Životní turnaj po španělském Rozhodnutí

ECHO ME U20 Dva historické roky pro český mužský basketbal do 20 let. Loni šesté a letos jen o příčku horší místo na mistrovství Evropy. A v obou případech u toho byl nymburský křídelník Matěj Svoboda. Před rokem byl jako benjamínek řadovým členem družstva, letos už naplno zářil a stal se hvězdou nejen českého týmu, ale celého turnaje.

Svoboda patřil, stejně jako tým mladých českých basketbalistů, k příjemným překvapením turnaje. Zatímco národní tým obsadil sedmé místo v Evropě, Svoboda mířil ještě výš. Získal druhé místo mezi střelci i ve srovnání užitečnosti jednotlivých hráčů.

„Dostali jsme se do čtvrtfinále, to od našeho ročníku nikdo nečekal. Když se podíváte zpětně na naše výsledky v kategoriích U16 a U18, tak tam to nebyl žádný zázrak. Na druhou stranu letos nechybělo moc a mohli jsme hrát o medaile. Litva byla pro čtvrtfinále přijatelný soupeř, ale nezvládli jsme koncovku,“ je Svoboda na sedmé místo pyšný, ale pořád přemýšlí nad nevyužitou šancí ve čtvrtfinále.

„Litva byla na ten zápas lépe psychicky připravena. My jsme v průběhu utkání ztratili sebevědomí. Když to srovnám se zápasem se Slovinskem v osmifinále, tak jsme do něj šli nahecovaní, věřili jsme si, bojovali jsme. Ve druhém poločase proti Litvě jsme ale začali dělat hloupé chyby a byli jsme moc odevzdaní.“



I tak ale lze sedmé místo považovat za úspěch, na který při odletu do Finska nikdo reálně nepomýšlel. Jenže šampionát se začal lámat možná už v prvním zápase. Češi nečekaně přehráli favorita skupiny, Itálii. „To nám přidalo sebevědomí do dalších zápasů. Řekli jsme si, že v prvním utkání nemůžeme nic ztratit. Navíc se hrálo brzo, což bylo naší výhodou. Čerpali jsme z toho proti Švédsku i Belgii. V osmifinále jsme si řekli, že když jsme porazili Itálii, tak máme i na Slovinsko.“

Rozhodující zápas šampionátu mají všichni ještě v paměti. Několik dějových zvratů a téměř ztracené vítězství, které nakonec muselo přinést až prodloužení. Češi si v osmifinále pěkně pohráli s nervy fanoušků. „Hrozně jsem to prožíval. Jako všichni ostatní na lavičce. Měli jsme pak ohromnou radost. Ta byla o to větší, že zápas byly nervy až do poslední vteřiny,“ vzpomíná Svoboda.

Ten oslňoval svými střeleckými výkony, kterými táhl českou reprezentaci daleko od hrozby sestupu z divize A. Přitom ještě pár dní před startem ME vše tak ideálně nevypadalo a ostravským rodákem zmítaly pochybnosti. „Když si vzpomenu na přípravu, tak jsem byl nesvůj, nemohl jsem se najít. Až na posledním turnaji ve Španělsku změnil trenér taktiku a já jsem začal chodit z lavičky. Možná i to bylo rozhodující, protože na tu roli jsem víc zvyklý. Věděl jsem, že pokud chci být po ME sám se sebou spokojený, musím vše z přípravy změnit. To se povedlo.“

Svoboda může být se svými výkony spokojený. Dlouho to vypadalo, že bude dokonce útočit na korunu pro krále střelců, ale nakonec se musel sklonit před domácím borcem Lauri, Markkanenem. Ten zaznamenal v průměru 24,9 bodu na zápas, ale druhou polovinu turnaje odehrál proti nejslabším soupeřům. Finsko skončilo až na 15. (sestupovém) místě.

České dvoumetrové křídlo se muselo vypořádávat s jinou defenzivou. Jeho bodový průměr tak klesl na 19 bodů na zápas, ale i to je excelentní výsledek, znamenající druhé místo mezi střelci. „Zápas od zápasu si mě víc hlídali. Ještě se Slovinskem se mi dařilo, ale Litva předváděla jednu z nejlepších obran. Tým byl na nás i na mě velmi dobře připravený. Obránce se ode mě nehnul, neodstupoval. Bylo to dost nepříjemné,“ vzpomíná forward na jediné utkání, ve kterém nenastřílel dvojciferný počet bodů.

Tím bodově nejvydařenějším byl naopak hned první duel šampionátu s Itálií (28 bodů, užitečnost 30). Navíc hned ve třech zápasech zaznamenal Svoboda ceněný double-double za dvojciferný počet bodů i doskoků. Takový výkon může sloužit i jako slušný vklad do klubové sezony.

„Mně osobně to pomůže. Dodalo mi to sebevědomí, se kterým budu pracovat, a zkušenosti, které můžu využít. Věřím, že i v očích trenéra to mohlo něco znamenat,“ doufá Svoboda.