Sanders: Ještě nesedím na vozíku!

Ledva skončil televizní hit druhého kola NBL v ČEZ Aréně, už před ním stála delegace se zabalenou bábovkou a uvítacím proslovem. Rodina kamaráda Mariana Přibyla, se kterou se dobře zná, si tuhle příležitost nenechala ujít. A proč zrovna bábovka, nikoliv první, co dostal?

"Asi proto, že si někteří někde přečetli, že ji mám rád. Přátelé mi ji tady většinou dávají," smál se Levell Sanders po tříbodovém triumfu svého nového týmu Mlékárna Miltra Nový Jičín nad pardubickou Synthesií, jejíž barvy ještě na jaře hájil.

Velká slova o satisfakci z vítězství však od něj nečekejte. Vždyť z haly ho vezlo na večeři do nedalekého podniku s rychlým občerstvením křídlo Pardubic Martin Sýkora. A Sanders exceloval svou češtinou. Bez zaváhání vystřihl například jazykolam "předevčírem". Nebo se vrátil k čerstvé ligové novince: "Hele, Payne je v Ostravě."

Po objednání několika lahůdek včetně pytlíku hranolek znovu přiznal, že byl trochu v šoku, když se mu nedlouho před sezonou ozval právě Nový Jičín. "Někde jsem se doslechl, že už mě tam nikdy nevezmou, ale nevěděl jsem proč," začíná své vyprávění.

Před deseti lety dokormidloval klub k jeho jedinému titulu, před devíti z něj odešel. "Hráči často naslouchají radám agentů. Mně ten můj tehdy sliboval místo nevím kde všude? Jenže to pak nedopadlo a já skončil v Polsku. V Novém Jičíně chtěli, abych se vrátil, ale agent mi tehdy sliboval zlatou budoucnost v lepší lize."

Teď je rád, že se na místo činu mohl vrátit. "Už jsem stihl vidět spoustu lidí, které jsem ve městě znal. Mnozí jsou větší, třeba děti. Syna kouče Cholevy si pamatuju jako malého kluka, teď je velký a už hraje." Z hlediště si pamatuje hlavně VIP sekci: "Prezidenta, starostu a další. Musím říct, že jsem byl před prvním domácím zápasem s Prostějovem fakt nervózní. Ne kvůli hře, ale že jsem tam zpátky, po takové době. Kdykoliv jsem tam hrál jako soupeř, bylo to OK, ale v dresu Nového Jičína jsem nějak znervózněl," přiznává.

Jak se vypořádal s rozhodnutím Pardubic vzít si místo něj mladšího a energičtějšího playmakera Wrighta? "Nebylo to pro mě hořké. Ano, chtěl jsem zůstat, ale když mě nechtěli, nic jsem s tím nenadělal. Trenér se tak rozhodl a pak mi poslal email. Řekl, že chce do sezony jít s novým rozehrávačem. Já jsem mu sdělil, že s tím nesouhlasím, ale víc jsem s tím nemohl dělat. Vzal jsem to profesionálně. A přátelé jako manažer Stara mi v Pardubicích zůstali."

Když jeho nástupce Derek Wright do občerstvovny stejně jako mnoho hráčů obou týmů také dorazí, Sanders si s ním plácne dlaní. Hovor nezačnou. Wright, většinou bráněný Sandersem, za první půlku vystřihl 12 bodů. "Ne, žádná zvláštní výzva pro druhý poločas to nebyla. On je dobrý, rychlý a je střelec. Na téhle úrovni je těžké zastavit někoho jeden na jednoho. Je potřeba hlavně dobrá týmová obrana."

Při zahajovacím ceremoniálu utkání žádný zvláštní aplaus po jeho představení nezazněl. Je tenhle okamžik jiný, než když se vrací do Děčína? "Myslím, že ano. V Děčíne jsem strávil čtyři roky. To je dlouhá doba a s lidmi jsem se dobře vzájemně poznal. Hala je tam o moc menší a lidi cítí, že tě znají o moc líp. V Pardubicích je větší město i hala, fanoušky běžně nepotkáváš. Hrát v Děčíně je prostě jiné než kdekoliv jinde v lize."

Loni před startem NBL prohlásil, že má pocit nutnosti dokázat fanouškům i lidem v lize, že ještě nepatří do starého železa. Kvůli zraněním a dalším nepříznivým okolnostem mu však sezona nevyšla. Bude se letos snažit dvojnásob? "Vždycky mám pocit, že něco musím dokazovat, že musím s něčím bojovat. Pořád musím být motivovaný. Teď mi je 33 let, což lidi berou, že už je hráč starý a nebude už nikdy schopný hrát. Já ale vždycky dobře dával pozor, co říkal Allen Iverson: Poslouchejte, ještě nejsem na vozíku. Pořád dokážu běhat a hrát. Slýchá už dlouho totéž co já. Nechápu to, ale je to tak," zvyšuje naléhavost v hlase.

Bojuje i s dalšími kritikami: třeba že už nehraje jako dřív, není tak aktivní, radši střílí, než aby najížděl a podstupoval souboje. On na to má jasný názor. "Začít hrát v novém systému není jen tak. Teď v Novém Jičíně nejsem ani měsíc a není lehké si zvyknout. S Prostějovem v prvním kole jsem měl dost ztrát, nevěděl jsem, kdy kde kdo bude. Třeba Corey Muirhead by někdy rád šel na alley-oop a já to musím rozpoznat," říká.

"Když jsem odešel z Děčína do Pardubic, každý říkal: Hele, on nehraje stejně jako v Děčíně. Samozřejmě že jsem nehrál! Šel jsem do nového systému, pod jiného kouče. I teď se musím znovu přizpůsobit. Nejde z ničeho nic začít hrát dokola jeden na jednoho. Máme tu spoustu dobrých hráčů a já jim musím dát míč a nechat hrát je. Na trenérovi a systému vážně záleží hodně. Když jsem teď přišel do Nového Jičína, prezident i kouč mi řekli: Nepotřebujeme, abys dával 20 bodů a hrál 40 minut. Jen aby sis našel své místo v týmu."

Útočný systém Mlékárny Miltra Sanderse podle jeho slov nijak nenutí, nebo není postaven tak, aby vyloženě najížděl do koše. "Spíš abych řídil hru. Naopak, když chci najet, vypadá to, že se do toho nutím. Snažím se tedy spíš vybírat si vhodné pozice pro střelbu. Jsme ale teprve na začátku, je čas to upravit."

V Pardubicích se také zdálo, že ve hře Nového Jičína nedochází k mnoha clonám pro rozehrávače. Sanders tvrdí, že je hraje rád. "V našem systému jich teď není moc, takže nemám šanci pick and roll hrát. Záleží na trenérovi, jestli to přidá. Třeba Pardubice používaly clony pro Wrighta hodně. Je to užitečná zbraň, když máš dobrého rozehrávače a někoho k němu."
 
Když Sanders pomalu dojídá svou večeři, hovor se stočí na "společenské téma". Televizní tváře ligy se nejde nezeptat, kde z míst, co poznal, zažil v Česku nejatraktivnější ženy. "Krásných holek je tu hodně a asi jsou všude. Teď chodím s Pražačkou, tak bych možná mohl říct Prahu, když je odtud," usměje se.

-paz-