„Mišákovy“ galeje na Kanárech

INTERVIEW SE ČLENKOU LEGIÍ Většina z nás má Kanárské ostrovy spojené se sny o parádní dovolené a únikem ze všední reality. Jsou ale i osoby, pro něž oblíbená letní destinace představuje synonymum pro největší galeje dosavadního života, při nichž se chuť a čas na cachtání v moři nehledaly právě snadno. Něco o tom ví opora dospělých lvic Michaela Stejskalová (Zrůstová), v reprezentační komunitě známá jako „Mišák“. Ta své první zahraniční angažmá zažila právě na Kanárech, a to v týmu místního účastníka nejvyšší španělské soutěže. A že to tedy byla premiéra!

Střelecky disponovaná forwardka byla angažovaná jako skórerka, což průměrem 14 bodů za 33 minut i solidně naplňovala. Jen stále těsnější a početnější defenzivní týmy, které na ni soupeřovi trenéři posílali, byly spoluzodpovědné za nižší úspěšnost střelby, jež se po 26 utkáních zastavila na 34 procentech, přičemž trojky byly 25procentní (212/53).

Tým Gran Canarie završil základní část s bilancí 7-19 na předposlední příčce, jež by standardně znamenala sestup. Ovšem klub už během léta přinesl na svém webu zprávu, že mezi elitou bude pokračovat i 34. sezonu v řadě.



Míšo, jaký tedy byl váš první rok venku?
Ze začátku jsem právě z tohoto důvodu byla trochu nervózní. Nevěděla jsem, co čekat, a jediné, co jsem si přála, byla slušná minutáž. A to se povedlo.

Když už vyrazit za angažmá bez manžela, tedy aspoň pořádnou minutáž. Nebo to bylo jinak?
Bylo to tak půl na půl. Naštěstí manželova práce mu umožňovala, aby za mnou dojížděl, takže za mnou několikrát i byl.

Vzhledem k destinaci na Kanárech jste si tedy mohli užít během sezony hned několik společných dovolených…
No, pro něho to platilo, ale pro mě rozhodně ne. (usmívá se)

Trénovalo se hodně?
Pět hodin denně, a to třeba i v neděli. Na to jsem si nejdřív zvykala. Ale zase po sezoně jsem se cítila fyzicky dobře. Musím říct, že lidi, co si myslí, jak jsem se tam měla nádherně, na pláži a tak dále, by se docela pletli. Musely jsme si to nejdřív zasloužit, abychom se na pláž vůbec dostaly.
 

Pokud by vás někdo z klubu viděl povalovat se u moře, zdvihl by tedy varovně prst?
To zase ne. Nemohly jsme si to dovolit před tréninkem a podobně, ale nějaký čas se našel.

Lze říct, že jste si své první zahraniční angažmá užila i přes to předposlední místo?
Dá se říct, že ano. Sice jsme skončily předposlední, ale ten pocit byl trochu jiný. Řada zápasů byla hodně vyrovnaná a to až do posledních minut. My jsme bohužel pár utkání prohrály těsným rozdílem, a právě v koncovkách.

Do jakého týmu jste vlastně loni v létě přišla?
Byl to jediný klub ve španělské lize, který za svých 33 let v soutěži ani jednou nesestoupil, takže bylo smutné, že to hrozilo právě letos. Nakonec to ale pro klub dopadlo dobře. Pro Canarii je fungování v lize hodně finančně náročné z důvodu působení na ostrově. Veškeré cestování a hotely na stojí docela dost.

Vy jste byla těsně druhou skórerkou týmu. Byla jste do této pozice přímo angažovaná?
Ano, už jsem tam s tím přicházela. Trenéři i vedení viděli moje videa a tohle měla být moje role. A i když se mi střelecky nedařilo, pořád to po mně vyžadovali. U nás je člověk zvyklý, že dvakrát třikrát nedá a počtvrté už udělá něco jiného, kdežto tam po mně i počtvrté a popáté chtěli, abych dál střílela.

Průměr 14 bodů byl nakonec ucházející?
Zpočátku jsem to měla mnohem lehčí, protože mě v lize nikdo neznal. To jsem si ještě užívala volnosti. Postupně mě ale začali bránit dva lidi, někdy i tři a skórovalo se stále hůř. Procento střelby jsem pak neměla ideální. Hodně střel přicházelo i v koncovkách, nebyly snadné a i to se na tom procentu projevilo. Nicméně se sezonou jsem i tak spokojená.       
Jaká je španělská liga jako celek?
Ve srovnání s českou ligou je hodně agresivní a taky rychlejší a vyrovnanější. To i rodiče ze začátku koukali, kam jsem se to dostala, když se dívali na zápasy na videu (směje se). Mně to ale vyhovovalo, i když mi chvíli trvalo si na to zvyknout.
 

Kolik cizinek bylo v týmu? A dalo se vyžít s angličtinou?
S cizinkami jsme mluvily jenom anglicky, což se týkalo tří Američanek, jedné Chorvatky, mě a ještě jedné domácí profesionálky. A se zbytkem týmu se komunikovalo španělsky.

V týmu tedy hrály i studentky nebo hráčky s amatérským statusem?
Těch šest hráček včetně mě, co jsem jmenovala, bylo hlavních a mezi ostatními byly buď mladší holky, třeba i 17leté, plus dvě místní hráčky, které zároveň hrály nižší soutěž.

Kolik ve Španělsku chodívá diváků?
Až jsem z toho byla překvapená. V některých halách chodilo i tisíc lidí, což už je na ligu hodně. My jsme mívali doma kolem pěti set fanoušků.

Specialitou týmů z Kanár je pravidelné létání za zápasy ven, jak náročné to bylo?
Mně to přišlo podobné jako létání na Euroligu s USK nebo Žabinami. Na pevninu jsme létaly třeba tři hodiny. Náročnější bylo ale hlavně to, když se po zápase muselo čekat na odlet do druhého dne, protože dřív nic zpátky neletělo. Anebo jsme přiletěly na místo a ještě musely 350 kilometrů dalšími tranzity na místo zápasu, když se nesehnaly vhodné letenky. Já cestování nemám moc v oblibě, ale tím, že se střídaly domácí a venkovní zápasy, to nebylo tak hrozné. Tenhle tým ale před dvěma lety hrál i pohárovou soutěž FIBA a to si už nedokážu představit. To museli být na cestách prakticky pořád.

Mimochodem, je reálný váš návrat i pro další sezonu?
Zájem je z obou stran, ale teprve probíhají jednání…