„Ty hrozně sbíráš ty funkce!“

S PAVLEM PUMPRLOU V 31 letech dosáhl v rámci hráčské kariéry hierarchického maxima. Prostě už není kam stoupat. Od startu této sezony převzal od Jiřího Welsche kapitánskou pásku v týmu 14násobných českých mistrů, od dubna je předsedou tuzemské hráčské asociace, již sám založil. A teď se z Pavla Pumprly stal i kapitán reprezentace, kde je také Welschovým nástupcem. O svém životě „funkcionáře“ už za hráčské kariéry teď bude vyprávět. Také o nadcházející kvalifikaci Světového poháru, unikátní šanci týmu lvů, své vyvíjející se roli „psa-obranáře“, soupeřích z Islandu a Finska, situacích, do nichž přijde o půlvteřinu pozdě, o tom, jestli je teď „trojka“, nebo „čtyřka“, i o svém mladším bratru Radkovi, který se snaží jít v jeho stopách, aktuálně jako jeden z nejvytíženějších mužů Kooperativa NBL.

Pavle, jak se cítíte jako kapitán?
Spoluhráč Vojta Hruban to vystihl dobře. Říká: „Ty hrozně sbíráš ty funkce“. Evidentně to vypadá, že dostávám pod palec celý český basketbal (směje se)… Nechci kapitánství nazývat přežitou funkcí, ale zvlášť při tomhle formátu kvalifikace, kdy se sejdeme v podstatě na týden, to není extra podstatné. Nebudu ale zapírat, že to svůj význam má, ať už to znamená, že mám v reprezentaci něco za sebou, nebo že mám možná trochu přirozeně postavení lídra. To bych měl i bez nálepky té funkce, ale tímhle je to trochu potvrzené. Takže nebudu přehnaně skromný, abych jen říkal, že to je bezvýznamné.

Navíc funkci přijímáte po Luboši Bartoňovi a Jiřím Welschovi.
To tomu samozřejmě něco přidává, na druhou tomu na významu té funkci velmi ubírá to, že ji chvilku držel i Petra Benda. (smích, špičkování mezi nymburskými hráči nekončí ani na tomto poli) Jirka s Lubošem ovšem byli dvěma největšími českými osobnostmi za posledních téměř dvacet let. A než se zase připojí k týmu „Saty“ (Satoranský) s Honzou Veselým a budou, doufám, tahouny, aspoň dalších deset let, tak jsem tu i já - a vlastně tomu tak bylo od mých začátků v reprezentaci -, jako zástupce přechodové generace, která není tak silná jako ta kolem ročníku 1980 a 1990. Teď je úkol to trochu udržet, než dorostou ti mladší a než se vrátí „Saty“ s „Veselkou“. Myslím, že ani pro ně kapitánství není tak podstatné a je to spíš tak, že kdykoli tu bude „Saty“, bude lídrem na hřišti i v šatně on. Svou impulzivní povahou, myslím v dobrém impulzivní, ne typu „Veselky“ alias „přijde na mě judo chvat, tak tě sejmu“ (usměje se při narážce na nedávný zákrok kolegy v turecké lize), dokáže ostatní vyhecovat. Já jen doufám, že v nároďáku ještě budu, když oni dva budou moct přijet, abych si užil tým v nejsilnějším složení. Současný systém kvalifikace může některým reprezentacím nahrávat, ale taky je velmi nemilosrdný a může se stát, ač věřím, že se to nestane, že v kvalifikikaci neuspějeme a další velká akce pak bude v době, kdy budu chodit víc v papučích než v botách na basket. Doufám proto, že se náš tým v nejsilnějším složení ještě potká a ideální variantou by pak byl Světový pohár, který by byl i ideálním završením mé repre kariéry. A k přepuštění kapitánské pásky by pak došlo jaksi samovolně.



Je za současné konstelace okolností největší šance na Světový pohár postoupit?
Když jsme si před pár dny volali s trenérem Ginzburgem, aby si ode mě potvrdil, že můžu přijet, tak mi nezapomněl připomenout, jak jsem v létě říkal, že přijedu, protože cítím velkou šanci na postup na šampionát. Těžko se ale odhaduje síla týmů, zase jiné to může být v červnu a dokonce už v únoru. Ta šance je ale veliká – první skupina nám vyšla. Když jsem teď viděl, do jaké se dostalo Španělsko (v „céčkovém“ složení se Slovinskem a Černou Horou), nebo Itálie, která má Chorvaty, tak my ji máme opravdu lepší a díky přenášení výsledků by to při přenesení tří nebo čtyř výher znamenalo, že jedno dvě další vítězství by už mohla stačit k postupu na šampionát (do druhé fáze postupují tři týmy spolu se třemi celky ze skupiny E s Ruskem, Francií, Belgií a Bosnou, na SP pak jdou tři nejlepší). Neříkám, že je to jednoduché, ale ani nereálné a ty první dva zápasy nám mohou dát ideální start do celé kvalifikace. Doma musíme s Islandem první zápas jednoznačně vyhrát a ve Finsku to bude podle předpokladů asi vůbec nejtěžší utkání. Vyhrát tam by byl ohromný krok k prvenství ve skupině a doufám, že na to budeme dobře připraveni. A pokud bychom v Helsinkách měli prohrát, musí to být těsně, aby ta první část byla pořád dobře rozehraná.

Kdo je víc oslabený? Váš tým bez Satoranského, Veselého, Palyzy nebo Jelínka, anebo Finové bez tria Markkanen (Chicago), Koponen (Barcelona), Salin (Malaga)?
Myslím, že to vychází podobně, protože když se podíváme, kdo za Finy hrál a bral si nejvíc střel na EuroBasketu, byli to tihle tři. Stejně je to u nás v případě „Satyho“ s „Veselkou“ (pokud jsou v týmu). Ukáže se to ale až na hřišti a já doufám, že sestavu máme trochu širší a dokážeme kluky zastoupit. Návratem Ondry Balvína a Blakea Schilba by tým mohl mít i bez „Satyho“ úroveň srovnatelnou s tou na letošním EuroBasketu, což se o Finech říct nedá. A věřím, že to prokážeme i v zápasech.



Zvětšila se oproti minulosti vaše role v týmu?
Je pravda, že teď i před kvalifikací na olympiádu, kdy jsem byl po operaci kýly, jsem měl přípravu dost omezenou a moje role nebyla taková jako na EuroBasketu 2015. Momentálně jsem stále pod vlivem toho posledního zranění (utržené vazy v koleni z loňského podzimu), rozjezd do sezony po devíti desíti měsících (bez zápasů) byl pomalejší a trvalo mi déle se dostat do formy. Jak nám teď řekl trenér, nemáme tu velký prostor něco zkoušet a zjišťovat, jakou má kdo formu. Ta bude taková, jakou si kdo přinesl z rozehrané sezony. Já bych to tak rozdělil na dvě části – budu to hodně hecovat a budu lídrem v kabině a doufám, že na hřišti proměním formu z některých zápasů Ligy mistrů a budu moct být tahounem i na hřišti.

Trenér o vás vždycky mluvil jako o výborném „psu-obranáři“, který týmu při vaší absenci chyběl. Hovoří v tomhle smyslu i s vámi?
Trenér mě má hlavně rád (usmívá se) a neustále hledá něco, v čem jsem přínosný pro tým, aby si mě obhájil, ale já sem s touhle rolí vždycky jezdil a někdy se mi k tomu podařilo přidat i kus práce v útoku. Na začátku téhle sezony ale tahle role (obranáře) trochu odpadla, protože tělo po zranění ještě nereagovalo jako dřív a kolikrát jsem se přesvědčil, že v situaci, kdy jsem si byl naprosto jistý, že balon získám, jsem tam nakonec byl o půlvteřiny později. Chvíli mi trvalo se s tím srovnat, nevěděl jsem, proč se to děje, protože mi nedošlo, že to tělo ještě nemá takovou rychlost a není v tom stavu jako před zraněním. V posledním pohárovém zápasu mě ale trenér Amiel trochu nečekaně po 15minutovém pobytu na lavičce poslal na hřiště ne na podkošovou pozici 4, ale na „trojku“ (small forwarda), kde jsem teď nějakou dobu nehrál, navíc mě nechal bránit rozehrávače. To bylo velké hození do vody, ale k mému velkému překvapení jsem zjistil, že toho jsem schopen. Tuším, že i když jsem „malé islandské psy“ ještě na videu neviděl, že to bude hodně veselé. Naštěstí máme na rozehře typy hráčů jako Kubu Šiřinu nebo i Tomáše Vyorala, kteří jsou podobného založení a jsou schopní bránit i rychlé rozehrávače. A pokud já budu bránit křídla nebo pozice 4, doufám, že tam budou mít ty nejlepší hráče, abych je mohl vykrývat a věřím, že mi to nebude vadit.

Jaký čekáte úvodní zápas s Islandem?   
Mám pocit, že to bude velký fofr. I když se to našemu týmu v některých zápasech letošního EuroBasketu nedařilo, což bylo dané i dobrou přípravou soupeřů, je naší dlouhodobou tendencí hrát rychle, s co nejvíc protiútoky vycházejícími z tvrdé, agresivní obrany. Tomu nahrává i krátká příprava, kde se nejde složitě zaměřovat na hru 5 na 5. Nejjednodušší je skórovat z přesilových situací a z poloprotiútoků, na což se zaměřujeme, a v té hře by se to mělo projevit. Ani Island nemá vysoké hráče, bude se snažit běhat podobně rychle dopředu a bude to zajímavý zápas.



Vy budete víc na pozici 3, nebo už spíš na „čtyřce“, jako to bylo zatím v téhle sezoně v Nymburce?
Naší výhodou může být, že já i Blake Schilb jsme v tomhle docela variabilní a už na prvním tréninku jsme to poznali. Neustále jsme se měnili a říkali si - ty hraješ v útoku „trojku“ a já „čtyřku“, ale já bráním „trojku“ a ty „čtyřku“, navíc jsme si mezi sebou přebírali všechny clony. Co říkal trenér, nebo když se probereme těmi jmény v nominaci, která už mají v reprezentaci něco odehráno, tak na křídle nám krystalizují víceméně tři hráči, takže i na křídlo se nejspíš dostanu. Pod košem pak máme hráče čtyři, takže se to bude přizpůsobovat. Zápas s Islandem bude menší sestavou soupeře specifický, takže možná nějakou dobu budeme hrát v menší pětce, což by mně nebo Blakeovi pasovalo na pozici 4. V mém případě to tak bude spíš kombinace obou pozic. S power forwardem se zatím sžívám, protože až do letoška jsem tam hrál jen pár minut a až teď se tam pohybuju v rámci Nymburka ve většině času. Pokud člověk nemá zažité, kudy běhat, a kde se v útoku pohybovat, občas se ještě rozhlíží, kam se nejlíp postavit, což se zažije jen hrou.

Ještě otázka z jiného soudku – jak vidíte letošní zlepšení mladšího bratra Radka, který je v dresu Brna sedmým nejvytíženějším hráčem ligy? V čem podle vás pozvedl svou hru a co mu ještě chybí k tomu, aby vás jednou mohl následovat do Nymburka?
Jeho kariéra chytá správný směr a má správný progres. Neřekl bych, že se zlepšil v nějaké konkrétní činnosti, ale jeho hra se zvedá, což jde ruku v ruce s časem. Těžko říct, co přišlo dřív, jestli herní zlepšení, nebo minuty, ale ze zákulisních zpráv z jeho týmu vím, že na sobě maká, což ostatně dělal vždycky. Nemusí zapracovávat na ničem konkrétním, spíš pokračovat v té práci, dál na sobě makat, a když bude mít hodně minut, šanci zahrát si v lepším týmu, ať už v Nymburce, nebo jinde, postupně přijde.