Taj: "Laimbeer kleje jako jiní dýchají"

Taj McWilliams-Franklin je neobyčejná žena. Záběr jejích aktivit i basketbalová dlouhověkost člověka musí ohromit. Tak třeba: šije si vlastní oblečení a touží po vlastní oděvní značce. Píše básně, povídky a pracuje na románu. Čte minimálně deset knih měsíčně, ráda hraje playstation a sleduje profi wrestling. Vedle toho umí rodačka z El Pasa na americko-mexické hranici španělsky a italsky. Evropu i WNBA má sježděnou a obehranou jako málokdo. V Itálii si navíc 188 centimetrů vysoká křídelnice našla manžela, seržanta Reginalda, s nímž vychovává tři dcery, 20letou, 19letou a šestiletou. Dvě jsou vlastní, jedna adoptovaná.

Loni si Taj připsala jeden z největších kariérních zářezů, když po přestupu během sezony s Detroitem Shock triumfovala v WNBA. Za úspěchem znovu stál jako kouč legendární "Píst" a "Zlý hoch" Bill Laimbeer. Teď je Američanka po čtyřech letech znovu členkou týmu brněnských multišampionek a do města hodlá v dresu Frisca vrátit český titul.

Taj, co stálo za vaším návratem?
Jeden z mých tří agentů (dva Američané a jeden Evropan - pozn.). Naposledy jsem věděla, kdo v Brně hrál, tu sezonu po jeho triumfu v Eurolize. Od té doby jsem je nesledovala. Agent se mě teď zeptal, jestli bych se sem vrátila, že se na mě ptali, a já řekla: No jasně.

Jak těžká byla letošní sezona v Detroitu?
Těžká, fakt těžká. Chybělo nám pár dobrých lidí, byla tam dvě zranění a odešel Bill. Trochu jsme se hledaly, ale když se blížilo play-off, daly jsme se dohromady, abychom se do něj dostaly.

Zklamání z konečného výsledku tam bylo?
Snad proto, že jsme nevyhrály titul, protože jsme měly šanci dostat se do finále. Ale nejsme zklamané z pohledu tolika překážek jako byla zranění, výměna kouče, špatné zápasy nebo špatné výkony rozhodčích. Bylo toho moc, co nám stálo v cestě za titulem.

I vy jste byla zaskočená z náhlého odchodu Billa Laimbeera nedlouho po startu sezony?
Ano. Já jsem byla asi jediná skutečně šokovaná. Neměla jsem o tom páru až do chvíle, než za námi přišel, a oznámil to. Skoro každý už to tou dobou věděl. Hodně mě to překvapilo, protože jedním z důvodu mého příchodu do Detroitu bylo to, že on prohlásil, že tam zůstane i další sezonu. Pořád jsem se z toho nesebrala.

Chápala jste nicméně jeho důvody?
To zase ano. Pro něj jako kouče...., představte si že jste hráč. Taky nechcete hrát pořád na stejné úrovni, chcete výš a výš. A pro něj, který měl tři tituly, už nezbývalo moc dalšího v WNBA kromě dalších výher. On přitom vyhrával a vyhrával. Teď má před sebou novou výzvu na vyšší úrovni v NBA. Chtěl se tam posunout a to chápu.

Jak byste ho popsala jako muže?
Skvělej chlap! Vážně skvělej. Přímej. To jsem si na něm oblíbila. Říkal přesne to, co si myslel. Proč nehrajete, proč hrajete, že nejste dobrý střelec. Prostě zahlásil: Ty neumíš střílet! Ty neumíš post-up a já potřebuju, abys střílela. Mám ráda lidi a trenéry, co jsou k hráčům upřímní.

Choval se k vám někdy hrubě? Klel nad míru?
Ne, nikdy se ke mně nezachoval zle. Jinak ale kleje neustále. Je to pro něj jako dýchání. Ale hrubý není. Vždy mě respektoval.

V úterý vám budou přát k 39. narozeninám. Jak se vám honí za těmi "dvacítkami" v WNBA nebo v Eurolize?
(dlouhý smích) ...pořád mám před sebou pár sezon (přesvědčivě). Jo, ty "holčičky". Není to nijak náročné, spíš legrační. Nedávno se mě někde hráčky zeptaly, kdy jsem začala hrát v Evropě, což bylo v roce 1993 v Německu. A ony: "Uuuu, 93?! My máme hráčku, co se narodila 91!" A já: "Můj Bože!" (směje se, až se prohýbá) To byl jediný moment, kdy jsem si připadala stará a unavená. A pak ještě, když venku prší...

A jaké to je v Evropě po tradičních dvou trénincích denně?
Vždycky v klidu. V Brně je teď výborné, že máme hodně veteránek, takže nemusíme trénovat jako mladice, neustále ve sprintu. To už je na moje tělo moc. Kouč Bobrovský je velmi chytrý, zná své hráčky, naučí je pár věcí a ty pak při tréninku jen pilujeme. Je to jako v Detroitu: tam jsme nikdy netrénovaly přes hodinu. Když máte v týmu veterány, není vaším cílem je zničit, aby pak při zápase byli hotoví. V tomhle se Bobrovský podobá Laimbeerovi.

Do týmu Brna přichází i letošní šampionka WNBA Bonner, která je prý proklatě rychlá. Co si od ní slibujete?
Rychlá je tedy pořádně. Vždyť je mladáááá! Vysokááá a hubenááá! (vykřikne a opět se rozesměje) A hraje za Phoenix, kde je učí hlavně lítat po hřišti. Bude to vzrůšo hrát s ní a sledovat ji na hřišti. Česká liga potřebuje nabít energií a mládím a ona doskakuje, tahá míč dopředu, dobře dribluje, umí zakončovat.

Jste připravená s Brnem vrátit titul pod Špilberk?
Už jsem slyšela, co se stalo naposledy. Prohrály poslední zápas domaaa (s důrazem), když už vedly 2-0. Jsem tu pro to, abych jim pomohla vyhrát, uděláme pro to cokoliv. Už jsem s Brnem titul vyhrála a nechci přerušit sérii. A v Eurolize? Jsme v docela těžké situaci. Nevím, proč jsme v té nejtěžší skupině, se Spartakem, Gdyní a dalšími silnými. Ale to nám, myslím, jen pomůže a posílí pro českou ligu.

-paz-