Tomáš o trápení. Kouč o Kasparovovi

ECHO SEMIFINÁLE O RIO S DUEM SATORANSKÝ – GINZBURG Tomáš Satoranský si tak jako obvykle v reprezentaci sáhl až na fyzické dno. Po 36 minutách s Lotyši a 28 s Japonci si v semifinále olympijské kvalifikace s domácími Srby, kdy se na něm točilo několik obránců, a další čekali jako pojistka pod košem, odkroutil dokonce 37 minut!

„Byl to fyzicky obrovsky náročný zápas. Srbové ukázali, jakou mají sílu a kvalitu. Zahráli bohužel nejlepší utkání na turnaji. My se naopak spíš trápili a nedostali jsme se do ideální herní formy. Já na tom mám taky vinu, protože jsem nehrál ve formě, v jaké bych chtěl. A ať jsme dělali, co jsme mohli, tak soupeř na to měl vždy odpověď,“ přiznal playmaker mířící do NBA.

Podle Satoranského mají Srbové obrovskou rotaci hráčů a každý z nich může v zápase rozhodnout. „U rozehrávače Teodosiče je ta přednost, že i když se trápí první půli, tak má takové sebevědomí, že to ve druhé vezme na sebe a rozhodne. Tam nám utkání uteklo. My je chtěli dostat pod tlak, ale oni ukázali svou mentální sílu a nedovolili nám to,“ vyzdvihl.



Když měl mluvit o svých výkonech a jejich pozadí, nechtěl hledat příčinu slabší formy v únavě. „Na tu se vymlouvat nechci. Možná se projevil ten týdenní výpadek mezi koncem klubové sezony a zapojením do reprezentace. Nedokázal jsem se do toho úplně dostat. Dnes to sice nebylo tak špatné, ale chtěl jsem hrát určitě líp a tým vést. Bohužel se to nepodařilo. Je to škoda, protože jsme měli ohromnou šanci. Srbsko ale prostě bylo lepší.“

I přes zklamání z porážky ústřední dirigent lvů bere účast na turnaji pozitivně. „Povedl se i tak úspěch, máme jisté příští mistrovství Evropy a tam se budeme snažit znovu poskládat co nejkvalitnější tým a opět bojovat o nejvyšší příčky, což by jen potvrdilo vzestup českého basketbalu na evropské scéně.“

Kouč Ronen Ginzburg na tiskové konferenci podotkl, že před zápasem věřil ve vítězství.

„Jirka Welsch před utkáním řekl, že se nemáme čeho bát a měl pravdu. V první půli jsme měli k soupeři přehnaný respekt a moc se nám nedařilo v obraně, ale i tak jsme ztráceli devět bodů, s čímž jsme byli docela spokojení. Říkal jsem v šatně hráčům, že vedení o devět je pro Srby horší, než kdyby prohrávali o čtyři. Mohlo je to ukolébat. Ve druhé půli nám bohužel trochu došly síly. Kluci jako Honza Veselý a Tomáš Satoranský mají za sebou velmi dlouhé sezony a projevilo se to. Věřili jsme, ale po pětadvaceti minutách nás soupeř zlomil.“
 

Kouč podle svých slov ve druhé půli začal zkoušet i různé typy obran, které tým ani neměl natrénované. „Byly to různé druhy osobních obran i zón, ale na Srby nefungovalo nic. Tedy čtyři minuty ano, ale pak se ukázal Teodosič. S ním je to jako hrát šachy s Kasparovem. Vidí, co se proti němu postaví za obranu, okamžitě zareaguje a potrestá vás. Po jeho trojkách byl prakticky konec. Abychom Srby porazili, museli bychom střílet skvěle z dálky a to se nám nedařilo. Pro Česko je skvělý úspěch, že jsme byli dva zápasy od Ria, ale na víc jsme neměli.“

Ronen Ginzburg odpověděl i na otázku, za se dalo oba hlavní pilíře Satoranského s Veselým podpořit víc. „Oni jsou pro tenhle tým klíčoví, ale prakticky s námi netrénovali. Oba přijeli po velmi dlouhé sezoně a hned se zapojili, ale byla na nich vidět velká únava. Veteráni Jirka Welsch a Petr Benda dělali, co mohli, a zaslouží si velkou pochvalu. Musíme ale myslet i na budoucnost.“

Když měl izraelský kormidelník zhodnotit celý turnaj, řekl následující:

„Je to složité. Myslím, že jsme mohli hrát o hodně lépe. Měli jsme ale relativně málo času trénovat v plném složení. Nejsme také jako Srbsko a ani jako Lotyšsko. Naše rotace je úzká, a když chybí v přípravě jeden dva hráči, hned se to výrazně projeví. Před loňským Eurobasketem jsme měli delší přípravu a bylo to vidět. Jinak jsme ale ukázali charakter, i přestože jsme prohráli s Lotyšskem, tak jsme se zvedli a bojovali se Srby až do konce. Věděli jsme, že pokud budeme chtít postoupit do Ria, musíme porazit Srbsko, dali jsme do toho všechno a byli lepší než v minulých zápasech. Pokud bychom chtěli konkurovat Srbsku, jak hrálo dnes, museli bychom ale měsíc trénovat pohromadě.“



Trenér přiznal, že stávající reprezentační parta mu přirostla k srdci.

„Mám tenhle tým moc rád. Jak jste viděli při hymně, že se kluci drželi za ramena, to nebylo nic hraného. Je tu skvělá parta. Proč to říkám? Protože kdyby každý cítil podobnou hrdost vůči národnímu celku, jako hráči, co tu jsou, možná by to dopadlo jinak. Kdyby tu byl Ondra Balvín, možná by to vypadalo jinak. Věřím, že pokud mladí hráči, které máme, budou mít stejný charakter a patriotismus jako ti starší jako Welsch, Bartoň nebo Benda, tak nás čeká skvělá budoucnost.“

„Nelíbí se mi jen, že musíme některé hráče přemlouvat k tomu, aby reprezentovali. Pro hráče by měl být vrchol hrát za národní tým, a pokud to tak někdo nemá, tak sem nepatří. Nerozumím tomu, že musíme některé hráče přemlouvat. V Srbsku nikdo nikoho přemlouvat nemusí. Pokud hráč není pozvaný, tak je velmi smutný. Všichni hráči, co byli s námi na Eurobasketu, si to budou pamatovat do konce života. Sice budou hrát velké zápasy v NBA a v Eurolize, ale zůstane v nich sedmé místo na Evropě.“

Na tiskové konferenci se dostalo i na téma budoucnosti kouče u národního týmu. O té ale Ginzburg zatím nic bližšího neví.

„Musím si sednout s vedením federace a promluvit si. Zhodnotit výsledky a domluvit se, jak budeme pokračovat. Pro mě to byla skvělá zkušenost a uvidíme, jak to bude dál.“

Na otázku, zda by sám chtěl pokračovat, pak odpověděl:

„Pro mě to bylo složité, protože dohromady s Nymburkem jsem odkoučoval prakticky rok v řadě, celkem přes sto zápasů. Nejdřív se musím sejít s vedením federace a promluvit si o tom, co chce, a co chci já. Federace dělá skvělou práci pro hráče i celý národní tým, takže bych jí chtěl poděkovat. Uvidíme dál, jak to všechno dopadne.“














Foto: FIBA, archiv