Mistři Česka. Mistři Švédska? A Rumunska?

INTERVIEW S JANEM STEHLÍKEM  Už počtvrté se o víkendu představí na pražském podniku FIBA World Tour Jan Stehlík. A s ním i celý tým Ostravy, který čeká těžká základní skupina s nasazenou dvojkou z Lublaně a sedmičkou z bosenského Viteze, jemuž mají Ostraváci (číslo 10) co vracet za letní turnaj na soupeřově domácí půdě. O postup do čtvrtfinále mezi dvěma nejlepšími se ale rozhodně chtějí poprat. A možná i o víc.

„Na turnaji nechceme udělat ostudu, naopak chceme dosáhnout na co nejlepší umístění. To by  mohlo znamenat i třetí místo, ideálně za Lublaní a Novim Sadem, což by nám zaručilo postup na finálový turnaj série, protože tyto dva týmy už se na závěrečný podnik v Pekingu kvalifikovali. V té nabité konkurenci, která se do Prahy sjede, to však bude hodně těžké. Dobré ale je, že máme v soutěži dva české týmy,“ kvituje i účast Humpolce Jan Stehlík, který do Prague Masters (v sobotu od 16:00) vyrukuje s letos tradičními kolegy Pavlem Novákem, Martinem Novákem a Janem Rotreklem.

Honzo, v jaké formě tohle léto jste?
Zatím jsme turnaje zvládali slušně a ještě máme dvě šance postoupit na další World Tour, takže uděláme vše pro to, abychom se tam dostali. Naposledy jsme byli minulý víkend v Antverpách, tentokrát v pozměněné sestavě (Jan Rotrekl, Martin Novák, Lukáš Stegbauer a Stehlík, Pavel Novák se omluvil kvůli účasti na svatbě), což ale nerozhodovalo. Spíš byl problém, že mě rozbolela záda, ale pokusím se do soboty dát do kupy, ať jsme v Praze v plné síle a perfektní formě.



Kde ještě budete bojovat o účast na turnajích World Tour?
Nejdřív cílíme na Debrecín, kam bychom se mohli zvládnout probojovat z finálového turnaje rumunské tour, kam bychom měli jet za tři týdny. V Debrecínu už by mohlo jít i o celkový počet získaných bodů a žebříček, protože poslední týmy pro finálový turnaj World Tour se dovybírají už podle tohoto kritéria (standardně postupuje z každého podniku World Tour do závěrečného turnaje jen vítěz). A dál bychom se chtěli kvalifikovat na World Tour v Mexico City. K tomu ale nejdřív musíme vyhrát švédskou tour, která nás čeká hned po Praze, a odkud bychom díky případnému triumfu postoupili na challenger do Berlína, kde by se mělo hrát právě o Mexico City, což je už poslední turnaj seriálu World Tour před velkým finále. Ve Švédsku bychom se rádi stali mistry země a týden nato i mistry Rumunska. Bude to ale hodně těžké, protože konkurence bude velká a my bychom nejspíš museli zdolat rumunskou reprezentaci a asi i nějaké srbské týmy.

O víkendu v Belgii jste v osobě Lukáše Stegbauera, který zaskočil za Pavla Nováka, testovali novou krev pro budoucnost. V jakém světle se ukázala?
Lukáš se osvědčil, byli jsme s ním spokojení. A vzhledem k tomu, že Martina Nováka po pražské World Tour bude čekat příprava na pětkový turnaj na univerziádě, myslím, že s Lukášem pak budeme hrát i trvaleji.

Co všechno už máte letos za sebou?
Zaprvé českou Chance Tour, kterou jsme vyhráli. Pak turnaj v Amsterdamu, který se nám nepovedl, dál slušný turnaj v Bosně, kde jsme byli asi pátí po prohře s pozdějšími domácími vítězi, kteří díky tomu postoupili do Prahy. Tréninkově jsme si pak zajeli do polské Czestochowé, kde jsme postoupili do finále polské tour, na něj se ale kvůli švédskému finále nestihneme letecky vrátit. Vzhledem k tomu, že z Polska se nikam nepostupuje, nás to ale nepálí. Vyhráli jsme i kvalifikační turnaj pro finále rumunské tour a teď v sobotu i kvalifikační podnik na finále v Belgii, ale ve čtvrtfinále hlavního turnaje jsme totálně vyhořeli střelecky. Nakonec vyhráli kluci z Polska, za které jsem ještě dva roky zpátky hrál.



Když vás tak poslouchám, vy jedete celé léto už prakticky jako profesionálové.
Je to už celkem dost nabité a uvidíme, jak to dál vydrží naše těla. Každý víkend máme nějaký turnaj a už jsme si říkali, že ty Antverpy jsme minulý víkend mohli vynechat a radši ušetřit síly na Prahu. Už to ale bylo zaplacené, jen jsme bohužel nedopadli podle našich představ.

Jak to vlastně všechno stíháte, je složité se uvolňovat z pracovních povinností?
Časově je to hodně náročné, ale naštěstí já mám celkem dost dovolené z práce, Martin Novák měl v lize volno, Honza Rotrekl má v podstatě „home office“ a díky nové úpravě cen mobilních dat může i v zahraničí pracovat třeba cestou v autě. A i Pavel Novák je v práci celkem flexibilní. Náročné je to samozřejmě i finančně. Vše si hradíme sami a nejdřív jsme jeli do minusu s tím, že jsme doufali v nějaké vyhrané prize money. To se povedlo a zaplatilo nám to cesty.

Jak se tedy váš výherní stůl zatím plní?
Na turnajích Chance Tour jsme vyhráli 60 tisíc, tisíc eur jsme přidali v Rumunsku a v Polsku v přepočtu asi deset tisíc korun, takže dohromady necelých sto tisíc. Při započtení cest a ubytování jsme skoro na nule, zatím jsme tedy nevydělali nic a spíš tomu obětovali čas i leccos dalšího. Děláme to ale z lásky ke sportu. (usměje se)

Ideálně byste si představoval už i nějaký ten tisíc v plusu?
To by bylo určitě supr. Umístit se na turnaji World Tour na první nebo druhé příčce, to už znamená být „zalepený“ na celou sezonu a skoro i na tu další a něco by šlo si rozdělit i do týmu. Na tuhle úroveň bychom se chtěli dostat. Po letošním zdvojnásobení prize money na World Tour, kdy vítěz každého turnaje bere 20 tisíc dolarů a poražený finalista deset tisíc, se v tomhle situace zlepšila. Navíc ve finálovém turnaji jsou prize money už od osmého místa (souhrnná částka rozdělovaná na prize money v celém seriálu je půl milionu dolarů, tedy 11,2 milionu korun).
 

Co je letos ve světě 3x3 nového?
Zvyšují se právě ty prize money. Taky funguje pravidlo, že týmy, které byly loni mezi čtyřmi pěti nejlepšími, si letos mohly vybírat, které turnaje World Tour chtějí hrát, a nemusely se pak na ně kvalifikovat. Navíc nejlepší celky zvou třeba na challengery, ze kterých se pak dá dostat na další podniky World Tour. Třeba Lublaň absolvuje letos snad celou World Tour, navíc už díky výhře v Kanadě má jistý i závěrečný turnaj.

Projevilo se třeba, že díky nedávnému průniku 3x3 na olympiádu se do trojkové hry zapojuje i víc kvalitních hráčů pětkového basketbalu?
Celkově se konkurence ve světě hodně zvyšuje, hraje to hodně hráčů pětkového basketu a už nejen na Balkánském poloostrově, ale i po celé Evropě se to dost profesionalizuje, případně ty týmy, co se tomu věnují delší dobu, už získávají i své sponzory, aby mohly absolvovat víc mezinárodních turnajů, odkud se dá dostat na World Tour. Už je to fakt „mazec“.

Váš tým teď netvoří reprezentaci, vy jste v ní však dříve byl. Budete usilovat o návrat?
Těžko říct, to nezáleží jen na nás. Pokud ale budeme ve stejné sestavě a budeme podávat stabilně kvalitní výkony, tak ta šance na návrat by mohla být. Teď jsou v repre „Benjo“ a spol. (Dygrýn, Zbránek, Kratochvíl, Zachrla), kteří loni podávali dobré výkony. Letos mají oproti loňsku o trochu horší výsledky, ale taky makají a ve světové konkurenci se taky prezentují výborně. Bylo pro ně super, že se z Chorvatska kvalifikovali na World Tour do Kanady. Pro nás to letos bylo víc v pohodě právě tím, že jsme nebyli v „repre“ a mohli jsme se v klidu kvalifikovat na World Tour z domácí Chance Tour. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet za rok. My budeme dál ve stejné sestavě a opět se budeme chtít kvalifikovat na turnaje World Tour. Jen budeme turnaje volit rozumněji a nebudeme hrát každý víkend, protože mít někdy prakticky dva turnaje za víkend (kvalifikační a finálový) už je hodně náročné a jde pak i o únavová zranění.