Jednoho večera v Šanghaji

S VÍTEM KREJČÍM A BLAKEM SCHILBEM Ač se odehrál ještě před loňským světovým šampionátem basketbalistů, byl to jeden z nejdojemnějších i nejemotivnějších okamžiků celého reprezentačního léta. Už na místě činu v čínské Šanghaji se jen desítky hodin před startem historického turnaje dva nejmladší lvi – tehdy 22letý Šimon Puršl a teprve 19letý Vít Krejčí – dozvěděli, že se do konečné nominace trenéra Ginzburga nevejdou. Především benjamínkovi týmu Krejčímu, který byl v jednom přípravném duelu dokonce nejlepším střelcem a ve svou nominaci velmi doufal, se v ten moment zbořil svět. A po oznámení na konci tréninku rychle zmizel v útrobách šatny. Tam však nezůstal dlouho sám. Vydal se za ním - dokonce nadvakrát - ten nejstarší z celé lví družiny, Američan v českých službách Blake Schilb. Jako o generaci zkušenější veterán v tu chvíli cítil, že zoufalému parťákovi musí hodit záchranné lano. O detaily onoho rozhovoru, nebo spíš vlastního monologu, se nyní konečně podělil.

„Vítek je mladý a do basketu zapálený mladý muž. Kdo ho sleduje na hřišti, vidí jeho optimismus i ambice, to, jaký prostě je. Moc makal, aby se do týmu pro šampionát dostal a věřil tomu. A pak byl naštvaný, asi jako každý,“ začíná vyprávět 36letý forward francouzského Chalons-Reims, který barvy české reprezentace hájí už od EuroBasketu 2015.

„Snažil jsem se Vítkovi vysvětlit, že příští šance v evropské kvalifikaci už bude ta jeho. Až „Saty“ (Satoranský) bude s Bulls, nebude tu Jan (Veselý), během sezony by nebyla jistá účast moje, ani Ondry Balvína, a pro něj tak měla přijít velká příležitost, aby to vzal do svých rukou a stal se postupně důležitou součástí budoucnosti týmu. Chtěl jsem, aby o tom přemýšlel a vzal si z toho to nejlepší,“ pokračoval Schilb, který na konci února mohl vidět, že se nespletl. A jeho slova tak zřejmě padla na úrodnou půdu.

„Když jsem Vítka viděl v zápase v Litvě, myslím, že udělal přesně to, o čem jsem mluvil. Jeho hra se posunula na vyšší úroveň a bude růst i dál. Je dobré vědět, že máme takového hráče, který respektuje veterány v týmu a snaží se dělat vše pro to, aby mužstvo s ním bylo lepší,“ poklepal na dálku po ramenou nejstarší lev toho nejmladšího.

Ten právě na únorovém reprezentačním srazu přiznal, že nenominace na MS pro něj představovala ohromný hnací motor. V duelech s Dánskem a v Litvě psal průměry 5,5 bodu, 3,5 asistence a 3,5 doskoku za velmi slušných 21 minut. Oficiální stránky mezinárodní federace FIBA jej vzápětí zařadily mezi hlavní „mladé pušky“ prvního okna evropské kvalifikace i se sestřihem nejlepších kousků. „Bylo skvělé, že jsem tam měl i pár dobrých akcí. Za to, že mě vybrali, jsem rád, ale pořád mi toho spousta chybí, navíc v celém okně byla řada hráčů mého ročníku, co hráli taky skvěle,“ zůstává nohama na zemi Krejčí.

Další pochvala reprezentačního vystoupení čekala v jeho klubu v Zaragoze. A kdyby jen pochvala. „Koukali jsme na oba zápasy s naším druhým asistentem a udělali si z nich rozbor. On mi sestříhal asi pětadvacetiminutové video z obou utkání a po jednom tréninku jsme se na to koukli, což bylo super,“ pochvaluje si mladý guard práci realizačního týmu.



„Prý bylo vidět, že jsem byl v reprezentaci uvolněnější než v klubu, hrál jsem s větší lehkostí a pohodou. A tuhle energii a nastavení, kdy nejsem tak nervózní, bych si prý měl přenést i do našeho týmu. Celkově mě v klubu chválili, i náš trenér, který se na video chvíli koukal s námi.“

Krejčí sice v nejbližším ligovém duelu s Estudiantes prakticky nehrál, zato vzápětí si vše vynahradil s plnou parádou na Realu Madrid: 13 minut, 5 bodů, 3 doskoky, 3 asistence a – vyfaulování. Dalo by se říct zápas „all-inclusive“. „Za tyhle minuty jsem byl strašně rád. Nikdy jsem v aréně Realu nehrál a je fakt skvělá, jedna z těch nejlepších, kde jsem kdy nastoupil. My v tom období měli důležitý zápas osmifinále Ligy mistrů, takže trenér chtěl ostatní asi šetřit a dal tam mě. Ve druhé půlce jsem měl pár dobrých agresivních akcí, a i když jsme prohráli o 22, moc jsem si utkání užil,“ neskrývá Krejčí, kterému vedle porážky trochu pokazilo dojem i vyfaulování.

„Dva nebo tři fauly byly ode mě stupidní. Nejvíc jsem bránil křídlo Causeura, na kterého jsem měl dva hloupé fauly, a pak argentinského reprezentačního rozehrávače Campazza, což je jeden z nejtěžších hráčů na bránění, protože je hrozně rychlý a agresivní,“ podotýká Krejčí, jehož tým musel právě po tomhle utkání komplet do karantény, neboť Real oznámil nákazu koronavirem u forwarda Thompkinse.

Španělská liga má nyní už měsíční odstávku, ale její vedení stále chová naději na dohrání sezony, byť nejspíš v upraveném formátu. Rozehrávač či křídelník Krejčí znovuzahájení sám příliš nevěří, přesto se podle pokynů klubu dál snaží udržovat v aktivním stavu. Kdyby se přece jen začalo, Zaragoze by šlo o hodně. Prožívá sezonu snů a 11 kol do konce základní části jí patří třetí místo za giganty Realem a Barcelonou. „Pokud by se dohrávalo, líbilo by se nám určitě skončit v nejlepší čtyřce, ale ve vyrovnané ACB se nikdy neví, kdo s kým vyhraje. Loni jsme šli ze šestého místa na Vitorii a vyřadili ji 2-0. Letos jsme doma porazili Real i Barcelonu a věřili bychom si na každého,“ varuje Krejčí.

Jeho celek, který je ve španělské ACB spolu s Bilbaem Ondřeje Balvína top překvapením ročníku, se probil i do čtvrtfinále Ligy mistrů, a reprezentant by neměl v září chybět u nově vyhlášeného turnaje Final-8, do nějž se kvalifikoval i český mistr z Nymburka. „Pokud by se Liga mistrů nedohrávala, v takhle rozehrané sezoně by nás to hodně mrzelo.“

Přesuňme se nyní o 1200 kilometrů severněji, do francouzské Remeše, kde je doma Krejčího rádce Blake Schilb, jehož Chalons-Reims byl v době přerušení francouzské ligy (9 kol do konce) těsně nad pásmem sestupu, když po solidní první polovině základní části následovaly už většinou jen porážky a trápení. Křídelník sice ještě pokukuje po šanci na play-off, ale hlavně se chce s týmem zachránit, protože se nehodlá zapsat do dějin klubu jako sestupující. Jenže zrovna letos padají pří zužování soutěže na 16 celků do druhé ligy hned tři kluby.

Otázkou však nyní je, zda se vůbec ProA dohrávat bude (Schilb sám tomu moc nevěří). A pokud ano, možná by to bylo bez fanoušků. „Já bych bez fanoušků radši nehrál. My přece hrajeme pro ně a podle mě by pak nebylo možné hrát na takové úrovni, zápasy si skutečně užít a odvést svou práci na sto procent.“

Těsně před přerušením svedl program ProA k vzájemnému souboji oba české reprezentanty v soutěži – Schilba a Patrika Audu. A právě opora Boulazacu sehrála díky svým 20 bodům klíčovou roli při zdolání hostů z Remeše. „Já se přitom spoluhráčům smažil před zápasem zdůraznit, že Patrik na nás bude připraven, že je to levák, a ať uděláme cokoli, dokáže svou levačkou skórovat. A řekl jsem jim, aby mu hlavně zastavili zakončení právě na levou ruku. Jenže kluci mě neposlouchali a pak viděli, co to znamenalo,“ vypráví Schilb, podle nějž jsou utkání v Boulazacu nad jiné složitá. „Už jen ta šílená doprava tam trvá čtyři hodiny vlakem a pak další dvě autobusem.“

Schilbovi patří skvělá 15. pozice mezi nejužitečnějšími hráči ligy, v níž je po řadě let už prakticky domorodcem. „Cítím se teď dobře a baví mě hrát. Čím jsem starší, tím míň to beru za samozřejmost, a snažím se hrou co nejvíc bavit, než si najdu jiné hobby nebo práci. Už hraju i se svými dětmi, které taky s basketem začaly. Ve Francii jsem navíc už zabydlený, rodina i děti jsou tu šťastné, mám tady respekt, žena se postará o vše doma a já se můžu soustředit na své výkony,“ vykládá forward, který se ještě nějakou dobu skončit nechystá. I když….

„Možná je ta současná situace nějakým znamením: ´Už je čas skončit, brácho!´ Ne, vážně, snad ještě dokončíme tuhle sezonu, nebo zvládnu další rok či dva. Dvě sezony bych ještě rád dal, pokud toho tedy budu schopen,“ usmívá se reprezentant, který před prvním oknem evropské kvalifikace částečně uvítal udělené volno od kouče Ginzburga. „Utkání s Dánskem jsem neviděl, ale Litvu jsem sledoval celou a říkal si, jak bych býval mohl týmu pomoct,“ svrběly nestárnoucího lva ruce při koukání na televizi.