Úžas japonské repre na českém pokoji

PŘED PRAGUE MASTERS S ONDŘEJI DYGRÝNEM A ŠIŠKOU Humpolecká parta má trochu smůlu, že názvy týmů mají na světových turnajích regulemi omezený počet písmen. A druhá část jejich značky tak v zahraničí zůstává zřejmě jen zvláštním jménem, zahaleným oparem tajemna. Když se však onen Bernard zhmotní způsobem, jakým se to stalo při nedávném výjezdu na challenger do chorvatského Lipiku, nemůže mít majitel výstředního pivovaru ze svých chráněnců větší radost. A japonská reprezentace 3x3 po přímém střetu s českým „svérázem národního rybolovu“ bude mít ještě dlouho o čem vyprávět. Vraťme se proto nyní o několik týdnů zpět, do útrob nejmenovaného ubytovacího zařízení na chorvatském území…   

„Byla to naše „jediná možnost“, jak propagovat produkci našeho podporovatele. Do Lipiku jsme si dovezli autem i sud s chlazením, na pokoji jsme to narazili a roztáčeli pivo i ostatním týmům. Když ale přišli kluci z japonského nároďáku, a zmerčili naši „beer machine“, ze které přímo na pokoji točíme pivo, tak nechápali, že to je vůbec možné, aby si někdo tohle tahal na turnaj s sebou,“ bavil se nad údivem asijských soupeřů Ondřej Dygrýn, vedoucí nyní již předního světového týmu „Humpolec Bernard“.

Tohle však byla spíš jen ojedinělá zábavná „historka z natáčení“ v letošní sezoně 3x3, kterou zatím tým z Vysočiny může označit za parádní. Byť v ní přes řadu skvělých výsledků nechybí i jeden proklatě smolný a nešťastný moment. A po čtvrtfinálové porážce od jednoho ze dvou nejlepších celků současnosti na World Tour v japonské Utsunomiy z vedení 20-16 54 vteřin do konce byste možná použili i nějaký ten hrubší výraz. Leč veleobtížná dvojka soupeře ze srbského Limanu 11 vteřin před koncem rozhodla minulý víkend o tom, že Humpoleckým i tentokrát zůstal postup do semifinále turnaje World Tour odepřen. A Ondřeje Dygrýna to hnětlo ještě několik dní poté.  



„Mrzí to. Prohráli jsme zápas, který se prohrát nedal, ale ovlivnil to fakt, že takových turnajů a takhle vypjatých zápasů, kde se jde na krev, máme za sebou ještě málo. Bylo taky znát, že už nikdo z nás, ani ze soupeřů nemohl, každý tam nechal maximum. My letos měli v koncovkách třikrát čtyřikrát štěstí, ze 17-20 jsme třeba za třicet vteřin spláchli Rigu a vybojovali World Tour v Praze. Teď se to otočilo proti nám a nebylo to příjemné. Divili jsme se, jak se to dalo prohrát. Vedli jsme celý zápas a prohráli až košem 11 vteřin před koncem.“

Lídr týmu věřil, že při zdolání Limanu coby největší překážky by cesta za triumfem v turnaji byla bývala otevřená. „To určitě platí. Jeli jsme tam s tím, že nejtěžší soupeř bude Liman, ale trochu jsme podecenili situaci ve skupině, když jsme blbě prohráli 15-17 se Zemunem. V prvním zápase s Melbourne jako mistrem Asie, u něhož bylo znát, že ti kluci přešli z pětkového basketu, jsme byli o třídu až dvě lepší a pak jsme si mysleli, že se Zemunem to půjde samo. Do toho začalo foukat, a když jsme vystřelili, a vítr se dostal pod střechu, míč to odfouklo pryč. My se tak neopřeli o naše dvojky, na které jsme zvyklí, a Zemun nás porazil takticky, v podstatě nás umlátili. My zápas špatně začali, pak jsme se sice zlepšili, ale už bylo pozdě. Porazit Zemun, šli jsme nejspíš na Japonce a Liman bychom mohli mít až ve finále.“         

Humpolečtí si nicméně i přes bolestnou porážku svůj první výjezd do země vycházejícího slunce užili. „Je tam prostředí vyznačující se extrémní čistotou. Po organizační stránce vše fungovalo, jak mělo, navíc tím, že jde o nový olympijský sport, to fanoušci hodně vyhledávali. Měli jsme tam i předváděcí akci s dětmi, kterým jsme ukazovali různé herní činnosti, povídali jsme jim o basketu a ony byly vděčné za cokoli. S hráči se pořád někdo fotil, podepisovali jsme se na trička a pořadatelé nabízeli i hromady suvenýrů,“ poklonil se Japonsku Dygrýn.
 

„Už od příletu do země a pak i po cestě autobusem do Utsunomie byly všude vidět plakáty na turnaj. Propagaci měli zmáknutou na jedničku a přilákalo to spoustu lidí,“ dodal Ondřej Šiška.

Další šancí „Bernardů“ na světové vavříny bude o nastávajícím víkendu třetí (nově má seriál už 9 zastávek) podnik letošní World Tour, jehož žhavé boje se rozhoří úderem sobotní půl druhé na pražském Hradčanském náměstí, tedy v nových kulisách této nevšední show. Půjde už o šesté vydání Prague Masters, jež je každoročně největší akcí basketbalu 3x3 na českém území. Mezi dvanácti světovými top týmy u toho budou už jistě tři české celky v základní fázi a reprezentační skvadra do 23 let vyztužená o Jana Tomance navíc míří do kvalifikace. V té to však bude mít proti Antverpám a nejlepšímu celku světa Novi Sad Al Wahda ukrutně těžké.

Kvalifikace začíná v sobotu v 13:30 a český tým pod názvem Praha jde do akce ve 14:00 proti Antverpám, aby hned vzápětí vyzval Novi Sad.

Vítěz tříčlenné kvalifikace pak zapadne do skupiny D k nasazené pětce Bělehradu a šestce, kterou představuje nejlepší český tým Humpolec. Ten stále vyhlíží svůj první postup do semifinále na World Tour, a i když letošní famózní výsledky ho předurčují k historickému milníku možná už právě v Praze, Ondřej Dygrýn se role spolufavorita celého podniku zhostit nechce.  

„Tak daleko ještě nejsme. Pořád se pohybujeme kolem pátého až sedmého místa, „mlátíme se“ se se soupeři ze středu startovního pole a ještě nebýváme v nějaké růžové pozici. Třeba teď v Praze jdeme v základní fázi na Bělehrad a pravděpodobně na Novi Sad, takže nás nejspíš čeká „skupina smrti“,“ tuší.

Spoluhráč Ondřej Šiška předpokládané složení skupiny rovněž považuje za těžké, tak ostrý slovník jako kolega ale volit nechce. Byť i on použil poměrně třaskavá slova. „Chceme zkusit jít na vítězství v turnaji. Máme zatím povedenou sezonu, World Tour v Japonsku byla minulý víkend první akcí, kdy jsme se letos v tomhle složení nedostali do finále, takže nevidím důvod, proč si nevěřit na vítězství. Bělehrad a Novi Sad už jsme letos porazili a můžeme si věřit, zvlášť když se hraje tady v Česku,“ míří vysoko první rozehrávač BK ARMEX Děčín v NBL, který má na YouTubu FIBA už i vlastní „mixtape“.
 

Po letošním velkém výkonnostním skoku se s Humpolcem na nejvyšší příčky už jednoduše musí počítat. A i Šiška uznává, že to je řádná změna ve světových pořádcích.

„Ve srovnání s loňskem, kdy jsme pořád byli nováčky, to tak je. Nasbírali jsme ale cenné zkušenosti a určitě na to máme. Bohužel v Japonsku nám větší úspěch utekl mezi prsty, tak doufám, že teď se nám ten postup do semifinále konečně vydaří a pak už je to i hodně o štěstí. Když jsem viděl, jak Liman, který nás v Japonsku porazil v posledních vteřinách čtvrtfinále, hrál s ostatními soupeři, tak my jsme mu zatopili rozhodně nejvíc. Svou kvalitu máme a už jsme o tom přesvědčili sebe i své okolí. Tak snad v Praze klapne i to finále.“   

Celý program pražského super turnaje můžete sledovat na YouTube kanálu FIBA, vstup na akci je zdarma. K její blyštivosti přispívá i fakt, že letos FIBA opět zvýšila prize money, které na celou sérii dosáhly už rovný milion dolarů! A na rozdíl od minulých let, kdy se z „chechtáků“ na každém turnaji radovali jen oba finalisté, obdrží nově odměny nejlepší čtyři celky - vítěz bere 30 tisíc dolarů (660 tisíc korun), druhý tým 20 tisíc (440 tisíc korun), třetí 12 (264 tisíc korun) a ještě čtvrtý si přijde na 8 tisíc (176 tisíc korun). Celkem je tak v banku 70 tisíc dolarů, tedy víc než milion a půl ve zdejší měně.

Dygrýn, jejž v týmu vedle Šišky doplňují ještě Roman Zachrla a Vladimír Sismilich, i přes tušenou náročnost skupiny touží po jejím ovládnutí. A to z dobrého důvodu: „Aby se nám tak jako v Japonsku nestalo, že půjdeme do čtvrtfinále na srbský Liman. Ono ale není moc dobré příliš spekulovat, na koho nejlíp jít, a my tak budeme hlavně chtít vyhrát každý zápas.“

I když Dygrýn spíš počítá s účastí Noviho Sadu (na dosavadních turnajích si nevybojoval přímou účast v Praze, ale vítězstvím na menším podniku v Maďarsku si zajistil alespoň kvalifikaci) ve skupině, české mladíky v kvalifikaci rozhodně neodepisuje. „Ačkoli je Novi Sad favoritem, nemá to jisté a já bych byl rád, kdyby ho naši kluci překvapili, protože nehrají vůbec špatně.“

I při postupu Sadu by viděl Dygrýn výhodu v tom, že pro soupeře by vzájemný sobotní souboj s Humpolcem byl už čtvrtým utkáním dne, což je na této úrovni nevídaný fyzický zápřah. „My bychom hráli teprve druhý zápas a byli bychom na tom líp fyzicky. Letos už jsme Sad jednou porazili, Bělehrad s ním taky hrává vyrovnaně a neměli by to s postupem ze skupiny lehké. Sadu teď ale šlape na paty Liman a oni budou dělat všechno pro to, aby se udrželi na čele žebříčku.“  
 

Při průniku Noviho Sadu do skupiny by v Praze z absolutní světové špičky chyběly jen Zemun a Riga. „Té jsme postup do Prahy sebrali my, když jsme ji porazili na challengeru v Moskvě. Momentálně je série World Tour hodně otevřená a do jejích turnajů se dá kvalifikovat prakticky odkudkoli,“ upozorňuje Ondřej Dygrýn. 

Když už nyní tvoří tuzemci čtvrtinu startovního pole, skoro se nabízí, že by Prague Masters konečně mohl mít i české vítěze. Vedle Humpolce budou před Pražským hradem účinkovat ve své premiéře na Tour i vicemistři Central European Tour, brněnští Mach1nes (Michal Semerád, Radek Šír, Filip a Michal Šmídové, ve skupině s Amsterdamem a Gdaňskem), a reprezentační výběr hrající pod názvem Mariánské Lázně (Jiří Dedek, Martin Novák, Marek Sehnal, Vojtěch Rudický, ve skupině se slovinským Piranem a srbskou Raljou).   
   
„Určitě to nebude jen na nás, i další české týmy se do Prahy nedostaly jen tak, na finále Central European Tour předvedly kvalitní zápasy proti týmům z Polska nebo Srbska, kdy třeba Ralja teď byla druhá asi na dvou challengerech a už hrála i na World Tour. Pro kluky je tohle velká příležitost. Třeba pro Mach1nes to bude první Masters, ale pokud se jim s Gdaňskem podaří zastavit trojkaře Hickse, který je schopný si vzít i 15 pokusů za utkání a proměňovat bláznivé střely, tak je porazí. A Amsterdam teď sice byl druhý na World Tour v Japonsku, ale nikde není psáno, že ho nemůžou porazit taky,“ predikuje Dygrýn šance tréninkovým sparingpartnerům z Brna.



Humpolec se loni vůbec poprvé podíval i na finálový turnaj World Tour do Pekingu, kde smolně nepostoupil do čtvrtfinále. Letos by si chtěl podnik pro smetánku 3x3 rozhodně zopakovat.  

„Loni jsme se tam dostali na základě bodů ze dvou turnajů Tour a z osmého místa žebříčku, přičemž jsme kvůli pracovním povinnostem kluků a dalším absencím měli velké problémy se sestavou. Letos už jsme si dali jako cíl účast na aspoň čtyřech turnajích World Tour, které se nám už podařilo si zajistit. Další cíl je uspět v Praze a zúčastnit se finále v Pekingu,“ plánuje Dygrýn, podle nějž je ve hře ještě průnik dokonce na pátý podnik Tour.

„Přihlásili jsme se na challenger do Kanady a čekáme, jestli dostaneme pozvánku. Díky tomu, co jsme teď předvedli v Japonsku, o nás světová federace FIBA ví, chodili za námi s pochvalami a prý když budeme potřebovat, tak nám s čímkoli pomůžou. Máme už v 3x3 dobrou pozici a doufám, že i ta dílčí dosavadní smůla se jednou otočí ve štěstí.“
 

Pro přetočení smůly ve štěstí udělal „pivovarnický tým“ před letošní sezonou opravdu hodně. Výrazně se zprofesionalizoval a v sezoně se nejméně jednou až dvakrát týdně schází v Brně k pravidelným tréninkům.  

„Hlavní teď je, že šetříme čas. Z Humpolce dojíždím za kluky do Brna jen já, plus Ondra Šiška se přesouvá z Přerova. Je znát, že už o sobě víme, s Romanem Zachrlou hrajeme s přestávkami už pět let, řekneme si, co jeden od druhé čekáme a nečekáme, a jinak než neustálým opakováním se to nenaučí. Ty tréninky zároveň pomáhají klukům z Mach1nes. Teď se jim podařilo postoupit na World Tour do Prahy z druhého místa v Central European Tour. Je opravdu znát, když jsou všichni z jednoho města a sednou si i mimo hřiště. Třeba v týmu Mariánských Lázní jsou tři kluci z Olomouce a Vojta Rudický poslední rok hrál v Nizozemí, takže se tolik navzájem neznají,“ srovnává Dygrýn.

Pominout samozřejmě nejde ani zbrusu nové kulisy letošních Prague Masters. „Tuhle změnu nedokážu posoudit, protože jsem na Hradčanském náměstí byl za život jen párkrát. „Václavák“ měl svoje specifika, vždycky tam bylo hrozné vedro, což nevím, zda bude platit i o Hradčanech. Po stránce návštěvnosti to bude podobné, i kolem Hradu bývá velká cirkulace turistů. Vím, že má být velké teplo, vliv může mít i vítr a taky záleží, jak se podaří postavit kurt,“ předbíhá Dygrýn.

Jeho tým teď musel během pár dnů přenastavit tělesné schránky z pobytu ve 12 tisíc kilometrů vzdáleném Japonsku. Rozehrávač Šiška to však nevidí jako problém. „Počasí v Japonsku se od toho našeho ani moc nelišilo. V Česku teď panovala velká vedra, v Utsunomiy to ale tak hrozné nebylo. Sobotní program se dokonce musel předehrávat kvůli odpolednímu tajfunu. Hodně pak foukalo a pršelo, takže v Česku bylo i větší vedro než v Japonsku. Jinak já zvládám posuny času dobře, maximálně se den dva hůř vyspím a jsem trochu unavený, ale jinak je to v pohodě,“ odmítá si stěžovat chlapík, který je teď celkem v kurzu.

Na japonské World Tour pronikl se svým mocným dunkem proti Melbourne na druhou příčku TOP 5 akcí celého turnaje. A nádavkem se jeho jméno objevilo i v textu nové hymny World Tour z dílny FIBA.
 

„Nějaká sdílení ta smeč na sociálních sítích měla, divákům se to nejspíš líbilo. V 3x3 je určitě těžší se dostat ke smeči než v pětkovém basketu, protože ta náročnost hry je tu větší. Při rozběhu taky nejde nabrat takovou rychlost, protože se hraje ani ne na půlce hřiště. A když už někdo zasmečuje, převážně jde o hráče většího vzrůstu.“

V případě účinkování ve videoklipu, kam byly nastříhány jeho akce, už byl i dost překvapen. Rozhodně se ale nezlobil. „Je to docela povedená skladba a i ten klip se k tomu hodí. Už mi pár lidí psalo a ptalo se, jestli jsem to viděl,“ usmívá se.

Pro rozehrávače Děčína bude nadcházející pražský podnik letošní derniérou na kurtech 3x3, neboť vzápětí nastupuje do přípravy ve svém ligovém týmu. Stejně jako loni by tak pro něj bylo mimo hru případné finále World Tour v Pekingu. „Je to až na konci října a já i klub cítíme, že by to nebylo pro náš celek dobře. Klukům z humpoleckého týmu jsem to říkal předem, že budu moct maximálně do začátku srpna. Jsem profesionální hráč basketu 5 na 5, a i když i 3x3 beru vážně, je to spíš zpestření léta a k udržení formy. Pětkový basket pro mě zůstává prioritou.“

Co kdyby se ale za rok naskytla šance na boj o olympiádu v Tokiu 2020, ani to by playmakera nezviklalo?

„Kvalifikace bude nejspíš příští rok, a kdyby byla olympiáda ve hře, asi bych o to už usiloval víc. Olympiáda bude na přelomu července a srpna, a pokud by to nezasahovalo do přípravy na ligu, asi by se o tom mělo přemýšlet. Hodně by ale záleželo i na klubu,“ nechává si otevřená olympijská vrátka Ondřej Šiška…

Zbývá ještě dodat, že dění na Hradčanském náměstí v hlavním městě se rozproudí už v pátek ve 12:30 česko-slovenským ženským repre derby rovněž v 3x3. A půjde o malou revoluci z české dílny. ČBF totiž připravila jakýsi zárodek možné ženské World Tour, jíž bude v pátek a také v sobotu dopoledne našlapaný turnaj s osmi národními týmy včetně italských mistryň světa a dvou českých sestav. V té první budou Ovsíková, Bartáková, Stehlíková a Kamila Hošková, ve druhé pak Vorlová, Motyčáková a Effangová.

Budete u toho i vy?