Co řekl kouč muži na hraně Pumprlovi?

INTERVIEW S PAVLEM PUMPRLOU V generálce na olympijskou kvalifikaci proti Mexičanům nečekaně nastoupil rovnou do základu. Ani ne 24 hodin poté, co musel kvůli bolestivému „koňaru“ odstoupit z neveřejného zápasu s Tuniskem. On ale hned v úvodu zahrál zády do soupeře pod košem a z lehkého odskoku proměnil. Pak sice jeho trojka minula zařízení a letec Veselý se marně natahoval po jeho alley-oop pasu mířícím až do vršku desky, přesto když po 7 minutách střídal, on i kouč Ginzburg se usmívali. Dalo se tušit, že i po více než měsíci mimo hru i jakýkoli pohyb je zpět. A to tak, že bude schopen odehrát i olympijskou kvalifikaci, jež startuje už v úterý.

Pavel Pumprla navíc ve druhé půli trefil i trojku, donáškou zakončil alley-oop a svých 14 minut končil dokonce na 9 bodech a především byl +15 při pobytu ve hře. Hned jak dozněl poslední klakson, dal se do řeči s trenérem, s nímž má za sebou hodně již od působení v Nymburce. Už dopředu věděl - nebo spíš tušil -, že pokud se bude cítit jako způsobilý ke hře a ukáže své schopnosti i v utkáních, neměl by v konečné nominaci chybět.

Pavle, jak jste se v zápase po středečním zranění cítil?
U mě dobrý. (směje se) Jak začít? Nejdřív jsem nevěděl, s čím do přípravy přijíždím. Je to pro mě hodně nestandardní situace. Když je člověk zraněný, může dělat aspoň něco na zbytku těla a není to pak tak divné, ale já jsem ještě před šesti dny nemohl dělat vůbec nic, maximálně lehce poklusávat. Až v pondělí a úterý jsem trochu potrénoval, ve středu jsem naběhl do zápasu, cítil se skvěle, ale když jsem dostal kolenem do stehna, zase mě to srazilo zpátky. Naštěstí to ale nebylo tak vážné. Sice to ještě cítím, ale za ty tři čtyři dny do prvního zápasu kvalifikace bych měl být aspoň z tohohle pohledu fit. A nepředpokládám, že by mě něco mělo nějak zvlášť brzdit.



To zní dost pozitivně.
To určitě. Sám jsem to nečekal. Přijel jsem s tím, že vůbec nevím, jestli kvalifikaci stihnu. Teď jsem rád, protože času bylo málo. Vím, že roli nebudu mít takovou jako v minulých letech, ale aspoň v nějakých chvílích můžu přispět v obraně. Věřím, že klukům pomůžu a odehrajeme dobrý turnaj.

Trenér o vás stál, to vám asi taky muselo dodat elán…
Já jsem ve všech týmech takovým netypickým článkem. Mám trochu specifickou roli, kdy podobného hráče ani tady v nároďáku nemáme, takže věřím, že takové role je třeba a jsme na to poslední roky zvyklí. Chtěl jsem, aby to klukům nechybělo. Vím, že do hry přináším dost a svou obranou můžu přispět k tomu, abychom hráli rychlé protiútoky, ve kterých jsme nejsilnější.

Co vám kouč Ginzburg řekl těsně po zápase, když jste spolu mluvili?
Že nemusím střílet moc trojek, protože mu stačí, když vystřelím dvě za zápas a jednu proměním - tak jak jsme zvyklí.

Vaše první distanční střela letěla úplně mimo, stejně jako první pas na brejkový alley-oop na kolegu Veselého. V úvodu druhé půlky jste ale práskl do koše přesnou trojku z rohu. Kde se to najednou vzalo?
U první minuté trojky bych potřeboval víc tu levou nohu, do které jsem s Tuniskem dostal koňara. V tu chvíli jsem zapomněl, že nemůžu moc pokrčit koleno a nevyšlo mi to podle představ. Ten alley-oop byl čistě kvůli tomu, že když člověk nějakou dobu nehraje, odhad mu trochu chybí. A i když říkají, že Honza chytí nahoře všechno, tohle fakt nemohl. Doufám, že příští náhra už ode mě bude na jistý koš. 

Budete mít po více než měsíci mimo cokoli obavy právě o střelbu nebo tyhle riskantnější přihrávky?
Já jsem typ hráče, co se nepouští do větších akcí, pokud to není potřeba, nebo pokud si tím nejsem jistý. Vystřelím, až když budu volný, nebo pokud to vyplyne ze hry, a do větších kousků se pouště nebudu.



Pokud jde o střelbu celkově, a to včetně šestek, jak si budete věřit? Loni na ME se po prvním zápase s Lotyši, kde jste jich neproměnil několik v řadě, zdálo, že to na vás v dalším průběhu šampionátu trochu dolehlo…
Tohle je hlavně otázka psychiky a rozpoložení v daném zápase. Právě to bylo znát i na té Evropě. Nemyslím, že by mě mělo rozhodit, že jsem měsíc nestřílel, protože šestek mám v životě nastřílených dost, takže věřím, že to sebevědomí v zápasech mít budu a ty šestky, ke kterým se dostanu, proměním.

S Mexikem jste odehrál dva zhruba sedmiminutové úseky na začátku obou poločasů. Jak to šlo fyzicky?
Tohle se zvládnout dá. Zatím je tenhle úsek můj limit, dál by záleželo, jestli bude hra proložena nějakými timeouty nebo šestkami, kde si odpočinu. Fyzičku nemám moc čas nahnat, ale tím, že jsme obzvlášť na křídlech hodně vyrovnaní (v týmu jich je nyní i s Welschem 6), není potřeba, aby někdo z nás hrál 30 minut. Věřím, že když se protočíme po 15 až 20 minutách, můžeme být ještě nezbezpečnější.  

Herní věci v obraně nebo i v útoku jste cítil dobře?
V obraně kromě toho, jestli člověk může vystartovat naplno nebo může dělat správný obranný pohyb, jde především o fyzičku, která může po několika minutách chybět. Jinak je to ale v pohodě. V útoku je té herní praxe třeba, ale v obraně se to neztratí, i kdybych nehrál sebedýl.

Když jste porazili amerického a afrického zástupce v olympijské kvalifikaci, vaše ambice budou v Bělehradě zřejmě vysoké…
Los vyšel tak, že nemůžeme mít jiné ambice než vyhrát naši miniskupinu a utkat se v semifinále, předpokládáme, s Portorikem. Všichni už mluví o finále se Srbskem, ale stát se může cokoli a my musíme jít zápas od zápasu. Přesto jsou naše mabice ty nejvyšší.

Byla příprava s Mexikem dobrým testem na případný duel s Portorikem v play-off kvalifikace?
Dá se říct. Mexiko odehrálo s Portorikem vyrovnaný zápas ve finále mistrovství Střední Ameriky. Z Portorika dobře známe rozehrávače (Arroyo, Barea), a co jsem se bavil s trenérem Mexika, který teď byl mým trenérem v Estudiantes, tak mi řekl, že Portoričané mají hodně talentu, ale v obraně jsou slabší. Proto věřím, že když na ně zatlačíme a pojedeme rychlé protiútoky, budeme schopní je přejet. To už ale hrozně předbíháme…