Co osmé místo nesmí zakrýt

POD POVRCHEM ME S KOUČEM LVIC U18 VIKTOREM PRUŠOU Není rozhodně tím, kdo by se opájel loňským šestým a letošním osmým místem v elitní evropské divizi. Ví, že jen o výsledky nejde. A proto kormidelník dívčí reprezentace U18 Viktor Pruša bude v následujícím detailním interview hovořit víc o tom, kde nyní mladé basketbalistky tlačí bota. A ne jedna. Promluví i o muži, který by se na řadu zmíněných nedostatků nyní měl globálně zaměřit jako nový reprezentační šéftrenér. Dostane se i na to, proč tak velký prostor dostaly letos hráčky ročníku 2002, nebo na neměnná pozitiva českých mládežnic, také na jeden nešťastný kotník nebo na borky s největší nadějí, které ale stále musí dřít jako „drátenice“, aby jednou patřily i na dospělé mezinárodní fórum.

Trenére, k dosažení osmého místa v Evropě vám nakonec stačily dvě výhry, jedna ve skupině a ta klíčová v osmifinále. Byl pro vás letošní výsledek po loňském šestém místě nad očekáváním, pod ním, anebo taková prostě byla realita?
Vždycky je dobré vidět, jak se daný ročník pohyboval v kategorii U16 (ve svém hlavním roce v dané kategorii). Před dvěma lety byl v kadetkách devátý, takže se vlastně o jedno místo zlepšil. Tohle u nás začíná být takovým paradoxem, protože bohužel výsledky po kategorii U16, tedy v U18 a U20, se většinou spíš horší, než lepší. Z tohoto pohledu se tak osmé místo musí brát jako úspěch.



Cítím ovšem i blížící se „ale“...
Ty pocity jsou rozporuplné, protože na jedné straně je to pořád osmé místo v Evropě, přičemž kontinentální špička se vyrovnává a mezinárodní úroveň hry je opravdu vysoko. Bohužel z druhé strany ve většině statistik i dalších ukazatelů jsme patřili ke chvostu startovního pole. Vzhledem k technicko-taktické připravenosti, kondiční úrovni a herní vyspělosti ve srovnání se soupeři jsme tak umístěním vlastně i trochu překročili vlastní stín. Z pohledu vývoje basketu a různých individuálních aspektů, které pak mají vliv na týmový herní koncept, bychom asi měli přemýšlet víc dopředu. Mám pocit, že v řadě věcí nám ujíždí vlak. A je to k zamyšlení do budoucna nás všech.

Tuším, že váš pohled by mnoho nezměnilo ani to, kdybyste poslední dva těsně ztracené zápasy o páté až osmé místo přeměnili ve výhry a skončili tak pátí.
Je to tak. V těchto utkáních byla znát obrovská vůle holek a jejich chuť se zlepšovat, což je pro naše dívčí mládežnické výběry takový jednotící prvek. Progres hráček byl obrovský a bylo super sledovat, jak se posouvaly dál. Nicméně i kdyby se ty dvě těsné koncovky, nebo aspoň jednu z nich, podařilo „urvat“, posun o jednu dvě příčky by tolik nezměnil. Obrovsky fyzicky vyspělé Německo a pak i Lotyšsko ovšem ty závěry v detailech zvládly líp.

Z loňského stříbrného týmu kadetek přešly do vašeho letošního celku U18 čtyři hráčky (Malíková, Zeithammerová, Fučíková, Pokorná), ty další ještě na ten posun neměly, nebo prostě nebylo pro „prvoročačky“ tolik míst?
Tým se skládal z původně asi 20členné nominace a do velké míry ho tvořily hráčky ročníku 2001. Řekl bych ale, že i na konečné nominaci se projevilo, jakým způsobem se hráčky po kategoriích posunují dál, a jaký je jejich další vývoj. V týmu jsme nakonec měli pět „prvoročaček“ (kromě uvedené čtveřice ještě Vydrová), tedy ročník 2002, protože v průběhu kempů jak v trénincích, tak v přípravných zápasech ukázaly nejen daleko větší perspektivu, ale i aktuální formu. A předčily ročník 2001, z nějž některé hráčky před dvěma lety tvořily základní osu v „šestnáctkách“. Třeba Francouzky, kde se jistě bavíme o státu s jiným počtem obyvatel a s jinými možnostmi výběru, mají každý rok tým složený pouze z „druhoročaček“. A my měli skoro polovinu hráček o rok mladších, byť se zohledněním toho, že jsme tým tvořili i s perspektivou pro příští rok. A k původní otázce – hráčky, které jsme si z loňského týmu kadetek vytipovali, a hrály v něm většinou důležitou roli, tak tam letos byly (až na zraněnou Fišerovou).



Vaší jedinou dvojcifernou střelkyní byla Malíková z ročníku 2002. I z toho je znát, že síla pro toto ME osového ročníku 2001 chyběla…
Tady nejde jen o číselná vyjádření. Na těch hráčkách ročníku 2001, které jsme měli, to herně stálo, už jen kvůli větším zkušenostem. Je ale pravda, že řadu hráček tohoto ročníku z širší nominace nominované hráčky z ročníku 2002 jednoznačně předčily.

Kdo vám chyběl do ideálního týmu z důvodu zranění či jiných?
Nechci to brát, jako že se tím omlouváme, nicméně už před prvním kempem bylo jasné, že nebudou Hana Kolegarová z BA Sparta a Simona Fišerová z Hradce Králové, jež měly zranění kotníku, respektive kolena, kdy Simona by byla další hráčkou z loňského týmu kadetek. A v polovině přípravy došlo ke zranění Lulu Semgady z Nuslí, která byla pod košem dva roky zpátky v kadetkách hráčkou základní pětky. Tahle tři zranění nás bolela, protože v našich podmínkách to byly pozice 4 a 5, a tam jsme potřebovali posílit, jak zkušeností, tak kvalitou a výškou. Tyto tři hráčky by tak měly velkou šanci se ve finální nominaci objevit.

Jak velký vliv mělo zranění kotníku rozehrávačky Zeithammerové hned z prvního zápasu ME? Loni byla hvězdou stříbrných kadetek, když řádila i bodově, letos ale zůstala ve stínu svých loňských super výkonů.
U Katky jsou tam dva úhly pohledu. Ten kotník byl problém, který si už přenášela ze sezony, a pokračovalo to i během přípravy. Dokud mohla být na hřišti v prvním zápase se Španělskem, hra vypadala vyrovnaně, ale po jejím odstoupení vznikla na rozehře velká „díra“. Nevím, jak se zranění v dalším průběhu turnaje projevilo na jejím psychickém rozpoložení, v každém případě jsme museli její další nasazování i tréninkové zapojení dávkovat opatrně. Před klíčovými zápasy jsme museli využívat i služby doktora, který prováděl možné i nemožné. To se týkalo Izraele (ve skupině) a Litvy (v osmifinále), naopak proti Francii (ve skupině, kdy nenastoupila) jsme ji pošetřili. Poslední dva zápasy s Německem a Lotyšskem už pak odehrála bez lékařských zásahů, ale její celkový herní projev na turnaji byl zraněním hodně ovlivněný. Ten zdravotní vliv je jedna věc, druhou pak je i obrovský skok z kadetek, byť loni Katka byla i členkou All-Star turnaje. To, co stačilo v „šestnáctkách“, už letos nestačilo. Ostatní hráčky byly výškou, silovostí a v dalších aspektech daleko jinde než kadetky a to je třeba něčím nahrazovat. Nevím, jestli to bylo jen vinou zranění, ale k tomuto nedošlo.



Zvnějšku viděno – co šlo, to jste maximální snahou týmové obrany ubránili, ale v útoku už to hodně vázlo – ať už jde o lecjaký typ dovedností, střelbu z různých situací včetně zakončení zpod koše, průměr 56 bodů, 21 ztrát nebo dvojky 32 procent. Jak byste útočný projev týmu zhodnotil vy?
Už jsem leccos předeslal. V obranné fázi jsme to ještě zvládali, měli jsme tam hodně variant proti clonám na míč, různá zónová krytí a další. Důležité tu byly vůle, nasazení a zodpovědnost, kdy jsme ty zápasy dokázali ubojovat. Bohužel v útoku, kde přichází do hry technicko-taktické dovednosti, spojené se zmíněnými statistikami a vůbec selekcí zakončení, jsme byli velmi podprůměrní. Útočný arzenál byl tak omezen tím, že jsme jej museli do velké míry přizpůsobit tomu, co hráčky umějí, což pro nás od prvních kempů bylo poměrně nepříjemné zjištění. Měli jsme i dost velký výškový problém, což už začíná být takový „folklór“. Kvůli tomu jsme chtěli abnormálně rychle zakončovat z přechodové fáze a nedostávat se do postupného útoku, kde chyběly ty technicko-taktické dovednosti. Zaostáváme v kontrole míče, v rychlosti i v jistotě a stabilitě zakončení z krátké vzdálenosti. A to tu nemluvím o tom, když přichází do hry souboje s bránícími hráčkami, kde ty situace při zakončení nedokážeme ustát a na tvrdost a sílu tu nejsme zvyklí. A pokud jsme odkázaní na bleskovou přechodovou fázi, zase to vyžaduje určitou kondiční úroveň a fyzickou připravenost. Tam ale hráčky složitě absorbovávaly požadované vysoké tempo hry. V útoku celkově platilo, že co jsme si neuhráli rychlým přechodem, to jsme neměli. Měli jsme i obrovské množství zahozených jasných příležitostí zpod koše nebo velký počet minutých trojek z otevřených pozic. A když se přidá i mnohdy malé povědomí hráček o různých herních kombinacích, jak v útoku, tak v obraně, plus vůbec o basketbalové terminologii, museli jsme to hodně zjednodušovat. A tohle je problém, který bychom si všichni měli uvědomovat a začít na něm pracovat.

Když se trenér lvů U18 Luboš Bartoň snaží v chlapecké složce, řekněme, navyšovat minimální jednotné standardy pro budoucí hráče reprezentačních výběrů, a na začátku letošního léta pořádal i dovednostní kempy pro více ročníků, mělo by to nějak takhle začít fungovat i u dívek, abyste vy, trenéři národních výběrů, dostávali připravenější hráčky?
Můžu jen souhlasit, že bych byl velmi rád, aby hráčky chodily do reprezentace připravené, jako tomu je ve většině zemí v divizi A. Je potřeba, abychom si všichni spolu s klubovými trenéry sjednotili ty standardy a způsob, jakým bychom chtěli hráčky profilovat, a jakou úroveň dovedností by měly mít. K ženským mládežnickým reprezentačním složkám čerstvě přišel jako šéftrenér František Rón, což je člověk na svém místě. Ve spojení s námi, trenéry v klubech a reprezentacích, by teď další vývoj měl koordinovat. Je jasné, že v rámci osmi reprezentačních kempů už hráčky z těch extra individuálních věcí mnoho nestihneme naučit, a herní koncept pak musí být velmi široký. To individuální posouvání se prostě musí dít v klubech, aby hráčky mohly konkurovat evropské špičce.

Třeba Maďarky měly na ME nejen v průměru o tři čísla vyšší tým než vy, ale fyzicky i herně byly nebývale na výši. Mají tak výjimečný ročník, nebo to teď v Maďarsku dělají tak dobře?
Tento ročník byl před dvěma lety stříbrný v kadetkách, takže je určitě silný. Po stránce somatotypů měly Maďarky možná vůbec nejlíp poskládaný tým na šampionátu. Na každé pozici měly hráčku s potřebnými parametry. Když se podíváme na úroveň jejich individuálních schopností, co zvládnou a v jaké rychlosti, jak jsou na tom technicky i střelecky, tak se tu bavíme o obrovské propasti mezi jejich týmem a naším. V Maďarsku se už delší dobu basketbal dělá velmi dobře, v jednotlivých kategoriích je vidět, čím se chtějí prezentovat. Pokud u nás jsme v kadetkách nošeni na rukou a dostáváme řadu komplimentů, jaké máme úspěchy, a od kategorie U18 začínáme zaostávat, někde bude problém. A i když skončíme osmí v Evropě, pod námi je pět týmů s individuálně daleko lépe vybavenými hráčkami. I proto to osmé místo bylo letos hodně nad plán.



Ač jste s Francií i Španělskem ve skupině jasně padli, ani jeden z těchto tradičně silných celků se nedostal do finále, čím to?
Španělky hrály semifinále s obrovsky silnou Itálií, kdy rozhodovaly detaily a aktuální forma. A totéž platilo o semifinále Francie s Maďarskem. Italky měly téměř totožný tým z loňských kadetek, který dokázal znovu vybojovat zlato. Ta nejlepší čtyřka ale byla herně zhruba steně vysoko a šlo opravdu o detaily.

Ať u toho sám za rok budete, nebo ne, jaký výhled má kategorie U18 pro příští rok?
Každý rok je trochu jiný a jiné jsou i ambice a očekávání daných ročníků. My díky hráčkám ročníku 2002 už určitý základ a perspektivu pro příští rok máme, navíc v kategoriích U16 a U17 jsou letos somatotypově hráčky, z nichž by měl vzniknout vyváženější a možná i trochu talentovanější tým. Vždy je ale velký otazník nad tím, co se během nejbližší sezony stane, jak se ty hráčky posunou, či neposunou, a co reprezentační trenéři nakonec dostanou. Laik se může domnívat, že úspěšný tým z kadetek musí být automaticky dobrý i v U18, ale tak to nefunguje. Vyspělá Evropa je teď před námi a my musíme udělat vše pro to, abychom letošní příčky aspoň udrželi. A víc než umístěním abchom se zabývali tím, že vrchol hráčky nebudou mít v U18, ale budou k němu teprve stoupat. A všichni bychom si měli uvědomovat, že absolutním vrcholem je reprezentace dospělých a tak bychom k tomu měli přistupovat.

A ještě zejména z motivačního pohledu – kdo z letošního týmu, pokud bude dělat pro basketbal vše potřebné, má šanci na výraznější ligové až reprezentační prosazení mezi dospělými?
Vždy jmenuju nerad, ale když už zazněla otázka, z mého pohledu je takovou hráčkou určitě rozehrávačka Eliška Hamzová z brněnských Žabin (dcera bývalé reprezentační rozehrávačky Romany Hamzové), která má i díky výšce (182) ohromný potenciál po stránce somatotypu, dobře vidí hru, ale ještě má před sebou hodně dřiny po stránce fyzična a práce se svým tělem. I když se jí letošní šampionát nepovedl podle očekávání, tak další takovou hráčkou může být Tereza Halátková z BA Sparta, což je potenciálně zajímavý produkt pro vrcholový až mezinárodní basketbal. Je to takový „chameleon“, protože v klubu při 180 centimetrech funguje místy i na rozehře, my ji stavěli na pozici 4, ale profilovat by se měla na perimetr, což se v našem pojetí i s ní na pozici 4 dělo. Zatím jsou ale jejím limitem především obranné činnosti jednotlivce. Z ročníku 2001 bych přidal ještě křídelnici Adélu Buřtovou z Žabin, i když tam částečně chybí určité fyzické parametry (výška 170). A z o rok mladších se nabízejí jména jako Malíková, Zeithammerová a Fučíková, ale při jejich mládí bych byl ještě s predikcemi opatrný. Zmíněná děvčata před sebou ale mají obrovské penzum práce a já jim i zdůrazňoval, aby se dívaly na týmy z Itálie, Francie, Maďarska nebo Španělska, kde je teď nejvyšší úroveň mládežnického basketbalu, protože i přes svou perspektivu mají ještě k elitě zmíněných zemí hodně daleko.