S čím přichází kouč Barcy na roztrhání

INTERVIEW S NOVÝM TRENÉREM LVŮ U18 Hodně hektický půlrok má za sebou nováček cechu trenérského Luboš Bartoň. V Barceloně je asistentem „místy i s přesahem výš“ u týmu juniorů U18, individuálně má na starosti dva klubové klenoty a své si odpracuje i u druholigového béčka mužů. Po Vánocích se navíc stal i mentorem a poradcem u A-týmu, u nějž se po únorovém odvolání kouče Alonsa na jeden duel Euroligy ocitl dokonce v pozici prvního asistenta při mači v jícnu arény Maccabi Tel Aviv. A na přelomu roku Bartoňovi, vedle dočasného kouče áčka Svetislava Pesiče jediného Nekatalánce v basketbalové sekci FCB, do tohoto kolotoče přibyla i jedna velmi zásadní povinnost v tuzemsku, kde byl bývalý elitní reprezentant jmenován trenérem lvů U18. Na zážitky i zkušenosti přebohatý úsek své druhé kariéry bude nyní v detailech rozebírat, a to už těsně před středečním rozbitím jím poprvé vedeného repre kempu U18 v Nymburce.     
Luboši, začněme na klubové rovině. Co všechno máte nyní pod palcem u mládežníků Barcelony?
Jsem asistentem u juniorů U18 a navíc mám individuální tréninky se dvěma největšími talenty Barcy – chorvatským forwardem Lukou Šamaničem (ročník 2000, výška 211) a senegalským pivotem Atoumanem Diagnem (1998, 215). Šamanič pendluje mezi mužským béčkem ve druhé lize a juniory, mimochodem byl i MVP posledních turnajů U18. A Diagne hraje za béčko mužů a občas trénuje i s áčkem. Abych s nimi mohl pracovat, tak vypomáhám i v druholigovém béčku, kde dělám půlku tréninku zaměřenou na individuální činnosti křídel a dlouhých hráčů. Samozřejmě zůstávám na celý jejich trénink a pomáhám, ale většinou se zaměřuji na „svoje ovečky“. Junioři mají trénink čtyřikrát týdně a Barca B každý den. Je to přece jen normální profesionální tým.  



Jak si váš tým U18 dosud vedl?
S juniory se nám daří, zatím jsme prohráli třikrát z 33 zápasů. Prohry jsme si většinou zavinili sami. Nevím, jestli se jednalo o podcenění, nebo mentální výpadky, možná trochu o oboje. Nejdůležitější a nejbolestivější prohra byla ve finále kvalifikačního turnaje juniorské Euroligy v Hospitaletu, kde jsme padli o 3 body s Joventutem Badalona. Vedli jsme ještě 6 minut před koncem o osm, ale přestali jsme hrát týmově v útoku a soupeř se trefoval z dálky a také těžil z našeho jalového útoku. Říkám nejbolestivější porážka, protože jsme kvůli ní nepostoupili na finálový turnaj juniorské Euroligy v Bělehradě (hraný souběžně s Final 4 Euroligy dospělých) a nebyli jsme ani pozváni na divokou kartu. Takže teď nám zbývá dohrát základní část soutěže, kde se dělíme o první místo s Joventutem, připravit se na mistrovství Katalánska a 10 dní poté i na mistrovství celého Španělska.

Popište svou pracovní náplň ve větších detailech.
Mám dost volnou ruku, dělám toho hodně a už jsem i pár zápasů U18 odkoučoval. Nejsem tedy typický asistent. Nedělalo by ale dobrotu se pořád jako trenéři střídat, takže jsem hlavně takovým „trenérem na lavičce“. Podílím se na řešení situací v obraně i útoku, mluvím s hráči, mám různé proslovy, vedu i některé tréninky. Hlavní trenér po mně chce názory na různé věci a dost na mě dá, protože ví, co mám za sebou, a věří mému náhledu. Zatím to funguje velmi dobře. Když on vede zápas, spousta věcí jde kolem něj, a já tak hodně mluvím s kluky na lavičce a uklidňuju je. Máme docela problematické hráče, což znamená, že i přes jejich nesporný talent není právě jednoduché je ukočírovat. Není to určitě práce jen pro jednoho trenéra. V řadě zápasů třeba naši nejlepší hráči nehrají dobře a my je musíme sundat ze hřiště a dát tam ty, co jsou i méně talentovaní, ale fungujeme s nimi líp. A já pak musím říct těm top talentům, jak se věci mají, a že na hřiště musejí jít zpátky s určitou mentalitou a nejde v zápase jít ve skore dolů proto, že v první čtvrtině zahráli špatně. K tomuhle dochází dost často, kdy náš největší talent rychle nabalí fauly a nehraje dobře takticky. Já mám na tohle dost zkušeností, vědomostí i respektu, aby mě ti kluci poslouchali. Taky, myslím, vidí, že to, co jim říkám, dává smysl.
 

Běžně hráče i seřvete?
Já jsem většinou právě ten, kdo řve. Máme to v tomhle obráceně – hlavní trenér je docela hodnej a já jsem ten „hajzl“ (směje se). Není to tak ale vždycky, protože kdyby člověk jen řval, míjelo by se to účinkem. Spíš si tak vybírám určité situace. Trenér musí vědět, jak nejlépe komunikovat s hráči a jakým stylem. To je, myslím, jedním ze základních nutných předpokladů každého trenéra, na jakékoli úrovni.

Po Vánocích vám ovšem přibyla ještě jedna zásadní povinnost u prvního týmu v ACB…
Byl jsem povolán k prvnímu týmu do pozice asistenta, který má na starosti mentoring a individuální přípravu. Byl jsem tak na každém tréninku, u každého videa, dělal jsem různé věci navíc a samozřejmě se to muselo skloubit s ostatními povinnostmi u mládeže, takže toho bylo docela hodně. U áčka jsem vypomáhal, kde jsem mohl - radil jsem hráčům při střelbě, jakmile třeba někdo neměl dobrý styl. To se stává docela často, že borci ztrácejí střelecké sebevědomí. Okamžitě tak dostanou zpětnou vazbu od někoho, kdo dřív hrál na vysoké úrovni. Jde o to, že to není asistent se 165 centimetry, který na téhle úrovni nikdy nehrál. Ti hráči třeba dostanou ty samé informace, ale já je můžu podat jinak, v čemž je moje výhoda. Kvůli tomuhle jsem byl k týmu povolaný a pro mě zase byla výhoda, že jsem se dostal k evropskému top basketu. Informace o tomhle úvazku se vlastně ani nedostala ven, protože moje hlavní práce je dál u juniorů plus v roli individuálního trenéra našich top talentů. Ani tak nebylo možné, abych k tomu oficiálně měl další džob. A když po odvolání Sita Alonsa přišel k áčku Svetislav Pešič (ten si vybral své asistenty), já se vrátil zpět ke své původní práci.



Právě po odvolání kouče Alonsa na začátku února jste dokonce povýšil do role oficiálního prvního asistenta dočasného trenéra Jubleho, který přišel od druholigového béčka. Nakonec jste v téhle sestavě byli pouze na euroligový zápas s Maccabi v Tel Avivu. Ač krátká, jaká to byla zkušenost?
Zkušenost to byla neuvěřitelná, a jak jsem již řekl dřív, byl bych raději, kdyby to bylo za jiných okolností, a kdyby to bylo na nějakou delší a určitou dobu. Já se ale raději soustředím na to pozitivní a ten zápas v Tel Avivu jsem si užil naplno. Chtěl jsem vyhrát a moc nám nechybělo. Ale ukázalo se, že pořád doplácíme na stejné chyby jako celou sezonu a to je obrana a doskok. Bylo nicméně skvělé cítit opět adrenalin zápasu na top úrovni, před deseti tisíci diváků. Bylo to podobné jako kdysi v roli hráče, teď jsem si to ale prožil v saku na lavičce. Znamenalo to pro mě další motivační injekci.

Od doby vlády nového trenéra Pešiče u prvního týmu nejste v žádné roli?
A může se to zase změnit v létě?
Nevím přesně, co se bude dít v létě, a také si myslím, že se to bude řešit až po sezoně. Pešič má smlouvu do konce sezony a pak se bude hledat nový trenér. Jak do všeho zapadne moje jméno, to se uvidí. Já se teď musím soustředit na svoji práci, mám teď také povinnosti u naší reprezentace U18, takže mám dost co dělat.



U české U18 jste začátkem letošního roku podepsal smlouvu na dva roky, navíc budete dozorovat i výběr U17, vedený trenérem Petrem Tremlem, s nímž budete úzce spolupracovat. Jaká výzva to pro vás jako stále začínajícího kouče bude?
Téhle nové práce si vážím a budu ji dělat, jak nejlíp dokážu. Myslím, že budu mít dostatek volnosti a možností, abych tomu dal nějakou svou vizi, a může mi to pomoct k dalšímu růstu. Už si vyzkouším roli hlavního trenéra. Věřím, že mám co předat nejen klukům, ale i ostatním trenérům a doufám, že i já od nich dostanu zpětnou vazbu. Každý může něčím přispět a je tak zbytečné se zavírat do sebe a myslet si, že člověk umí všechno. Aby se trenér mohl vzdělávat a zlepšovat, musí poznat co nejvíc lidí. Čím jsou v oboru lepší, tím líp, ale naučit se dá i od někoho zdánlivě nevýznamného. Toho jsem si vědom, a čím víc o věcech přemýšlím, tak se, myslím, jako trenér zlepšuju. Každopádně se těším a vnesu do toho všechnu svoji energii a elán.

Bude koordinace českých reprezentací z Barcelony složitá?
I kdybych byl v Česku, používal bych telefon stejně, jako ho používám ze Španělska. Jistě v Česku bych mohl sednout do auta a za hodinu a půl se z domova dostal do Prahy, ale teď žijeme v době, kdy nemusím být přítomen v Česku, aby to fungovalo. Jde spíš o to ten telefon zvednout a domluvit se. V tom tedy problém nevidím, spíš jde o to, aby se vše dostalo do kolejí, které někam povedou. Obklopil jsem se lidmi, o kterých si myslím, že mi s tím pomůžou. Nakonec to bude ale stejně na mně, abych ten vlak postrkoval dopředu po těch správných kolejích. A z mého pohledu bude důležité, jak si uspořádám čas. Momentálně jsem spokojen, jak náš realizační tým funguje, a teď nás čeká i první společné setkání.

Jak bude vypadat váš nejbližší reprezentační program?
První setkání bude teď o Velikonocích v Nymburce. Se vším jsme začali kolem Vánoc a spousta klubů už tak mělo na Velikonoce program, takže nebudeme kompletní. Nicméně bych byl rád, aby se stmelil realizační tým, a přes Velikonoce jsme nějaký týden fungovali společně. Beru to jako kemp číslo 0, a tím pádem v červnu nebudeme začínat úplně od začátku. Program již je udělaný a právě během soustředění o Velikonocích ho dotáhneme do konce.



Jak je domluvené sledování hráčů v Česku během sezony?
Mám asistenty a taky programy, na kterých se můžu dívat na zápasy hráčů. Už jsem skoro všechny kluky viděl, hlavně ty stěžejní. Některé už znám i osobně. Samozřejmě situace se každý rok mění, a kdo hrál minulý rok dobře, nemusí být další léto ve stejné formě. A naopak. Tohle musíme monitorovat a s tím budu potřebovat pomoct. Třeba nedávno jsem měl možnost vidět „live“ šest zápasů juniorů USK tady ve Španělsku. A viděl jsem tak tři čtyři kluky, kteří v mém týmu určitě budou. Kemp přes Velikonoce pak bude sloužit i k tomu, abych viděl i další kluky a udělal si lepší obrázek o jejich kvalitách a výkonnosti.

Víte už teď, na základě čerstvých trenérských zkušeností, jak byste chtěl fungovat, a co byste chtěl změnit?
Ještě jsme pořádně nezačali. Klukům jsem už ale rozdal nějaké osnovy s tím, co bychom chtěli předávat jim i jejich klubovým trenérům. Na samotných reprezentačních srazech je velmi limitovaný čas na práci na různých věcech a já bych chtěl, aby komunikace mezi námi byla co nejlepší. Budu se snažit, aby se příští rok i během sezony udělalo víc práce, ale jak na to koukám, i všude jinde po Evropě se mládežnické reprezentace během sezony vůbec nescházejí. I ve Španělsku se sejdou až třeba dva a půl týdne před ME. Oni to ale mají zase mnohem víc vymakané v tom, že už v klubech dodržují určité osnovy a ti kluci pak na srazech nároďáku mají víceméně stejné základy. S některými věcmi tak nemusejí ztrácet čas. Já bych tohle do určité míry chtěl zavést i u nás, aby byly společné mantinely, kterých se budou kluby držet. Rád bych, aby se na tohle kladl důraz a hráči přicházeli na repre srazy s dobrými základy.

Minimálně hráči s výhledem na reprezentaci by tedy už od letošního léta měli mít na sezonu jasné úkoly?
Určitě. Budu mluvit i s jejich trenéry a tohle všechno by mělo fungovat. Společně s realizačním týmem budeme vybírat ty oblasti, které kluci potřebují nejvíc zlepšit. V basketu je toho potřeba umět hrozně moc a vybrat ty hlavní věci není úplně jednoduché. Chtěli bychom, aby v klubech věděli třeba tohle: OK, máme tady reprezentanta a ten musí umět správnou nátlakovou obranu, nebo správný „close-out“ (dobrání útočníka s míčem při rotaci obrany), aniž by dovolil soupeři jednoduchý únik 1 na 1. Když tohle kluci budou umět v určité kvalitě, i já pak budu mít mnohem jednodušší práci. A ti kluci budou lepší. Nemůžu tady nikomu tvrdit, že za 20 dní tréninku během měsíce a půl udělám z hráče Hráče. To zlepšování musí jít postupně a komunikace musí fungovat. To je náš cíl.



Jak reálný je letošní návrat U18 do divize A?
To při uvážení kvality našich ročníků nebude jednoduché. Mě by spíš zajímalo, jaký máme strop – jak fyzický, tak herní nebo mentální a tak dále. To budu muset zjišťovat během přípravy, abych podle toho mohl nastavit styl naší hry. V tom mám výhodu i nevýhodu. Výhodu v tom, že mám čistý papír a začnu si na něj psát, co kluci jsou, nebo nejsou schopní zvládat. Nevýhoda je, že je detailně neznám a nevím, jak budou reagovat na moje pokyny. To bude výzva, které se ale nebojím. Nikdy jsem neměl problém identifikovat problém, ani přijít s řešením.

Jak důležitou součástí týmu bude jeden z největších talentů této kategorie Vít Krejčí, který momentálně působí ve čtvrté španělské lize mužů?
Už teď s ním pracuju individuálně pomocí videa. Viděl jsem 15 až 20 zápasů, z toho sedm bylo naživo, protože ze Zaragozy mi jeho utkání v EBA (čtvrtá liga) posílají, a uvidím tak i každý další. Je to hráč profilovaný pro reprezentační A-tým. Jestli ne letos, nebo za rok, tak stoprocentně za čtyři roky bude patřit k hráčům, kteří musejí být v reprezentaci. Je to typ hráče, který ještě není fyzicky plně vyspělý, a to je jediná věc, co ho brzdí, aby už teď mohl hrát v ACB, protože herně je na tom velmi dobře.

Jakou šanci má Krejčí se do ACB propracovat, když poslední sezony Zaragoza hrává spíš o záchranu, a jde jí tak o každou výhru? A není pro něj aktuálně čtvrtá liga už trochu málo?
To je právě otázka - co je pro něj nejlepší. Víťa ještě není „udělaný“ fyzicky, aby mohl hrát na té top úrovni a dostával minutáž v ACB, navíc v týmu, který bojuje o záchranu, a není vhodný pro „klučinu“, který by tam mohl dostávat šance. Technicky a takticky připravený je, ale tělo ještě není. Není to typ třeba Tomáše Satoranského. Ještě musí chvilku počkat, než do toho doroste. Teď je v dobré situaci, na druhou stranu bude důležité, jakým směrem se v létě vydá. Samozřejmě si myslím, že příští sezonu už by měl být ve vyšší než čtvrté lize. Ten kluk je mnohem lepší než tahle soutěž. Aktuálně je podle mě sezonu od toho, aby mohl hrát nějakou lepší ligu.



Bude letos lídrem vaší U18?
Na perimetru vyčnívá, ale jsou tam i další zajímaví kluci. Hodně se mi líbí Vyroubal z USK na pozici 1 a 2, který je ještě o rok mladší. A na pozici 4 nebo 3 se mi velmi zamlouvá Luboš Kovář, který teď hraje ve Svitavách NBL a pendluje i do nymburského béčka v první lize. Na těchto hráčích by to mělo stát a doufám, že tým doplníme o další šikovné hráče, kteří mohou pomoct v obraně a po stránce fyzičnosti. Takové teď budu hledat.

Co všechno vás bude čekat na velikonočním srazu v Nymburce?
Bude tam osm tréninků, 19 hráčů a 5 trenérů. Už mám jasno, co se bude dělat, detaily vypracujeme s trenéry na místě. Stoprocentně se budou některé věci muset měnit podle vzniklé situace.

Kteří hráči se na srazu objeví?
Jak jsem se již naznačil, většina hráčů U18 je se svými kluby na turnajích a musíme se bez nich obejít. Na kempu budou Kovář i Krejčí a budou doplněni o dalších pět hráčů z U18. Početnější skupinu tvoří hráči narozeni v roce 2001, tedy naše U17. Nebude to tedy náš top výkvět, to ale neznamená, že se nebude dobře trénovat.

KOMPLETNÍ SESTAVA PRO SOUSTŘEDĚNÍ V NYMBURCE

Richard Barac (rozehrávač/křídlo) 188/2001 Sokol Pražský
Matěj Burda (rozehrávač) 176/2001 Sokol Pražský
Matěj Fanta (pivot) 196/2001 USK Praha
Jan Fučík (křídlo) 190/2001 Sokol Písek Sršni
Johan Haiblík (křídlo) 203/2000 BK Kondoři Liberec
Mikoláš Houser (křídlo) 191/2001 Sokol Písek Sršni
Luboš Kovář (pivot) 203/2000 BA Nymburk
Vít Krejčí (rozehrávač) 193/2000 Olivar
Miloslav Kulich (pivot) 200/2000 BA Nymburk
Tadeáš Manas (pivot) 200/2001 Sokol Pražský
Petr Mazourek (křídlo) 183/2001 BK Žďár nad Sázavou
Tomáš Mikyska (křídlo/pivot) 200/2000 GBA
Nikolaos Noumeros (křídlo) 195/2001 BK Kondoři Liberec
Adam Prokůpek (pivot) 201/2001 Sokol Pražský
Filip Somberg (křídlo) 188/2001 BC Kolín
Štěpán Svoboda (křídlo) 197/2000 BK NH Ostrava
Vojtěch Sýkora (rozehrávač/křídlo) 186/2001 Sokol Písek Sršni
Viktor Tělecký (křídlo) 190/2000 Sokol Žižkov