Bulls?
Řešíme s klubem pořád, kdy se vrátím. Volal jsem si s vedením i s hráči, jak trénují, což zatím není možné ani dva na dva. I proto jsem zůstal tady a připojil se k nároďáku, protože hra 5 na 5 mi strašně chyběla. Vypadá to, že do konce srpna by se mělo začít trénovat společně, v plánu jsou i nějaké přípravné zápasy, ale všechno bude záviset na tom, jak dopadne restart sezony v Orlandu.

Korona pauza vám také dala možnost se víc věnovat rodině a dcerce…
To je pravda. Možná jsem toho měl jednu chvíli někdy až moc (smích). To jsem si začal uvědomovat, jak to má manželka těžké, když je s malou doma, a kromě krátkých procházek nemůže nikam chodit. To jsme byli „vyřízení“, jako kdyby běžela sezona. Celkově jsem ale tuhle situaci bral pozitivně. Mohl jsem se věnovat právě rodině i nějakým svým projektům, na něž v sezoně nebývá čas, a taky jsem si odpočinul psychicky.

Zkoušeli jste při pobytu v Mariánských Lázních i různé procedury, případně golf?
Procedury byly součástí pobytu a byly příjemné, ale nejvíc jsme se tu těšili na hru 5 na 5. A pokud jde o golf, ten nehraju. Dvakrát jsme byli na tenise, který mě posledních pár měsíců hodně chytnul. Řada kluků z nároďáku ho taky hraje, takže jsme si dali menší turnaj.

Kdo je nejlepším tenistou reprezentace?
Je tu jeden neortodoxní hráč, Tomáš Vyoral alias pan Pánvička, který nás všechny porazil. Je to vraceč, který neudělá chybu a čeká, až to soupeř zkazí. Proti němu jsem tedy nevyhrál. Taky náš kondiční trenér Michal Miřejovský hraje dobře, nebo Martin Kříž. Jako nejlepšího tenistu bychom tedy mohli korunovat Tomáše, ale kdybyste viděli ten styl, tak nevím, nevím… (směje se)

Máte za sebou i novou mediální zkušenost, kterou byla talk show, v níž jste spolu s dalším hostem, někdejší partnerkou Jaromíra Jágra Ivou Kubelkovou, rozebírali NBA, dokument Last Dance i svět profi sportu, v čemž ona naprosto excelovala. Jak vás překvapila?
Bylo to prima. Nečekal jsem, že to bude tak zajímavý a fajn rozhovor. Smekám před Ivou, kolik toho o Last Dance věděla, protože jsem si myslel, že jí budu spíš muset vysvětlovat, o co jde. Ale tím, že byla v USA s Jaromírem během let, kdy Bulls vítězili, a byla i fanynkou, věděla toho hodně. Byl to pro mě nový typ rozhovoru, jaký mám rád. Naopak nemám rád, když se rozhovory opakují, takže tohle jsem si užil.

V lázeňském městě byla slavnostně odhalena i nová identita českého basketbalu. Líbí se vám?
Mám radost, že federace je kreativní a snaží se hledat nové věci a způsoby, jak se zalíbit fanouškům. Je to jen dobře. Myslím, že tomu pomáhá popularita, která se tomu sportu dostala v posledních letech. Doufám, že to bude jen gradovat a je to správný krok před blížící se kvalifikací o olympiádu a EuroBasketem v Praze. Doufám, že tam bude velká přízeň fanoušků.