Nebál jsem se

Tomáš Satoranský o svých posledních super výkonech v dresu Washingtonu, při aktuálním zranění ústředního dirigenta Walla především na pozici rozehrávače: „Samozřejmě si to hodně užívám. Tím, že je John zraněný, mám pravidelné minuty. I když se mi daří, tak nejvíc si užívám to, že můžu být zpátky na hřišti a podílet se na týmovém výkonu. A co se bude dít po Johnově návratu, na to moc nemyslím. Snažím se soustředit a jít zápas od zápasu. Užívám si tenhle moment i každé utkání a snažím se podávat co nejlepší výkony. Pokud jde o statistiky, tak jejich sledování k NBA patří, a i když je nesleduju přímo v zápase, tak v posledním utkání s Detroitem jsem věděl, kolik bodů dávám. Přeci jen nejsem zvyklý se tolik bodově prosazovat. Když se člověku daří, je to skvělý pocit. Nebylo to ale tak, že bych se do něčeho tlačil. Ty body vyplynuly ze hry… I když jsem do teď tolik nehrál, snažil jsem se udržovat pozitivní náladu a být připravený. Mentálně je to náročné, když člověk nehraje a čeká na svou šanci. To ale tady v NBA znamená být profíkem - být pořád připravený ve formě a proměnit šanci, když přijde. Ne všem se podaří mít neustále pozitivní náladu. Jsou tam momenty nahoru - dolů, ale snažím se být vždy připravený. Člověk nikdy neví, kdy jeho šance přijde. Tím, jak se vyvíjel zápas s Detroitem, a tím, že moje nejlepší minuty přišly na rozmezí třetí a čtvrté čtvrtiny, tak mě tam trenér nechal i dál. Je skvělé být na hřišti v těch nejdůležitějších momentech, kdy zápas ještě není rozhodnutý. Užíval jsem si to - zkušenosti z těchto zlomových úseků hry mám z Barcelony i nároďáku a nebojím se jich.“