Díky Trevisu se mi ozvali Utah Jazz!

INTERVIEW S ADAMEM PECHÁČKEM Power forward Adam Pecháček měl v posledních dvou týdnech opravdu hodně nabitý program. Po výborném závěru sezony v polském Koszalinu, kde se stal klíčovým hráčem, odletěl za oceán, aby se pokusil pootevřít si dveře dál do Evropy anebo dokonce do NBA. Po 12 dnech zase pádil do italského Trevisa na prestižní Eurocamp a pak už se konečně připojil k národnímu týmu dospělých. Poprvé ve své kariéře.

Adame, máte za sebou americkou zkušenost a byl jste před branami nejlepší ligy světa. Co všechno jste v USA za téměř dva týdny zažil?
Měl jsem v New Yorku přes agenta dohodnutou individuální přípravu před work-outy, které pak probíhaly v Bostonu a v Los Angeles. Původně jsem toho měl mít víc – ještě Brooklyn a Phoenix. To jsem ale nestíhal časově, navíc maximální počet hráčů na work-out bylo šest a všude to bylo narvané spoustou hráčů.

Jaký z toho máte pocit?
Osobně jsem se na work-outech necítil nejlépe. Předvedl jsem, co jsem mohl, ale v porovnání s hráči z amerických univerzit jsem cítil své nedostatky.

Souvisí s tím i to, že jste stáhl své jméno z letošního draftu NBA?
Extra zájem jsem tam necítil. Dostal jsem připomínky ohledně dovedností a hlavně atletických schopností. Abyste v NBA jako nováček uspěl, musíte mít nějaké „speciální dovednosti“. Říkali, že mě budou dál sledovat v Evropě. Každopádně to ale byla skvělá zkušenost, nové tréninky, cvičení a celkové zacházení s hráči.
 

Z Ameriky jste se přesunul do Trevisa na Eurocamp, kde jste ve dvou ze tří zápasů byl nejlepší střelec. S tím tedy panuje větší spokojenost?
Myslím, že ano. Očekával jsem sice jiný přístup hráčů, ale to byla moje chyba, protože agent mě upozorňoval na to, že Eurocamp je hodně o individuálních dovednostech. Hráči tam jedou za jediným účelem, a to ukázat se v co nejlepším světle. Týmové pojetí bylo horší. Na to jsem nebyl zvyklý. V Itálii, ani Polsku jsem tak nehrál, že bych dostal míč a hrál 1 na 1 z půlky. V tomhle ohledu jsem tam trochu trpěl. Povedl se mi ale zápas All-Star proti USA, díky čemuž se mi ozvali i Utah Jazz.

Jak kontakt s Utahem probíhal?
Na pohovoru mi řekli, že mi nemohou zaručit, že by si mě vybrali v draftu, ale budou mě dál sledovat v Evropě. Líbil jsem se jim výkonnostně i pohybově. Co vím od agenta, tak Utah s moc hráči takto nekomunikuje. Byl jsem za to hodně rád a doufám, že ten kontakt bude pokračovat dál.

Jak jste na Eurocampu dopadal v měření individuálních schopností?
Na to jsem byl připravený už z Ameriky. Už jsem věděl, jak do toho jít, a nedopadl jsem hůř než průměrně. Spíš tedy nadprůměrně. Čísla nám vůbec neříkali, ale odezva byla, že jsem dopadl celkem dobře.

V půlce sezony jste šel hostovat do Koszalinu, teď jste se odhlásil z draftu NBA. Jaký bude váš další osud?
Mám ještě rok smlouvu v Reggio Emilia. Teď záleží na domluvě obou stran a na tom, jak v Reggiu budou sestavovat tým. Letos zase prohráli finále, takže nikdo neví, jak to bude. Já bych možná preferoval tým, kde bych víc hrál. Přeci jen v áčku Reggia je to pořád na vysoké úrovni. Já se potřebuju rozehrát a nebránil bych se ani návratu do Polska
 

A vaše nejbližší plány?
Přemýšlím, že bych spojil dovolenou s dalším work-outem v Americe. Možná i s Tomášem Kyzlinkem. Chtěli bychom se vydat do nějakého sportovního centra, kde bychom měli individuální přípravu. A když to nedopadne s reprezentací, tak budu trénovat v Praze na GBA.

Jaké máte vyhlídky, že to právě s reprezentací vyjde?
To je hrozně těžká otázka. Ještě chybí Tomáš Satoranský a Honza Veselý. Bude to těžké. Záleží to na mně a na tom, jak se mi povedou zápasy. Chtěl bych tu být samozřejmě co nejdéle a dostat se do dvanáctky. Jsou tady ale dobří kluci, kteří za sebou mají skvělé sezony. Jsou to zkušení hráči a já mám ještě na čem makat, abych na takové úrovni byl, i když si myslím, že fyzicky na to mám.

Jste poprvé v přípravě „áčka“ a hned tak blízko olympijského kvalifikačního turnaje...
Je úžasné vědět, o co nám jde, a kam se můžeme dostat. Rád bych byl součástí toho všeho. Možná je taková šance poprvé a naposledy. Už minulý rok to byl pro kluky velký úspěch a bylo by fajn v tom pokračovat.