Reprezentace má být na první koleji

S KOUČEM LVŮ U20 LADISLAVEM SOKOLOVSKÝM Už v pátek třináctého zahájí reprezentační dvacítka na B-divizním ME zápasem s nebezpečnými Maďary (15:00) svou misi s názvem „Chceme se vrátit“. Nový kouč Ladislav Sokolovský, který povýšil z pozice dřívějšího asistenta Petra Czudka, na úsvitu šampionátu v Sofii v detailech odhalí nejen letošní nevysokou sestavu, ale i potíže s jejím zrodem a počítání důležitých omluvenek, k nimž měl nejednu zásadní výhradu. Všechny zápasy českého týmu na turnaji můžete sledovat na YouTube kanálu FIBA.

Trenére, co směrem k ME napověděla příprava?
Naším cílem, který jsme se snažili klukům hned od začátku vštípit, je postup zpátky do divize A. Tomu jsme chtěli přizpůsobit i přípravu. Naší snahou bylo najít kvalitní soupeře, abychom pokud možno narazili na výkonnost úrovně divize A, což se bohužel nepodařilo, a to už z důvodu loňského sestupu do „béčka“. Všechny turnaje, na které jsme tři roky po sobě dostávali pozvánky díky účasti v divizi A, ať to bylo Španělsko, Itálie nebo Litva, nám letos padly. Museli jsme tak hledat náhradní možnosti. Zejména poslední soupeř z přípravy Finsko, ač také účastník divize B, pro nás byl velice kvalitní. Troufnu si říct, že byl o nějakých 40 procent lepší než Slováci, se kterými jsme hráli zhruba před týdnem, a dá se přirovnat k výběru amerických univerzit, s nímž jsme se utkali na začátku přípravy, a který k nám každoročně vozí dobré týmy, vyznačující se agresivní obranou, již praktikovali i Finové.   



Pojďme nyní k jednotlivým přípravným zápasům podrobněji.
Dvakrát jsme se v Praze utkali s výběrem amerických univerzit, s porážkami o pět a 17 bodů. Pak jsme dvakrát těsně vyhráli (o 3 a 6 bodů) nad nekompletní Opavou a třikrát jsme hráli se Slovenskem, které k nám nepřijelo v té nejsilnější možné sestavě, jakou teď nabízí jeho velice kvalitní ročník. Právě proto jsme ho k nám pozvali a to, že Slováci nebyli kompletní, nás mrzelo. Vyhráli jsme všechny tři zápasy (o 14, 8 a 18 bodů), z toho dva poměrně jasně. Po těchto utkáních už jsme chtěli vybrat závěrečnou nominaci, která už pak odjela i na poslední přípravy do Finska. Domácí tým tam potvrdil rostoucí kvalitu finského basketbalu, když vyhrál o 10 a 12 bodů. Finská kvalita se ukázala i v zápase ve stejném centru, kde jsme hráli my, kdy jejich osmnáctka porazila o dvacet bodů stejně staré Němce, kteří teď mládež taky dělají velmi dobře. My jsme po Slovácích byli překvapení agresivitou a rychlostí Finů. Já za to ale byl moc rád. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme po první čtvrtině až o 14 bodů, ale ukázali jsme charakter, dvakrát jsme se ve druhé půlce dostali až na tři body, ale nedokázali jsme to překlopit ve výhru. Ke konci jsme riskovali a rozdíl vystoupal až na konečných deset bodů. Ve druhém utkání už jsme soupeře dokázali pokrývat a do 35. minuty hráli vyrovnaně, ale v posledních třech minutách jsme při opět větším riskování v útoku dostali asi čtyři trojky. Byl to už velice slušný výkon a musím říct, že Finové budou patřit k silným kandidátům na postup z divize B.

Zakládá předváděná hra, složení týmu a další faktory na naději, že by se návrat do divize A mohl povést?
Já tomu věřím. V přípravě jsme odvedli to, co jsme si s asistentem Patrikem Smažákem předsevzali, výkon i přes poslední dvě prohry ve Finsku jde nahoru a jsme připraveni. To bude důležité, protože hned na úvod šampionátu nás čeká Maďarsko, které bude jedním z našich hlavních soupeřů v boji o nejhůř druhé místo ve skupině, které je potřeba k postupu do play-off.   

Ve skupině máte vedle Maďarů ještě Rusy, Nizozemce, Armény a Lucemburčany. Jak pro ni zní vaše predikce?
Hlavně jsem se zaměřil na maďarský tým, jehož dva zápasy jsem sledoval. Maďaři loni skončili v B-divizi čtvrtí, takže těsně nepostoupili. Měli relativně mladý tým, tedy s „prvoročáky“, které budou mít i letos. Síla celku tak bude velice slušná. K němu bych přiřadil hlavně ruský tým a pak ještě možná Nizozemce, kteří do boje o dvě postupová místa mohou promluvit. Potom jsou tam ještě dvě papírově slabší mužstva. Myslím ale, že o dvě postupová místa se popereme s těmi třemi výše zmíněnými celky. Určitým měřítkem kvality je to, jak se tento ročník, tedy ´98, umístil na Evropě osmnáctek před dvěma lety, kde my jsme byli v divizi B osmí, Maďaři čtvrtí, Nizozemci sedmnáctí a Rusové skončili dokonce sedmí v divizi A.



Kdo vám z nejlepších hráčů tohoto ročníku bude v letošním výběru, ať už z jakýchkoli důvodů, chybět?
Ještě s mým předchůdcem Petrem Czudkem jsme si během sezony udělali 24člennou nominaci, z níž 18 hráčů pak dostalo šanci se ukázat na soustředěních, zejména v prvních dvou týdnech od 22. května. Z té osmnáctky nám vypadli tři potenciálně zajímaví hráči. Jedním je Marek Welsch z GBA, který se teď stal posilou Svitav v NBL. Omluvil se ze zdravotních důvodů, potřebuje doléčit nějaká zranění a chce se připravit na další sezonu. Druhým je Jakub Dombek, do kterého jsme vkládali naděje vzhledem k tomu, že nejsme zrovna velcí. Náš nejvyšší pivot teď má 205 a Jakub by se svými, 210 centimetry byl stěžejním hráčem pod košem. I on uplynulou sezonu strávil v GBA a omluvil se proto, že nastupuje na americkou univerzitu. A třetí jméno je David Chaloupka, který je rok na univerzitě v USA, a taky se omluvil, protože není plně zdravotně v pořádku a potřebuje se připravit na příští sezonu. Je to podobný případ jako Jakub, kdy chlapci upřednostnili zahraniční působení před reprezentací naší země. Nelíbí se mi to, ale co si budeme povídat, podobné problémy má i mužský nároďák. Hodně hráčů, kteří míří ven, v tom vidí svůj hlavní cíl a ta reprezentace pak není úplně na první koleji, jak si myslím, že by měla být. To je samozřejmě škoda, nejsem z toho nadšený, ale je to volba těch hráčů a ti kluci si to musí srovnat v hlavě, jaké mají priority. Sám tohle beru ze své vlastní zkušenosti, národní tým jsem nikdy neodmítl. Považoval jsem účast v něm vždycky za čest, stejně jako teď považuju za čest, že můžu být trenérem „dvacítky“.
 
Jak se na působení českých hráčů v NCAA díváte obecně?
Přiznávám, že nejsem zastáncem amerických univerzit. Není to zdaleka jediná cesta do vrcholového basketbalu a myslím, že hlavní týmová příprava v NCAA nezačíná v tomhle období na začátku léta. Jde tam o to, že hráči se pravděpodobně chtějí připravovat individuálně.

Odchází v poslední době do NCAA víc hráčů, ať potenciálních reprezentantů, nebo i hráčů druhého sledu a dalších, pro něž hraje studium důležitější roli než samotný basketbal?
Určitě ano. Tím, že tu začala působit Get Better Academy, je těch odchodů víc. Někteří hráči studium chtějí spojit s vidinou na prosazení v basketbalu, věří, že na americké univerzitě to je lepší, než trénovat nebo i hrát v českém týmu v NBL. Co si ale budeme povídat, pak ten vztah k zemi, kde celý rok nejsou, pomalu ochabuje. I před dvěma lety jsme měli případ Davida Pekárka, který ten rok byl na univerzitě, ale taky upřednostnil individuální přípravu. Pro hráče je to jistě lákadlo, zní to zajímavě studovat v USA a zároveň při tom hrát basketbal, ale nejsem přesvědčen, že bychom tady v českých mužských týmech nebyli schopni zajistit kvalitní přípravu. A naopak jsem přesvědčen, že v tomhle věku příprava s národním týmem, tedy s nejlepšími vrstevníky v republice, i kdyby nakonec na to mistrovství Evropy daný hráč neodjel, mu dá víc než individuální tréninky. Bohužel ti hráči jsou na tu univerzitu směřovaní, ale do komunikace s jejich trenéry nevidím. Beru to nicméně jako fakt a asi to je priorita těchto hráčů.



Při mapování zdrojů z NCAA, byl by býval David Chaloupka jediným hráčem, který by momentálně pro U20 znamenal zřetelný přínos?
Myslím, že ano. My jsme limitovaní ročníkem 1998, a když jsem to mapoval i s pomocí dalších lidí, na nikoho dalšího kvalitního jsme nenarazili. Samozřejmě ale nemůžu opomenout, že v už finální nominaci máme Michala Kozáka z Weber State, kde na pozici asistenta působí už dva roky David Marek (bývalý reprezentační rozehrávač a bratr současného generálního manažera Pardubic). Jsem moc rád, že Michal, který měl velice náročnou sezonu, protože odehrál v zápasech hodně minut, neváhal a měl velký zájem reprezentovat. Už čtyři dny po svém návratu z USA, což bylo 18. června, se k nám připojil, chtěl pomoct a určitě bude důležitým článkem našeho týmu.  

Kdo nakonec patří do finální nominace a kdo by měl tvořit opěrnou osu týmu?
Je to šest „druhoročáků“ (ročník 1998), kteří mají za sebou i loňské A-divizní ME „dvacítek“, tedy Martin Nábělek (Olomoucko), Jakub Tůma (USK Praha), Lukáš Bukovjan (Opava), František Váňa (Prostějov), Michal Kozák (Weber State) a Martin Kolář (Nymburk). Plus do té kostry počítáme i Edu Kotáska (Svitavy), který loni vypadl z nominace až z posledního místa, protože měl smůlu na zdravotní stav a nemohl se moc předvést v přípravných zápasech. A pak bereme pět letos nových hráčů, což jsou Michal Hartig (Sokol pražský), Jakub Slavík (Opava), David Žikla (Děčín), který vypadá velmi slušně, a dva kluci na podkošové pozice, tedy Jan Karlovský (Litoměřice) a Miroslav Štafl (Nymburk). Z těch mladších by měl dostat herní šanci Slavík, který je velmi slušný při střelbě zvenku, Štafla jako našeho nejvyššího hráče s 205 centimetry bychom chtěli využít v obraně proti vysokým pivotům, protože další nejvyšší hráč měří 201. A Karlovský má velký potenciál na útočné polovině. Dovede na sebe získat fauly, je agresivní a vyhraný z první ligy mužů.

Vaším atletickým trenérem je Michal Pogány, který dovedl až k titulu mistryně světa v trojskoku Šárku Kašpárkovou. Jak je na hráčích znát jeho práce?
My jsme Michala měli hlavně na týden rekondiční přípravy v Nymburce, což opakujeme každoročně už od doby, kdy jsem dělal asistenta Petru Czudkovi. Kluky se v tom týdnu snažíme dostat ven z haly, protože po celé sezoně, kdy jsou v halách zavření, tuhle změnu potřebují a je to pro ně nový impuls. Nedělali jsme věci až do laktátu, ale spíš cvičení na obratnost, skočnost a další, což má Michal zvládnuté velmi dobře. On je navíc velice vhodný člověk do party realizačního týmu, dovede udržet morálku na tréninku, který je zároveň zábavou, a hráči si tak ten týden nejen odpracují, ale i užijí. 


Foto z loňského ME U20: FIBA