Zrovna jsme se o tom bavili

PO ITÁLII S PAVLEM PUMPRLOU A JAROMÍREM BOHAČÍKEM Do konce útoku zbývalo při výhozu zpod koše jen pár vteřin. I tak to ale bylo dost na dvě výměny míče, který se nejdřív dostal na Jana Veselého. Čas na útok už však neúprosně padal a Tomáš Satoranský si tak rychle křikl na trojce „Hanys“, míč od parťáka obdržel a na poslední chvíli stihl vystřelit. Ozval se klakson útoku a s ním propadla košem i trojka na 83-76, jež půl minuty do konce vyznačila definitivní skon italských nadějí a naopak historickou výhru Čechů.

Playmaker lvů tu zároveň korunoval svůj famózní výkon se 14 body a 10 asistencemi za 31 minut. Bonus k němu přidal při čarodějném zakončení ve druhé půli, kdy se během letu pod košem vyhnul bloku Datomeho a ještě stihl zprava přesně o desku zacílit. I oproti hře na evropském šampionátu, kdy dosud naposledy nastoupil v zápase evropského charakteru, šel ještě nahoru. Když chtěl, většinou snadno obešel svého obránce, jeho přihrávky nacházely adresáty ze situací, kde by to mnozí ani nečekali, létaly přes celé hřiště sem a tam a třeba při výhozech z autu je posílal za zády nic netušících obránců do pozic ještě předtím, než si pro ně doběhl přijímající spoluhráč. Jeho vize celé útočné poloviny kurtu se ještě zlepšila a Satoranský tak byl velkou součástí 20bodového českého trháku v přípravě proti Italům už po 15 minutách hry.

Česi hned v úvodu několikrát soupeře zaskočili rychlým přechodem nebo až do koše vedoucí kombinací, za 5 minut vedli 15-4, a i když pak základ (Satoranský, Hruban, Bohačík, Kříž, Veselý) prostřídavali další, náskok neklesal. K jeho obřímu nárůstu pomohly i trojky a za stavu 39-19 italská lavička vypadala dost zaskočeně.
 
Nebýt několika nepozorností po daném koši nebo na obranném doskoku, zůstal by i poločasový náskok vyšší než 48-40. I po změně stran ale Češi většinou kontrolovali hru, vedli až o 19 bodů a teprve vzepětí a trojky syna kouče Italů Sachettiho přivodily menší závěrečné drama, když soupeřům při zakončeních zpod koše opakovaně procházely ruční odstavovací manévry.



Vyniklo mimo jiné i to, že české sestavy byly místy vyšší, což ilustroval i konečný počet doskoků (37-25). Lvi však také více ztráceli (19-12) a měli tak o 13 střel méně. Díky vysoké úspěšnosti z pole (dvojky 66,7, trojky 18/7) a záplavě trestných hodů (28/22) ale nastřádali 87 bodů, což proti 80 italským stačilo.

Vedle Satoranského byli nejvíc vidět Hruban (15, trojky 6/3) a Veselý, který i po dvouleté pauze zapadl do reprezentačního soukolí bez nejmenších problémů a docela nenápadně se stal nejlepším střelcem s 19 body, zejména díky trestné bilanci 10/9. Za 31 minut přidal i 8 doskoků.

Před sobotním finále (20:00, vysílá web ČT) proti hráči NBA prošpikovanému Turecku (Ilyasova, Osman, Korkmaz) visí malý otazník nad Blakem Schilbem, který měl po „hitu“ od Melliho ve cloně pochroumané rameno.

A nyní si už v ohlasech kapitána Pavla Pumprly a nejplusovějšího lva Jaromíra Bohačíka (+21 za 23 minut) projděte zápas i ve větších detailech.

JAROMÍR BOHAČÍK o tom, co ho napadlo za vedení o 20
„Zrovna dneska jsme se před utkáním bavili s Lukášem Palyzou a on s vtipem nadhodil, že to skončí o 20. A když to tam v první půlce padlo, jen se na mě usmál. A já na něj, že ještě zbývá nějaký čas.“ (usmívá se)

O tom, zda český základ jasně přehrával ten italský
„Mám pocit, že jsme docela dost střídali a základ - nezáklad jsme po většinu zápasu hráli docela pěkně. Pak jsme tam měli hluché místo, kde jsme ztratili větší náskok, ale kluci to potom vzali na sebe a udělali ty správné akce.“  

O tom, jestli Tomáš Satoranský čněl i nad soupeři o nejméně patro
„Všichni víme, že je to velký hráč, takže klidně to tak mohlo být.“

 O Satoranského přihrávkách vysílaných na místo určení ještě dřív, než se na něj dostane adresát
„On je především rozehrávač, ty přihrávky má a někdy překvapí i samotné spoluhráče, proto je třeba na to být dost připraven.“ (směje se)

O důvodech návratu Italů z minus 20 bodů
„My většinou máme problém, pokud s námi není Honza Veselý nebo Ondra Balvín, na obranném doskoku a v první půlce to bylo stejné. Italové navíc, tuším, začali víc přebírat clony, náš útok se stával statičtějším a tam nás možná trochu přibrzdili.“

O tom, jak se dařilo plnit pokyn, aby v útoku nebyli přehnaně hledáni Veselý se Satoranským
„Trenéři na to dbají a při tréninku nám to několikrát připomínali. Myslím, že v zápase to nebylo tak hrozné a že se toho vyvarujeme i v dalších utkáních. Přece jen balon má každý rád.“ (usmívá se)

O bránění elitního forwarda Fenerbahce Datomeho
„Je to velice chytrý hráč a všichni víme, že má rád hru v dolním postavení. Tam jsem si na něj nevěřil, ale pořád je příjemnější ho bránit tam než někde jinde. A v každém případě je to zážitek zahrát si proti hráčům, které běžně vídáte (jen) v televizi.“   

O tom, jestli by do finále radši Turky, nebo domácí Němce
„Je mi to jedno, ale radši asi Němce.“

PAVEL PUMPRLA o tom, co ho napadlo za vedení o dvacet
„Ani jsem se nemusel štípat, já věřím v sílu našeho týmu. A jestli v až takovou? Řekl bych, že snad jo. Samozřejmě jsme čekali, že Italové ještě přijdou s nějakým nástupem. Trochu jsem věřil, že si to zvládneme pohlídat o něco líp, ale dali nám nějaké těžké trojky, nebo je dali hráči, u kterých jsme to tolik nečekali, protože na přípravné zápasy se nedělá tak důkladný skauting jako na ty ostré. Celkově se mi líbilo, že jsme měli minimum výpadků, anebo nebyly dlouhé, hra v útoku byla plynulá a nijak jsme si v něm nepřekáželi, což bych možná v prvním zápase i čekal.“

O tom jak porovnat porážku Rusů doma o 20 s Izraelem a české vítězství nad Italy na neutrální půdě
„Tohle raději neporovnávat. Je to příprava a takový typ hráčů, když je potká podobný výsledek, se příště dokáže spíš vyhecovat. Ostrý zápas je prostě něco jiného než přípravný. Je tam spousta faktorů, které mohou hrát roli, takže je především potřeba se soustředit na sebe, neřešit, jak hráli ti druzí, dobře si je naskautovat a využít i některých znalostí z utkání, která se soupeřům nepodaří.“

O tom, jestli český základ nad tím soupeřovým čněl
„Taky to na mě tak působilo, ale když se podívám zpětně na italskou sestavu, bez těch dvou hvězd z NBA (Gallinariho, Belinelliho) není nějak přesvědčivá. Neříkám, že bychom byli totálně zklamaní, pokud bychom prohráli, protože tým mají silný a disponují mnoha hráči z Euroligy a italské ligy, ale minimálně bych čekal vyrovnaný zápas a jsem rád, že jsme ukázali sílu hned na začátku.   

O tom, jak se dařilo plnit pokyn, aby v útoku nebyli přehnaně hledáni Veselý se Satoranským
„Myslím, že toho bylo minimálně. Ne že by oba dva hráli málo s balonem, ale spíš šlo o rozdělení míčů a akcí, na koho se hrály, a to bylo v pořádku. Přechod z toho, co jsme hráli v minulých kvalifikačních oknech, do tohoto okna byl plynulý a je vidět, že všichni jsou na sebe zvyklí, i když už je to nějaká doba, co se v této sestavě hrálo naposledy. Jistě v těch těžkých chvílích jsme na hru přes oba naše lídry trochu spoléhali, ale nebylo to nějak na sílu a určitě nehráli celý zápas jen oni. Věřím, že v tomhle duchu zvládneme pokračovat.“

O tom, jak dobře se vrátila dřívější souhra jen po několika společných trénincích
„Já ani nečekal, že bychom si měli ve hře nějak moc překážet. Ač v různých sestavách, jsme spolu zvyklí hrát už dlouho a tohle bude v dalších zápasech jen lepší.“

O pracovních postupech Italů, kteří si zejména ve 4. čtvrtině před přijetím míče pod košem nebo i při hře zády pravidelně a důrazně rukou odhazovali české obránce, což jim procházelo
„Bavili jsme se o tom po zápase, že to je dost netradiční, protože tohle si rozhodčí obvykle od začátku podchytí. Těch odstrčení ramenem před střelou a už i čistých loktů směrem na hlavu tam bylo hodně, navíc docela zjevných, takže mě překvapilo, jak to rozhodčí nastavili. Italové se tomu přizpůsobili líp, dokázali to využít a měli na to typy hráčů. A bylo jen dobře, že jsme i přesto dokázali udržet náskok.“  

O přednostech české obrany
„No, na první dobrou si uvědomuju spíš ty horší věci, ale neměli jsme tam extra velké přešlapy. Ještě někdy vázla komunikace, ale dokázali jsme si i dobře pomáhat a bylo tam několik skvělých obran, kdy to někdo z Italů napíchl, my si pomohli a oni si museli míč ještě šestkrát poslat dokola. Zvládali jsme to pak i dorotovávat a tohle hodně záleží na sestavě, která je právě na hřišti. Někdo je na to zvyklejší, někdo se potřebuje víc sehrát. V době, kdy se to dařilo, bylo znát, že to ti hráči mají zažité. Tím nechci nikoho shazovat, je to prostě o tom, kdo je na sebe v obraně víc zvyklý.“