Když už ani CSKA nemá klasického pivota…

POD POVRCHEM It´s a guards´ game. Je to hra guardů. Právě tuhle klíčovou větu vyřkl už po mistrovství Evropy 2009 tehdejší kouč Polska Muli Katzurin, když odkrýval své hlavní turnajové observace. Kam nový trend dospěl, mohli velmi plasticky sledovat fanoušci v zaplněném hledišti pražské Královky při vánočním hitu VTB ligy v podání obhájců trofeje CSKA Moskva. Jeho guardi De Colo, Higgins, Dmitrij Kulagin či Teodosič zápas rozhodli už na jeho úsvitu a to s nebývalou suverenitou. A to hlavní – do velké míry ze hry zády ke koši, jež už nějaký ten pátek není výhradní doménou dlouhých mužů.

Menší a lehčí guardi Nymburka neměli kudy a jak šikovné soupeře zastavit a téměř jakoukoli snahu o výpomoc hosté trestali výhozem na trojku a přesnými trefami z otevřených pozic. A když už došlo na nemnoho minutých projektilů, opět výškové dominující Moskvané sbírali útočné doskoky. Po 7 minutách vedli 7-20 a dál už českým mistrům šlo hlavně o to jakkoli se v utkání zachytit, aby se neopakoval venkovní výbuch.

"Je to jednoznačně směr, kterým se evropský basketbal v současné době ubírá. Musíme si uvědomit, že ti nejtalentovanější centři odcházejí ve velmi raném věku za moře. Například Lotyš Porzingis je toho jasným důkazem. V Evropě pak pivoti s velkými schopnostmi ne přímo vymírají, ale jsou velmi nedostatkovým zbožím. Hra je pak skutečně hodně o guardech a často se hraje s dvěma malými hráči na perimetru. Příkladem jsou i De Colo a Teodosič, operující na hřišti společně. I když – ono to sice vypadá, že jsou to malí hráči, ale oni zase tak malí a subtilní nejsou. A Higgins jako další guard CSKA je fyzicky velmi vybavený hráč (všichni tři zmínění plus Kulagin měří 195 až 197). Obecně je ale fakt, že se basket touto cestou ubírá a ve všech evropských soutěžích právě rozehrávači bývají často i nejlepšími skórery," shrnul po porážce 66-86 svá pozorování skautingový specialista a asistent nymburského kouče Ginzburga Lubomír Růžička.
 

Časté mizení těch nejšikovnějších centrů podepřel i zásadní výpovědí kouče CSKA Dimitrise Itoudise.

"Ten ve svém vůbec prvním rozhovoru pro web VTB ligy na otázku, proč nemá v týmu klasického centra, řekl: "V tuhle chvíli takového hráče pro CSKA v Evropě nevidím." I to svědčí o tom, že klasičtí centři s velkými schopnostmi a hrou zády ke koši postupně docházejí. Na druhé straně letošní ME ukázalo, že když takového centra tým má, neskutečně se mu otevírá hra po přihrávce z trojkového oblouku do dolního postavení. Ať už to byli Litevci s Valančiunasem nebo Španělé s Gasolem."

Obě zmíněné superstar už v NBA jsou. A podobné to bylo i s centry dalších čtvrtfinalistů Eurobasketu, kdy v nejlepší lize už působí Francouzi Gobert a Lauvergne (navíc Ajinca nemohl hrát a v potenciální záloze byl ještě Noah), Řek Koufos, nebo Ital Bargnani. Jan Veselý zkušenost s NBA udělal v minulosti, Lotyš Porzingis kvůli vstupu do ní na ME chyběl. Z týmů osmifinalistů pak v zámoří hraje i Polák Gortat a Gruzínec Pachulia, navíc řada dalších špičkových eurocentrů na ME chyběla – namátkou Asik (New Orleans), Chaun, Mozgov (oba Cleveland), Pekovič (Minnesota) či Marjanovič (San Antonio). Už jen z výčtu těchto jmen vyplývá, že Evropa je nyní řádně vybrakovaná, a to dobře ví nejen Dimitris Itoudis.

Při ubývání šikovných dlouhých a také častější hře na 4 "malé" s dvěma rozehrávači, jež je vidět i na českých ligových palubovkách stále víc, je dobré vědět, kudy se basketbal bude ubírat v nejbližších letech. Bude hra na jednoho dlouhého ještě frekventovanější?

"Hra bude čím dál víc univerzální. Už dnes vidíme dvoumetrové rozehrávače, jakým je Tomáš Satoranský, nebo křídla kolem 205, která dokážou výborně střílet, najíždět, driblovat i hrát pick-and-roll. Takže odpověď zní ano, přičemž ta univerzálnost všech pozic bude do budoucna extrémní. A pokud bych si měl zaspekulovat, zda ten jediný dlouhý bude spíš centr, nebo power forward, sázím  spíš na toho druhého," říká Růžička.



I v NBA aktuálně frčí "small ball", tedy hra s malou pětkou, jakoby předznamenávající nový trend. A z lůna nejlepší ligy už také zaznělo, že takovou pohyblivou pětici musí mít teď v povinné výbavě každý tým.

"Tohle bylo vidět už na letošním Eurobasketu, možná i v našem případě, kdy jsme hráli s Tomášem Satoranským a Jirkou Welschem na pozicích guardů. Oni mají sice dva metry, takže to není vyloženě small size (malá velikost), ale ta hra s dvěma (point) guardy teď bude dominantní a i při skautingu na jednotlivé soupeře je vidět, že guardské pozice 1 a 2 mají nejčastěji v držení míč, hrají nejvíc pick-and-rollů, a tím pádem nejvíc rozhodují o exekuci daných situací."

Bylo vůbec něco, co mohl Nymburk dělat, když do jeho nižších guardů ti vyšší soupeřovi útok za útokem tak nemilosrdně šlapali?

"Měli jsme několik variant řešení – nejdřív jsme chtěli ubránit každý svého hráče, kdy jsme na tom ale byli po stránce fyzického porovnání mnohem hůř. V dolním postavení nás CSKA do poločasu přehrával 1 na 1 právě hrou guardů, kteří k tomu mají dobré dovednosti, protože třeba De Colo, Kulagin nebo Higgins hru zády ovládají výborně. A když jsme se pokoušeli o zdvojení, přišel tvrdý trest v podobě vyhození a nekompromisní střelby za 3 body, anebo následovalo nové napíchnutí obrany a vytvoření ještě lepší střelecké pozice pro dalšího spoluhráče," nechává Růžička nahlédnout do týmové kuchyně.

Z druhé strany vzato - Nymburk především na rozehrávačských pozicích spáchal za prvních 7 minut 7 ztrát z nájezdů a chybných výhozů na perimetr, a ač za zbylých 33 minut ztratil už jen 4krát, díra ve skore vzniklá na startu (7-20) už nešla zacelit.  



"Začátek utkání a první poločas byl celkově poznamenaný našimi ztrátami a také druhými šancemi CSKA. Předzápasová porada i celý management utkání probíhal v tom smyslu, že musíme omezit hloupé ztráty a taky útočný doskok CSKA. Soupeř ale do poločasu při 13 minutých střelách měl hned 9 útočných doskoků, takže ten plán jsme nesplnili. Těžko se mi to hodnotí, ale myslím, že to bylo dané přílišným respektem. Přesto bych to hráčům jako chybu nevyčítal, ve druhém poločase navíc zabojovali a ukázali fanouškům, že se nevzdáme jen tak, bez boje," našel dílčí pozitivum asistent.

Má teď CSKA vůbec nějakou defenzivní slabinu?

Upřímná Růžičkova odpověď zní, že jich moc není. "Můžeme se bavit o tom, že rozehrávač Teodosič už není tak aktivní při obraně 1 na 1, ale ostatní hráči, kteří to za něj takzvaně oběhají, to umí výborně doplnit. CSKA teď patří jestli ne do TOP 3, tak do TOP 5 týmů v Evropě a možná je aktuálně vůbec nejlepší. Všude vítězí velkým rozdílem a i nám dal velkou lekci."

Pokud se Nymburk něco v ofenzivě snažil využít, byla to hlavně atletičnost křídla Sant-Roose. "A chtěli jsme hrát rychle v přechodové fázi, což se ale dařilo až ve druhém poločase."

Středočechům v zápase hodně chyběla i jejich jindy silná zbraň – trojková střelba. V poločase měli bilanci 9/0, na konci 18-2. Přitom sezonní průměr mají i po tomto utkání 9 tref z 25 při 36procentní úspěšnosti. Hrálo roli málo osahané prostředí haly Královka?

"Podle mě hrálo, a velkou. Tahle hala není střelecká. Je vidět, že i holky z USK mají v Eurolize lepší procento v halách soupeřů než doma, a to tu trénují. My jsme měli na Královce jeden předzápasový trénink a i minulou sezonu, kdy jsme tu hráli s USK a pak VTB ligu s Tallinnem, jsme ani jednou neměli vysoké procento. Jedna statistika ze zápasu s CSKA tu slouží jako velký důkaz, a to je procento střelby trestných hodů: 61 procent CSKA a 59 procent my. A to si myslím, že oba týmy jsou na čáře trestného hodu velmi dobré," říká Lubomír Růžička s poukazem na 74 procent svého týmu a 78 Moskvanů.



Na otázku, čím je nestřeleckost Královky daná, Růžička nejdřív odkáže na zkušenost hráčů, ale pak přece jen přihodí i svůj pohled, který vidí - tvrdé obroučky. Asistent, spolupodepsaný pod letošním historickým úspěchem české mužské reprezentace, byl nicméně rád, že se duel uskutečnil právě ve větším pražském stánku (s návštěvou 2050).

"Basket se hraje v první řadě pro lidi a vedení klubu udělalo všechno pro to, aby jich přišlo co nejvíc. Kampaň proběhla v dostatečném předstihu, bylo plno a je super že si lidi v tom shonu před Vánocemi na tenhle zápas našli čas."

Jedním z demonstrátorů novějších trendů v elitním basketbalu byl v duelu Nymburka s CSKA chlapík, který oč nápadněji a suverénněji vystupuje na hřišti, o to neviditelnější je mimo něj. Když jste po zápase vstoupili do šatny obhájců trofeje, seděl francouzský mistr Evropy Nando De Colo v tom nejzapadlejším rohu, s hlavou skloněnou nad mobilem a pětice ruských reportérů se mu vyhnula velkým obloukem.

"Nemyslím si, že by teď byla tak zřetelná herní dominance guardů. My jsme tu prostě hráli dobře jako celek a snažili se nacházet volné hráče, abychom si to co nejvíc ulehčili. Je ale pravda, že jsme využívali výhod našich vyšších guardů při hře pod košem. Umíme to a snažili jsme se odtud hrát," řekl k danému tématu a roli pivotů v rouchu guardů 195 vysoký De Colo, který hru zády ke koši ovládal s nebývalou rutinou.



Velmi skromně působící Francouz zároveň dodal, že byť od začátku svého působení v CSKA nepoznal jinou hru než na dva míč ovládající guardy, nemyslí si, že by se tímto směrem basketbal v Evropě ubíral plošně. "Neřekl bych, že je to nyní už běžné třeba v Eurolize, ale v každém případě je v Evropě spousta týmů, které takhle hrát mohou."

Ani ze své role top skórera týmu nedělá velkou vědu. Chce prý jen co nejvíc pomáhat mužstvu a být maximálně agresivní, což se mu zjevně hodně daří.

Nicméně i přes svůj velký přínos by se nejspíš neoznačil za vokálního lídra týmu. V CSKA to totiž funguje jinak – bez zřejmého "alfa samce".

"Každý tu může něco říct, když si myslí, že má co. Tohle je na CSKA dobré, nemáme tu žádného zlého muže a každý hlavně ví, co má na hřišti dělat, aby byl ještě lepší. Přesto asi nejvíc mluví Miloš a pak ještě Andrej Vorontsevič. A pokud mám pocit, že je to potřeba, můžu se ozvat i já," říká De Colo, který se do CSKA přihnal loni v létě z NBA, a údajně měl podepsat dvouletý kontrakt na 3 miliony eur.

To však neznamená, že by NBA navždy zavrhl, byť tam po dvě sezony převážně paběrkoval v San Antoniu a Torontu.

"Kdybych se ale jednou vrátil, nešel bych tam jen proto, abych tam byl. To bych radši zůstal v Evropě, kde je mi dobře. Určitě bych chtěl vědět předem, s jakou rolí se tam pro mě počítá. To je ale běžné i v Evropě. I tady musíte přesně vědět, co pro tým budete dělat…"