Maltsi: "Byl to nepřijatelný výkon!"

Do koše doručila 22 bodů, jenže také navršila hrozivý půltucet ztrát. Po utkání tak měla zlost. Domácí sedmnáctibodová porážka s Frisco Sika Brno hned v úvodu soutěže může mít klíčový význam pro konečné účtování a výhodu domácího prostředí pro finále. Celek ZVVZ USK Praha však první střet s úhlavním domácím rivalem nezastihl ve formě. A křídlo obhájkyň titulu Evanthia Maltsi, jejíž tradičně enormní úsilí o návrat do zápasu ve druhé půli kýžený efekt nepřineslo, to dobře ví.

Evino, co se dělo v první půlce, kdy jste ztratila čtyři balony? Zlobila jste se na sebe hodně, že?
Samozřejmě. Mám "zvýšenou provozní teplotu", když prohráváme, nebo když hrajeme špatně. Nejdřív kritizuju sama sebe a mít tolik ztrát tak rychle je od hráčky jako jsem já nepřijatelné. Proto jsem byla vytočená. Snažila jsem se pak uklidnit a soustředit, abych se dalším chybám vyhnula.

Asistent Beneš řekl, že mu zápas dlouho připomínal přípravu. Týmy si jen tak pobíhaly po hřišti... Proč se to stalo?
Vím, bylo to špatné. Nechápu ale proč. Bylo to celé divné, nehrály jsme skutečný basket, vypadalo to vážně jako na tréninku. Můžu ale mluvit jen za nás. Připadalo mi, že jsme unavené, těžkopádné. Nehrály jsme, co umíme. Nedřely jsme dost v obraně, nedělaly to, co na turnaji v Jekatěrinburku, ale nevím proč.

A to nejhorší pro vás přišlo na začátku třetí čtvrtky...
Od loňska máme s třetími čtvrtinami problém a pořád nevíme proč. Snažíme se to napravit. V Jekatěrinburku to šlo, ale s Brnem jsme to zase pokazily a navázaly na naše zlozvyky. Špatně to šlo od začátku a my už to nezměnily. Musíme se naučit změnit nepříznivý vývoj ještě během zápasu. S Brnem jsme špatně střílely, přihrávaly. Musíme najít způsob, jak reagovat, když se tohle děje. Možná jsme byly unavené kvůli cestování z Ruska, ale stejně to nebyl přijatelný výkon.

Kam se za těch několik měsíců vytratil finálový "oheň"?
Ano, vypadalo to, že nejde o tak důležitý zápas. Tuhle mentalitu je nutné změnit. Musímě makat a vyhrávat každé utkání. Být myslí v zápase. Jsme pořád nový tým, nemáme už ale moc času se sehrávat. Když přijdeme na hřiště, je třeba být zodpovědné, nechat tam všechno. Dovolily jsme soupeřkám lehce nás porazit a já nevěřím, že si myslely, že to půjde tak snadno. Tohle jsme neměly dopustit.

Na začátku jste se snažily velmi rychle přecházet dopředu. Bude to teď výraznější rys vaší hry?
Trenér to tak chce a my rychleji prostě musíme hrát. Hledat se přihrávkami vepředu. Jsme v tom o hodně lepší než naši soupeři a musíme to využít. Věděly jsme, že Brno není tak rychlé, že se nevrací tak rychle do obrany a měly jsme je tam dorazit, ale nějak jsme vypadaly zataveně a prostě to nezvládly. Nechaly jsme je ve hře a pak taky prohrály.

Váš zápas byl v televizi, ve stejný večer se jinde v Praze hrála liga žen i mužů, navíc duel fotbalové reprezentace. Přesto, nezklamala návštěva na repríze finále?
Jsem z Řecka a tam je to trochu jiné. Už jsem si ale zvykla na prázdné a poloprázdné haly. Nečekala jsem moc diváků, chtěla jsem se soustředit hlavně na hru. Doufám, že fanoušci nás přijdou příště podpořit ve větším počtu, ale i my musíme udělat něco pro to, abychom je do haly dostaly.

Jak vypadala u vás doma oslava českého titulu a vaší trofeje MVP i pátého místa Řecka na mistrovství Evropy? To byl snový závěr sezony, že?
Ano! Byla jsem strašně šťastná a nemám pro to slov. Překonalo to všechny moje sny a očekávání. Je to zásluha všech mých spoluhráček a lidí, kteří mi kdy pomáhali. Já se jen snažím bavit hrou a hrát nejlíp, jak umím. Získat tohle ocenění byla ovšem neskutečná pocta. Po návratu domů jsme měly hráčskou party, federace i fanoušci pro nás něco uspořádali. A náš výsledek se odrazil i na zájmu sponzorů. A já si dala osobní dárek: dva měsíce odpočinku. Dnes už je to ale minulost a my máme před sebou nové úkoly.

Jaké to pro vás osobně bylo na šampionátu porazit Češky, včetně kamarádek z USK? Zasloužila jste se o to sama 24 body, tedy rozhodně nejvíc...
No, to byla docela drsná zkušenost. Byla to citová záležitost proti holkám hrát. Tak ráda jsem je viděla a při zápase jsem neměla ten pocit, co jindy: jako že teď vás CHCI za každou cenu porazit. Bylo to spíš jako příprava. Ale ve stejný moment naše reprezentace musela vyhrát a já ji k tomu měla dovést. Bylo to divné. Mrzelo mě, když holky prohrály, ale my zase musely vyhrát. A já jsem vítězný typ, nemůžu unést porážku. A v nějakém momentě zápasu jsem prostě zapomněla na vazby z Česka...

-paz-
Foto: ZVVZ USK Praha