Vůdce vzpoury? Byl to pro mě šok!

S BLAKEM SCHILBEM Táhne mu na 34. rok a už si nemusí na nic hrát. Otevřeně tak hovoří o tom, co právě cítí, a co se kolem něj děje. Třeba o tom, jak ho zpětně štvala absence v národním týmu při jeho marném boji o postup do osmifinále mistrovství Evropy. Nebo o tom, jakým očistcem si prošel minulou sezonu v euroligovém Galatasarayi, kde byl považován za vůdce vzpoury proti klubu. Promluví i o tom, co teď trápí jeho bezvítězný tým Sevilly ve španělské ACB. A v barvité skládance přizná i to, jak rád ze spirály porážek, které mu nesmíte připomínat, alespoň na týden unikl. Tady už jsou slova Blakea Schilba, amerického forwarda s českým pasem i českou manželkou, který se po letní odmlce celkem potřetí zapojí do bitev české reprezentace. Nyní už bez golfových partiček s Jiřím Welschem.

Blaku, jak vás zatím těší návrat do tábora českého národního týmu?
Právě jsem se vrátil od manželky, která se mě přesně na tohle zeptala. Cítím se tu dobře. V létě se mi účast zkomplikovala děním kolem rodiny a hledáním nového klubu a rozhodnutí vynechat EuroBasket bylo pro mě těžké. Teď jsem zpátky a jsem za to rád. Potkal jsem kluky co znám, některé nové a taky jsem trochu unikl z té neradostné situace v Seville.

Sledoval jste EuroBasket?
Jo a zlobil jsem se na sebe, že jsem tam nemohl znovu být. Mlelo se to ve mně - na jednu stranu jsem chtěl v národním týmu být a pomoct klukům, na druhou jsem cítil, že bych se do toho ve své situaci nemohl položit naplno, při tom všem, co se dělo mimo basket.



Hledalo se vám nové angažmá obtížněji?
Trochu ano. Na konci minulé sezony v Galatasarayi se vyskytnuly určité rozpory mezi mnou a klubem a došlo k mému odchodu. Změnil jsem i svého agenta, byl to nový začátek a já nevěděl, co nastane. Trvalo to déle, nevím, jestli proto, že stárnu, nebo kvůli změně agenta, ale nakonec jsem se s rodinou rozhodl pro Sevillu, kde se nám líbí, a to je hlavní. Zvlášť oproti Turecku je to v Andalusii hodně jiné, děti začínají ve škole a snad se naučí další jazyk vedle angličtiny a češtiny. Ve Španělsku se nám líbí i životní rytmus a je tam teď taky tepleji.

Během minulé sezony se objevily zprávy, že vás a kolegu Emira Preldžiče vedení Galatasaraye na několik zápasů suspendovalo, podle klubu z výkonnostních důvodů. Asi v tom ale bylo něco víc, ne?
Ano, v oficiálním stanovisku stálo, že mé výkony byly špatné. Pokud jste ale viděli statitisky ze zápasů před tímto trestem, i v Eurolize jsem hrál dost dobře. Vedení se ale rozhodlo k tomuto kroku. Pro mě a Emira to byl šok! Měli jsme mítink se všemi hráči, trenéry i prezidentem klubu, protože tam byly spory a určité napětí mezi hráči a trenéry. Nevím, jestli trenéři mě a Emira považovali za vůdce, kteří za tohle byli zodpovědní, nicméně šlo o kolektivní postoj celého týmu. Drželi jsme spolu a jednou jsme přistoupili i k tréninkové stávce.
 

Bylo to i kvůli opožděným výplatám?
Ano, ale důvodem byly i tréninky hodně brzy ráno, okamžitý odchod na hotel po zápase, pokud jsme prohráli, pobyt na hotelu před zápasy a spousta dalšího. Celý tým už byl z těchto postupů rozmrzelý a rozhodl se zvednout svůj hlas proti vedení klubu. A z toho vzešel trest pro mě a Emira. Já tou dobou měl i zlomený palec. Těsně před tím trestem jsem klubu řekl, že potřebuju na vyšetření, což oni odmítli, takže jsem s tím hrál ještě dva zápasy a až během toho trestu jsem si došel za doktory sám. Zjistili mi menší zlomeninu, takže jsem pak nehrál spíš kvůli tomu a k týmu se vrátil až po doléčení. Ke konci sezony byl tým dole, oproti očekáváním to moc dobře nedopadlo v Eurolize a navíc kouč Ataman začal šílet, když se dozvěděl, že už nebude pokračovat u reprezentace. Z jeho konce u národního týmu se stalo politikum, zapojili se do toho i fanoušci a panoval kolem toho chaos. Nakonec se všichni v Galatasarayi vyměnili a tohle už je historie (v létě odešlo dvanáct hráčů a koučem se stal Erman Kunter). Doufám, že ještě uvidím svůj plat za tři měsíce, co mi klub stále dluží.

Kouč Ataman působí na pohled obrovsky přísně, jak těžké je pro něj hrát?
Má svůj osobitý přístup, a než přijdete do jeho týmu, už o něm určitě něco víte. A já právě proto přišel do Galatasaraye. První sezonu jsem z něj i klubu byl nadšený, ale po triumfu v Eurocupu možná došlo k uspokojení. V každém případě atmosféra v klubu se změnila. Vyměnil se skoro celý tým, týmová chemie se vytvářela pozdě, což zvlášť v Eurolize nebylo nejlepší, a kolem týmu bylo negativní nastavení.



V Seville teď máte mladý tým, je to podobné jako v české reprezentaci?
Jasně. Pro mě je teď mladý každý. (směje se) V Seville jsem nejstarší, což se mi ještě nestalo. Jsou kolem toho vtipy, ale někdy musíte být i vážný a ukázat mladým klukům, co je potřeba dělat. To je důležité, abych já a další starší hráči dali těm mladším správný směr, jako ho kdysi udávali Welsch, Bartoň nebo Benda. Bez Jirky Welsche je to teď určitě jiné v řadě ohledů. Být tady, hráli bychom golf i teď v dešti (svůj pohled přitom směřuje skrz hotelové okno na přilehlé golfové hřiště, na něž se snáší déšť).

Je na vás při absenci Satoranského s Veselým větší tlak na to tým vést?
Nutně ne. Jistě oba byli teď velkou součástí úspěchů a hlavními tvářemi národního týmu a určitě nám chybějí. Na druhou stranu další hráči musí teď poznat, jakou důležitost má hraní za národní tým, bez ohledu na počet minut. Už i v trénincích totiž musí něco ukázat.      
 

Jste ve Španělsku v kontaktu s Ondřejem Balvínem z Gran Canarie?
Jasně, víc ho teď sleduju. Než jsem podepsal v Seville, napsal mi zprávu: „Tak ty tam jdeš“. A já na to: „Cože? Nic o tom nevím. (směje se) Víš něco, co já ne“. A on přisvědčil. Jeho reference měly vliv na moje rozhodnutí. Teď jsme spolu letěli z Madridu do Prahy a mluvíme spolu i jindy. On má ale hodně nabitý program.

Jak důležité je to, že český tým má teď v Balvínovi tělo nad 210?
Hodně. Naši soupeři ve skupině nemají centry s jeho výškou, nebo schopnostmi a nám už tohle dává výhodu. Můžeme ho využít ve spoustě situací v útoku a taky jako ochránce našeho koše. Těšíme se, že bude mít dobré zápasy. Snad se nám podaří vyhrát jedno, nebo ideálně obě utkání a i já tu pozitivní energii vezmu s sebou do Sevilly.



Jak vidíte nové mladé tváře v týmu?
Jsou to dobří kluci, v tréninku makají a nejdůležitější je, že se učí a snaží se vybojovat si místo v nominaci. Je dobře, že zůstávají i po týmových trénincích a dál pracují a učí se fungovat na téhle vyšší úrovni.

Bylo pro vás bez problémů odjet teď ze Sevilly, která po 9 kolech ACB stále čeká na vítězství?
Prosím, nepřipomínejte mi, že to máme už 0-9. (hořký úsměv) Já teď myslím jen na vítězství. Jistě to je smutné, protože někteří lidé z vedení to odnesou a budou muset odejít. Vy jako hráč se přitom snažíte, aby se tohle nestávalo… Já teď ale měl motivaci se vrátit do národního týmu. V létě jsem chyběl kvůli určitým problémům, ale nechtěl jsem, aby se kvůli tomu s mým jménem a federací spojovalo něco negativního. Chtěl jsem vždycky hrát, pokud to bylo možné, a i když situace v Seville není nejlepší, dělá mi radost, že můžu říct: „Teď jedu na sraz nároďáku a budu reprezentovat Česko.“ To ostatní říct nemohou.  

Co teď Seville pomůže k vítězstvím?
Já sám musím hrát líp. K týmu jsem se připojil pozdě, až začátkem října, a trvalo mi zapracovat se do hry. Taky jsme už po dvou zápasech přišli o trenéra, za kterého jsem odehrál celkem asi deset minut. Teď už se moje minuty zvedají, cítím se líp. Těžko se mi o všem kolem týmu mluví. Teď přišel na rozehru Dontaye Draper, což je hráč euroligové úrovně. Přicházejí i další hráči, jiní odcházejí a k tomu nový trenér. Není to snadné, ale snad se po téhle kvalifikační pauze všichni vrátí s čistou myslí a získáme už i nějaké výhry.

Jak se jako nejzkušenější hráč snažíte týmu pomoct?
Snažím se klukům říkat, abychom nemysleli na už odehrané zápasy, ale soustředili se na ty nejbližší, a na to, co musíme udělat pro výhru. Teď máme určitý problém se sobeckým přístupem. Někteří si možná myslejí, že jsou hvězdy a musejí vzít každou střelu. Vy můžete být sobecký, ale tím správným způsobem a pro tým. Je totiž rozdíl mezi sobeckostí pro sebe a právě pro tým. Když jste sobecký pro sebe, berete si moc střel nebo nehezky mluvíte s ostatními, kdežto být sobecký pro tým znamená skočit pro míč do autu nebo na sebe získat průaz soupeře. Takovýmhle způsobem se můžete zviditelnit a pomoct týmu vyhrát zápas. Máme v Seville víc zkušených hráčů a snažíme se tohle předat mladým, ale někteří kluci si myslí, že tohle nepotřebují slyšet. Vy se tak můžete snažit jen do určité míry, a pokud se někdo stále snaží narážet do zdi, nic s tím nenaděláte. Já jsem už naposledy hrál víc a to pro mě bylo důležité, ne abych dal body, ale abych na hřišti pomohl s komunikací v obraně a podobnými drobnostmi…