Pilot Yetiho s mega kérkou novým lídrem

S ONDŘEJEM BALVÍNEM O COPĚ STÁVCE PLATECH TETOVÁNÍ A REPRE Čerstvě má za sebou premiéru na španělské super atrakci Copa del Rey, kde pro svou Gran Canarii rozhodl čtvrtfinále top střeleckým představením sezony, ale nijak ho to nevzrušovalo. Je druhým nejužitečnějším hráčem šestého týmu nejlepší národní ligy kontinentu, který je navíc výhru od třetí příčky, ale on zůstává nad věcí. Spíš mu vadí, že nepatří mezi nejužší špičku ACB na doskoku a mnohem víc řeší i výsledky týmu. Když se dokola mluví o složitém cestování Čechů na nejbližší zápasy světové kvalifikace, opět zůstává nad věcí. A radši myslí na to, že chce být tahounem a vést lví eskadru za vítězstvími. Stále teprve 25letý centr už přestal být tím mladíkem, co dřív naskakoval z lavičky. Ondřej Balvín se posouvá do role vůdce, který se nebojí zodpovědnosti. A stejně tak teď i mluví. A přitom všem stíhá tenhle pilot Yetiho i leccos jiného – momentálně především obrazotvorbu nebývalých rozměrů na vlastních zádech. Nechte se nyní pozvat do jeho světa…

Ondřeji, jako další Čech jste i vy zažil minulý víkend svou první Copu del Rey (Španělský pohár pro osm nejlepších celků po polovině základní části ligy), navíc na domácí půdě. Jaký to byl i díky bezmála desetitisícovým návštěvám zážitek?
Super! Byl jsem z toho nadšený. Nevěděl jsem, co od toho čekat, dlouho se navíc řešilo, jestli se Copa vůbec uskuteční kvůli spou ligy s hráčskou asociací. Nakonec se ale hrálo a já si to užil. Je to největší svátek basketbalu ve Španělsku. Fanoušci byli skvělí - i oni se chovali jinak, během Copy jsou totiž vášnivější a víc to prožívají.  

Bylo vítězné čtvrtfinále s Fuenlabradou (107-92) z hlediska důležitosti utkání osobně nejlepším zápasem sezony, když jste za pouhých 19 minut zaznamenal 18 bodů, 5 doskoků, 6 získaných faulů a byl nejužitečnějším hráčem týmu?
Já to tak nevnímám. Zápas mi individuálně vyšel, ale osobní čísla jdou v takovou chvíli stranou a hlavně chci, aby tým vyhrál, což se povedlo.



V semifinále už jste ale nestačili na Barcelonu (74-87).
Její nový trenér Pesič stihl i za tu krátkou dobu tým kompletně překopat a hrozně zjednodušil jeho hru. Mám v Barce kamarády a ti mi řekli, že to s ním je úplně jiné a všichni jsou spokojení. Tým jde nahoru, což se ukázalo i triumfem na Copě. Byl to už jiný celek, než jaký jsem očekával já. V utkání s námi byla Barcelona lepší a vyhrála zaslouženě.

Na koho jste hrál nejvíc?
Na Oriolu a Tomiče. Jestli jsou to mí neoblíbení soupeři? To ne, že jsem dal míň bodů (3 za 22 minut), vycházelo spíš ze systému, kterým se hrálo.

Byla tahle domácí porážka zklamáním poté, co jste Barcu v lize složili dokonce na jejím hřišti?
V Copě každý tým doufá, že ji vyhraje, my se navíc chtěli jako domácí předvést před našimi fanoušky a jít až do finále. Takže zklamání to bylo velké.

Doufal jste původně, že se potkáte s Lubošem Bartoněm, který byl před dvěma týdny na několik dní oficiálním asistentem tehdejšího kouče Barcy?
To já vůbec neřeším, když to není můj tým. Byl jsem ale překvapený, že tak rychle sehnali kvalitního trenéra, což v rozehrané sezoně není právě jednoduché. Pesič měl navíc zdravotní potíže, když já byl v minulé sezoně v Mnichově, tak jsem se divil, že ho podepsali. Ale tohle dění jde mimo mě.
 

Měl váš tým před Copou hodně povinných promo aktivit?
Nic speciálního. Proběhly rozhovory s novináři a dělali jsme focení pro Škodu, která je jedním z našich hlavních sponzorů. Od nich máme i auta, já osobně jezdím v Yetim. A pak se všechny týmy den před začátkem ukázaly ve fan zoně. Bylo tam asi pět pódií, jedno patřilo NBA, vedle toho spousta interaktivních her, ale týmy se to kvůli soustředění na zápasy snažily omezit na nutné minimum.

Copa se málem nehrála kvůli hrozící stávce hráčů ACB, v jak vážném ohrožení turnaj byl?
Bylo to hodně vážné. Do detailů tomu nerozumím, protože je to velká politika, ale ve zkratce šlo o to, že liga nechci říct, že přímo vydírala hráčskou asociaci, ale žádala podmínky, které by i pro mě, kdy i jako cizinec už tam působím osm let a beru se jako součást té soutěže, stejně jako pro ostatní hráče byly nepřípustné. Jako hráči jsme oficiálně šli do stávky, kterou jsme oznámili v souladu se španělskou legislativou šest dní dopředu. Nakonec ale došlo k dohodě (jen pár hodin před zahájením stávky).

Podle dostupných informací liga nechtěla dávat tolik peněz (aktuálně to je 315 tisíc eur za sezonu, další částku doplácejí hráči) do takzvaného sociálního fondu, z nějž se platí a funguje hráčská asociace a její pracovníci. To byl hlavní důvod sporu?
Tohle taky. Nejvíc ale šlo o to, že každý se chtěl předvést jako ten „alfa samec“. My jako hráči pro ligu produkujeme peníze naříklad z televizních práv nebo, tuším, i z počítačových her, což by se mělo týkat Barcelony a Realu, a jsme tak pro fungování soutěže důležití… Liga dosud dávala peníze do toho sociálního fondu přímo, nově je ale chtěla dávat klubům, ty by to přerozdělily hráčům a hráči by je pak vložili do fondu. Jenže v takovém případě bychom museli tyhle peníze jako hráči danit. Liga pak řekla, že by dala klidně dvojnásobek původní částky, to by ale byla hloupost – hráčům by dali dvojnásobek, ale přímo do fondu to dát nechtěli.   



Prý šlo i o zvýšení minimálního platu v lize?
Ano, jedním z hlavních bodů bylo i zvyšování platů asi o deset až 25 procent podle věku hráče. A dalším bodem byla úprava institutu takzvaného „derecho de tanteo“, kdy klub má přednostní právo na nové podepsání hráče, kterému končí smlouva (v praxi jde o to, že klub na konci dané sezony zveřejní seznam hráčů, kterým končí smlova, a které by chtěl udržet s tím, že jim dá novou nabídku, již ale hráči nemusí akceptovat, pakliže hráč nedostane do určité doby nabídku od jiného klubu, zůstává v tom dosavadním, pokud nabídku odjinud dostane a je vyšší, musí ji jeho dosavadní klub dorovnat, aby hráče udržel, minimální částka nové nabídky by měla být podle čerstvé dohody navýšena na 90 procent hráčova posledního platu). Toto právo ale může uplatnit jen klub, který nemá vůči hráči žádný dluh (dosud směl dluh dosahovat až 15 procent platu). Taky tam bylo opatření proti neschopnosti klubu platit, což podle mých informací byl jednu dobu případ Zaragozy, která hráčům dlužila pět měsíců. Na to pak slouží ve Španělsku fond, kde když se tohle nahlásí, tak se z něj hráčům doplatí dlužné částky. A teď se zvyšovala hranice dlužné částky, tuším, z 1,5 milionu eur na klub na 1,7 nebo 1,8 milionu.

Zpět k základnímu platu v ACB, kolik nově činí?
Tam to záleží i na věkové kategori hráče a u těch nejmladších do 19 let se to pohybovalo, tuším, kolem 20 a půl tisíce eur na sezonu (podle deníku Marca je to dále u hráčů ve věku 20-21 let 34.200 eur, 22-23 let 41.000, 24-25 let 54.700 a u 26letých a starších 68.400 eur).  

Vy jste v ACB aktuálně na 7,8 bodu, 5,4 doskoku, navíc i druhým nejužitečnějším hráčem týmu a nejlepším doskakovačem. Jsou to uspokojivá čísla?
No, třeba na doskoku bych mohl ještě přidat. Chtěl bych patřit do užší špičky ligy, kde teď nejsem. Já se ale soustředím hlavně na náš tým. Když mi vyjde zápas, tak super, ale už jsem v ambicióznějším klubu a tady jdou individuální statistiky stranou.

Je to zatím vaše vůbec nejlepší profesionální sezona?
Výsledkově asi ano, ale po individuální stránce byla moje poslední sezona v Seville ještě o kousek lepší. Samozřejmě to ale mohu hodnotit až po konci sezony.



S Gran Canarií jste v lize šestí, je to nad očekávání?
Není. Španělská liga je hrozně vyrovnaná. Jsme teď šestí, ale jsme výhru od třetího místa a zároveň prohru nebo dvě od toho, abychom byli mimo play-off. A takhle se to tahá celou sezonu. Aktuálně můžeme být spokojení, ale Grand Canaria se už delší dobu snaží dostat do užší špičky, takže to umístění je pro mě očekávané. A vždycky pomýšlíme na to být o trochu výš. Osobně doufám, že po základní části bychom mohli být v nejlepší čtyřce. Ještě nás čekají těžké zápasy, ale převážně hrajeme doma, což by měla být výhoda. Pokud jde o play-off, tak jasně daným cílem pro sezonu bylo se do něj především dostat.

Ve čtvrtfinále Eurocupu vás nyní čeká Kubáň, jaké šance vidíte na postup?
Kubáň je po základní části a TOP 16 jediným neporaženým týmem v soutěži (16-0), to my to měli hodně nahoru dolů. Bude tam šílené a dlouhé cestování, což ale platí i pro soupeře. Nechci říct, že to pro nás byl nejhorší možný soupeř, ale pokud bychom takový tým dokázali porazit, něco už by to řeklo o naší kvalitě. Radši budu mít takový tým na začátku play-off, abych už teď viděl, jak na tom jsme, než s takovým soupeřem prohrát semifinále nebo finále.  

S národním týmem vás teď jako první čeká Bulharsko, které by mělo mít i power forwarda Vezenkova z Barcelony. Jaký je to hráč?
Nechci říct, že hra Bulharů vyloženě zavisí na něm, ale je to hráč, který má individuální kvality. Je to výborný hráč jeden na jednoho a skvělý střelec. Bere na sebe rád zodpovědnost a je to kreativní a šikovný basketbalista.

Pak přijde na řadu Island, který přijel v listopadu do Pardubic v hodně malé sestavě. Bude záležet, jestli teď sežene centimetry?
Chápu, že s Euroligou je to komplikované při uvolňování hráčů. Asi to bude z jejich strany jiné, pokud seženou mladého (215 vysokého) Hlinasona z Valencie. Ale to, že oni jsou menší, má jak svoje nevýhody, tak i výhody. Jde o to, abychom my využívali svých silných stránek.



V jaké roli jdete do těchto zápasů po vydařeném listopadovém vstupu do kvalifikace? Přece jen teď kdekdo očekává, že to asi zvládnete.
Já mám sám na sebe vysoké nároky. Chci být jedním z tahounů, zvlášť když chybějí „Saty“ s „Veselkou“. V listopadu jsem tuto roli nějakým způsobem splnil, i když vím, že tam pořád mám mezery. To je ale tím, že jsme toho spolu zatím moc neodtrénovali a nejsme na sebe tolik zvyklí. Já ale chci být tím hráčem, co na sebe bude brát zodpovědnost a potáhne tým k vítězstvím.

Jak náročná bude cesta z Bulharska na Island, když jsou mezi utkáními ani ne dva dny?
Já jsem na cestování zvyklý. Speciálně z Grand Canarie musíme létat všude a všechno nám dlouho trvá. Podobné cesty máme co týden, i když asi ne tak šílené jako teď. Uvidíme, jak se s tím vyrovnají ostatní kluci. Je to jen o tom, jak se na to člověk mentálně připraví. Musí si tam umět najít chvíli na odpočinek, kouknout se na nějaký film, prospat se, vypnout hlavu a na to cestování nemyslet.

Stíháte teď sledovat rostoucí výkony kolegy Satoranského v NBA?
NBA se přece jen hraje přes noc, tak na to nemám moc čas, ale na výsledky se dívám a čtu si o něm na internetu. Párkrát jsme si teď i psali, když měl to podezření na otřes mozku, tak jsem chtěl vědět, jak je na tom. On sám je teď naprosto spokojený.

Mohou jeho výkony pomoct zvednout i reputaci českým hráčům a třeba pomoct i vám osobně, když se do NBA snažíte dostat?
NBA já teď vůbec neřeším. Soustředím se na to, abych dobře dohrál tuhle sezonu a pak se uvidí. Ale samozřejmě každý hráč s českým pasem, který projde NBA, je výhodou. Zvedá tak povědomí o naší zemi. Ale neřekl bych, že si pak kluby vybírají podle národností, zajímá je výkonnost každého hráče. Každopádně tím, jak si tam „Saty“ dělá jméno, tak si lidé o něm zjšťují víc informací. Kdyby seděl na lavičce, tak tam nikoho nezajímá. Ale jelikož hraje dobře, tak lidi najednou zajímá, že je z Česka, co je to vlastně za zemi a jaká je tam úroveň basketbalu.



A ještě z docela jiného soudku - prý chystáte nové a pořádně velké tetování.
Měl jsem to už dlouho v hlavě. Momentálně mám rozpracované tetování na celá záda. Ještě zbývá hodně času, než to bude hotové, ale doufám, že do léta to stihnu.

Je to něco ve stylu Andreje Kirilenka, který má na zádech doslova „mega kérku“?
Řekl bych, že to bude ještě větší. Mám to vyloženě přes celá záda. A jak jsem zvolil hlavní motiv? To je osobní a nechám si to pro sebe.