O svém zdraví. Svém rozhodnutí. A snu

S ONDŘEJEM BALVÍNEM PO TŘECH LETECH O kouči lvů mluví zásadně jako o „Nenovi“, v reprezentaci, kde soutěžní zápas naposledy odehrál před více než třemi roky, má na sebe ty nejvyšší nároky a teď chce snít sen o světovém šampionátu. Pětadvacetiletý obr Ondřej Balvín se do národního týmu vrací po nepříjemném zranění kotníku, nabitý z vyvedeného startu sezony. Ve španělské lize má za sebou čtyři základy z devíti utkání a průměry 6,8 bodu a 3,6 dsokoku za 20 minut, v 7DAYS Eurocupu pak čtyři základy ze šesti kol a 9,5 bodu se 7 doskoky za stejný čas. V obsáhlém interview s českými médii se detailně vrátil i ke svému krušnému létu s absencí na EuroBasketu, popsal své problémy z letecké přepravy, špionáž na kolegu z repre Blakea Schilba i mnohé další.

O prvních trénincích s národním týmem po více než dvouleté pauze
„Jsem spokojený. Trochu jsem nevěděl, jak budeme vypadat, hlavně proto, že jsem už nějakou dobu s nároďákem nebyl. Hlavně je tu ale dost nových kluků, kteří mě docela hodně překvapili - nevypadali jsme vůbec špatně (usměje se).“

O své nové roli v reprezentaci
„Dřív jsem byl v jiné pozici a letos od sebe čekám, že budu jedním z hlavních tahounů, speciálně poté, co jsme se bavili s „Nenem“ (koučem Ginzburgem) o tom, co ode mě očekává. Té zodpovědnosti se nebojím. „Neno“ ode mě chce ty hlavní věci, které dělám pořád, což je být agresivní na doskoku, pomáhat klukům, být jistotou pod košem a jedním ze základních pilířů. Moje role je daná i tím, že jsem tu jediným klasickým pivotem a je tam hodně systémů, kdy já dostávám míč pod košem. Nebude to ale tak, že by na mě pak ostatní čtyři koukali, co udělám, spíš budu balon posílat dál, než abych sám hrál jeden na jednoho.“



O důvodech své absence na letošním EuroBasketu
„Po tom, co jsem si v dubnu přetrhl vazy v kotníku, se o mě můj nový klub Gran Canaria bál, na druhou stranu byli překvapení, v jakém stavu jsem dorazil na přípravu, protože jsem přes léto na zlepšení stavu kotníku hodně pracoval v USA. Klub jistě doufal, že se k reprezentaci nepřipojím, ale finální rozhodnutí bylo čistě na mně… Já byl v situaci, kdy jsem čtyři měsíce nehrál v kontaktu, ani pět na pět a zničehonic jsem měl hrát hodně minut na ME a „mlátit se“ pod košem s Gasoly, Vučevičem a dalšími, což nebyla role, na jakou bych se za tak krátkou dobu mohl připravit. Tehdy bylo asi dva týdny do začátku EuroBasketu a já se bál, jak bych to fyzicky a kvůli stavu kotníku hlavně psychicky zvládal.“   

O tom, zda se setkal s negativními ohlasy na svou absenci na ME
„Názory zvenku neřeším, protože je to moje zdraví a to je pro mě nejdůležitější. K reprezentaci mám kladný vztah, hrát jsem chtěl, ale nebudu riskovat své zdraví. Ano, slyšel jsem názory, že kluby hráčům reprezentaci zakazují a podobně, ale klub mi může dát jen svůj názor. Oficiálně mi díky smlouvě s FIBA reprezentaci zakázat nemůže. Ve výsledku to tak bylo moje rozhodnutí. Radši jsem  tak ME vynechal, abych se připojil zdravý v kvalifikaci Světového poháru.“  

O tom, jestli zbylé kolegy pod košem během ME litoval
„Samozřejmě mě mrzelo, jak to dopadlo, ale takový je basket. Zase ale když týmu chybí pivoti, má jiné herní přednosti, které můžou soupeřům dělat problémy. Není to o jednom hráči, ale o celkovém složení týmu.“

O tom, jestli se mu letní setrvání v klubu vyplatilo při budování pozice
„Tam ani nešlo o to, že bych se chtěl soustředit jen na svůj klub. Potřeboval jsem se hlavně dát zdravotně do pořádku a být připravený na sezonu. Navíc co se týká Canarie, věděl jsem, do čeho jdu, a šel jsem tam hlavně kvůli bývalému kouči ze Sevilly Luisi Casimirovi. U něj jsem přesně věděl, co můžu čekat, a co bude moje role. Ohledy, abych se chytil v novém klubu, na to neměly vůbec žádný vliv.“



O aktuálním stavu kotníku
„Teď už je v pořádku. V létě jsem s ním hodně pracoval, snažil jsem se ho hodně posílit. Jen v aktuální situaci, kdy s Canarií hodně cestujeme a létáme přes celou Evropu, z toho mám přetížené lýtko, kdy svaly a nervy jsou napojené na kotník, a mám tam menší bolesti. Není to ale nic limitujícího. Je to způsobené změnou tlaku během letu. Jen za posledních asi deset dní jsme měli osm nebo devět letů, takže působení těch změn tlaku tam bylo dost. Plus tím, jak hrajeme hodně zápasů, se přidávala i určitá únava. Na úlevu od té lýtkové bolesti, která se pak projevuje i na kotníku, toho ale moc dělat nejde. Během letu používám například kompresní ponožky, to ale není na velkou pomoc.“    

O „špionáži“ na letní posilu Sevilly a kolegu z repre Blakea Schilba
„Během sezony jsme spolu zatím v kontaktu moc nebyli, ale před jeho příchodem do Sevilly se mě na něj pár lidí z klubu ptalo. To je ale normální, že když někoho znáte, tak se vás na něj lidi ptají. A já pak Blakeovi řekl i pár věcí o klubu. Stalo se, že se mě na něj ptali, protože o něj měli zájem, a já s ním ještě tentýž večer mluvil. Načež on mi ráno napsal, že o zájmu klubu ještě ani nevěděl. (smích)“

O rozdílnosti svých statistik v ACB a 7DAYS Eurocupu i o nastupování v základu
„Kvůli tomu kotníku jsem s minutáží začínal pozvolna. V přípravě jsem měl něco mezi 10 až 15 minutami, protože trenér hodně spolupracuje s naším kondičním trenérem i fyzioterapeutem a domlovají se, co můžu a nemůžu - já o všem ani nevím. Navíc je nás tam 12 vyrovnaných hráčů. Na začátku bylo hlavní dostat do těla herní rytmus, protože první zápas sezony ACB byl mým prvním soutěžním utkáním po šesti měsících. Ve Španělsku obecně přípravné období nemá takovou váhu, hodně hráčů je v reprezentacích, dávají se šance mladým klukům, aby se ukázali, a vše se rozjíždí až na začátku sezony. My ani nemáme pevně danou základní pětku, záleží, co se hodí na kterého soupeře. Teď navíc máme zraněného Pabla Aguilara, který taky hraje na pivotu, a tím, že Anžejs Pasečniks alternuje na čtyřce, na mě aktuálně vychází na pozici 5 základní pětka. Poslední dva zápasy tam ale byl i Lucas Fischer.“

„Pokud jde o rozdílná čísla v soutěžích, nejdřív jsem se do toho potřeboval dostat herně a čísla jsem absolutně neřešil. Obecně je Eurocup po stránce obrany volnější, ACB je kvalitnější soutěž a my hráli proti TOP klubům, což není tak lehké. Anebo jsem v zápase proti Fuenlabradě odehrál 13 minut, což si někdo může říct - ten nemá produkci, nebo ten hrál špatně -, ale já tam byl proto, že v tu chvíli to bylo jediné, co jsme potřebovali, abychom ten zápas vyhráli a pak už mohli hrát i méně vytěžovaní hráči.“  



O cílech Gran Canrie v ACB a Eurocupu
„V lize je to, doufám, play-off a pak uvidíme podle pozice, z jaké bychom do něj šli. A v Eurocupu máme cíle nejvyšší – chtěli bychom se dostat do finále. Kvalitu na to, myslím, máme.“

O šanci na historický postup na Světový pohár
„Já bych spíš začal tím, že nejdřív musíme postoupit ze skupiny. Postup z ní by neměl být žádný problém, navíc ji můžeme i bez potíží vyhrát. Je jistě otázka, jak na tom budou ostatní tři týmy, ale vesměs jsme na tom podobně. A ve skupině v rámci druhé fáze kvalifikace by záleželo, na koho bychom narazili, jestli bychom mohli mít Honzu Veselého a tak dále. Je to ale největší šance, jakou jsme kdy mohli mít, a proč nežít ten sen, že bychom se mohli dostat na Světový pohár.“

O tom, jak se ve Španělsku nahlíží na „céčkový“ reprezentační výběr
„Myslím, že to není o tom, jaká to je nominace. ACB je nejkvalitnější ligovou soutěží v Evropě a je jedno, jestli tam chybí hráči z Euroligy, nebo ne. Ta kvalita tam pořád je, a i když tam nejsou tak světově zvučná jména, pořád jsou to kvalitní hráči, kteří hrají ACB, druhou nejlepší ligovou soutěž na světě. Když se jedná o Španělsko, to má vždy ty nejvyšší cíle a možnost, že by nemuseli postoupit na Světový pohár, si ani nechtějí připustit. I další národní týmy budou mít jiné složení a absence jejich opor bude taky znamenat ústup v kvalitě.“

O prvních soupeřích Islandu a Finsku a o tom, co mu vyhovuje
„Ve španělské lize je hodně pivotů, i těch dost vysokých, takže jsem zvyklý jak na přetlačování, tak i na hru proti menším hráčům. Island má podle slov „Nena“ nejvyššího hráče kolem dvou metrů, ale všechno má své plusy i minusy a z mého pohledu není problém ani jedno. Pokud se ke mně bude obrana stahovat, bude na mně, abych četl hru a posílal míč na volné hráče.“

O přednosti českého týmu
„Jsme pořád mladší tým a můžeme dost běhat nahoru dolů, což po nás „Neno“ vyžaduje. A další věcí bude agresivita v obraně. Já jsem na rychlou hru zvyklý ze Španělska, Gran Canaria vyznává podobný styl a basket se tímhle směrem ubírá celosvětově.“