Nový kouč reprezentace Budínský: "Kdo by chtěl hrát v béčku? Já tedy ne"

Už cestou z Prahy, kde byl dnes jmenován Výborem ČBF jako nový kouč mužské reprezentace, telefonoval jako o závod a začal řešit angažmá svých nových asistentů. Teprve 35letý kormidelník Děčína, kde řídí lavičku už pět let, má před sebou náročnou misi.

Ač si sám nedával větší než padesátiprocentní šance, v konkurzu podle očekávání porazil jediného dalšího kandidáta Slobodana Nikoliče.

"Trenéra Budínského považujeme dlouhodobě za jednoho z nejlepších domácích trenérů. Pracuje systematicky a úspěšně a má už i zkušenosti jako reprezentační asistent," řekl k volbě místopředseda ČBF Jiří Zídek.

Trenére Budínský, můžete už teď říct, na kolik jste při vědomí dvou kandidátů věřil, že zvolen budete, že to bude takřka formální věc?
Nemyslím si, že to byla formalita. Už minule jsem říkal, že při dvou kandidátech to je 50 na 50. Nechtěl jsem spekulovat a rozvíjet teorie, které byly ve dnech od podání přihlášek podsouvány. Podáním přihlášky jsem hlavně ukázal, že to v nelehké situaci chci zkusit.

Převažuje teď u vás radost, nebo spíš zodpovědnost?
Momentálně ta zodpovědnost. Beru to tak, že je přede mnou nová životní situace, perné léto, skloubení reprezentace a klubu, kdy půjde malinko stranou rodina, což mi nedělá dobře. Podpora rodiny a dětí, které tomu ještě tolik nerozumí, je pro mě hrozně důležitá. To bylo první, co jsem na začátku zvažoval. Tu vnitřní radost ale mám taky, protože to je splnění klukovského, nebo tedy trenérského snu. O tom je sport, že chcete dosahovat toho nejlepšího. A tohle je nejvyšší meta, co jde u nás dosáhnout.

Věděl jste dopředu, koho budete chtít za asistenty?
S touhle myšlenkou si člověk nějak pohrává už před zvolením a sonduje terén mezi lidmi, s nimiž by chtěl pracovat. Hned z auta cestou z Prahy jsem na tom začal dál pracovat. Variant je několik a bude záležet, jestli kluby, kde pracují moji favoriti, budou souhlasit s jejich uvolněním.

Kdy jména asistentů oznámíte?
Mám za úkol od výkonného výboru do jeho dalšího zasedání, tedy 21. ledna, abych přišel s koncepcí práce a jmény spolupracovníků. Ty teď budu oslovovat. Jeden ze dvou zamýšlených asistentů bude cizinec (Američan), který se ani v Čechách nepohybuje. U něj to bude citlivé téma, protože ho klub možná nebude chtít uvolnit. Pracuje jako hlavní kouč v jiné zemi. Rád by to dělal, ale vedení klubu se ptá, jak to bude, když tam on nebude. To teď musíme vyřešit.

Jaké budou vaše další kroky?
Chtěl bych, aby výkonný výbor i s mojí záštitou oslovil všechny kluby v Česku v tom smyslu, aby se všechny sjednotily a opět kladly důraz na reprezentaci. Aby klubové zájmy byly až na druhém místě v případě, že daný hráč dostane reprezentační pozvánku. Aby se hledaly cesty, jak reprezentovat, a ne, jak ne, což se v posledních letech dost dělo. To říkám zcela seriózně. Zažil jsem to i jako reprezentační asistent, že některé kluby hráče v tomto ovlivňovaly. Chtěl bych tedy, aby v naší dnešní situaci každý podal pomocnou ruku a nebylo to tak, že to bude záviset na jednom člověku, protože jeden to zvládnout nemůže.

Kdy by měl tým sehrát první přípravný zápas pod vaším vedením?
To je moc konkrétní otázka. Od pana Pražáka vím jen to, že 16. ledna by měl být los ohledně našich soupeřů v divizi B. Až na základě toho a dalších věcí se ušije program na míru týmu, včetně přípravy. Musím taky zavolat všem hráčům, abych znal jejich stanovisko.

Je možné, že v případě odchodu do NBA nebude k dispozici Veselý, otázkou může být přítomnost hráčů z ACB, v reprezentaci se chystá skončit kapitán Sokolovský. Máte z těchto možných absencí obavy a mluvil jste s těmito hráči dopředu?
Dopředu s nikým. Myslím si, že to není správné a nemá to smysl. Nejdůležitější téma na nejbližších několik měsíců teď bude, jakou cestou by se měl český basketbal vydat. Každý jistě ví, co by znamenala absence těchto hráčů. Jsou tu dva úhly pohledu: jestli chtít okamžitý návrat, ale k tomu pak musí být co nejsilnější tým, aby vůbec byla šance uspět, nebo - pokud nebudou tito důležití hráči v týmu -, zda není lepší pracovat koncepčně, s vizí na šest let. To se teď diskutuje na všech úrovních. Nemáme prostě tak silné generace, abychom to kontinuálně provázali a jsme závislí na jedincích. A pokud oni nebudou, má pak smysl se ubírat jinou cestou. Tedy v horizontu čtyř, možná šesti let vybudovat mladý tým, který bude dlouho spolu a bude mít čas, aby dozrál, a využít potenciál ročníků ´90 a ´91. To jsou ale věci, kterou dnes nikdo neumí konkrétně říct. Rozhodne se až na základě hráčů, co budou k dispozici, jejich ochotě a pak těch opakujících se faktorů jako kontrakty, zdravotní stav a další.

Tedy to, zda budeme usilovat o okamžitý návrat, je dnes ještě ve hvězdách?
Každý rozumný člověk v republice musí chápat, že pokud nesestavíme nejsilnější tým, v kterém by byli aspoň ti, o kterých jste mluvil, potažmo další nejlepší, nemá smysl stavět si vzdušné známky na okamžitý postup. Já nepřicházím v roli spasitele, ani kouzelníka. Chci pomoct a dělat svědomitou práci. Chci, aby to tak vnímal každý. Pokud bude výběr, jaký bych si přál, a já si přeju mít ho co nejsilnější, bylo by dobré se dostat do divize A. Kdo by chtěl hrát v béčku? Upřímně, já tedy ne. Pokud ale budou problémy, musíme situaci přehodnotit. Je to o zdravém rozumu...

Petr Hamták
Foto: BK Děčín - Roman Valenta