O pumlíči a obrovi

Křídelník národního týmu Vojtěch Hruban o lecčem před Lotyši:„Proti Japoncům jsme neměli šanci Lotyše moc naskautovat, protože soupeře přejeli se suchým trikem. My je ale známe – můžeme čekat spoustu střel z dálky, rychlý basket a hodně agresivní obranu po celém hřišti. Oba týmy jsou kvalitativně vyrovnané a rozhodne tak přístup, bojovnost a momentální forma. Nálada před zápasem je dobrá, bojovná a jsme rádi, že konečně hrajeme. Ty tři dny čekání jen s tréninky tady byly už nekonečné. Aréna je obrovská, pěkná, i když palubovka už má něco za sebou, ale není to nic hrozného. Když se to slušně zaplní, může tu být pořádný kotel a bude se tu hrát dobře. Zatím nám to ale moc nepadá (usměje se), obroučky jsou docela tvrdé a hlavně jsou hodně přefouklé balony, tak uvidíme, jaký se nakonec vezme na hru. Jistě platí, že tohle je pro všechny stejné a my snad něco trefíme. Nevím, jestli na to je nějaká norma, a mohli bychom balon nechat překontrolovat, ale co dostaneme, s tím budeme hrát. Loni na Evropě to navíc bylo podobné a nějakou trojku jsme sem tam taky trefili… To že my máme průměr 201 a Lotyši 200 naznačuje, že výška asi velkým faktorem nebude. My jsme na jedné straně vysocí na více postech, čímž bychom mohli mít výhodu na rozehře a křídlech, ale zase jsme trochu poddimenzovaní pod košem, a když na jídle v hotelu potkáme Ramose z Portorika (221) nebo některé Srby, tak to je pak „koukání do stropu“. Průměr ale máme slušný a na hřišti pak jde o to, jak to kdo dokáže využít… Jak se tu spí? Dobře, ale třeba já se teď stěhoval, protože Patriku Audovi není moc dobře, tak jsem dostal samotku. A co říct k prvnímu zápasu Srbů? Byli nervózní, nepadalo jim to a spousta hráčů neměla dobrý zápas. Ale hráli mnohem lepší basket, utkání měli jakž takž pod kontrolou, a jakmile Portoriku nepadlo několik šílených střel, které jeho hráči pokoušeli – a úspěšně - celý zápas, tak to Srbové utrhli. Podle mě to byla jen otázka času, protože celý zápas neuvěřitelně bránili a celkově jsou na vyšší úrovni.“