Menší než Golden State. Víc už to nejde!

POD POVRCHEM PODIVUHODNÉ BITVY Možná být to někde na plácku za domem. Nebo kdyby šlo o filipínský národní tým. Pak by taková situace příliš neohromila. Ale v reprezentačním zápase na starém kontinentě? V zápase o postup na mistrovství světa? V jednom z těch vůbec nejdůležitějších? Diváci, ještě víc soupeři, ale po pravdě trochu i samotní lvi museli být během druhé půle „perplex“, když jejich kouč Ginzburg, známý svou oblibou hrát i vyhrávat zlomové sekvence zápasů s poměrně malými sestavami, šel v závěru třetí čtvrtiny duelu s Finy prakticky nejníž, jak to šlo – s perimetrem Šiřina, Bohačík, Hruban a Schilbem na pozici čtyři a Pumprlou na centru!

Kormidelník Finů Dettmann tu dokonce stáhl svou největší hvězdu Markkanena, s výškou 213 čnícího nade všemi na hřišti jako maják na moři. A Češi se právě v tomhle úseku začali trhat. Mohli přebírat jakékoli clony a soupeř už místy nevěděl, co v útoku dělat. Byla to ještě menší sestava, než jakou posílal do bojů v posledním play-off NBA kouč Golden State Steve Kerr. I ten v ní ale měl aspoň Kevina Duranta, v botách měřícího 213. Lvi ovšem byli všichni do dvou metrů.

A navíc tohle všechno ani nebylo v plánu.



„Níž už to asi opravdu nejde. Tohle byl už hodně „small ball“,“ usmál se křídelník Vojtěch Hruban, 30bodový super hrdina zápasu.

„I když to ale nebylo součástí plánu, „Neno“ (kouč Ginzburg) to takhle někdy poskládá. My si v téhle sestavě dokážeme hodně pomáhat a rotovat a je to naše výhoda. Já si v jednu chvíli ani nevšiml, jak malí jsme byli. Najednou někdo vystřídal a já koukám, že tam není nikdo jako „dlouhý“ pod koš. Pro nás to ale byla výhoda, Finové pak byli vyšší, míň pohybliví a my jejich přehozy a to, čím by nás mohli porazit pod košem, dokázali vykrývat. A pak už to nemá slabinu!“

Sám kouč k extrémní miniaturizaci sestavy dodal:

„Na začátku zápasu šlo o to, kdo koho víc potrestá - jestli my Finy s pivotem Balvínem dole, nebo oni nás distanční střelbou Ondřejova hráče, nebo dalších, když se budeme vracet z výpomocí. Ondřeje tlačili, bylo na něj několik faulů, nebo něco nedal a už v první čtvrtině jsem se rozhodl jít s malou sestavou, kde aspoň v obraně jsme tak byli mnohem silnější v pokrývání jednotlivých hráčů. Pro Ondřeje je tohle někdy složité – v ACB hraje pořád proti velkým pivotům, což je pro něj snadnější. My tu navíc nemáme dost času pracovat na nácviku zóny, kde by tohle (menší pohyblivost velkého pivota proti nižším útočícím hráčům) šlo skrýt.“

Izraelský kouč pak ještě „varoval“  Vojtěcha Hrubana, zejména s přihlédnutím k jeho pěti doskokům, z nichž hned tři křídelník získal svou aktivitou v útoku. „Vojta už přidává právě i doskoky a v Nymburce se na nich stává „monstrem“. Příště už bude na „čtyřce“ hrát i on,“ řekl zatím ještě v žertu trenér. Ale už v pondělí proti Bulharům – kdo ví?
 

Mimochodem - perimetroví  lvi ukořistili 10 ze 13 útočných doskoků (z celkového počtu byly navíc dva označeny jako týmové), když králem tu byl nejmenší hráč týmu, 186 vysoký playmaker Jakub Šiřina, který slabší střelbu a méně jistou rozehru nahrazoval enormní bojovností, byl spolu s Pumprlou s +11 body nejvíc v plusu a hodně se zasloužil o 12 bodů z druhých šancí (Finové 13 z 9 doskoků).  

Ač super malá sestava rozjela sekvenci vedoucí až k nejvyššímu náskoku v zápase (o 12 sedm minut do konce), Finové se postupně byli schopní adaptovat a s přibývajícím časem se zdálo, že nejvíc vytěžovaní lvi už trochu ztráceli šťávu.

To se ale většinou netýkalo druhého nejstaršího (32 let) a s téměř 27 minutami i druhého nejvytíženějšího hráče českého výběru Pavla Pumprly, který v utkání odvedl oskarový džob v defenzivě. Z perimetru přes sebe nepustil ani myš, vykrýval i super rychlého a pohyblivého rozehrávače Wilsona, jemuž 17 vteřin před koncem sebral úžasným blokem v nájezdu šanci na vyrovnání.

Tu pro tým největší práci však odvedl na o 15 čísel vyšším Markkanenovi. Tlačil se na něj zepředu, ze stran i zezadu, plazil se po něm nebo se mu vrhal pod nohy, vypichoval mu míče a ze zisků (v utkání 4 ze 7 týmu) okamžitě prchal do brejků. Jen jednou v úvodu se proti němu hvězda Chicaga prosadila nájezdem až k dunku. Pak až do konce zápasu už to byly prakticky jen trefy z těžkých odskoků. A to byla vždy výhra obránce.     



„Pavel na Markkanenovi při tom výškovém deficitu odvedl skvělu práci. A totéž platilo o Martinu Křížovi,“ adresoval kouč Ginzburg i výkon druhého hlavního strážce, který si při čtvrtečním večerním tréninku nepříjemně zvrtnul kotník, a jeho nasazení v zápase mělo nejeden otazník.

Jen 13 bodů Markkanena nemohlo nechat chladného ani kouč Finů Henrika Dettmanna. „Důvodů, proč to měl tak těžké, bylo mnoho. Zaprvé jsme v půlce mezisezonní pauzy, někteří hráči hráli naposledy soutěžní zápas 11. dubna (právě Markkanen) a někdo naopak končil až před dvěma týdny. Není to skutečná příprava, protože hráči přicházejí z různých situací a na Laurim to bylo znát. Taky trochu trvá, když se vrátíte z NBA, přizpůsobit se mezinárodní hře. Je to jiný basketbal. A i my se musíme přizpůsobovat jemu.“

„Zadruhé Češi na Laurim odvedli dobrou práci. Nedávali mu žádný prostor, bránili ho těsně a náročně. Nemůžete hrát jako superstar pokaždé, přesto měl Lauri dobrý zápas. Jistě ale víme, že od něj můžeme získat víc. Jedním z našich problémů bylo i to, že jsme se příliš soustředili na hru přes něj, místo abychom hráli týmověji,“ přiznal s Českem propojený kouč, jenž má za ženu bývalou reprezentantku Mirku Jarchovskou.



Čechy pochválil za kvalitní týmový výkon. „Bylo znát, že jsou po stránce vnitřní chemie o něco dál než my. My jsme stále hledali způsob, jak hrát spolu, což nás provází celou kvalifikací, kdy jsme pokaždé postrádali nejméně pět hráčů. Dnes třeba Murphyho a Koponena. Každý zápas tak hrajeme s jiným týmem,“ připomněl Dettmann především důležitou absenci nyní již rozehrávače Koponena (letos také druhého top trojkaře španělské ligy v dresu Barcelony), jejž do utkání nepustila viróza.

Slova finského kormidelníka mohl jen odkývat Vojtěch Hruban. „Předvedli jsme, že basketbal je týmová hra. Nemuseli jsme tolik bránit jeden na jednoho, protože jsme si hodně pomáhali - vždy zejména tomu, kdo byl na Markkanenovi, který neměl skvělý zápas.“

Hruban po zápase dokonce odmítl veškerou osobní slávu za podíl na polovině útočné produkce týmu (30 bodů a 3 asistence), když za sdílené MVP označil kolegy Kříže a Pumprlu, který se na obranu soustředil plně a beze zbytku, neboť v útoku vystřelil pouze dvakrát. 

„Jejich obrana byla mnohem důležitější než můj útok. Dokázali Markkanena nahlodat, neměl nic jednoduchého, ztrácel balony a všechny přehozy na něj končily v našich rukou, my z toho chodili do protiútoků a získali řadu snadných bodů.“



Ovšem ani sám Hruban se v obraně za svých 34 minut neflákal. Většinu času měl totiž na starosti guarda letos euroligové Malagy Salina, hrajícího přes 32 minut. „Každý bude po tomhle zápase mluvit o Vojtových bodech, ale on stopnul Salina, který nikdy „neviděl dobře na koš“. Skvěle se uvolňoval i bez míče, ale Vojta byl pořád u něj. Za tuhle pozornost, věnovanou Salinovi s Markkanenem, jsme ale zároveň zaplatili, zejména body Nuutinena (se 24 body nečekaný top skórer Finů), ale takový byl plán,“ podotkl kouč Ginzburg.

Hrubana prý Salin trápil zejména v první půli. „Tam to bylo těžší. Snažil se, hodně vybíhal za clony, ale ve druhé půlce už byl asi trochu otrávený. Nedostával přihrávky do pozic, které potřebuje, a za to jsem byl rád. Mohl jsem si v obraně i trochu odfouknout.“

I Hrubanova práce na Salinovi byla důležitá v tom, že finský perimetr byl natolik zaměstatný překonáváním první ho defenzivního valu, že v řadě útoků ani nestihl dopravit míč na Markkanena, k čemuž směřoval nejčastěji.

„Obrana byla opravdu dobrá, aktivní, a Finové pak měli problémy si jednoduše přihrávat a vůbec pohybovat s balonem v útoku, což je jejich hlavní síla. Není to tým, který by snad kromě rozehrávače Wilsona dokázal soupeře porážet 1 na 1 driblingem. Hodně sbíhají a přihrávají si, což se jim s námi nedařilo. Všechny přehozy na Markkanena přicházely pod tlakem a nebyly přesné, navíc Pavel Pumprla a Martin Kříž byli schopní být u něj zepředu, otravovat ho jako mouchy a sbírat ty balony už před ním,“ chválil Vojtěch Hruban.



A pak už muselo dojít i na rozbor jeho ofenzivní show, jež v součtu s obranou hodila kariérní představení v reprezentaci, a velmi pravděpodobně nejen v ní. 30 bodů, střelba z pole 18/12, silná prezence na útočném doskoku, tvorba z pick-and-rollů. Byl vždy na správném místě u odražených míčů, když potřeboval někdo pomoc, dokončil práci za něj, najížděl i z rychlých otoček, u něj ne tak často vídaných. A za celý duel ztratil při tomhle všem jediný míč.

Jeho mistrovský kousek přišel už záhy, když si na trojce vymíchal Markkanena a práskl mu trojku přímo „do obličeje“. Přesto si to nejdůležitější nechal na nervydrásající závěr. Když Finové stáhli trojkami 12bodové manko až na 2 body, za stavu 73-71 na sílu najel do koše na 75-71 a 8 vteřin do konce si stejně jako v přípravě s Gruzií seběhl na výhoz z postranní lajny, a protože Finové si neudělali domácí úkol, zjevil se v šestce zcela sám. A zajistil už rozhodné body (na konečných 77-73) – ty snad nejsnadnější za celý zápas.    

„Bylo vidět, že na konci mě kluci už hledali, kde jsem, a v tu chvíli nebylo cesty zpět. A ten poslední koš? Byl jsem úplně překvapený, jak jsem zůstal volný, pořád jsem ale čekal, že někdo přijde, „řízne“ mě a poletím až do reklam,“ usmál se.



„Jsem rád, že jsem konečně mohl přispět víc. Moje výkony v kvalifikaci zatím nebyly ideální, ale tentokrát jsem se cítil dobře. Ze začátku mi padlo několik střel a pak mě kluci začali hledat a vytvářeli mi super pozice. Na několik košů jsem dostal super přihrávku, měl jsem jednoduchá zakončení, a když se to takhle nasčítá, i sebevědomí jde nahoru.“

Plán s Hrubanem jako hlavní zbraní a agresorem byl daný už před zápasem. Kouč to po utkání sice odmítl, ale nejpíš to nebylo míněno vážně:

„Já se pro Vojtu nerozhodl, že do toho takhle půjde od začátku. On se rozhodl sám! Na guardech máme řadu dobrých hráčů, a když má Vojta dobrý den, některé útoky pro něj přímo naplánuju a další si vezme sám. Je jedním z našich nejlepších skórerů. Pokud ale bude míjet, nebo dělat špatná rozhodnutí, s míčem tolik hrát nebude. Tentokrát se rozhodl, že si pro to půjde a dopadlo to dobře.“

Při vší slávě Hrubanově, Pumprlově a Křížově ale nejde vynechat ještě jedno jméno - Tomáš Vyoral. Ten ukázal sílu v obraně, kde stíhal na nohách tančit i kolem Wilsona a ještě přidal jako jasně druhý střelec týmu 12 bodů. Za svých 22 minut se nebál najíždět, trefil dvě velké trojky a až kvůli podklouznutí zapsal svou jedinou ztrátu. Začínal třetí čtvrtinu a končil i poslední minutou utkání. Působil stále suverénněji a při absenci Tomáše Satoranského si říká o místo jedničky.   



„Dával důležité koše, byl hodně vidět, a když bylo třeba dát body, tak je dal. A svoje si odvedl i v obraně. Oba naši rozehrávači přinášeli hodně energie, bránili a taky valili dopředu,“ ocenil i MVP utkání Vojtěch Hruban.

Podle něj ve třetím kvalifikačním okně, kdy tým byl delší čas pospolu, „už basketbal lvů vypadal jako basketbal“. „S tím, jak teď hrajeme, můžeme vyhrávat zápasy i ve druhé fázi kvalifikace a ta šace na postup na světový šampionát není malá. Už nám stačí vyhrát jen pár zápasů…“



Řečeno čísly: do slučovací skupiny ve druhé fázi už jistě postoupí Francie, Rusko a Bosna ze skupiny E a Česko plus dva týmy z trojice Finsko, Island, Bulharsko ze skupiny F. Z šestice celků pak vzejdou tři postupující na šampionát. Aktuální situace při modelovém sloučení obou skupin vypadá následovně: 1. Francie (5-0, zbývá zápas v Rusku), 2. Česko (4-1, lepší vzájemné zápasy s Finskem i Islandem, zbývá utkání doma s Bulharskem), 3. Rusko (3-2, zbývá zápas doma s Francií), 4.-7. Bosna (2-3, zbývá zápas v Belgii), Bulharsko (2-3, zbývá zápas v Česku), Finsko (2-3, zbývá zápas doma s Islandem), Island (2-3, zbývá zápas ve Finsku), 8. Belgie (0-5, zbývá zápas doma s Bosnou).

Při trvajících nejasnostech mezi fanoušky je ještě jednou třeba doplnit, že týmy si přenášejí kompletní bilance, nikoli jen ty s ostatními postupujícími celky. Počítá se tak každá jedna výhra i porážka. Z aktuální bilance všech 8 celků je zřejmé, že s případnou bilancí lvů 5-1 by se za zatím suverénní Francií rýsovala už nebývalá šance na postup na šampionát. Soudě podle nasazení týmu a zejméně jeho lídrů v duelu s Finy, tenhle tým bez hvězd ho chce strašně moc…