O zápase do historie nejen kapitána lvů

Z BĚLEHRADU SE LVY NEJEN O SEMIFINÁLOVÉ ŘEŽI O RIO Reprezentační kapitán Jiří Welsch dostal už ve středu otázku od srbského reportéra, jaké by to bylo složit v Bělehradě horké domácí favority. Den nato zkusil najít odpověď na podobnou pobídku z českého sektoru: Kolikátý NEJ zápas jej v reprezentační kariéře v pátečním semifinále olympijské kvalifikace čeká?  

„Za roky v reprezentaci si pamatuju úžasné zápasy. Vybavuje se mi rok 1999, kdy jsme přijeli na Evropu, a porazili tam velikány jako Litvu nebo Řecko. A porazit Srbsko tady v Bělehradě by se zařadilo po bok těchto zápasů, v reprezentačním dresu by to bylo mezi top 3 vítězstvími.“

Tak vysoko by si 36letý playmaker cenil triumfu, který by Česko přiblížil na 40 minut čistého času od naplnění olympijského snu.  

A kdyby to nevyšlo, Jiří? Uzavřela by se pak definitivně vaše národní dráha?
 

„Upřímně, teď jsem se tím nezaobíral. Vím, že jsem loni říkal, že to bude moje poslední reprezentační akce. A po Evropě jsem řekl, že letos to bude moje poslední akce. Když se na to ale teď dívám s odstupem, už se nechci hrnout do žádných definitivních prohlášení,“ nazřel český kapitán cosi, co může chápat nejspíš jen ten, kdo se do podobné situace někdy dostal.

„Když tomu člověk stojí tváří v tvář, nechce si moc připouštět, že by to mohl být poslední zápas. Jedním z těch důvodů je, že mě hrozně baví být součástí téhle skupiny lidí, takže už se nechci sám tlačit do žádných definitiv a ultimát. Nevnímám to jako poslední zápas. Navíc si asi nemyslím, že bude poslední,“ věří reprezentační držák, že bělehradské finále je dosažitelné.  

Jenže soupeř, který stojí v semifinále, je jedním z nejtěžších. Domácí Srbové, vybavení prakticky samými borci z Euroligy a navrch i úžasně pohyblivým power forwardem Jokičem z Denveru.  

„Jak se Srby uspět? Určitě musíme hrát líp než v předchozích dvou zápasech. Bude třeba hru zrychlit. Po těch dosavadních dvou utkáních tady je znát, že nám chybí trochu jiskra a energie. Potřebovali bychom zrychlit, abychom dávali víc jednodušších košů z protiútoků, a musíme i dobře individuálně a týmově bránit, protože Srbové jsou tým, který má po útočné stránce velice talentované hráče,“ upozorňuje Welsch.

Určitým světlem naděje je to, že ani Srbové po náročné klubové sezoně svých opor na turnaji zatím nezáří.  



„Nehrají tu nic velkého. Překvapuje mě i atmosféra, protože i když tu lidi jsou, není to nic bouřlivého, jak jsme původně čekali. Potenciál Srbů ovšem leží na úrovni, kterou předváděli v předchozích dvou letech – mluvíme tu o vicemistrech světa z roku 2014, navíc loni patřili k největším favoritům na ME. Teď jsou mezi top čtyřmi týmy v Evropě a možná i na světě,“ hodnotí rozehrávač lvů.

I on dobře zná velkou podkošovou sílu soupeře, byť týmu letos chybějí Bjelica, Marjanovič, Erceg či Milutinov. A Češi si do Bělhradu přivezli jen 4 centry a power forwardy. Lze tak očekávat, že Srbové (průměr týmu 202, lvi 201) od prvních minut půjdou nekompromisně dolů pod koš.

„S tímhle jsme bojovali celou přípravu. Japonci byli ve středu prvním týmem, který byl letos menší než my. Jinak všechny celky, včetně Číňanů, Italů a Turků, byly v porovnání s námi obři. Jistě čekáme, že se Srbové budou snažit využít hry Raduljici nebo Jokiče uvnitř. My jsme menší, ale zase pohyblivější a tím to budeme řešit. Dá se čekat, že budeme jejich hru v dolním postavení zdvojovat, abychom je nutili vyhazovat ven,“ odhaduje veterán.

Na opačném konci kurtu se pak Češi musí připravit na velký tlak na hráče s míčem. Welsch je však podle svých slov na tento nápor připraven.

„Řekl bych, že jsem v klidu. Viděl jsem už, jak Markovič i další vytvářejí na rozehrávače tlak po celém hřišti, nicméně my už se s tím letos setkali proti Itálii, kde jsem měl pocit, že nebyl volný ani centimetr hřiště a tlak Italů byl individuálně i týmově fakt velký. Řeknu to takhle – Srbové brání dobře, ale nejsou známí jako typičtí obranáři. Je to hlavně útočně a technicky talentovaný tým, takže myslím, že to bude v pohodě.“



Když končil jediný čtvrteční trénink týmu, vzal si kouče Ginzburg právě Welsche a také ústředního playmakera Satoranského na chvíli stranou, aby je vybavil cennými radami a tipy. 

„Bylo to spíš na nebasketbalové téma, ale jeden tip se týkal i toho, když jsme s Tomášem na hřišti spolu, tak aby spíš on, jako ten rychlejší a atletičtější, vybíhal do protiútoku a já si chodil po doskoku pro první přihrávku a pak zakládal protiútok,“ poodkryl kapitán týmovou kuchyni.

Původně se tak trochu předpokládalo, že by tým mohl jít na Srby až ve finále. A pak by to byl pro oba soupeře druhý zápas během 24 hodin. Je nyní alespoň malou výhodou, že na favorita lvi půjdou po dni odpočinku? 

„Ani po tom dni volna si netroufám říct, že někdo z nás by šel do zápasu plný sil,“ pousměje se Welsch. „A myslím, že vzhledem k tomu, že Srbové i další týmy sem přijeli rovnou z klubové sezony, je tím hra obecně trochu poznamenaná. Nedá se tak říct, že by nás den volna měl nějak zachránit. Určitě je fajn po předchozích dvou hracích dnech trochu odpočívat, ale jak my, tak oni do toho půjdou poněkud unavení.“

Zcela jasný návod na úspěch má centr Jan Veselý, který na prknech bělehradské Kombank arény v minulosti válel i v některých euroligových bitvách, ještě v dresu Partizanu: „Musíme hrát svou hru, musíme bojovat a nechat tam srdce.“
 

Srbové podle něj disponují velkou silou jak na „dlouhých“, tak na perimetru. „Ubránit je tak bude těžký úkol. My ale nemáme co ztratit a musíme do toho dát maximum,“ burcuje. K českému útoku pak doplní, že rozehrávačům Satoranskému s Welschem musejí proti agresivní obraně ostatní pomoci při zavážení míče na útočnou polovinu.

Svou pokladnici poznatků den před utkáním orevřel i asistent Lubomír Růžička. „Příprava na Srby probíhala ve strohé formě už před turnajem. A po zápase s Lotyšskem (další asistent) Pavel Beneš začal pracovat na Srbsku (detailněji) a já ještě dokončoval přípravu na Japonsko. Od středečního večera pak pracujeme na Srbech všichni.“

Trenérský štáb se už během čtvrtečním tréninku zaměřil na nácvik krytí vybraných srbských kombinací. Večer pak na tým čekalo video, v pátek další a k tomu i poslední trénink, kde už se budou detailně procházet srbské akce.

Dojde i na to, jak by se daly využít slabší stránky soupeře. „Máme určitý plán. Už jsme si rozebrali, kde se Srby budeme snažit atakovat, ale to už si necháme pro sebe. Nějaké slabší stránky tam jsou. Na hráčích, kteří prodělávají dlouhou sezonu, tedy ME, klubový rok a pak i tento turnaj, už je tu během zápasů vidět velká fyzická i mentální únava, což se týká našeho týmu i Srbů. S Portorikem se přece jen nemohli pořádně utrhnout a i s Angolou jim to trvalo poločas.“
 

Loni ve čtvrtfinále ME Čechům hodně zatápěl centr Raduljica, který se zatím na kvalifikačním turnaji rozjíždí ztuha. Eliminovat bude třeba i rozehrávače Teodosiče, který v loňském střetu nasbíral 14 asistencí. „Momentum zápasu ale na jejich stranu loni strhli Bjelica s Ercegem, kteří tu letos nejsou,“ vytáhne zajímavý postřeh Růžička.

Ani on si netroufá odhadnout, zda zatím až velmi klidná atmosféra při srbských zápasech během semifinále vygraduje do mnohem vyšších otáček. „Už ale to, že čas zápasu byl změněn – prý kvůli televizi a vyšší návštěvnosti - z 18. na 21. hodinu, cosi naznačuje. Jestli se ale bude fandit víc, to teprve uvdíme. To, co v Bělehradě vídáme v Eurolize, je dané hlavně klubismem fanoušků, ale samozřejmě Srbové jsou do basketu blázni a tým v semifinále určitě poženou,“ tuší asistent lvů, kteří prý stejně jako proti Japoncům budou mít v rukávu jednu tajnou zbraň.

„Neno (trenér Ginzburg) mi před týdnem řekl, že bereme Lukáše Palyzu - v uvozovkách - kvůli Japonsku. Ve středu večer dodal, že máme ještě pár žolíků proti Srbům. A já jeho intuici a čuchu věřím…“

Uvidíme už v pátek večer.