Od začátku to byl můj největší boj

S ŠÉFEM ČESKÉ HRÁČSKÉ ASOCIACE PAVLEM PUMPRLOU Dva roky práce má za sebou Česká basketbalová hráčská asociace založená kapitánem Nymburka a reprezentace Pavlem Pumprlou. Co už za svého působení dokázala, co ji čeká, kam posouvá oblast pojišťování hráčských kontraktů, aby se profesionální hráči neocitali při zranění „na suchu“, jak pokračuje snaha o zapojování basketbalistů do druhého života po skončení kariéry, nebo jak vypadají další problémy včetně zpožďujících se výplat, s nimiž hráčům asociace pomáhá, o tom bude nyní v detailech hovořit její šéf, který má se vším o dost víc práce, než původně očekával, přesto založení hráčské organizace ani trochu nelituje.

Pavle, co už jste za první dva roky fungování ČBHA zvládnuli?
Byli jsme donuceni toho zvládnout poměrně dost. Nahrnula se spousta problémů, s čímž se tak nějak počítá, ale kolik obnáší práce je vyřešit, to se ukáže, až když nastanou a musí se s nimi něco podniknout…

Nelitujete proto někdy, že jste se do toho pustil?
Ne, naopak. Jistě někdy lituju času, který nad tím strávím, ale to mi zase vynahradí situace, kdy vidím, kolika lidem to dokázalo pomoct, a v tom vidím smysl. Pak mě ten investovaný čas a peníze nemrzí. V poslední době se nedějí žádné extrémní věci, nad kterými by bylo nutné trávit dlouhé hodiny, a já už se naučil tomu věnovat ve chvílích, kdy ten prostor mám. Dalo by se určitě dělat spoustu dalších věcí, ale na to by bylo třeba mnohem většího aktivního zapojení hráčů, protože ty nápady nemohou přicházet jen ode mě. A když už přicházejí, musí projít určitou diskusí s dalšími hráči. Byl bych mnohem radši, kdyby ty nápady vycházely z problémů, které se dějí. Jako první mi takto vykrystalizovalo téma týkající se smluv, o kterém jsem toho hodně slyšel. Konkrétně jde o pojištění pro případ zranění, nebo lépe řečeno o srážky, které v kontraktech figurují. Tohle byl od začátku můj největší boj a vidím už ohromný posun v tom, kdy před dvěma lety ve smlouvách byly v případě zranění běžné dost razantní srážky, a žádný z klubů pro tuto oblast neměl pojištění, což se odráželo i ve výši těch srážek. Nebyla výjimkou smlouva, kdy hráč i při zranění během tréninku nebo zápasu, tedy při plnění kontraktu, se dostával až na nulu a z výplaty neobdržel nic, což je v basketbalově vyspělejších ligách nepřípustné, a hráč se tam po dobu trvání smlouvy nedostane na nulu nikdy. Většinou se to drží minimálně na 50 procentech platu, ale spíš na sedmdesáti a více. Nevím, jestli ještě před třemi lety vůbec někdo z českých hráčů tady tolik měl. Za ty poslední roky ale nastal ohromný posun. Nebudu si připisovat zásluhu za všechno, protože několik klubů tu výhodu (pojištění smluv) pochopilo, a navíc se naskytl typ pojistného produktu, který je schopen ty situace (při zranění hráče) za rozumné peníze krýt, takže do toho řada klubů šla, přičemž existují dvě varianty. Ideálnější je, když tuto pojistku zajistí klub, a s třeba se o její cenu s hráči podělí, což tak v některých klubech funguje. Hráč pak má ve smlouvě upravené, že dostává 75 procent po celou dobu zranění, což je takový střed. A první dva týdny dostává všechno, což jsou ta běžná kratší zranění.



Budeme-li konkrétní, kolik klubů v Kooperativa NBL už takto funguje?
Na tomhle principu je to polovina klubů. Nerad bych na někoho zapomněl, ale v této sezoně mají celý tým pojištěný Nymburk, Děčín, Pardubice, Svitavy a Hradec Králové, plus Olomoucko to má pro několik hráčů. A u žen je to USK Praha. Několik hráčů je pak pojištěných individuálně. Pokud do toho klub jít nechce, jako asociace jsme schopní to nabídnout i jednotlivým hráčům, byť je to o trochu dražší. Tím, že to je zařízené přes asociaci, to ale není výrazně víc. Dá se to „schovat“ do nějakého balíčku a ten hráč si může pojistit, že mu bude dorovnáno to, co mu klub v případě zranění neplatí. Jsem rád, že se nám to takto podařilo vyřešit jak v Nymburce, tak u dalších klubů, protože hráčům to dává úžasný klid, a o to víc se můžou soustředit na své výkony na hřišti. Nemusí být nervózní z toho, že se zraní. Ta obava tam sice je vždycky, ale pokud není to přidané riziko, že hráč přijde o dost peněz, tak může být o poznání klidnější.

Bude vaší snahou, aby byla touto pojistkou pokryta celá NBL?
Já už jen čekám, kdy přijde zlomový bod, a přelomí se to, že tu výhodu pochopí buď všichni hráči, nebo všechny kluby, nebo že ten tlak od hráčů bude takový, aby k tomu došlo. U nás v Nymburce nebo i jinde to proběhlo tak, že hráči měli zájem, předložili to vedení klubu, že jsou ochotni si zaplatit polovinu té pojistky. Tohle pojištění má i znatelné výhody pro klub, protože v případě zranění ušetří spoustu peněz, a při delším zranění má klub peníze na náhradní posilu, což některé kluby jako výhodu i vnímají. Samozřejmě se v sezoně nemusí zranit nikdo, ale ač z pohledu utracených peněz za pojistky je to „špatně“, tak v konečném výsledku je to dobře, protože klub má k dispozici všechny hráče, a to je po sportovní stránce velké plus. Výhody tak jsou na obou stranách, a pokud ta finanční zátěž není pro klub, ani hráče extra veliká, což díky tomuto produktu není, je to situace „výhra – výhra“ pro všechny a je jen otázkou času, kdy to vezmou za své všichni, a stane se to novým standardem.

Jak jste vůbec postupoval? Oslovil jste v první fázi všechny kluby sám, nebo se na vás nejdřív obrátil hráč z určitého týmu a vy jste vstoupil do jednání?
V podstatě to byly všechny způsoby. Kolegové, kteří dělají pojištění, se mě ptají, kde by to šlo udělat, ale jinak jsem i komunikoval se všemi manažery v lize a představil jim tu možnost. Někde byla reakce pozitivní, jinde neutrální a jinde to bylo postavené tak, že pokud by to stálo byť o korunu navíc, tak na to nemáme. Nebo o tom v daném klubu nechtěli ani slyšet. U klubů se to ale ještě dá pochopit, protože to je o financích a klub nemá extrémní motivaci něco měnit, když v hráčské smlouvě například stojí, že po měsíci se hráči nebude platit nic. Proč by se na to pak pojišťoval? Na řadu tak přicházejí sami hráči, kteří musí tlačit na to, že to ve smlouvách chtějí jinak. A každá jedna smlouva, kde se to podaří změnit k lepšímu, k tomu přiměje i kluby, které na to dosud neslyšely.



S čím kromě pojistek kontraktů se hráči na asociaci obracejí?
Jako druhá oblast je jednoznačně situace, kdy klub neplatí, nebo platí pozdě. Slyšel jsem o víc případech a myslím, že hráči ještě nejsou dostatečně naučení, že s tím za námi můžou přijít, a buď to nechávají být, nebo to řeší po individuální linii. To taky není špatná volba - sám jsem zastáncem toho, ať se to řeší jakkoli, ale ať se to řeší a nenechává se to na poslední chvíli, kdy po sezoně se toho na klub může nahrnout víc. Nejhorší varianta je neřešit to vůbec, což pak dává klubům větší operační prostor. Nechci říct, že toho zneužívají, to bych si nedovolil, ale pokud na klub nikdo netlačí, nemá takovou potřebu dlužné částky doplácet.

Jak to vlastně v praxi vypadá, když se na vás nějaký hráč, nebo skupina hráčů obrátí?
Já jsem v podstatě takový prostředník s poradním hlasem, protože do těchto záležitostí přímo nezasahuju, a ani na to nemám čas a dostatečné znalosti. Do procesu už pak vstupuje naše právnička, která od hráčů přebere veškeré informace, a tím, že je to přes asociaci, je většina právních úkonů v rámci členského příspěvku hráčům poskytována zdarma. Hráči tak musí být členy se zaplaceným příspěvkem, který určitě není takový, aby někoho zruinoval. Tím, že většina hráčů je členy asociace, tohle ani není problém, navíc nejsme nějaká sekta, že by nějaký nečlen ještě nemohl vstoupit, takže se snažíme pomoct i ostatním hráčům. Právnička pak komunikuje s klubem, který to v ideální variantě po nějakých upozorněních doplatí. Už se nám ale několikrát stalo, že muselo dojít až k arbitráži. To samozřejmě nikdo nechce, protože to všem přidělává starosti, ale pokud je to nutné, arbitráž od toho je.

Co řešíte dál?
Bylo pár případů, že se na nás hráči obrátili, když vznikl problém s disciplinárním řádem, jestli s tím jde něco dělat, nebo pomoct. K tomu ale dochází spíš ojediněle. A pak je to oblast, na kterou bych se chtěl zaměřit ještě víc, a pár hráčům už jsme takto zkoušeli pomoct, a týká se to hledání práce po sportovní kariéře, kdy je posíláme za personalistou z jedné agentury.

Tohle je hodně široké a dosud málo probádané pole. Co už se podařilo?
Máme už několik „zkušebních kousků“, které už jsem nasměroval na kolegu z personální agentury, který je velmi ochotný a němá problém přijímat hráče jak od nás, tak z fotbalu nebo hokeje, přičemž má velkou zásobu firem, u kterých buduje profi sportovcům tu pozici, že to mohou být super zaměstnanci. I když mají horší výchozí pozici, jsou naopak schopní se velmi rychle zapracovat, zlepšovat se a stát se těmi nejlepšími zaměstnanci během pár měsíců, což už se podle pana personalisty v některých případech velmi dobře povedlo. Na setkání s ním už byl třeba Petr Benda a možná i někdo další. Dokáže to otevřít oči a možnosti a nasměrovat hráče k určitým příležitostem dovzdělávání, aby mohli po skončení sportovní kariéry hned zamířit do nové práce. Dál se díváme i po možnostech, že by si hráči v letní pauze zašli na nějakou neplacenou nebo minimálně placenou stáž, aby měli pracovní zkušenost a třeba narazili na něco, co by je bavilo a co by chtěli dělat.