Útok na Tokio začneme chystat už za rok

VELKÉ INTERVIEW S MICHAELOU UHROVOU O 3X3 Pro český ženský basketbal 3x3 to byla v červnu a na začátku července neuvěřitelná smršť. Během pouhých tří týdnů se odehrálo mistrovství světa, kvalifikace ME i samotný evropský šampionát, MS U18 a do toho všeho vyvrcholila domácí Chance 3x3 Tour. Že během této kanonády v Česku proběhlo i pětkové ME žen? Inu, prostě se to tak semlelo. A když už vše důležité odeznělo, přišel čas i na hodnocení, které provedla hrající šéfka ženských repre složek Michaela Uhrová.

Míšo, začněme u mistrovství světa - bylo zklamáním vypadnout v roli obhájkyň trofeje už ve čtvrtfinále?
Nemyslím, že to bylo nějaké velké zklamání. I když jsme byly obhájkyně, nepřál nám los a narazily jsme na velmi silný tým. A opravdu klobouk dolů před (pozdějšími vítězkami turnaje) Ruskami, jakým stylem hrají. Byly mnohem lepší a svou třídu potvrdily i v kvalifikaci ME a také na samotném evropském šampionátu, který rovněž vyhrály.

Co na MS přinesla výměna Sáry Krumpholcové za Kristýnu Minarovičovou, což byla oproti loňské sestavě jediná změna?
Tohle jsem plánovala už delší dobu, jelikož „Týna“ do týmu velmi oprávněně patří a doufám, že tam bude i v dalších letech. Aspoň já bych to chtěla. Je to jedna z nejlepších hráček 1 na 1 a střelkyň zpoza oblouku. Je i mladá a dalo by se u ní dívat i směrem k olympijským hrám. V danou chvíli byla pro tým velkým posílením. Pokud jde o Sáru, loni se nám s ní zadařilo, ona byla velmi dobře rozehraná z mládežnické kategorie, byla na tom velmi dobře z hlediska sebevědomí a do žen se zapojila k mému překvapení velmi dobře. Její letošní výkony v ženské kategorii už odpovídaly spíš jejímu věku, kdy se nedokázala vyrovnat s tvrdostí hry. A nebyla rozehraná, protože po sezoně se kvůli studijním povinnostem basketbalu tolik nemohla věnovat. Výkony šly dolů a na její hře to bylo znát. Nicméně pro kvalifikaci a ME jsem s ní počítala, a počítám s ní i do budoucna, jen ta příprava bude muset být trochu jiná.   



Pozměnily jste oproti loňsku v něčem svou hru?
Loni i letos byla naše hra založená na střelbě dvojek zpoza oblouku, protože to je naše přednost - díky vysoké úspěšnosti prakticky všech čtyř hráček. Chtěla jsem ale agresivněji bránit, protože 3x3 se tímhle směrem vyvíjí – nenechat nikoho hrát. To je ale podmíněné i fyzickou přípravou, která letos ještě neproběhla podle mých představ. Už proto, že teď půjde o olympijský sport, příští rok už budeme mít klasickou přípravu se vším všudy – s kondicí i herní částí, aby ta fyzická stránka nebyla jen na hráčkách individuálně. 

Na kvalifikaci ME, kde vás kvůli studijním povinnostem nahradila Sára, proběhlo vše podle předpokladů?
Já bych řekla, že úspěch je už to se na Evropu mezi těch 12 týmů dostat, protože v kvalifikační skupině nikdy nevíte, koho tam můžete dostat. Může být velmi silná a jde o to, jak to bude podle světového žebříčku nalosované.  Na kvalifikaci týmy neřeší umístění na turnaji, ale jde čistě jen o to se probojovat na závěrečný turnaj.

Pro ME jste se sestavou už nechtěla míchat?
Už jsem ji ponechala, protože tam při letošním systému vrcholných soutěží, který byl úplně jiný než v minulých letech, nebyl na nic prostor. MS, kvalifikace ME a po týdnu už ME proběhly v podstatě během čtrnácti dnů, a ještě se do toho přidalo MS U18. Spoléhala jsem tak hlavně na to, že holky už na sebe budou zvyklé a sehrané.  

Na ME bylo vše pryč už po dvou zápasech ve skupině, kdy po těsné prohře se Srbkami následovala i jasná porážka od Italek. Byl to po všech předešlých úspěších až šok, anebo šlo spíš o důsledek náročného programu?
Důsledek programu určitě ne, spíš důsledek těžkého losu. Jak nám přál na MS U18, tak tady nám opravdu nepřál. A kdybychom se dostaly ze skupiny, tak bychom křížem šly na momentálně dva nejsilnější týmy Evropy, což jsou Rusky a Španělky. Přesto pro mě byl zklamáním zápas se Srbskem, kde jsme vyhrát mohly a měly.



Na pohled se zdálo, že tým sráželo hodně ztrát, nejpevnější nebyla obrana 1 na 1 a třeba Italky díky výšce nedávaly vašemu celku mnoho doskoků.
Nemyslím, že výšková převaha hraje v trojkovém basketbalu takovou roli, což dokázaly i Maďarky, které hrály krásný basket i s malým týmem, a skončily druhé na mistrovství světa. Je to hlavně o aktivitě. Náš tým nebyl tak aktivní, a když nenapadáme hráčku od začátku proti driblingu, má hru 1 na 1 mnohem lehčí. A to je zase o té důkladné přípravě před turnaji.  

Zvedla se oproti loňsku konkurence?
Od té doby, co je 3x3 olympijský sport, tak určitě. Skoro každý tým speciálně připravuje své hráčky na 3x3, jak jsem se teď dozvěděla od některých menších států, které nejsou tak úspěšné v pětkovém basketbalu. Třeba Švýcarky, které teď velmi překvapily silným týmem, mají v 3x3 čtyři vůbec nejlepší basketbalistky v zemi. Nevybírají tedy specialistky pro 3x3, ale berou to úplně nejlepší, co mají. Stejně tak Rakušanky a další země, které nejsou tak úspěšné v pětkové hře. Časem tak nebude žádná ostuda, když prohrajeme třeba s Rakouskem. Najít 4 velmi dobré basketbalistky v zemi je mnohem snazší, než jich najít 12. Takové týmy bude těžké porážet a půjde o to se na 3x3 ještě víc specializovat. A vše bude začínat fyzickou přípravou, to může každá hráčka potvrdit. Je to 10 minut čistého času sprintování a hrát tak, že na útočícího soupeře budeme jen koukat, se nedá. Je nutné agresivně bránit, nikdy nestát a být neustále v pohybu, což se nám teď nedařilo.

Jasně nejpozitivnějším letošním momentem bylo stříbro děvčat na MS U18, kde jich několik bylo věkově ještě mladších. Bylo to překvapení, nebo jste s úspěchem počítala?
Už jsem to říkala bezprostředně po MS, že když jsme odjížděly, tak jsem při vědomí velmi příznivého losu a síly týmu řekla, že věřím v medaili. Dokázaly jsme ale porazit i několik velmi silných soupeřů. A pokud jde o ten věk, i ostatní týmy jezdí s mladšími hráčkami, tak to bych nepřeceňovala. I Američanky měly dvě hráčky ročníku 2000. My jsme možná vychylovaly teprve 16letou Aničkou Roseckou. Já jsem chtěla holky připravit na příští rok, kdy pro mě bude mnohem lehčí s nimi dál pracovat.



Během pár týdnů jste musely zvládnout dvě MS, kvalifikaci ME a samotné ME, to je až bláznivě nabitý program. Jak vám byl ze strany mezinárodní federace vysvětlen?
Na nic není prostor. Po skončení ME se hned rozběhla World Tour mužů, která má turnaj co víkend. A protože 3x3 začíná být jako olympijský sport velmi populární, akcí je víc a víc a je složité sladit kalendář. Obávám se, že to tak bude i v dalších letech. Myslím, že už ale neudělají to, aby kvalifikace ME navazovala hned po pár dnech na MS.             

Nasazení MS dospělých 3x3 proti pětkovému ME žen se tedy nedalo vyhnout?
Přesně tak, nic jiného se nedalo dělat. Každý týden už pak následovala nějaká akce a musí u toho být ze strany FIBA stejní organizátoři, nejde, aby to dělal někdo jiný. Mně ten nahuštěný program až tak nevadil, jen příští rok budeme muset mít širší tým, aby hráčky šlo vyměňovat.

MS letos bylo hned po roce po tom předešlém, přitom se začínalo s dvouletou periodicitou. Roční frekvence teď už bude pravidlem?
Ano, teď už bude MS každým rokem. Bude tak i v olympijském roce 2020, protože vítěz postoupí na olympiádu. A to samé léto se odehraje i ME, aspoň podle mých informací.   

Když jste nakousla olympiádu, jak velkou šanci vidíte, že by jedním z 8 celků v Tokiu byl ten český?
Asi se od nás i očekává, že bychom tam měly být, ale osm týmů je dost málo. Respektive je to sedm, protože domácí Japonky mají své místo jisté předem. Další místo připadne vítězi MS a zbylých šest celků se vyrekrutuje z kvalifikačního systému, který se dozvíme 9. srpna na zasedání FIBA. Pokud to bude tak, že každý světadíl bude mít jeden tým, tak ta naděje bude hodně malá. Pokud by to probíhalo systémem celosvětové kvalifikace, šance by určitě stouply. 

Budete teď chtít mít ty nejlepší hráčky už jako specialistky?
Na tohle si budeme muset sednout s vedením ČBF a reprezentačním trenérem. Taky se uvidí, jaké šance bude mít na olympiádu náš pětkový basketbal. Bude se to tedy vyvíjet. Byla bych ráda, kdybych si hráčky mohla vybrat, ale je jisté, že nebudou moct začít s 3x3 až v roce 2020 nebo rok předtím. Příprava by měla odstartovat už příští rok.

A ještě se na skok zastavme i u letošní domácí Chance 3x3 Tour. Jaká byla její ženská část? 
Naši Tour budu vždycky chválit, protože je na vysoké úrovni. Když vidím, jak to funguje v ostatních zemích, tak naše Tour se dá srovnávat kvalitou, zázemím, oficiálními kurty i koši s jakýmkoli vrcholným šampionátem po celé Evropě. Jsem ráda, že Tour vůbec pořádáme. Chce na ni jezdit hodně zahraničních týmů a já doufám, že její skvělou kvalitu si udržíme dlouhodobě. Pomáhá nám to pak být úspěšnými. Nemusíme jezdit ven a naopak zahraniční týmy jezdí hrát k nám.