Co čekat s obr Lotyši a trysko Japonci?

Z BĚLEHRADU SE LVÍM TÝMEM O SOUPEŘÍCH  Poprvé se všichni pohromadě sešli až v úterý před přípravným duelem s Tuniskem. A už za dalších sedm dní jim to začne naostro. Boj vlajky s modrým klínem o první průnik pod pět kruhů na nebojkotovanou olympiádu, tedy od Montrealu ´76. V prvním souboji ve skupině olympijské kvalifikace čeká v průměru 29leté a 201 vysoké Čechy až nečekaně vysoký tým 25letých a rovně dvoumetrových Lotyšů. Tenhle mač odpálí v úterý úderem 21. hodiny (vysílá ČT Sport).  

Lotyšský kouč nominoval dokonce dva chlapy s nejméně 213 centimetry, což pobaltská reprezentace řadu posledních let nepamatuje. Těmi muži jsou 20letý nováček Anzejs Pasečniks (má za sebou půlrok v Gran Canarii s průměry 3 bodů za 8 minut) a veterán Kaspars Berzins. Nečekaně mimo tak zůstal 210 vysoký forward Freimanis, který ještě loni zařezával v Kazani.

Lotyši, kterým chybí hvězdy jako Kristaps Porzingis, Davis Bertans nebo rozehrávač Janičenoks, nakonec mají v nominaci tyto hráče: playmakery Janise Strelniekse, Inguse Jakovicse, křídla Aigarse Skeleho, Dairise Bertanse, Janise Blumse, Janise Timmu, Janise Berzinse, Ojarse Silinše a podkošové muže Marekse Mejerise, Kasparse Berzinse, Martinse Meierse a Anzejse Pasečnikse.



Tým, který v přípravě padl ve Francii 72-89 a doma skolil Tunisko 99-79, Írán 85-48 a Nový Zéland 84-55, měl v českém realizačním týmu na starosti Lubomír Růžička. „Oficiálně jsem se špionáží začal 31. května, ale jinak jsem sledoval výkony jednotlivých hráčů po celou sezonu. Lotyši mají oproti ME na soupisce dvě zásadní změny. Viděli jsme je v šesti zápasech včetně těch dvou loňských s námi. Mají výhodu v tom, že spolu trénují dlouho, déle než my. Prakticky čekali jen na Strelniekse, jinak byli v přípravě kompletní,“ sype z rukávu informace jako vždy připravený asistent.

Podle něj se hra prvního soupeře změnila oproti loňsku jen kosmeticky. „Osobně jsem Lotyše viděl proti Íránu a Novému Zélandu. Působili na mě dobře, kompaktně, ale soupeři nedosahovali jejich úrovně. Takže těžko odhadovat jejich sílu. Jsou ale stejně jako my o rok zkušenější, byť jejich sestava je stále docela mladá.“

Růžička má ještě v živé paměti oba vzájemné zápasy z loňského Eurobasketu (ve skupině 65-72, v ukání o 7. místo 97-70). „V prvním utkání nám nešla střelba ani z otevřených pozic proti jejich match-up zóně (zóna s prvky osobky). To jsme si pak rozebrali na videu, a když ji proti nám použili, tak jsme měli sebevědomí a rozstříleli ji. Navíc jsme trochu upravili obranu proti jejich přechodové fázi a oni s tím měli problémy. My se pak dostávali do jednoduchých zakončení a Lotyši mentálně odpadli, když skore začalo narůstat. Rozdíl mezi oběma mužstvy ale není třicetibodový, to je třeba si uvědomit.“
 

Své si řekl k prvnímu soupeři olympijské kvalifikace i power forward Petr Benda. „Styl Lotyšů se nebude měnit. Budou spoléhat na své střelce z delší vzdálenosti, na hru z trojkového oblouku a na své rozehrávače a křídla. Je to běhavý tým, který nemá přímo určenou hru zády ke koši. Jsou to většinou hráči, kteří hrají čelem k obránci. Na ME jsme jednou vyhráli, jednou prohráli, ale ten důležitější zápas jsme zvládli my. Jsme vesměs vyrovnané týmy, ale pokud se na ně připravíme tak dobře jako ve Francii, tak to první vítězství získáme,“ věří zkušený reprezentant.

Pro Lotyše to bude navíc druhý zápas ve dvou dnech po pondělním otevíráku s japonskými motorovými myšmi. „Únava z prvního zápasu může mít svou váhu, ale my pak budeme ve stejné situaci o den později s Japonskem. Každý bude mí tu pozici stejnou, jen s jiným týmem, takže pocitově to můžeme vnímat tak, že Japonci budou předpokládat, že budeme unavenější my,“ podotýká asistent Růžička.

Japonci, kteří přijdou na řadu ve středu opět v 21:00 (vysílá ČT2), mají za sebou pětizápasový turnaj v Číně. V něm podlehli Novému Zélandu (68-73), univerzitě Idaho (64-74) a dvakrát Bělorusku (60-69, 78-85), přičemž skolili pouze Čínu B (71-70). Tým tak nesplnil svůj cíl dosahovat na turnaji průměru 78 nastřílených bodů. Na závěr přípravy si Japonci dojeli ještě pro porážku 91-74 do Francie.          

Jednou z hlavních hvězd celku, který má průměr 28 let a který bude usilovat o první olympijskou účast od roku 1976, by měl být 21letý guard Yuta Watanabe, hrající v NCAA divizi I. Ve finální dvanáctce jsou s ním guardi Yuta Tabuse, Naoto Tsuji, Makoto Hiejima, Ryoma Hashimoto, Keijuro Matsui, Takatoshi Furukawa, forwardi Joji Takeuchi, Ryumo Ono, Kenta Hirose a pivoti Atsuya Ota a Kosuke Takeuchi.
 

„Viděli jsme jejich zápasy v Číně i teď ve Francii. A máme i data z loňských zápasů, kdy s nimi hrálo naše áčko i béčko,“ připomene Růžička brněnský triumf 86-71, na nějž navázalo japonské turné B-týmu s výsledky 68-66 a 54-65, přičemž jednou se hrálo za zavřenými dveřmi.

Japonci podle Růžičky hrají atypicky v útoku. „Hodně bez míče s dobrým pohybem a spoustou clon. Nepříjemnější ale kvůli své výšce budou přece jen Lotyši.“

Hlavním specialistou na japonský výběr je po loňském výjezdu do země vycházejícího slunce druhý z asistentů Pavel Beneš, který tehdy zápasy zastřešoval jako hlavní kouč.

„Japonci produkují vyloženě hru guardů, všechno hrají zvenku a jejich pivoti postupují výhradně čelem ke koši. Motají to kolem dokola, dokud nenajdou volnou pozici pro střelu, a hodně pak střílejí po „flairových“ clonách,“ popisuje Beneš situace, kdy se hráč bez míče po cloně uvolňuje od svého obránce směrem k postranní čáře.

Kvalita japonské střelby pak podle českého asistenta hodně závisí na úrovni a tlaku soupeřovy obrany. „Pokud je necháte hrát, jsou to velmi dobří steřlci, ale pod tlakem jejich procento klesá a dají se tak eliminovat. Pokud však mají dobrý den, může se stát cokoli,“ varuje Beneš.



Asijský tým je díky své nižší výšce (průměr týmu 193) a pohyblivosti nepříjemný i ve své často používané a různě měněné zóně. „Oni navíc v obraně vytvářejí tlak po celém hřišti, a když brání od své tříbodové lajny, dávají ohromný tlak na hráče s míčem,“ nadhazuje Beneš už dopředu, co bude čekat playmakera Satoranského. „My tak budeme potřebovat spolupráci v přechodové fázi, aby to nebylo tak, že necháme jednoho hráče vyvážet míč a jen budeme koukat, jak ho Japonci presují.“

K nižší útočné produci Japonců v přípravě pak Beneš poznamenal: „Tím, že i jejich soupeři byli dost pohybliví, Japonci měli problémy, a to kvůli nevýhodě ve svém vzrůstu a menších zkušenostech.“  

Buď jak buď, český tým musí v obou zápasech cílit na vítězství a tím i na výhru v základní skupině, aby se v semifinále vyhnul domácím favoritům ze Srbska, kteří si ve své skupině s Angolou a Portorikem jen těžko nechají nějaký zápas vzít.

A ještě s jednou věcí se dá počítat – v zápasech s jinými soupeři než se Srby by měli lvům fandit i mnozí bělehradští tifosi, zejména pak ti vyznávající barvy Partizanu, jež do roku 2011 hájil i Jan Veselý.   

„Má tu stále obrovské jméno. Na každém kroku se s ním lidi fotí a zdraví ho, dobrovolníci se s ním fotili už před tréninkem. Lidi tu skandují jeho jméno a já proto věřím, že nám kvůli němu budou i přát,“ nepochybuje asistent Lubomír Růžička.