Blogger Sokolovský: "Za 11 let tolik omluv nepamatuju"

Chtěl bych Vás všechny přivítat při čtení mého prvního bloggerského příspěvku na webu basketmag.cz. Budu se tu s vámi dělit o své basketbalové a snad i nebasketbalové názory. Překvapilo mě, když mě s tím tvůrci webu oslovili, ale určitě vítám každou aktivitu, která může přispět k popularizaci tohohle krásného sportu. Tak proč nepřiložit ruku k dílu?

Vzhledem k nedávnému začátku Mattoni NBL, není asi lepší aktuální téma, ale napoprvé bych si dovolil ještě se vrátit na začátek července, kdy jsme se sešli s národním družstvem před záchranářskými boji v "A" divizi. Vinou neúspěchu v loňské kvalifikaci na ME to bylo bohužel o měsíc dříve, což je přesně čas, kdy nám hráčům začíná dovolená.

Určitě i to mělo podíl na počtu omluvenek hráčů a můžu říct, že v předešlých letech, kdy jsem za národní družstvo od roku 1998 hrál, jsem jich tak velký počet neregistroval. Myslím, že teď už je zbytečné polemizovat, kdo a proč se omluvil, ale je třeba říct, že pro každého hráče by reprezentace měla být obrovská čest. Obzvlášť v době, kdy se hraje o udržení v "A" divizi. Jako zajímavý kontrast se jeví rok 2007, kdy se národní družstvo sešlo před ME ve Španělsku kompletní.

Chtěl bych tu veřejně poděkovat všem hráčům a členům realizačního týmu, kteří obětovali svoji měsíční dovolenou, aby se pokusili pomoct českému basketbalu!!!

Vrátil bych se ale ještě asi o 10 let zpět a připomněl dřívější termínovou listinu národních družstev. Hráčům daleko víc vyhovoval dřívější systém, kdy se kvalifikační zápasy hrály zhruba 14 dní v listopadu a podruhé zase dva týdny v únoru. Hráči přicházeli rozehraní z klubů a v plné kondici.

V klubech zase měli hráči možnost si odpočinout a připravit se na další ligové zápasy. V létě mohli reprezentanti regenerovat a připravovat se od začátku sezony s klubem, což je pro ně jistě lepší, než se připojit ke svému klubovému týmu až po měsíci přípravy.

Ale samozřejmě je tady někdo, komu více vyhovuje současný systém, tedy FIBA, sponzoři a další. Kvalifikačních zápasů se pak můžou účastnit i hráči z NBA, což by v rozehrané sezoně NBA v listopadu a únoru nemohli.

Pro Vaši informaci: hráč hrající za národní družstvo, a navíc v družstvu, které hraje nějakou evropskou klubovou soutěž, a v Mattoni NBL se dostane do, dejme tomu, semifinále, odehraje za rok zhruba 90 zápasů. V NBL kolem 55, v rámci přípravy s klubem 10, v Českém poháru další 4, v evropském poháru 2 až 10 a za národní družstvo při započítání přípravných i kvalifikačních utkání 16.

Co se týká zatížení hráčů, počet zápasů roste a fyzické nároky také. Letos na ME v Polsku jsem sledoval ve slovinském družstvu rozehrávače Jaku Lakoviče, který odehrál ve 14 dnech devět zápasu a v průměru strávil na hřišti 37,2 minut!!!! A myslím, že "odehrál" je špatný výraz. On byl jedním z hlavních tahounů Slovinců na turnaji.

Je to obdivuhodné a nedovedu si představit, že hráč po takovém zápřahu se vrátí do klubu, kde po něm chtějí, aby se hned naplno zapojil do přípravy a tvářil se, že není unavený. Zajímavostí jistě je, že v současné chvíli, tedy po dvacátém říjnu, je tato opora Barcelony zraněná, neboť trpí bolestí zad.

Co myslíte, má na tohle zranění vliv extrémní zatížení v národním družstvu před klubovou sezonou a jistě i velmi krátká letní dovolená a regenerace?

 A konečně jsme se dostali opět na začátek téhle sezony, ale ten už tedy necháme na příště.

Mějte se fajn
Láďa Sokolovský
Autor je kapitánem mistra NBL ČEZ Nymburk a při letošních bojích o záchranu evropské divize A byl i kapitánem reprezentace

Foto: Vojtěch Ressler