O horké hlavě, sudích i dunkujících lvicích

PŘED ME S KATEŘINOU ELHOTOVOU Při mistrovství světa v Česku v roce 2010 se mohla ve svých 20 letech opírat o slavné spoluhráčky. Teď už tomu bude naopak – většina týmu bude vzhlížet k ní. Od letošní přípravy už i jako ke kapitánce. Shooting guardka Kateřina Elhotová se přitom k basketbalu před svým druhým šampionátem na českém území vrací po roční těhotenské pauze. Už necelé tři měsíce poté, co zasáhla do semifinálové série ŽBL s Nymburkem, bude stát u středového kruhu v soubojích proti evropské elitě – na Eurobasketu, kde českou skupinu pohostí zimní stadion v Hradci Králové. Je jasné, že pro novou kapitánku je celý šampionát, který začne slavnostním zahájením v Hradci už ve čtvrtek večer, spojen s velkým očekáváním.    

Katko, v poslední veřejné přípravě s Chorvatskem se ukázalo, jak velkou zbraní může pro tým být letos získaná pivotka Kia Vaughn. Byly byste ale ochotné na ni hrát na ME třeba deset útoků za sebou, kdyby to v nějaké sekvenci zápasu fungovalo?
Myslím, že každopádně, tohle by se mělo využít. Když vidíme tu slabinu soupeře, že není, kdo by ji pod košem bránil, tak proč přes ni nehrát? Odkud odjinud skórovat na prvním místě než zpod koše? Nejdůležitější pak bude najít ve hře balanc, potože pokud by se to mělo rvát pod koš na sílu, a ty body by odsud nechodily, bylo by to špatně. Když se ale bude dařit, a ty body se budou dávat, tak se jí to tam musí posílat, protože je pod košem opravdu silná.

S Chorvatskem Kia připomínala obryni v zemi trpaslíků, ale takovou výhodu na ME asi už mít nebudete…
Na Evropě už budou na pozici Kii o hodně vyšší hráčky a taky musíme vyhodnotit, jestli se jí zrovna daří, nebo přichází nějaká hráčka na zdvojení. I ona musí ty situace správně vyhodnocovat, aby nechodila do tří hráčů, a míč v takovém případě posílala dál.



S Chorvatskem jste také představily chystanou vysokou sestavu se 191 vysokou Alenou Hanušovou na křídle. Byl to velký nezvyk? A budete si muset zvykat na to, abyste tu výšku v těchto sekvencích maximálně využily?
Myslím, že největší nezvyk je to pro Álu, která na této pozici moc neodehrála, a tuším, že se tam necítí úplně doma. Musí se na křídelní pozici 3 zabydlet a to bude nejdůležitější, aby s tím byla v pohodě. Podle mě nemá problém v útoku, i při střelbě z delší vzdálenosti, navíc na svou menší obránkyni si může zahrát i zpod koše. Větší problém ale bude asi v obraně, kde by pro ni bylo jednodušší přebrat (podkošovou) hráčku, která na ni postaví clonu. V tom se musí vždy dobře zorientovat, ale ještě máme čas to potrénovat. Myslím, že to bude v pohodě. Nicméně křídla soupeřů ve skupině vypadají, že jsou dlouhá, a pokud se Ála popere s tou obranou, bude tahle naše sestava velkou pomocí.

S Chorvatskem podkošové hráčky s výjimkou Kii Vaughn dostávaly míče dost daleko od koše, bude třeba na tom ještě popracovat?
Kia je typický dlouhý, má kila na to, aby tam svou hráčku udržela, a jistota, že ten míč dojde, kam má, je u ní větší. Svého obránce si umí dobře podržet za sebou a Ilča (Burgrová) s Kuldou (Petrou Kulichovou) na to mají zase výšku. Musíme se hlavně snažit o dobrý balanc – hru do hloubky, a pokud to nevychází, tak zase zpátky na perimetr, abychom se nikde nenechávaly zdvojit nebo ztrojit.

Proti Chorvatsku už se hodně objevovalo i agresivní zdvojování hráčky s míčem na perimetru. Je tohle novinka?
Pan trenér po nás tuhle obranu chce a budeme se tím prezentovat i na Evropě. Pro mě je to nové, protože v USK hrajeme variantu „ice“, kdy já jako malá hráčka nepouštím svou hráčku do středu a pivotka mi pomáhá do lajny. Teď se musím trochu přeorientovat, ale musíme tomu věřit a je to případ obrany, který teď můžeme hrát.



Pivotky se pak z těchto situací dostávaly i do brejků, jako třeba Petra Kulichová…
Jistě jde i o kvalitu útočících hráček. Aniž bych chtěla shazovat Chorvatky, neměly tu svůj A-tým.  My jsme si teď mohly tleskat, že jsme to zahrály takhle, ale uvidíme, až přijde pořádná prověrka v podobě Španělska nebo i Ukrajiny.

Když se právě Petra Kulichová řítila v jednom brejku na koš, člověk by ji při jejích dvou metrech skoro až tlačil do pokusu o smeč. Kolik jí k tomu může chybět?
Tak třeba Kia nám před zápasem s Chorvatskem prozradila, že zasmečuje baseballovým míčkem. A myslím, že „Kulíšek“ k tomu nemá daleko. Když zvedne ruce, je prakticky na dotyk síťky, ale netuším, kolik by jí chybělo. Ona se o to podle mě ani nepokouší.

Když se vrátíme k vaší roli modelky před MS 2010, kolik bylo propagačních a jiných akcí tehdy ve srovnání s letošním turnajem na domácí půdě?
Mně trochu přišlo, že toho letos bylo víc. Třeba když vezmu focení, tak letos jsme se fotily v retro dresech, což organizovala Ilča Burgrová v návaznosti na paní Ezrovou. Jedna paní nám ty dresy ušila a zapůčila i retro oblečení na focení, které ale vyloženě nesouviselo s mistrovstvím Evropy. Pokud jde ale o rozhovory a focení, tak letos jich pro mě osobně bylo asi víc než před mistrovstvím světa. Netuším, jestli to mělo souvislost i s mojí novou rolí kapitánky. (usmívá se)



Jak jste se s ní zatím sžila?
Je to pro mě hodně nové. Nečekala jsem, že mě pan trenér zvolí. Myslím, že mě holky nějakým způsobem berou a to je pro mě důležité. Nemusím se bát jim cokoli říct a můžu jim předat nějaké poznatky, které mám. Ten vzájemný respekt tam je a já se v tom cítím dobře.

Co jste jako kapitánka řekla v šatně třeba po 22bodové sprše od Slovenek v Trutnově?
(zasměje se) No, my jsme to nějak nerozebíraly. Všechny jsme věděly, co jsme do toho měly dát víc. Soupeřky nám v jeden moment hrozně utekly a my už jsme se z toho šoku nedokázaly zmátořit. Už šlo jen o to udržet nějak ten rozdíl a nenechat je vyhrát ještě o víc, protože ten zápas byly opravdu v laufu. V pražské odvetě už jsme měly Kiu, síla pod košem tak byla větší a vyhrály jsme o jedenáct. V Trutnově to byl spíš náš výpadek, možná to mělo i souvis s náročností tréninků v tom týdnu - hrálo se ve velké únavě a my se s tím hlavně po psychické stránce dobře nepopraly. Byla jsem proto ráda, že jsme si druhý den spravily chuť.

Umíte si třeba představit, že byste někdy v šatně rozkopala koše, abyste vyburcovala tým?
(směje se) Netroufám si říct, že tímhle někdo dokáže tým nabudit. Každopádně v těchhle momentech bývám horká hlava a může se stát, že mi občas něco ujede. Jsem ale týmový hráč a vím, že tohle chování, ač leckdy může být nabuzující, na druhé straně některé i pohoršuje a já spíš přemýšlím nad tím, abych někomu neublížila. Tým se tak budu snažit hecovat spíš svým výkonem. Myslím, že teď do toho dávám celkově ze sebe víc, snažím se i s něčím poradit a podobně.
 

V přípravách, které proběhly výhradně v domácím prostředí, vás pískali čeští arbitři, nicméně na ME už to budou výhradně cizinci. Budete s nimi při zápasech hodně mluvit?
Když bude potřeba, tak ano. Já na jednu stranu jsem za pozici kapitánky ráda a budu ráda i za tu konfrontaci, když se něco stane, a rozhodčí mi bude moct říct, z jakého důvodu tu danou věc zapískal. Řekla bych, že v Česku se tohle moc nenosí, a když se hráč na něco zeptá, každý rozhodčí to bere trochu jako osobní útok a je hodně podrážděný. A to se mi moc nelíbí.

Jak vaše komunikace v kapitánské roli probíhala dosud?
V předposlední přípravě s Chorvatskem jsem na jednoho rozhodčího měla dotaz a reakce byla pozitivní. Já to ale brala i tak, že jde jen o přípravu a není potřeba se tam zviditelňovat. A než jsem byla kapitánkou? Vždycky když vidím nějaké bezpráví, snažím se s rozhodčím komunikovat. Někdy se to setká s odezvou, jindy ne. Teď mám pozici, že když budu s rozhodčími mluvit, možná budou i oni víc mluvit se mnou.

V přípravě jsem zaznamenal, jak se pouštíte i na útočné doskoky, do podkošových mlýnic a podobně. Chcete jít teď příkladem víc než dřív?
Určitě ano. Mám z toho ten pocit.

Pokud jde o celkový fyzický stav, rychlost a další podobné aspekty, v jakém stavu se na konci přípravy nacházíte? Myslím ve srovnání se situací, než jste odešla na mateřskou….
Přijde mi, že teď vydržím víc, protože se spánkem to není velká sláva, a přitom dokážu pořád trénovat. Kdo mě zná, říká, že ani nevidí žádný rozdíl mezi předtím a teď. Aktuálně už na mě ale začíná víc působit únava. Ještě na turnaji v Karlových Varech jsem mohla lítat sem a tam a byla v pohodě, kdežto teď už jsem unavenější. Myslím ale, že tohle si do mistrovství sedne a ohromně se na to těším. Zápasy půjdou rychle za sebou, ale u mě ta regenerace ještě funguje dobře a věřím, že to zvládneme.  



Už teď lépe odhadnete, kolik minut v ostrých zápasech zvládnete?
Těžko se to odhaduje. Vím, že jich asi dostanu dost a bude to zřejmě víc než dvacet. Každopádně v momentech, kdy se budu cítit hodně unavená, vyflusaná, budu vědět, že je lepší tam pustit čerstvého hráče a nebudu se bát si ukázat o střídání. Snad to bude fungovat.

Už před těhotenstvím jstě zjevně měla leccos odposilováno, ale po porodu jste tomu prý dávala ještě víc. Je to tak?
My jsme s atletickým trenérem nejdřív začali posilovat vnitřní svaly, které při porodu dostaly nejvíc zabrat. Bylo to dané i tím, že jsem dlouho nic nedělala. Takže vnitřní svaly mám naposilované víc než kdy dřív, protože jsem se tomu nikdy tolik nevěnovala. To se dál snažím udržovat a ta cvičení opakovat. Jinak bych ale neřekla, že v posilovně jedu víc než dřív. Určitě toho ale víc vydržím.

Jste tedy jako matka větší hrana?
Ne, to mi nepřijde. Když porovnávám fotky, možná jsem o něco hubenější, ale teď budu přestávat kojit a všechno se bude vracet do normálu.

Stane se ale aspoň sem tam, že se od vás při hře už i někdo odrazí a spadne?
(smích) To by možná mohlo mít souvis s těmi vnitřními svaly. Celkově tělo a svaly mají svou vnitřní paměť a já se i díky tomu vrátila rychle.