Jako malý kluk na první cestě k moři

O VEČEŘI U PREZIDENTA S RONENEM GINZBURGEM Tým obhájců trofeje má za sebou zatím v nové sezoně Kooperativa NBL dva zápasy z 11, jež absolvuje v základní části. Ani v jednom však Nymburk nevedl izraelský kouč Ronen Ginzburg. V Prostějově chyběl kvůli nemoci. A v Jindřichově Hradci absentoval podruhé. Zrovna totiž debatoval na Pražském hradě s Milošem Zemanem a prezidentem své země Reuvenem Rivlinem - mimochodem zapáleným fotbalovým fanouškem, který má ke sportu také hodně blízko. A protože k takovým situacím dochází maximálně jednou za padesát let, nedala se Ginzburgova hradní večeře přejít jen tak.

Kouči, minulou středu to byla pravděpodobně vaše první prezidentská večeře v kariéře, že?
To rozhodně. Cítil jsem se jako malý kluk na první cestě k moři. Všechno muselo být podle pravidel - čestné stráže, červený koberec, po kterém jsme přicházeli… Něco takového jsem zažil poprvé a byl to - upřímně říkám - trochu jiný svět než ten basketbalový. Skvěle jsem si to ale užil.



Jak velkým překvapením pro vás pozvánka od prezidenta byla? A věděl jste, že se sem chystá váš prezident Rivlin?
Ano, to jsem věděl. O pozvání jsem se pak dozvěděl asi dva týdny před jeho příjezdem. Celkově to pro mě je skvělý pocit, že lidé oceňují, co jsem tu odvedl za práci s národním týmem nebo s Nymburkem. Pozvánka na prezidentskou večeři mě samozřejmě překvapila, ale zároveň jsem z ní měl velkou radost.
 
Váhal jste s jejím přijetím, když jste si uvědomil, že přijdete o druhý ligový zápas v řadě?
Samozřejmě, že váhal. Musel jsem to probrat s naším vedením, ale klubový prezident (Miroslav Jansta) mi řekl, že je velmi důležité se této akce zúčastnit. Já bych jako trenér byl radši s týmem, ale nakonec jsem samozřejmě nebyl zklamaný, protože to byl parádní večer. A Oren (asistent Amiel) s Růžou (asistent Růžička) odvedli v Jindřichově Hradci dobrou práci.

Lubomír Růžička už žertoval, že poté, co jste kvůli nemoci chyběl i na prvním utkání v Prostějově, budou teď mít ligové zápasy s kolegou Amielem na starosti už standardně.
Možná to tak nechám. Není to špatný nápad. (směje se)

Řekněme ale, že by šlo o zápas VTB ligy například s Kubání. Jak by to dopadlo potom?
To už by mi ani prezident Jansta nedovolil, abych u zápasu chyběl.



Obdržel jste před návštěvou Hradu podrobné instrukce ohledně oblečení a podobně?
Ano, předepsané obečení, přesný čas, kdy se mám objevit a podobně. Navíc mi volali i z kanceláře izraelského prezidenta, aby si ověřili, že budu přítomen.

I po "trenkové aféře" předpokládám, že bezpečnostní opatření kolem večeře byla velmi striktní.
To bylo bláznivé. Šlo o večeři na Pražském hradě, ale také se to týkalo Izraele, takže požadavků na bezpečnost i z izraelské strany byla spousta. Na to jsem ale zvyklý, takže mě to nepřekvapilo. Myslím, že z úřadu našeho prezidenta museli předem prověřovat, kdo všechno na večeři bude.

Pro kolik hostů byla večeře připravena?
Ufff (odfoukne). Celkem tam bylo dobře přes stovku lidí. První věc byla už příchod po červeném koberci. Pak každého zvlášť ještě před večeří představili oběma prezidentům. A když Miloši Zemanovi představili mě, tak on řekl něco ve smyslu: "Ááá, tohle je ten trenér českých basketbalistů." A pak jsme se šli posadit k nekonečné řadě stolů, která byla delší než basketbalové hřiště. Vzápětí nastoupila armáda číšníků a servírovala jídlo všem hostům najednou. Menu bylo tradiční české, ale přesně už si chody napamatuju.

Poznal jste se i s dalšími hosty?
Vím například o třech bývalých pilotech izraelské armády, kteří byli cvičeni ještě v Československu na konci 40. let minulého století. Samozřejmě tam byla i delegace našeho průmyslu. Vedle mě seděla paní z protokolu našeho prezidenta a z druhé strany to byl někdo důležitý z webového portálu iDnes.



Vy jste s Milošem Zemanem mluvil i po večeři, že?
Po večeři se v jiné místnosti podávala ještě káva a tam jsem měl příležitost se s oběma prezidenty i vyfotit. Byla tam ještě jedna vysoká šarže z izraelské armády a najednou se řada členů naší delegace začala fotit i se mnou (udiveně). S Milošem Zemanem jsme krátce promluvili hlavně o mistrovství Evropy.

Vyzval vás k hovoru i váš prezident Rivlin?
Ano, mohl jsem promluvit i s ním. Mimochodem, on byl v 70. a 80. letech manažerem fotbalového týmu Beitar Jeruzalém, který má v zemi nejvíc fanoušků, a také je napojen na politickou stranu Likud, z níž je i současný premiér Netanjahu (stejně jako Rivlin je i on fanouškem klubu). Ve fotbale pracoval ještě předtím, než se dostal do vysoké politiky. A pochlubil se tím i před českým prezidentem.

Mimochodem, když jsme u politiky, vy se z Česka můžete účastnit voleb ve své domovině?
Ještě ne, ale doufám, že to jednou půjde.

A pronikla vaše "audience" i do izraelských médií?
Ano, na izraelských webech to proběhlo, včetně fotek… Když někdo z Izraele přijede na návštěvu Česka, vždycky je to tak – a zaznělo to z obou stran i v úvodních proslovech před večeří -, jako byste přijeli k blízkému příteli. Máme díky historii hodně společného.