Nejen o té, co by překousla ocelovou tyč

O ME S KOUČEM LVIC IVANEM BENEŠEM PLUS VIDEA S bilancí 1-2, nečekanou výhrou na závěr, ale také s porážkami od obou hratelných protivníků. A především bez kýženého postupu do duelu o čtvrtfinále, který byl cílem národního týmu. Ten skončil na Eurobasketu na domácí půdě mezi čtveřicí vyřazených po základní části a je tak jasné, že po 11. místě z ME 2015 zaznamenal nové historické minimum. Kouč celku Ivan Beneš nyní bude hovořit nejen o vystoupení na turnaji či nesouhlasu s kapitánkou, ale také o některých tématech v pozadí, včetně pravděpodobného zmenšení sestavy bez dvou loučících se čahounek, chybějících schopnostech při přechodu z dorostu do žen, nebo o talentu s potenciálem na 190, který zatím smí posilovat jen vlastním tělem, i o křídlu, které minimálně na jeden zápas vystoupilo ze stínu starší sestry.

Trenére, jaký to byl pocit, že jste na kritiku odpověděli takovým výkonem, jaký jste předvedli na závěr proti Španělsku?
Já bych to shrnul, že to je krásná náplast na velké bebíčko, která na něj ovšem nestačí. Samozřejmě jsme za tu výhru šťastní. Já tu nesouhlasím s tím, co řekla Káča (Kateřina Elhotová na tiskové konferenci zmínila, že soupeř hrál bez důležité guardky Xargay, nehrál vždy s tím nejlepším a bylo znát, že se nechce zranit, také ale dodala, že tím nechce umenšovat český výkon – pozn.). Španělky znám dobře z klubu a Laia Palau (do letoška v USK Praha) by překousla ocelovou tyč, aby vyhrála. Cruz je v tom snad ještě horší a mohl bych jmenovat i další. A když se podíváte na minuty, že Laiu tam (trenér Španělska) dusil 27 minut, Nichols měla 25, Lyttle 27 a kolik odehrála Cruz (kvůli potížím s fauly 23), tak absolutně nesouhlasím s tím, že soupeř něco vypustil – to v žádném případě. Samozřejmě měl po na našich výkonech jinou představu o tom, jak zápas bude probíhat – že to rozehraje se základní pětkou, získá si náskok, který i trochu získal, ale pak si myslel, že když dostřídá zbytek týmu, že to na nás bude stačit. Ale nestačilo. My jsme vyrotovali deset hráček a nebyl tam znát žádný rozdíl, z čehož mám radost.



Čím si vysvětlujete rozdíl mezi prvními dvěma zápasy turnaje a utkáním se Španělskem?
Zkušenostmi. Bylo vidět, že jsme s týmem přijeli hrát něco, na co jsme nebyli mentálně připraveni. Od poslední podobné akce uplynula pěkná řádka let a tady na nás přišly čtyři tisíce diváků. Holky ještě nic podobného doma nehrály, jedině Káča (Elhotová) a pivotky Burgrová s Kulichovou si ještě vybaví MS před sedmi lety, ale zbytek týmu to nezažil. Někdo říká „Nesnáším kdyby“, ale odbýt si první zápas proti Španělkám a mít možnost si to osahat, tak jste viděli, že náš výkon měl vzrůstající tendenci. A pak bych věřil, že…., ale jsou to jistě jen kdyby. I já si o nich zakázal mluvit, nicméně je to poučení.    

Je určitým světlým bodem, že na závěr turnaje dobře zahrály i hráčky druhého sledu?
To je hrozně důležité. Celé je to o sebevědomí. Bavil jsem se o tom i s dalšími trenéry – proč Španělky vyhrávají? Ony jsou dobré, ale je to i jinde – je to tým nesmírných bojovnic. Kdybyste viděli (rozehrávačku) Laiu Palau, co dělá na tréninku – ta je schopná se na něm poprat s (pivotkou) Kiou Vaughn, aby vyhrála a tak to prostě je. Je schopná do ní jít, něco si pak řeknou a obě chtějí vyhrát. A o tom to je. Takovýhle zápas by těm novým holkám mohl sebevědomí přinést - že na to mám, půjdu do toho naplno a nebudu zaskočená, ustrašená z prostředí a situace, což se nám stalo v první půlce s Ukrajinou.
 

Je ale potřeba, aby takové zápasy nepřicházely jen jednou za dva roky…
Ideální by bylo, kdyby se vyjíždělo k takovým zápasům i na klubové úrovni a holky se potkávaly i s jinými kvalitními hráčkami. S tím pak roste výkon. Naše zlatá generace byla tak výborná, protože ty hráčky byly dlouho spolu v Brně a hrály kvalitní Euroligu. Pak se k tomu přidal jeden úspěšný evropský šampionát, další, až ty zkušenosti vygradovaly na MS. Já jsem pořád věřil, ale zázraky se nedějí jen tak. Všechno má svou logiku.

Věříte, že budete jediný tým, který na tomhle ME porazí nové mistryně Evropy?     
Věřím pořád, že Španělky těmi mistryněmi budou, protože to je kvalitní tým. Minimálně o medaili hrát budou. Bude ale záležet na hrozných maličkostech, v play-off půjde o vyrovnané zápasy.
 

Jak budete turnaj hodnotit?
Samozřejmě je to neúspěch. Nechtěli jsme odjet domů s jednou náplastí. Radši bychom měli porážku se Španělskem a šli dál. Minimálně jsme chtěli hrát křížem o postup do čtvrtfinále. Můžu čtyřikrát jmenovat důvody toho neúspěchu, ale proč? Cíl byl prostě jiný.

Končí dvě nejdelší hráčky týmu a jedny z mála kvalitních českých pivotek. Jak těžké bude je nahrazovat?
Těžké. (důrazně) Když si prohlídnete naše palubovky, tak jsou z toho trochu obavy. Je tam Julča (Reisingerová, letos nebyla v nominaci kvůli trestu od ČBF), to je velký příslib, ale nahrazovat tyhle zkušené hráčky bude složité. Možná se to bude muset zkusit trochu jinak, třeba jako Ukrajina, která sem přijela bez (většího počtu) typických dlouhých, ale s mimořádně střelecky disponovanými a silově vybavenými hráčkami kolem 185 centimetrů. Bude se muset upravit herní systém, třeba s Alenou Hanušovou nebo Julčou na pětce, a hrát v menší sestavě. Anebo hrát ještě rychleji, kdy to bude muset být založené na té střelbě, jako to mají Ukrajinky. Když jim to padá, jsou králové, horší pak je, když to nepadá.      


Před ME jste řekl, že by na tomhle turnaji mohla začít vystupovat ze stínu starší sestry Karolína Elhotová, proti Španělsku se to povedlo?
Určitě ano. Všichni jste viděli, že tu šanci uchopila za pačesy, výborně bránila, čímž se chytla, a v útoku si vypracovala pár pozic, které trefila. Příjemně překvapila a mohla by dalšími krůčky stoupat výš. V nároďáku se jí to teď povedlo, důležité je, aby se jí to povedlo i v klubu. I tam ty minuty bude potřebovat (v Eurolize).

Při zápase s Ukrajinou bylo vidět, že i její hráčky na perimetru byly silově dost slušně vybavené. Když je srovnáte s ostatními celky, vymykaly se tím? Anebo bude i u nás třeba, aby se na silové složce, posilování už od mladších kategorií pracovalo víc, aby hráčky měly stabilnější nájezd nebo dokázaly lépe odstavovat na doskoku?
U Ukrajiny pořád mluvíme hlavně o jedné hráčce (Jagupové). Měly tedy i silově vybavenou americkou rozehrávačku, ale celkově těžko říct. Tohle se týká oblasti vývojových zvláštností mládeže, k čemuž je (při trenérském studiu) zvláštní zkouška. Obecně se nedoporučuje posilování v mladším věku, protože se tím zastavuje růst, i proto možná Ukrajinky tolik nevyrostly, ale jsou silově vybavené, nevím. Tohle je ale spíš na odbornou debatu. Myslím, že naše holky byly přiměřeně fyzicky vybavené, nemáme tam žádné „chrastidlo“, kromě toho jednoho, které cíleně necháváme tímto způsobem rozvíjet. Ne že by nechodila do posilovny, ale maximálně může posilovat vahou vlastního těla, aby nám ta „Vory“ (17letá Voráčková) ještě vyrostla a dostala se nad 190 centimetrů. Pak se můžeme věnovat i tomu výživovému režimu, abychom do ní dostaly i sílu, jako to dělají v Americe na univerzitách. Tam se přijde a v prváku se nedělá nic jiného, než že buší v posilovně. A pak ty holky nechají hrát basket a uvidí, jestli na to mají.



Pojďme i k oblasti ovládání míče, obecně, bez ohledu na posty. Jak si nyní vedeme ve srovnání s vyspělejšími zeměmi?
V tomhle trochu zaostáváme. Tomuhle je právě potřeba se víc – spíš než té fyzické složce – věnovat především v mládeži, aby hráčky při přechodu z dorostu do žen byly v tomto ohledu solidně vybavené. To znamená dribling, střelba, technika včetně přihrávky. Já mám spíš obavy, že se vše podřizuje úspěchu a soustředíme se spíš na to fyzično než na techniku a po přechodu z dorostu do žen (v ŽBL) - což mohu posoudit ze zkušeností ve Strakonicích nebo při svém prvním angažmá v USK, případne ve VŠ -, musíme učit techniku, i když už bychom neměli. Tam už bychom se měli věnovat spíš taktice a fyzické složce.

Řada týmů na ME má v kádru americké rozehrávačky, protože z vlastních zdrojů by zřejmě pozici 1 kvalitně neobsadil. I váš tým neměl na rozehře velké zkušenosti. Nestálo by třeba za to – vzhledem ke klíčovosti tohoto postu – zaměřit se na rozehru ještě důrazněji a vytvořit cosi jako „rozehrávačský institut“, kde by se největším talentům věnovala ještě větší péče?
Je to zajímavý nápad, jen nevím, jak by to šlo zřídit. Teď máme ústřední trenérku mládeže Milenu Moulisovou a podobné projekty už fungují. Mají srazy talentované mládeže, myslím, že i „Véča“ (Ivana Večeřová) a další hráčky se toho zúčastňují. A to je dobrá cesta – dát do toho ještě něco navíc. A tohle je ve sportu potřeba, protože ten základ nestačí. Buď si pak hráčky přidávají samy, nebo pro ně připravíme program a v tomhle se federace už začala starat.