Splněný sen Renáty a Královka zbraň No.1

S RENÁTOU ALENOU PETROU JULIÍ LENKOU A KAMILOU Na pohled působí tajemně a možná vlastně není divu. Po čtyřech letech strávených na italských a belgických kolbištích zmizela z dosahu tuzemských radarů a pro mnohé se v aktuání reprezentační nominaci objevila jako by odnikud. I když to není tak docela přesné - od léta 28letá dlouhánka Renáta Březinová zařezává u Hradeckých lvic, jako druhá doskakovačka i druhá střelkyně týmu s průměrem 11,5 bodu. A to už vzbudilo zájem i národního kormidelníka Štefana Svitka, který Češky 10. a 14. února povede do domácích kvalifikačních bitev s Belgií a Německem.

„Reprezentace je jedním z mých splněných snů,“ doznala po jednom z prvních tréninků se lvicemi 190 vysoká rodačka z Rychnova nad Kněžnou, která se mezi dospělými dostala do užší národní nominace vůbec poprvé. Jinak ale v dresu se lvíčkem na prsou žádnou novickou není. 

S pěti současnými kolegyněmi z národního týmu už v roce 2009 zažila MS U19, kde byla dokonce nejlepší českou střelkyní. A ještě rok nato byla jednou z opor na B-divizním ME U20. Pak se ale mládežnickému talentu se slibnou budoucností národní barvy na dlouhé roky vzdálily.



V ŽBL zažila svůj nejlepší rok v sezoně 2011/12, kdy za Studánku Pardubice doručovala skoro 14 bodů na zápas. Potom ještě strávila sezonu v pražské Slavii, aby se už v létě 2013 vydala za kopečky.

Většinu z posledních čtyř let strávila v Itálii, kde začínala ve druhé lize a postupně se vypracovala do nejvyšší soutěže. Minulou sezonu si pak rozpůlila na působení u belgického mistra Castors Braine, kde vyzkoušela i Eurocup a v lize zapisovala 8 bodů za 24 minut ve 13 utkáních, a italskou (tehdy ještě prvoligovou) Spezzinu, kde v osmi utkáních sbírala 8 bodů za 29 minut.

V Itálii by bývala ráda zůstala, ale zradilo ji zdraví. Přesněji řečeno - „ostruha“ na patní kosti, která jí nedovoluje plnou každodenní zátěž a omezuje jí pohyb i četnost tréninků. „Řeším to už rok a zkouším všechny možné léčby. Teď je to plazma, která by to mohla zlepšit. Hodně mi v poslední době pomáhá i masér národního týmu Láďa Burian, řešíme to už od listopadu a snad to brzy vyřešíme. Je smůla, že to připadlo zrovna na dobu, když jsem pozvaná do reprezentace, ale snažím se aspoň něco zvládat,“ nehází flintu do žita Březinová.

I přes současné potíže stále věří v další zahraniční angažmá. „Být plně zdravá, tak určitě dál pokračuju venku, protože s tím mám pozitivní zkušenosti. Italská liga je výborná, má vysokou úroveň, a pokud by mě neomezovalo zranění, ráda bych se tam vrátila.“

Právě Itálii si hráčka, jejíž ruce zdobí vytetované nápisy „endless love“ (bezbřehá láska) a „dolce vita“ (sladký život), chválí jako dokonalou destinaci. Pro basketbal i život jako takový. „Je tam výborné počasí, jídlo, lidi se tam chovají super a liga je na vyšší úrovni než u nás, což je taky plus. Itálii jsem si vyloženě zamilovala, ale jinak jsou výborné i francouzská nebo turecká liga a teď jde nahoru taky polská.“ 



Březinová přiznává, že s jejím typem zranění by celou sezonu v zahraničí se všemi z toho plynoucími nároky nezvládla. „Venku se trénuje víckrát a úplně se nehledí na to, jestli vás něco až tolik bolí. Berou vás svým způsobem trochu jako stroj a já potřebovala místo, kde můj stav budou tolerovat a nechají mě i tak hrát. Když mi loni v létě volali pan Volejník s paní Ptáčkovou z Hradce, nejdřív jsem jim řekla, že bych ještě chtěla ven, protože jsem doufala, že se ta noha bude lepšit, nakonec jsem jim ale zavolala zpátky a dohodli jsme se,“ vypráví pivotka, která se tak vrátila do klubu, který dobře zná už z mládežnických dob.

A samozřejmě nepopírá, že právě výkony u Hradeckých lvic jí k současné nominaci pomohly. „Myslím, že to bylo tím, že jsem se po čase v Česku ukázala. Nikdo o mně nějak moc nevěděl, že jsem už před čtyřmi nebo skoro pěti lety odešla ven.“

Ze zabydlování v národním týmu strach neměla. Spoustu lvic, včetně řady bývalých spoluhráček, z minulosti zná, a tak ji znervózňuje jen přemýšlení o tom, kolik jí pata dovolí odtrénovat.

Žádný problém pro ni nepředstavuje ani temperamentní kouč Svitek. „Po několika letech v Itálii, kde jsou trenéři hodně temperamentní, je tohle naopak pozitivní,“ podotýká Březinová, která na otázku ke srovnání Štefana Svitka s hradeckou trenérkou Romanou Ptáčkovou s úsměvem dodala: „Paní Ptáčková je klidnější, tolik nekřičí, i když někdy by i měla. Tím ale nechci říct, že je špatná trenérka.“



Vzhledem k rok starému působení v belgickém Castors Braine Březinová neskrývá, že nastoupit v sobotu na pražské Královce proti třetímu týmu loňského ME pro ni představuje extra motivaci. „Mým trenérem byl reprezentační kouč Belgie a z jejich národního týmu znám asi polovinu hráček.“

I když po vlastní zkušenosti belgickou ligu nijak nepřechvaluje, o národním týmu podle ní platí pravý opak. „Všechny lepší hráčky působí v cizině a belgická liga není nijak silná. Je tam jeden top tým, euroligový Castors, pak eurocupový Namur a ostatní celky jsou plné mladých hráček. V repre ale mají dobrý kolektiv díky zkušenostem legionářek, jsou silné pod košem i na perimetru a mají i kvalitní rozehrávačky.“

Hlavní otázkou teď je, zda a jakou šanci Březinová dostane v konkurenci kvartetu Hanušová, Šujanová, Reisingerová a Štěpánová. Pro utkání s Belgií totiž ještě bude chybět Kia Vaughn, jež dostala svolení ke krátkému ozdravnému pobytu doma v New Yorku, kde navštíví svého osobního lékaře. Důvodem je poslední přetížení v klubu. Zdraví nepustí k reprezentačním zápasům ani křídlo brněnských Žabin Hausknechtovou a kvůli bolavé achilovce v úterý vynechala trénink i forwardka Pecková.

„To, že ta šance teď je, znamená velkou motivaci. Hlavně je tady i budoucnost, další mistrovství Evropy nebo olympiády,“ hledí i za horizont nejbližších dní Renáta Březinová.

I Belgie však podle dostupných informací bude v sobotu postrádat velkou oporu, a to podkošovou legendu Wauters. Soupeřky tak budou spoléhat především na další podkošovou sílu Meesseman (za první dvě utkání průměr 28 bodů) a střelecky disponované křídlo Kim Mestdagh (17).



„Pokud by se Meesseman podařilo ubránit, měly bychom zpola vyhráno. Je to komplexní hráčka, která umí všechno. Pokud jde o Wauters, pro nás by bylo výhodou spíš to, kdyby přijela. Je už starší a holky, co by na ni hrály, by mohly být rychlejší. Na druhou stranu soupeř přijde o zkušenou hráčku,“ přemítá power forwardka Alena Hanušová.

Podle ní mají Belgičanky kvalitu i na perimetru a zápas, který bude mít vliv i na vítězství ve skupině a mohl by lvicím pomoct už také k postupu, bude rozhodovat preciznost české obrany. Té by mohly pomoct i nepříjemné koše na pražské Královce.

„Na Královku si nejde zvyknout, proto je dobře, že tu máme soustředění a holky si ji můžou víc osahat. Já sama si na ni za čtyři roky pořád nezvykla,“ zdůrazní Hanušová, která ví, že tým bude muset nahradit zásadní absenci Vaughn.

„Kia nám bude chybět hodně, díky své síle má respekt a bude chybět i jako jistota na doskoku pod oběma koši. Máme ale i další pivotky a budeme muset o to víc zabojovat, včetně hráček z perimetru. Pokud by nám na doskoku nepomohly, neměly bychom šanci.“

Lvice si na Belgii i na Německo, které na Královku přijede ve středu 14. února, chystají nové signály do útoku, které kouč Svitek upravil na základě zkušeností z prvních zápasů, aby hráčkám lépe vyhovovaly. „Trenér viděl naše slabiny i přednosti a to, odkud bychom se mohly víc prosazovat. Podle toho akce obměnil a zatím vypadají dobře,“ odhalila 190 vysoká power forwardka Hanušová, která po „křídelním experimentu“ z loňského ME už nyní na perimetru není využívána. „V repre už to naštěstí skončilo, protože jsou tu teď jiné hráčky jako Romča Hejdová nebo Terka Pecková, ale v USK v tomhle experimentu paní Hejková pokračuje dál,“ usměje se podkošová reprezentantka.



Stejně jako Hanušová i její mladší kolegyně Julia Reisingerová potvrzuje, že týmu bude s Belgií hodně postrádat Kiu Vaughn. „Nikdo tu na tom není silově tak jako ona, hlavní pivotce Belgičanek Meesseman by se mohla vyrovnat nejlíp. Nějak to ale zvládneme. Je to teď jedna z top hráček v Evropě a pro mě osobně by bylo velkou výzvou se s ní utkat. Nervozita teď bude větší, protože se už může rozhodnout o postupu na Evropu, ale kolena se mi z ní, ani z nikoho dalšího rozklepat nemůžou. I ve španělské lize jsou podobné hráčky a taky se to musí nějak zvládnout. V každém případě je to to nejlepší, moct nastoupit proti takové hráčce,“ přiznává opora katalánské Sant Adrie.



K názoru, že Češky nemají proti Belgičankám co ztratit, se kloní power forwardka maďarského Györu Kamila Štěpánová. „Jdeme na třetí tým Evropy, takže tu nikdo nečeká, že je přejedeme o třicet. Určitě je ale můžeme potrápit a doma můžeme i vyhrát. Na Královce je možné úplně všechno.“



Rozehrávačka Piešťan Lenka Bartáková nechce dělat velkou vědu z nových signálů. „Jak říkal trenér, stejně jsme ty z listopadu už všechny zapomněly. A já se na ně i zapomenout snažila, protože v klubu máme svoje akce, a i když jsou některé stejné, tak se zase jinak jmenují. To, že se akce mění, je ale běžné i v klubu, když se jde třeba do nastavby,“ nechává nahlédnout do basketbalové kuchyně rozehrávačka, podle níž lvice po každém tréninku dostávají signály vytištěné na papírech.



Se zajímavými ohlasy z Německa dorazila na repre kemp další rozehrávačka Petra Záplatová, která působí v lize jednoho ze soupeřů národního týmu v probíhající kvalifikaci. A jak se zdá, v Německu na nadílku od lvic z domácího utkání ještě stále nezapomněli.  

„V klubu mě hecovali už dlouho před zápasem. Všichni ale věděli, že favoritem jsme my a s porážkou počítali. A když jsem mluvila s holkama z německého nároďáku, tak nás dost chválily. Prý hrajeme líp než na EuroBasketu a máme ve hře novou energii. I když v Německu čekali o něco vyrovnanější zápas, tak mají takovou povahu, že i po porážce o dvacet to s nimi nic neudělá. U nás navíc nemají co ztratit,“ vypráví opora Wasserburgu, který v bundeslize obhajuje titul.