Nástup 17letých es z 18letého rukávu

ČTYŘI MUŠKETÝŘI U17 Je to nemalý paradox. V době, kdy se české země zavírají před náporem migrace hrozící především movitějším západním regionům, jsou pro českou reprezentaci do 18 let doslova požehnáním tři teenageři, kterým v žilách koluje lecjaká cizozemská krev. Guard Patrick Samoura má otce ze západoafrické Guiney, táta skórera s nebývalým čichem na doskok Nikolaose Noumerose pochází z řeckého Rhodosu a možná největší tuzemský talent posledních let David Böhm se sice narodil v Česku, ovšem chorvatskému otci a bosenské matce.

Když se ovšem měl loni rozhodnout, kterou ze tří možných zemí bude reprezentovat, šel najisto. „Mám tu domov a cítím se jako Čech,“ říká dnes ke svému „Rozhodnutí“ tiše, přesto přesvědčivě David, loni druhý střelec lvů U16 na ME divize B a letos druhý skórer extraligy U17 v dresu USK. A také jeden ze čtyř 17letých žolíků v kádru letošní reprezentační „osmnáctky“, která se bude snažit po třech letech vrátit Česko do elitní eurodivize. 

„Podle mě to bude stejný skok, jako to byl v letošní sezoně z extraligy „sedmnáctek“ do „devatenáctek“. Budu si nejdřív muset zvykat, ale chtěl bych týmu určitě co nejvíc pomoct,“ nadhazuje skromně 203 vysoký David, který loni na B-divizním ME U16 (tým skončil osmý s průměrem 65 bodů) doručoval 11 bodů, 5,6 doskoku a 2 zisky za 23 minut.



To, že si na vyšší kategorii chvíli zvyká, potvrzují i čísla z letošních extralig. Zatímco v U17, kde se stal s USK vicemistrem, byl druhým střelcem soutěže s 21,6 bodu za 28 minut (navíc i 8,4 doskoku), v mistrovské soví U19 to bylo třikrát menších 7 bodů za 14 minut.  

„V U19 bylo všechno mnohem rychlejší a fyzičtější. Musel jsem si na ten basket trochu zvyknout a první půlku sezony mi to moc nešlo. Pak už jsem se ale zapojoval celkem dobře a měl jsem i dobré Final-4,“ říká především ke svým 10 bodům z finále proti Nymburku. „V tomhle týmu jsem ale měl jinou roli, protože v U19 byli lídry jiní. „V sedmnáctkách“ se naopak hodně hrálo na mě a Máru Vyroubala.“

Co se ovšem napříč kategoriemi příliš nemění, to jsou Davidovy výtečné trojky. V U17 si udržel úspěšnost 39 procent (130/51), v U19 pak 35 (65/23). „Snažím se jako střelec hodně profilovat, ale ještě je dost co zlepšovat - jak při zrychlení odhodové fáze, tak v úspěšnosti. Samozřejmě střelbu trénuju i navíc, mimo tréninky na USK, často s mým otcem, který má basket hodně rád.“

Když spolu oba při těchto trénincích hovoří, je to prý zásadně v chorvatštině. A stejně se mluví i doma, byť německé příjmení Böhmových balkánskému původu ani trochu nenapovídá.



Rodiče z domovské Bosny vyhnaly na začátku 90. let válečné konflikty. Usadili se v Česku a v roce 2001 se jim tu narodil David. Loni jej při „lámání chleba“ lanařily všechny tři národní federace, v Bosně dokonce absolvoval i pár tréninků, ale jeho srdce už bilo česky. „Mám tu nějaké zázemí, znali mě tu a já měl pocit, že bude nejlepší, když budu hrát za Česko,“ dodává majitel tří občanství, který studuje pražské Gymnázium Na Vítězné pláni.

I on první týdny poznává nového kouče národního týmu U18 Luboše Bartoně. „Je hodně vidět, že hrával na vysoké úrovni a že i díky působení v Barceloně už má řadu trenérských zkušeností. V Česku není tolik trenérů, co na takové úrovni někdy hrálo. Luboš nám dokáže pomoct v různých herních situacích a přesně říct, co je potřeba,“ hodnotí David Böhm.

Čerstvě má za sebou první přípravný turnaj ve Francii, kde proti domácím při porážce 58-81 stihl 10 bodů (sdílený top skórer) za 25 minut (nejdelší čas z týmu), při těsné prohře s Tureckem 69-71 byl znovu nejlepším střelcem s 20 body za 23:31 (nejdelší čas) a při vítězství s Egyptem 79-43 zajistil 6 bodů za 21 minut.   

„Začínal z lavičky, ale odehrál nejvíc minut a měl nejvíc střel ze všech, byť to v obou statistikách nebylo o mnoho. Těžko se prosazoval proti houževnatým a menším soupeřům, ale dal spoustu hezkých i důležitých košů. Absence (dvou hlavních opor týmu) Kováře a Krejčího dala jemu a Noumerosovi víc šancí a minut,“ adresoval Böhmovy výkony trenér Bartoň.
 

Jedno pro český basketbal osudové seznámení v Řecku zrodilo další možnou hvězdičku budoucnosti Nikolaose Noumerose, aktuálně 197 vysokého bývalého power forwarda česko-řecké krve, poslední rok předělávaného na perimetrovou hru.

V Česku narozený Nikolaos, pochází z Jihlavy, kde žije s babičkou, ale hraje za liberecké Kondory, k nimž se před letošní sezonou přesunul z Nymburka. Vlastní prý jen české občanství, k získání řeckého nemá zásadní motivaci, navíc ani nehovoří řecky. A dokonce – ani mezi předky nenašel žádné basketbalisty. 

Přesto přítomnost řecké basketbalové DNA v sobě jednoznačně cítí. Například je horkokrevnější než jeho čeští spoluhráči. A také by podepsal, že hra mužů z Peloponésu se vyznačuje chytrostí a vytříbeným citem. „Řecko patřilo a stále patří k jedněm z těch lepších basketbalových zemí a já cítím, že z toho v sobě něco mám.“



Živelný typ hráče se poslední sezonu přeškoloval z podkošového hráče na small forwarda (pozice 3). A Luboš Bartoň by jej co nejdřív viděl rád dokonce na shooting guardu (2). „Od doby, co na tom pracuju, jsem se zlepšil v driblingu a střelbě zvenku, a v tom vidím posun oproti době, kdy jsem hrál dole. I na tu pozici 2 bych se rád dostal, baví mě to na ní a myslím, že na to mám i rychlost a další dovednosti, takže je to reálné,“ soudí Nikolaos.

Podle svých slov se právě kvůli zlepšování na pozici křídla a obecně ve hře na perimetru přesunul loni v létě z Nymburka do Liberce. „Šel jsem tam kvůli individuálním tréninkům, v Nymburce takový přístup k těmto tréninkům nebyl.“

Při nárůstu minutáže vyskočily u Kondorů o patro i jeho statistické průměry. Stal se top skórerem extraligy U17 s 23 body a dokonce 17 doskoky za 33 minut, v U19 byl osmým střelcem s 16,6 bodu a 10,7 doskoku za 28 minut. Průměrného double doublu tak dosahoval v obou soutěžích, přičemž jen v U17 ještě částečně operoval pod košem.  

„Ta čísla nějak vycházejí ze hry. Snažím se bojovat a něco mám dané i od Boha. Není to prostě jen tím, že jsem se tak vypracoval sám,“ přiznává se k víře v boží síly Nikolaos. „A ty doskoky sbírám díky tomu, že mám docela vysoký výskok, dlouhé ruce a taky cit pro to, kam se míč odrazí. Na křídle je pak výhoda, že když pivoti odstaví své hráče, balony většinou sbírají menší hráči. Ty průměry půjdou na křídle asi o něco dolů, ale myslím, že ne drasticky.“



Noumeros, jehož prioritou je nyní dokončení pedagogického lycea, střelecky zářil i na loňském ME kadetů, kde psal jako český top skórer 11,6 bodu a 6,6 doskoku za 20 minut. Letos bude sice na Evropě U18 o rok mladší než většina soupeřů, ale početné minuty ve hře jej budou čekat znovu.

Jak se mu vedlo na prvním přípravném turnaji ve Francii? První duel s Turky kvůli bolavým tříslům neodehrál, proti Francii stihl 5 bodů za 23 minut (třetí čas) a s Egyptem byl top skórerem s 19 body za 17 minut.

„Proti Francii, se kterou jsme prohráli o 23, jsme s Nikolaosem na hřišti byli v plusu a to neměl statisticky povedený zápas. Naopak dobře se mu vedlo proti Egyptu, kdy byl aktivní. Potřebuje zlepšit přehled na hřišti a zjednodušit svou hru - méně driblingu a líp si vybírat střely,“ zhodnotil svěřence Luboš Bartoň.

Největší břímě odpovědnosti bude ze 17letého kvarteta ležet na rozehrávači USK Marku Vyroubalovi, s nímž se na ME počítá do role prvního dirigenta. Při 196 číslech jde o možného pokračovatele tradice dvoumetrových českých rozehrávačů.



„Chtěl bych se mezi ně zařadit. Ještě bych měl trochu vyrůst. Jistě pokud bych měl třeba přes dva metry, musel bych se tomu nějak přizpůsobit, zatím mi ale výška nepřekáží. Někdy mi jen vadí, když mě brání menší hráči,“ přiznává Marek.

„Uvědomuju si, že na Evropě na mně a Patricku Samourovoi bude hlavně při vyvážení míče velká zodpovědnost. Tuším, že budeme vytvářet pozice hlavně pro Víťu Krejčího a Luboše Kováře,“ dodává student pražského Gymnázia Přípotoční, který nyní pracuje především na zlepšení střelby, výbušnosti a jistějším ovládání míče. „Abych proti malým soupeřům neztrácel míče.“

I Marek si stejně jako všichni kolegové neklade menší cíl než návrat do divize A. Loni si i on odkroutil béčkovou Evropu kadetů, kde za 29 minut doručoval 5 bodů a 5,4 asistence. V letošní extralize U17 to bylo 14,4 bodu, 8,2 doskoku a 3,5 asistence za 31 minut a v U19 7,7 bodu, 4,7 doskoku a 3 asistence za 26 minut.

Na ME ovšem proti němu budou stát o rok starší soupeři, navíc na mezinárodní úrovni. „Myslím, že to zvládnu, jsem zvyklý hrát i s ročníky ´99 v extralize U19, takže bych řekl, že to nějak dám. Navíc mám i mezinárodní zkušenosti díky euroligovými kvalifikacím s USK,“ nebojí se Marek.



Na turnaji ve Francii proti domácím odehrál kvůli zranění jen 5 minut a s Egyptem nenastoupil vůbec, na úvod s Turky ovšem posbíral 11 bodů, 4 asistence, 4 doskoky a 4 zisky za 21 minut a byl suverénně nejužitečnějším ze lvů. „Proti Turecku podal velmi solidní výkon, vyrovnal se s tlakem soupeře a uměl dirigovat hru,“ hlásil trenér národního týmu.

Čtvrtým v partě 17letých mladíků v repre kádru U18 je letos mimořádně úspěšný písecký Sršeň a také šachový velmistr Vojtěch Sýkora. V extralize U17 jako 188 vysoký guard zapisoval tenhle "zabiják s andělskou tváří" takřka westbrookovská čísla: 15 bodů, 10,6 doskoku (4 v útoku), 4,7 asistence a 3,1 zisku za pouhých 26 minut! Už v základní části dovedl tým k famózní bilanci 21-1, ovšem majstrštyk si nechal až na Final-4: v semifinále se Snakes vykroužil 20 bodů, 9 doskoků, 6 asistencí a 5 získaných faulů, ve finále proti USK šel za 39:22 ještě o stupínek výš: 21 bodů, 15 doskoků, 5 zisků, 4 asistence a 7 získaných faulů. Jako lídr triumfujících Jihočechů si vysloužil i cenu pro MVP turnaje.    

„Tenhle titul znamenal vůbec největší úspěch v dějinách našeho klubu. Do sezony jsme vstupovali jako spolufavoriti, protože jsme vyhráli i kategorii U15 a byli jsme posílení o dva nové hráče. Na začátku sezony jsme ještě při nesehranosti prohráli s USK, ale postupně jsme se sehrávali, vyhráli jsme dlouhodobou část a vybojovali si pořadatelství Final-4. Doma jsme byli strašně namotivovaní, protože mistrovství republiky se v Písku konalo asi po 15 letech. Žilo tím celé město, přišly mraky lidí, dostali jsme se do novin, a i když na nás ležel tlak, hlavně díky bojovnosti jsme ho ustáli,“ pochvaluje si Vojtěch.

I jako mladší dokázal chrlit parádní průměry také v extralize U19: 11 bodů a 8 doskoků opět za 26 minut. Při narážce na nebývalou guardskou všestrannost ovšem s díky odmítne myšlenky na kopírování lídra Oklahomy Thunder. „Westbrook se mi líbí, z pohledu atletičnosti a rychlosti. Nevím ale, jestli bych chtěl být hráčem jeho typu. Sice má velká a pěkná čísla, ale všechny míče jdou v útoku přes něj, moc ho nepůjčuje a já bych chtěl být určitě kolektivnější.“

Ohromné cifry na doskoku, jež ho zdobí jako hráče z perimetru, pak vysvětluje takto: „Snažím se chodit za každým balonem, v útoku i obraně, a když k tomu máte trochu cit, který prý mám, tak to prostě nějak jde.“



V nejbližších měsících a sezonách jej ale čeká ten vůbec nejtěžší úkol – podobně jako několik kolegů se posunout o pozici výš a ze shooting guarda se transformovat do těla point guarda. „Jsem malý, takže na shooting guarda nemám do budoucna asi velký potenciál a poslední rok tak na sobě pracuju jako na rozehrávači. Dostávám na téhle pozici minuty i v klubu a snažím se zlepšovat individuální činnosti jako dribling, stop jumpy a celkově hru s hlavou stále nahoře. Taky se musím naučit víc komunikovat a vést celý tým.“

Na akci ve Francii doručil jako stabilní člen základu 7 bodů a 4 doskoky za 20 minut proti Turecku, navázal 6 body a 5 doskoky za 16 minut proti domácím a končil jedním bodem a 9 doskoky (6 v útoku) za 21 minut s Egyptem.   

„Můj cíl byl, aby Vojta hrál na pozicích 2 a 1. Zranění Marka Vyroubala mi to „zjednodušilo“ a Vojta si tak zkusil víc hrát playmakera. Obstál, skvěle bránil i doskakoval. Potřebuje ještě zlepšit komunikaci, kontrolu hry pod tlakem a dělat včasnější rozhodnutí,“ zněl verdikt Luboše Bartoně.

Detailní pohled na Vojtěcha přidal i kouč mistrovského Písku v kategorii U17 Jan Čech: „Vojta je velmi dobrý atlet, který má neuvěřitelný cit pro míč a prostor. Při své výšce, která, myslím, není konečná, má obrovské množství doskoků, ze kterých pramení v každém zápase několik jednoduchých košů. Je i velice dobrým obráncem, který by se pro tým rozkrájel, a pomůže i s doskokem. Jeho drobnou slabinou je koordinace nohou, což ho omezuje například v „haki“ (cvičení zaměřené na rychlost a práci nohou v obraně), a dokáže zakopnout i při „close outu“ (dobírání střelců na perimetru bleskovým pohybem k hráči), nicméně díky své povaze a nasazení tento handicap zvládne zakrýt. Jeho obrovským plusem je inteligence - mimochodem je dvojnásobným mistrem republiky v šachu -, díky níž je schopen přijmout jakoukoli informaci a provést jakýkoli pokyn. Stále má ale co zlepšovat v individuálních činnostech, což se týká střelby, hry levou rukou a práce při přerodu na pozici rozehrávače, kde by mohl mít obrovskou budoucnost. Je neuvěřitelně pracovitý a týmový a pro mě je jasným lídrem našeho týmu.“