Po třech dnech už mluvím plynule

23.06.2021 - red
počet přečtení: 505
vytvořeno 23.06.2021, upraveno 23.06.2021

S JANEM VESELÝM Po téměř třech letech se vrátil do reprezentace. A tak novinářská otázka na to, jaké to je po takové době dávat rozhovor v češtině, nebyla od věci. ”Musím se hodně soustředit, abych tam nehodil srbská slovíčka,” přiznal na úvod po dnešním dopoledním tréninku národního týmu centr Fenerbahce Istanbul Jan Veselý, který má za ženu Srbku, a v její rodné zemi dlouho hrával za bělehradský Partizan.

”Po třech dnech si ale na češtinu zvyknu a budu mluvit plynule,” dodává ovšem rychle.

Rodný jazyk nemá během sezony moc příležitostí procvičit. ”Bohužel ne, s manželkou mluvíme srbsky, já v srbštině i přemýšlím a mám problém si to přehodit. Když k nám ale přijedou moji rodiče, nebo jsme doma v Česku, tak česky mluvíme i na syna Liama. On má teď navíc ve školce jako první jazyk angličtinu, takže to pak míchá srbsko-anglicky,” říká 31letý pivot na adresu lingvisticky zdatného dvouapůlletého potomka.

Do Prahy Veselý dorazil včera odpoledne, ve svém rychle se pohybujícím ”kombíku”, když musel urazit 1800 kilometrů z Istanbulu. ”Jel jsem to dva dny, i se psem v kufru. Bylo to únavné, ale já rád řídím, takže jsem si tu cestu i užil,” doplní ke své běžné rutině.

2559ZjZ.jpg

Po takové šichtě za volantem nejspíš nebylo nejsnazší se při prvním tréninku rozběhnout. Nebo...?

”Ani to nebyl problém. Jsem rád, že to nebyl hned trénink pět na pět. Prošli jsme si akce a trochu si zastříleli. A večer už to bude i s normální hrou,” popsal pivot středeční program lvů, kterým už jen desítky hodin zbývají do odletu do kanadské Victorie na kvalifikaci o olympiádu v Tokiu.

”Je to super tu zase být. Sice půlku týmu neznám, nebo jsem s těmi kluky ještě nehrál, takže bude pár tréninků trvat, než si na sebe zvykneme a poznáme se, ale těším se. Jen už v tom týmu začínám být dědek,” rozhlédl se po pražské hale Královka, kde si individuálně po tréninku přidávala nastupující generace s Janem Zídkem, Patrickem Samourou či Davidem Böhmem.

Když zazní otázka, zda mu už dění v národním týmu chybělo, odpoví rodák z Ostravy jasně: ”Nejde jen o to hraní, ale i o to být s ostatními kluky. Je tu super parta, a i když je tu půl sestavy nové, to jádro je už dlouho stejné. Jsem rád, že jsem tady a můžeme spolu zase hrát.”

V tuto chvíli si centr euroligového Fenerbahce cení, že je zdráv a nepřijde tak o další velkou akci, jako se mu to stalo před dvěma lety v případě mistrovství světa v Číně.

”To bylo snad poprvé v životě, kdy jsem deset dní seděl u televize a sledoval každý zápas. A bylo mi líto, že jsem tam nebyl. Na jedné noze ale bohužel hrát nešlo,” podotýká.  

Vynahradí si tak šampionát až nyní ve hře o Tokio?

”Myslím, že si to vyhradíme hlavně příští rok na Evropě, ale jistě jsem rád, že kvalifikaci o olympiádu budeme hrát,” odvětí.

Jan Veselý zažil zdravotně horké chvilky i v pozdní fázi uplynulé sezony, když si na začátku dubna v euroligovém duelu s Barcelonou zvrtnul kotník a musel si na téměř měsíc od zápasů odpočinout.

”Bylo to vážnější zranění, ale už je to v pohodě. I kvůli tomu jsem se připojoval k reprezentaci trochu později, abych si pár dnů odpočinul a nešel ze zápasového vytížení ve finále turecké ligy hned do dalšího hraní. Už před příjezdem jsem se ale několik dní připravoval individuálně v Turecku, včetně různých terapií,” popisuje neradostný finiš sezony, kdy jeho Fenerbahce nejprve vypadl ve čtvrtfinále Euroligy s CSKA Moskva, když právě český centr ve dvou zápasech ze tří kvůli zranění chyběl.

A před dvěma týdny to týmu nevyšlo ani v tureckém finále s městským rivalem z Efesu, který vyhrál jasně 3-0 na zápasy. Veselý v 25 utkáních ligy doručoval průměry 10 bodů a 5 doskoků za 24 minut, v 31 zápasech Euroligy to bylo 13 bodů a 5 doskoků za 28 minut.   

Teď už se ale reprezentant soustředí jen na olympijský kvalifikační turnaj, odkud zamíří do Tokia jen jeho vítěz. ”Favority turnaje budou Turecko a Kanada, ale my můžeme překvapit. I na mistrovství světa jsme Turky dokázali jako favority složit. A  šance máme velké,” neskrývá ambice loňský MVP Euroligy, který z Turecka dobře zná prakticky každého tamního reprezentanta.

”Buď jsou se mnou v týmu, nebo hráli proti mně, takže i v tomhle můžu trenérům v nároďáku pomoct se skautingem,” nabízí své poznatky.