Ježišmarjá, to snad ani není pravda!

SE ČTYŘNÁSOBNOU KRÁLOVNOU KATEŘINOU ELHOTOVOU Rok od roku je krásnější a rok od roku jí také přibývají trofeje pro nejlepší hráčku země. Skoro už si na jejich pravidelný sběr začíná zvykat. „Budu-li upřímná, byla jsem letos dost neskromná a dívala se na ty, kteří zvítězili nejvíckrát po sobě. Být nejlepší třikrát v řadě je úžasný úspěch. A doufám, že tahle trofej není poslední,“ prohlásila při slavnostním vyhlášení v Mariánských Lázních nyní už čtyřnásobná česká vladařka Kateřina Elhotová, dvojciferná skórerka v Eurolize, kapitánka pražského USK, šéfka reprezentace i maminka tříapůlletého syna Daniela, která ve třiceti letech prožívá ne-li nejúžasnější, pak určitě nejbarvitější část své kariéry, v níž začíná dokonce ještě podřazovat. Pojďme se opět po roce podívat do jejího osobitého světa...

Kateřino, jaká byla letošní nedokončená sezona, kde se pro USK rýsovalo další euroligové Final-4, o něž vás však připravila pandemie?
U nás to bylo zajímavé. Ještě 11. března po obědě, kdy jsme večer měly hrát úvodní zápas čtvrtfinálové série se Schiem, jsme nevěděly, jestli se bude hrát... Doufám, že v nadcházející sezoně dokážeme zopakovat minimálně výkony ze základní části. Máme tam sice nějaké změny, ale věřím, že tu kvalitu dokážeme udržet. Nikdo teď neví, jak to bude vypadat v září a v říjnu, já nicméně doufám, že se hrát bude.

A jaká byla tahle neúplná sezona z osobního pohledu?
Cítila jsem se velice dobře, mnohem líp než rok předtím. Ta únava už nebyla taková, díky tomu, že syn už je o něco větší. Doufám tak, že do další sezony budu mít energie ještě víc a ještě o trochu víc toho dokážu.



Jak se projeví ta dlouhá, téměř půlroční pauza od basketbalu?
Doufám, že toho odpočinku nebylo až moc. Teď to ještě nedokážu zhodnotit, ale myslím, že přípravu začínáme včas, přesně 20. srpna, a to včetně testů na covid. V přípravě budeme pokračovat s tím, že se na podzim hrát bude, byť je to zatím dost nejasné. Co mám zatím informace, obě naše Američanky by měly v týmu zůstat, otázkou ale je, jestli budou moct do Česka přijet.

Musel se v důsledku korony váš klub uskromnit?
Není to jednoduchá doba, ale my jsme to úplně nepocítily a každá z nás je za to šťastná - díky majiteli, který je ochotný se i v těchto časech o klub starat, a dál mu to dělá radost.

Čím jste po sportovní stránce naplnila tu dlouhou pauzu vy?
Trávila jsem ji docela aktivně, i díky malému, aby to měl akční i on. Chodili jsme na kolo, často jsem běhala a i míč jsem v ruce měla hodně. Nebude to tedy tak horké.

Asi málokterý aktivní profi sportovec má běžně tolik času na své děti, jako jste měla v posledních měsících vy…
Taky jsem za to byla moc ráda. Malý půjde od září do školky a ten společný čas se nám trochu změní. Za to společné léto jsem tedy opravdu ráda. Zjistila jsem, že je dobré trávit čas s kamarády, co mají stejně staré děti, protože my jako dospělí už jim nedostačujeme.

Jak jste teď doma fungovala jako hospodyňka, bylo víc času i na domácí práce?
To stoprocentně! Vařit dvakrát denně se mi normálně nepoštěstí (směje se). A ta hospodyňka? Takhle – třeba prach všeobecně moc neřeším, možná ku prospěchu dítěte, které je dost odolné. Uklízím tedy, když je to potřeba.

Zpět ke sportu. Loni jste předvídala postup mužských kolegů ze základní skupiny na MS. Jste taková vlastenka, nebo máte doma křišťálovou kouli?
Klukům perfektně fungovala hra, což, myslím, trvá a já jim prostě věřila. Nechtěla jsem, aby končili brzo, ale aby šli co nejdál. Teď je a bude nejdůležitější, aby ten úspěch přitáhl k našemu sportu co nejvíc dětí a tohle se podle mě daří. A mělo by to platit všeobecně, tedy i o zájmu děvčat.

V září to bude deset let od stříbrného mistrovství světa v Česku…
(přeruší otázku) No, to je hrozný! (kroutí nechápavě hlavou)

Jak to jubileum vnímáte? V roce 2010 vaše kariéra teprve startovala.
Je to hrozně dlouhá doba, a když mi to někdo připomene, říkám jen - „Ježišmarjá, to snad ani není pravda“. Samozřejmě to byl velký úspěch, ale už by to chtělo přidat další.