Slzy Rickyho Rubia

Existoval jeden velký důvod, proč základní rozehrávač Španělů Ricky Rubio neměl nijak zářivý olympijský turnaj. V květnu mu na rakovinu plic zemřela v 56 letech maminka Tona. Pro Rickyho znamenala odmalička všechno, a když musel její utrpení sledovat dlouhé poslední měsíce jen zpoza Atlantiku, trpěl během sezony v Minnesotě jako zvíře. Dokonce zvažoval, zda se raději neodhlásí z nominace pro Rio a nezůstane s rodinou, s níž byl matce nablízku alespoň poslední týdny před smrtí. „Když jsem byl během sezony sám na hotelu při výjezdu třeba do Sacramenta nebo LA, procházel jsem si peklem. Probouzel jsem se uprostřed noci a ptal se sám sebe, proč tu vlastně jsem, a jestli to všechno stojí za to,“ vyprávěl v Riu pro AP Rubio, kterým nemálo otřásla i náhlá smrt trenéra Vlků Saunderse na začátku uplynulé sezony. Během ní po spoustě zápasů hned sedal k videochatu a ze všeho nejdřív chtěl slyšet svou mámu. Po její smrti se Ricky, který kvůli přetrženým křížovým vazům přišel o Hry v Londýně, nakonec rozhodl do Ria odjet a obětovat vše pro zlato, jež by milované mamince věnoval. Při prvních dvou porážkách na OH byl minus 6 bodů za 28 minut a sám přiznal, že myšlenky na matku mu nedovolovaly plnou koncentraci. Pak se ale rozhodl, že se pokusí si zbytek turnaje užít a při dalších třech výhrách byl +67 za 59 minut. I když mu to nakonec se zlatým cílem nevyšlo, odkaz své maminky uctil, jak nejlépe dokázal.